RECENZE | Prázdné místo (J. K. Rowling)

Knihu Prázdné místo jsem si chtěla přečíst snad od první chvíle, kdy jsem se dozvěděla o jejím vydání. Ale ke mně si knihy někdy cestu hledají vážně složitě. Nakonec jsem neodolala až na podzim loňského roku, kdy jsem Prázdné místo našla v (pěkně nevýhodné) slevě.

Román je zasazen v anglickém městečku Pagford. Děj otevírá smrt radního Barryho Fairbrothera, která má dalekosáhlé následky nejen v jeho rodině. V Pagfordu propuká po jeho smrti poměrně nemilosrdný boj o uvolněné místo v zastupitelstvo a zdánlivá soudržnost malého městečka se rozpadá. Osudy jeho obyvatel jsou navzájem propleteny víc, než by si kdo myslel a přál...

Na úvod je asi potřeba říct, že já nejsem moc velký fanoušek společenských románů. Mám ráda, když děj pořádně odsejpá, nerada čekám na zápletky, mám zkrátka ráda, když to má spád a překvapuje to. Takže jsem si nebyla moc jistá, jestli to vůbec je kniha pro mě.

Nakonec jsem se do ní zakousla a nelituju. Knihu jsem bohužel četla v době, kdy moji rodinu zasáhla smrt jednoho z jejích členů, jednoho z nejbližších, a myslím, že i tím byl můj čtenářský zážitek ovlivněn. Protože po smrti člověka skutečně zůstává velice prázdné místo, nezaplnitelné, nikým nenahraditelné a většinou také mnohem větší, než se může zdát.

Příběh samotný je ve své podstatě strhující. Byť v průběhu knihy nedochází k příliš dramatickým zvratům (alespoň pro mě ne), něco Vás nutí číst pořád dál. Na závěr pak samozřejmě přichází grandiózní finiš, který J. K. Rowling prostě umí.

Mě osobně autorka touhle knihou přesvědčila o tom, že opravdu umí psát, a že Harry Potter nebyl jenom kvalitně sepsaný ohromující nápad. J. K. Rowling je zkrátka spisovatelka a své úspěchy si podle mého názoru fakt zaslouží. Vím, že někteří lidé docela kritizují její sérii s Cormoranem Strikem, ale já mám ráda i tu, a celkově tak můžu říct, že jsem vlastně velice věrný čtenář.

Vykreslení Pagfordu a vztahů mezi jeho obyvateli zvládla Rowling jako vždy brilantně. Postavy jsou rozmanité, ale zároveň uvěřitelné. Vyrůstala jsem na vesnici a docela mě překvapovalo, jak moc se anglický venkov / maloměsto podobá tomu českému. Každá postava má ve svém nitru dobro, ale zároveň je taky schopna dopouštět se nesprávných věcí a dělat špatná rozhodnutí. Nikdo není černobílý a čtenář si tak vlastně ke každé z postav může najít cestu a v něčem jí pochopit. Málokoho je možné hned odsoudit a dál už o jeho osudu nepřemýšlet.

Právě pochopení motivací jednotlivých postav a jejich minulosti, která je neomylně vedla k rozhodnutím a činům, kterých se dopouští v přítomnosti, je strašně zajímavým aspektem knihy. Upřímně, text jako takový bych doporučovala lidem, kteří mají jasno o svých hodnotách, nehodlají je měnit a odsuzují kohokoliv, kdo se s nimi stoprocentně neztotožňuje. Ono to fakt mnohdy nebývá tak, jak si myslíme. :)

Celkově mohu knihu jen a pouze doporučit. Za mě osobně je to ten typ čtení, na které potřebujete najít správnou chvíli, ale když ji chytnete, bude to pro Vás neuvěřitelný čtenářský zážitek.

Až dnes jsem zjistila, že byla podle této knižní předlohy natočena i stejnojmenná minisérie (zde), na kterou se určitě také plánuji podívat.

Co Vy? četli jste Prázdné místo? Líbilo se Vám, nebo ne? A jaké dojmy jste si z knihy odnesli? Budu ráda, když se o Vaše názory podělíte v komentářích! :)

"Nebude u toho moct být," řekla Mary a hlas jí přeskočil do vřískotu. "Už nebude moct mluvit o těch zatracených polích, ani o ničem jiném, už nikdy!"
"Cože?" řekla dívka na druhém konci linky.
"Manžel je mrtvý, jasné?! Je mrtvý, takže se asi Pole budou muset obejít bez něj, že ano?"
(Prázdné místo, str. 75)

Název knihy (originál): The Casual Vacancy

Název knihy (česky): Prázdné místo

Autor: J. K. Rowling

Rok vydání (originál): 2012

Rok vydání (česky): 2013

Nakladatelství: Plus

Počet stran: 542

Read More

RECENZE | Marťan (Andy Weir)

Kdo sleduje knižní novinky a hity, určitě Marťana zná a ví, oč jde. Většina z nás ho i četla. Moje cesta k téhle knize byla více než dlouhá - koketovala jsem s ní už dávno v loňském roce, ale nakonec jsem si ji koupila v nějakém pomatení smyslů až těsně před Vánoci. Asi to bude tím, že ačkoliv se mi filmové přebaly obvykle nelíbí, v tomto případě nový přebal knize pomohl.

A můj souboj s touhle knihou nebyl nijak jednoduchý. Po prvním dni čtení jsem mámě oznámila, že "jsem vyhodila tři stovky" a chystala jsem se knihu odložit (jedno z mých novoročních předsevzetí - naučit se odkládat knihy, které se mi nelíbí a neztrácet tak zbytečně čas něčím, co mě vlastně nebaví). Bylo tam na mě moc té chemie. Jsem sice ráda za podrobné vysvětlení, proč ta či ona pitomost nakonec z nějakého bizarního, pseudovědeckého (ehm) hlediska fungovala, ale čeho je moc, toho je příliš.

A prvních šedesát stran knihy byl hlavní hrdinou hydrazin či co. Já doufala ve "vrtání díry do asteroidu" (obrazně řečeno, ale já miluju Armageddon) a dostala jsem chemii pro střední školy v kostce.

Ale pak jsem se ještě na chvíli zatnula a najednou to nebylo špatný. A to tak, že vůbec. Bylo to vlastně docela dobrý a posledních sto stran jsem prostě zhltla.

Není to sice nejoriginálnější příběh dějin literatury (na Goodreads jsem našla krásný příměr - Apollo 13 křížený s Trosečníkem - což sedí), ale pokud hledáte trochu dobrodružství a nějaké té fantasmagorie, tohle by vás rozhodně mělo uspokojit.

A chtěla bych teda mít Markovo štěstí a houževnatost.

“"Jaké to asi je?" uvažoval. "Zůstal tam trčet. Myslí si, že je úplně sám a že jsme ho hodili přes palubu. Jak se to může podepsat na lidské psychice?"

Otočil se zpátky k Venkatovi. "Zajímalo by mě, co se mu právě teď honí hlavou."

DENÍKOVÝ ZÁZNAM: SOL 61

Jak může Aquaman ovládat velryby? Jsou to přece savci! Nedává to smysl.” 
(Marťan, str. 66)

Název knihy (originál): The Martian
Název knihy (česky): Marťan
Autor: Andy Weir
Rok vydání (originál): 2011
Rok vydání (česky): 2015
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 342

Read More

RECENZE | Deník Bridget Jonesové (Helen Fielding)

Téměř všichni známe filmové zpracování této knihy od Helen Fielding, a já jsem se celé roky chystala na to, že si ji konečně přečtu. Nakonec jsem knihu dostala od babičky k narozeninám a hned jsem se na ní vrhla.

Helen Fielding pracovala v minulosti pro televizi. Příběhy Bridget Jonesové vycházely nejprve na pokračování v novinách a až poté se z nich stal kultovní příběh.

V deníku čtenář sleduje jeden celý rok v životě single třicátnice Bridget Jonesové, která si myslí, že není dost hubená, dost chytrá, dost úspěšná… ale rozhodně se snaží se svými nedostatky bojovat, a to mnohdy velice originálním způsobem.

Kniha se mi líbila moc. Je velice čtivě napsaná, děj nekoresponduje s dějem filmu (takže se sem tam objeví něco, co člověk nevěděl) a i Bridgetin příběh mě zkrátka oslovuje.

Od tohoto titulu jsem neočekávala žádný závratný literární počin, ale dobrou a čtivou zábavu, u které si trochu oddechnu a zasměju se. Přesně to taky kniha splňuje.

Musím říct, že mě příběh a způsob psaní společně tak oslovily, že si určitě dokoupím zbylá dvě pokračování. Někdy se člověk prostě chce u knížky jen usmívat a občas si říkat, “sakra, ta holka je přesně jako já”.

Pokud máte rádi literární oddychovky a nečtete pořád jenom Tolstoje, můžu Vám Deník Bridget Jonesové srdečně doporučit.

“Hnus: dva dny jsem čučela jak psychopat na televizi a v jednom kuse žrala.” 
(Deník Bridget Jonesové, str. 30)

Název knihy (originál): Bridget Jones’s Diary

Název knihy (česky): Deník Bridget Jonesové

Autor: Helen Fielding

Rok vydání (originál): 1996

Rok vydání (česky): 2014

Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 288

Read More

RECENZE | Šťastná kniha (Barbora Šťastná)

Na knihu Báry Šťastné s trošku kýčovitým názvem Šťastná kniha jsem narazila před pár měsíci hned na několika českých knižních blozích. Chvíli jsem váhala, zda si jí pořídit, protože obecně tyhle “povídkové, fejetonové, článkové” knihy a blogy nemusím, ale jelikož mi přístup autorky k psaní a životu přišel po letmém prolistování knihy v knihkupectví sympatický, nakonec mi kniha doma přece jen skončila.

Bára Šťastná je autorkou Šťastného blogu, a právě články na něm zveřejněné tvoří také obsah knihy. Vím, že někteří lidé litovali toho, že v knize nebyly nové postřehy, ale já jsem tento blog v životě nečetla, takže pro mě všechny články byly novinkami.

Kniha je tvořena několika, poměrně dlouhými, články na téma každodenního života. Musím uznat, že upřímnost a pragmatičnost autorky mě mnohdy pobavila a často jsem se s ní a se situacemi, v nichž se ocitá, i ztotožňovala.

Styl psaní mě bavil, líbily se mi i vybrané studie, kterými autorka prokládá svá zamyšlení. Jasně, jsou to takové ty výzkumy “někoho to napadlo, tak si to více či méně vědeckou pseudometodou potvrdil a teď je to strašně super objev”, ale pobaví.

Nicméně i přes tyto v podstatě pozitivní aspekty jsem se knihou prokousávala více než dva měsíce. Zkrátka jsem na ní málokdy měla náladu a chuť a nakonec jsem jí dočetla vlastně jen proto, abych do nového roku vstoupila s co nejčistším knižním štítem (ale nakonec jsem ji na Silvestra stejně nezvládla a dočítala jsem až na Nový rok).

Když jsem knihu číst začínala, byla jsem přesvědčená, že si od autorky koupím i její druhou publikaci, ale po dočtení si to nemyslím. Byl to příjemný čtenářský zážitek, ale ne natolik, abych ho musela prožít znovu.

Celkově knihu spíše doporučuji, ale je to takové letní oddechové čtení. Výhodou bezesporu je, že mezi jednotlivými články neztratíte nit, takže není problém knihu na delší dobu odložit a zase se k ní vrátit. Bára Šťastná píše moc pěkně, ale absolutně nezbytné čtení to rozhodně není.

“Přála bych si umět zlehka prohodit pár slov s recepční nebo pošťačkou, přála bych si být proslulá svým konverzačním šarmem, chtěla bych být ta, které se lidi svěřují, ale většinu času žiju život introverta uvězněného ve své hlavě. Zatímco uvnitř horečně řeším, jak obstát v momentální společenské situaci, navenek vypadám, jako že se nudím, jsem moc rezervovaná, odtažitá, chladná a možná i divná.” 
(Šťastná kniha, str. 155)

Název knihy: Šťastná kniha

Autor: Barbora Šťastná

Rok vydání: 2013

Nakladatelství: Motto
Počet stran: 229

Read More