31. března 2016

PŘEČTENO | Březen 2016

Přeji Vám krásný jarní den, milí čtenáři!
Ráno to vypadalo špatně, ale krásně se vyčasilo a je počasí jedna radost. Já se z toho přicházejícího jara strašně raduji, jsem nadšená z každé rozkvetlé kytičky a čmeláka, co potkám. Moje nálada oproti posledním týdnům vyletěla o dvě stě procent. A co Vy, užíváte si to nádherné počasí také tak intenzivně?
Dnes pro Vás mám shrnutí přečtených knih za březen, a je to docela sranda. Naplánovala jsem si dost praštěnou výzvu (můžete mrknout), abych z ní pak skoro nic nesplnila :D Ne, nebudu k sobě tak přísná. Tři z přečtených knih byly v rámci výzvy. Bohužel v ní bylo ještě dalších sedm knih, na které se nedostalo. Ještě, že jsem od začátku prorokovala, že to nesplním, nemusím být tak moc zklamaná. Plusové body sama sobě uděluji za to, že několik titulů jsem začala, ale nějak mě v dané chvíli nechytily za srdce, takže jsem je zatím odložila a čekám na vhodnější čas - konkrétně šlo o Zlou hodinu od Márqueze, Slepé mapy Terezy Brdečkové a Skrýš od Johana Theorina.
(A nedám si pokoj, na duben mám opět vybranou strašnou hromadu knížek.)
Tento měsíc jsem četla s ohledem na školu a práci opravdu dost a čtení jsem si užívala - kromě knihy Co bude dál, která byla trochu utrpením. Naštěstí jsem si chuť spravila Poslední aristokratkou, což byla jedna z nejvtipnějších knih, jaké jsem kdy četla. Recenze na oba tituly budou už brzy :)
Takže, pojďme to shrnout:
Počet přečtených knih: 4
1. Bridget Jonesová - S rozumem v koncích (Helen Fielding) - právě čtu, recenze
2. Stepfordské paničky (Ira Levin) - recenze
3. Co bude dál (John Katzenbach) - právě čtu, recenze brzy na blogu
4. Poslední aristokratka (Evžen Boček) - recenze brzy na blog
Počet přečtených stran: 364 + 160 + 452 + 244 = 1 220
Průměrný počet stran za den: cca 39 (slabota!)
Je vidět, že Aristokratka mě fakt bavila - jen koukněte na ten přehršel lepíků. Už se nemůžu dočkat, až publikuji recenzi :)
 
Tak a co Vy? Povídejte, jak se Vám v březnu četlo a co všechno jste zvládli přelouskat? Máte nějakou top knihu uplynulého měsíce? A pokud máte přečtené knihy sepsané ve vlastním článku, házejte odkazy, prosím. Já přelom měsíce miluji už jen kvůli tomu, že se tak strašně těším na všechny tyto sumarizační příspěvky, takže sdílejte! :)

Mějte se krásně a užívejte sluníčka,
K
Share:

30. března 2016

PŘÍRŮSTKY | Březen 2016

Přeji všem krásný den! Dnes se nám to jaro trošku zašmouralo, ale stejně je to krása, co myslíte? Už to doslova cítím ve vzduchu. Zima je snad konečně za námi.
Vždycky jsem na konci měsíce překvapená, jak rychle mi utekl. Je hrozné, jak čas letí - navíc s přibývajícím věkem fakt pádí čím dál rychleji. Jsem v jednom kole a přece mám dojem, že nic nestíhám... a najednou, další měsíc je fuč. Musím si do svého programu zařadit více nějakých potěšení a radostí, abych všechny ty krásné chvíle jen nepropracovala. Poslední dobou už tím svým workoholismem přijdu otravná i sama sobě.
Dost řečiček, které nikoho nezajímají. Jde na knihy! 
Docela se mi daří dodržovat určité mírnění se v nákupech. V únoru to byla nula, v březnu nakonec čtyři knihy (a můžou za to v Martinusu, prosimpěkně). Počet přírůstků pak ještě navýšila moje úplně první výhra v soutěži - u úžasné Anežky z blogu Freckles Books - ráda bych klasicky nalinkovala, ale nějak to vyvádí a odráží se to na nový řádek, takže připojuji odkaz přímo takto: http://freckles-books.blogspot.cz/ :)
Právě teď chci využít příležitost a ještě jednou jí veřejně poděkovat za krásnou soutěž, kterou uspořádala, a samozřejmě za vyhrané knížky, které mi udělaly obrovskou radost :) Když jsme se na chvíli srazily osobně, abychom knihy předaly, byla strašně milá a příjemná a bylo to nesmírně hezké chvilkové setkání, až mě mrzelo, že jsem musela rychle běžet do práce :) 
Anežko, ještě jednou moc díky. Mám pořád ohromnou radost :)

 
Druhou várku přírůstků zajistila objednávka z Martinusu. Čtyři knížky, o které jsem stála už hodně dlouhou dobu, a tak jsem využila záminku "co když vyhraju Knižní šifru" (haha, ehm) a konečně jsem si je koupila. Už mám za sebou Aristokratku, která byla fe-no-me-nál-ní. Už dlouho jsem se u knihy takhle nenasmála a moc se těším na publikování recenze. Bílé kosti mám rozečtené a vypadá to slibně, Masterton se asi zařadí k mým oblíbencům a nejspíš si pořídím i zbylé dvě knihy ze série... :)
 
A jaká je tedy celková statistika?
Počet nových knih: 6
Počet koupených knih: 4
Počet vyhraných knih: 2
Celková částka: 1 104 Kč

Koupené knihy: 
1. Bílé kosti (Graham Masterton)
2. Pod kůží (Sabine Durrant)
3. Polámané panenky (James Carol)
4. Poslední aristokratka (Evžen Boček)

Vyhrané knihy:
1. Krycí jméno Verity (Elizabeth Wein)
2. Sněží, sněží (John Green, Maureen Johnson, Lauren Myracle)
 
 
Jaké byly Vaše březnové přírůstky? Máte nakupovací stopku, nebo to neřešíte? Určitě se pochlubte v komentářích a klidně nalinkujte Vaše články na toto téma, moc ráda se podívám! :)

Mějte se krásně a užívejte jaro plnými doušky!
K
Share:

29. března 2016

KNIŽNÍ ZVYKY | Kde čteme?

Hezký večer všem!
Zdravím Vás u nového článku, tentokrát z rubriky Chvíle s knihou. Tuhle rubriku jsem chtěla zařadit už dávno, ale pořád jsem nějak nevěděla, jak ten koncept uchopit… Pak mi konečně bliklo v hlavě a nápady už mám!

Dneska se pobavíme o tom, kde čteme. Jaké je Vaše oblíbené místo ke čtení? Kde si s chutí otevřete knihu a proniknete do jiného světa? Budu moc ráda, když se podělíte v komentářích, a úplně super bude, když se třeba inspirujete a připravíte podobný článek! :)

A jak to mám s místy ke čtení já?
Naprosto jednoznačně u mě (zvláště v zimě, samozřejmě) vyhrává postel. To je prostě největší radost, zalézt si celá prokřehlá s knížkou do postele, zachumlat se a číst. Velkým problémem ovšem je usínání. Jakmile se trochu ohřeju, upadám do totálního kómatu a moc toho nenačtu.
Takže to občas řeším pohodlným křeslem. Na chatě je moje křeslo ještě vyšperkované přítomností krbových kamen. Krásný vynález, i když musím říct, že byť to na první pohled vypadá poměrně romanticky, je to docela brutál. Aby se teplo rozšířilo ústředním topením do zbytku domu, že potřeba kamna rozfajrovat asi tak na 80 stupňů. A k tomu si sednout, to je smrt, dámy a pánové. Ovšem když to jen tak hezky pohořívá, je samozřejmě krása usalašit se u krbu a číst.

Jakmile minou ty nejhnusnější měsíce v roce a začne se trošičku oteplovat, vyměňuji postel za jakékoliv místo na vzduchu a tam zůstávám do co nejpozdnějšího podzimu. Samozřejmě, že úplně nejspokojenější jsem na naší zahrádce, kde se můžu válet na trávě i posedávat na lavici před domem, v létě rozkládám knihovnu (a bar) zase u bazénu. Ach, ať už je to zase tady.
Co naopak vůbec nemusím, je čtení v dopravních prostředcích. Vím, že je to bezvadný způsob, jak si zkrátit cestu a navíc pokročit ve čtení, ale mě to prostě nebere. Neustále s sebou tahám strašně moc věcí, takže hrabat knihu z kabelky se mi téměř nikdy nechce. Navíc ovinutá kolem tyče v autobusu s třemi taškami pověšenými na různých končetinách si to čtení moc neprožiju, že jo.
Neholduju ani kavárnám – nemusím ani kafe, ani vysedávání v prostoru s hromadou neznámých lidí. Navíc celé dny proběhám a na vysedávání v kavárnách mi ani v mezičase nezbývá prostor. Takže raději čajíček a mojí rodinu, prosím :)
Tak, a co Vy? Povídejte! Budu se moc těšit a třeba si díky Vám najdu nové oblíbené místo!

Mějte se krásně a užívejte jara :)
K
Share:

14. března 2016

NETRADIČNÍ VÝZVA | #čtemeanglicky

Krásné pondělí, mí milí čtenáři a náhodní kolemjdoucí :)
Zdravím Vás u nové výzvy - tentokrát ne té klasické měsíční, ale u trošinku netradiční :)
Tento článek píšu jen pár chvil po tom, co jsem u Katky - Vendey (konkrétně tady) narazila na challenge týkající se čtení v cizím jazyce. 
Já sama se čtením v angličtině nemám problém, kromě toho, že mnohem snáz než v češtině ztrácím pozornost. Jazyk jako takový mi ale problém nedělá, takže jediným důvodem, proč v angličtině momentálně vůbec nečtu je... prostě a jednoduše moje lenost, protože v češtině se knihy zkrátka louskají nejlépe.
To ovšem neznamená, že nemám doma anglické knihy čekající na přečtení. Mám a ne nejlevnější. Proto jsem se s radostí do challenge zapojila. Práce a škola mě docela zaměstnávají, takže můj plán není příliš drastický - prostě a jednoduše bych chtěla následujících 25 dní přečíst jednu kapitolu denně. To mi bude ke spokojenosti stačit. Pokud to klapne, vyberu si pak další knihu a pojedu stejným stylem.
Jako první jsem si ke čtení vybrala The Constant Gardener od Johna le Carrého (v češtině Nepohodlný). Viděla jsem před lety film a jeho příběh mě strašně pohltil. Když jsem si loni kupovala nějaké le Carrého knihy a narazila jsem náhodou i na tenhle pěkný paperback, neváhala jsem. Ovšem na přečtení už jaksi nedošlo.
Tak snad to napravím. A co Vy? Zapojili jste se do výzvy? A v jakém jazyce? Budu ráda, když se o Váš plán a Vaše články podělíte v komentářích, když Katce Vaše příspěvky nalinkujete k jejímu článku a nezapomeňte, že i na instagramu #ctemeanglicky a #ctemenemecky a klidně #ctemesvahilsky :) Hlavně, že čteme!
Mějte se krásně,
K
Share:

13. března 2016

RECENZE | Bridget Jonesová - S rozumem v koncích (Helen Fielding)

Krásný den přeji!
Dnes se setkáváme nad recenzí knihy poněkud lehčího charakteru, a sice nad druhým dílem Deníku Bridget Jonesové. Je zajímavé, jak rozličné dojmy vyvolává takový nenápadný titul. Vcelku obyčejná chick-lit kniha a přece slyším s různých koutů zcela protikladné názory. Jeden Bridget miluje a její trampoty si užívá, druhý ji nemůže snést a přijde mu prostě jen trapná. Druhou skupinu svým způsobem chápu, ale přesto se řadím do té první. Mám Bridget ráda a baví mě, i když některé příhody jsou samozřejmě za hranicí vkusu. Když já občas něco nevkusného ráda… O:)
Ve druhém díle se setkáváme se zadanou Bridget, která je konečně šťastně zamilovaná do Marka Darcyho (a Mark Dark Darcy do ní), ovšem pohádka dlouho nevydrží. Bridgetina podezřívavost v kombinaci s mizerným sebevědomím a odporně asertivní Markovou kolegyní Rebeccou zapříčiňují mezi párem neshody, které vedou až k takovému zmatenému a nejasnému odloučení, jenž Bridget – nyní obrozená od mužských a trablů s nimi spojených – využije jaksepatří dle svých představ. Kromě pracovního výletu do Itálie, kde se Bridget setkává se svým idolem Colinem Firthem (a rozhovor už nemůže dopadnout větší ostudou), se s jednou ze svých nejlepších kamarádek vypraví taky do Thajska. Frivolní zábava, dovolenkový flirt a nezávazný sex vede přímo do vězení, a to za přečin nijak drobný, ale rovnou za pašování drog… Jedinou osobou, v jejíchž schopnostech je Bridget z thajského vězení vytáhnout, je Mark Darcy.
To je to nejdůležitější z knihy v kostce. V příběhu je samozřejmě velká spousta drobných epizod, vedlejších příběhů a historek, které k ústřední linii děje nijak zvlášť nepřispívají, ale na druhou stranu dotvářejí tu pravou „bridgetovskou“ atmosféru. Co mi trochu vadilo, bylo šroubování zápletky… Poté, co se hlavní problém rozřeší, přichází znenadání další – a navíc naprosto nesmyslný a nečekaný. Přišlo mi to jako velká škoda a knihu to pro mě celkově trochu sundalo. Samotný finiš (a tím myslím doslova poslední větu) už je taky poněkud z jiného světa, ale což.
I druhý díl se mi líbil a jako fajnovou oddychovku plnou šílených situací a srandovních momentů ho vřele doporučuji. Helen Fielding vydala i třetí díl, ale ten mě díky časovému posunu a zásadnímu zvratu, o kterém jsem se dozvěděla, vůbec neláká a neplánuji ho číst. Většina čtenářů, kteří mají Bridget rádi, byli z posledního dílu buď rozčarováni, nebo přímo zklamáni. Já to pokoušet nebudu, raději Bridget opustím teď, s příjemným pocitem happy endu.
Jaký máte názor na příběhy Bridget Jonesové? Četli jste knihy? A jste #TeamBridget nebo ne? :) A jak jste na tom s filmy? Určitě se o svůj názor podělte v komentářích, prosím!

Mějte se krásně,
K


Název knihy (originál): Bridget Jones - The Edge of Reason
Název knihy (česky): Bridget Jonesová - S rozumem v koncích
Autor: Helen Fielding
Rok vydání (originál): 1999
Rok vydání (česky): 2014
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 364
Share:

12. března 2016

NÁKUPY | Malinko nervíky s bux.cz

Zdravím všechny své čtenáře, v posledních dnech Vás opět pár přibylo, takže Vás tu vítám a věřte, že mám velkou radost, že se na Book Talk chcete vracet :)

Dnes jsem si připravila taky takovou recenzi, tentokrát ale e-shopu. Konkrétně bux.cz. Asi před měsícem jsem s tímto internetový knihkupectvím udělala svou první zkušenost a nebylo to úplně na sto procent. Teď bych Vám ráda povyprávěla svoje dojmy.

K nákupu na bux.cz mě motivovala povedená recenze na knihu Obyvatel, kterou jsem si přečetla u Terez (zde). Na bux.cz byla kniha za lákavých 39 Kč, tak jsem si říkala, proč si ji neobjednat... Začala jsem pátrat i po dalších zlevněných pokladech a nakonec jsem (po důkladném proškrtání!) skončila na počtu 39 knih za 2 300 Kč (kauf!). Chtěla jsem se odměnit po náročném období :) S blaženě natěšeným pocitem jsem šla spát a těšila se, jak si týden zpestřím takovým malým knižním Ježíškem.

Jenže to nešlo až tak hladce. Po několika dnech mi začalo být divné, že přestože předpokládané datum expedice v kalendáři již dávno minulo, objednávka se neposunula ze stavu "přijatá". Začala jsem pátrat a z recenzí na Heuréce jsem se skoro osypala. Ale znáte to, na internetu se zveličuje na všechny strany, objednávka dorazí po deseti dnech, ale v recenzi e-shopu je z toho hned měsíc... Tak jsem si do buxu raději sama zavolala, ale výsledek mě potěšil jen napůl.

Potvrdila se jedna z často se opakujících věcí v negativních recenzích: Objednávka není kompletní. Kdy mi to plánovali dát vědět, netuším, vzhledem k tomu, že dle slov slečny už byla také vyexpedovaná - přestože na internetu byla stále vedená pouze jako přijatá. Co se dalo dělat, nekompletní objednávku přežiju (ovšem samozřejmě že chybějící kusy byly dárky pro mamku s babičkou, ach ta ironie osudu). Požádala jsem i o podací číslo balíku, které mi bylo sděleno zároveň s upozorněním, že pošta si zásilku převzala "zrovna teď" a tak možná balík nebude v evidenci. Taky že nebyl. A tak jsem čekala, opět. Celý den. Nic se nedělo.

Volat znovu na zákaznickou linku mi v ten moment přišlo poněkud nesmyslné, nevěděla jsem, co víc by mi slečna mohla říct a tak jsem zkusila Facebook. Avizovaná odpověď v řádu minut se sice nekonala, ale přesto bych ji označila za velice rychlou a také velmi milou. Bohužel mi příliš nepomohli. Shodli se se mnou v tom, že absence balíku v evidenci je divná a poradili mi, ať počkám několik dalších dní. Budu upřímná - na balík, který měl být dávno u mě, se mi dalších pár dní vážně čekat nechtělo. Naštěstí došlo k akci rychleji, než jsem čekala.

Skoro simultánně se zprávou na Facebooku mi došel mail o částečné expedici objednávky. Peníze seděly, v mailu byl taky odkaz na sledování zásilky na webu České pošty a podací číslo sedělo také. Balík v evidenci stále nebyl a objevil se tam tuším až nějak pozdě v noci. Pak už dodání trvalo snad jediný den, takže to nakonec nebylo vůbec tak bolestivé, jak jsem se obávala.

Moje zkušenost rozhodně není taková, že by na mě v buxu byli nepříjemní, naopak - komunikace byla bezproblémová a milá. V některých recenzích jsem se dočetla, že na infolince telefon nikdo nebere. Zvláštní, mně to vzali napoprvé a asi po třech zazvoněních. Slečna vše zodpověděla a byla příjemná. Na Facebooku byla odpověď taky rychlá a velice milá.

Vykreslení buxu jako zloduchů, kteří jen okrádají zákazníky (které se také v některých recenzích objevilo) mi fakt přijde nemístné a nějak si to neumím představit. Poškozené knihy a necelé objednávky? Ano, to se objevit může. Ale vyslovené okrádání? To by se jim asi tak nedařilo, e-shop by se nerozrůstal a neměl by tolik zákazníků - kam se podívám, tam se z buxu objednává.

Moje celkové hodnocení je pozitivní, jen si myslím, že v tom má bux s prominutím trošinku bordel a tak jim sem tam uletí to, zda je kniha skladem nebo ne, z čehož pak pramení delší doba dodání či nekompletnost objednávky. A pokud má někdo problém s placením dopředu a následnými diskuzemi o penězích, dobrým řešením je prehistorická dobírka, kterou bux (na rozdíl od některých jiných e-shopů) nabízí. Vím, že někomu se příčí si za dobírku "zbytečně" připlácet, ale pak zase máte jistotu že zaplatíte zboží, které fakt držíte v ruce. Zkrátka něco za něco :)

Já určitě na bux.cz nenakupovala naposledy a mohu ho doporučit. Jen to chce se obrnit a připravit si trochu trpělivosti a pochopení :)
(A takový trénink fakt nikomu neuškodí. Musíme přece na sebe být milí a mít toleranci k druhým.)

Jaké zkušenosti máte Vy? Jsem zvědavá, tak se prosím podělte v komentářích! :)

Já Vám přeji krásnou sobotu, mějte se nádherně a užijte si víkend!
K


Share:

10. března 2016

RECENZE | Stepfordské paničky (Ira Levin)

Přeji hezký den a vítám Vás u nové recenze!
Tentokrát se podíváme na zub tenké, ale přesto obsahově bohaté knížce od Iry Levina. K Stepfordským paničkám jsem se dostala vlastně omylem, když jsem v nakupovacím záchvatu házela ve slevách knihy do košíku jako pominutá. Ale nelituji.
Stepfordské paničky jsem už znala z filmového zpracování, které jsem však viděla už před pěknými pár lety, takže jsem si příběh do detailu nepamatovala a po přečtení jsem se musela ptát maminky, jestli to stejně dopadlo i ve filmu.

Román vypráví příběh středostavovské rodiny, která se stěhuje do krásného rodinného domu ve Stepfordu. Aktivní Joanna, která rozhodně není ženou plně oddanou péči o domácnost, se pomalu zabydluje a seznamuje s městečkem. Jedna věc jí připadá zvláštní – všechny stepfordské ženy jsou doslova posedlé péčí o domácnost, nemají čas na nic jiného a vlastně ho ani mít nechtějí. Po svých zájmech a koníčcích netouží, jsou zcela oddané svým mužům, rodině, domácnosti… Jedinými Joanninými přítelkyněmi se ve Stepfordu stávají svérázná Bobbie a okouzlující Charmaine, které se obě se svými rodinami přistěhovaly těsně před Joannou. Netrvá však dlouho a i Charmaine se mění k obrazu stepfordské dokonalosti. Bobbie a Joanna jsou odhodlány ze Stepfordu utéci dříve, než se promění i ony… Jenže jednoho dne na to Joanna zůstává sama. Podaří se jí Stepford opustit a začít žít vlastní život v jiném městě?
Na stylu autora mě hodně bavila jeho schopnost posunout příběh časově o hodně dál jiným způsobem, než dělením na kapitoly či strohým sdělením „a uplynulo několik měsíců“. Levin tuto situaci řeší výčtem událostí, ke kterým došlo, který je rychlý a úderný a zároveň velice názorný. Tento originální prvek jsem opravdu oceňovala.
Samozřejmě že velice interesantním prvkem je taky samotný námět příběhu. Chorobná touha mužů po patriarchálním uspořádání společnosti zde zabíhá do extrému. Trochu jsem se tohoto ústředního problému bála, nevěděla jsem, jaký si na to udělám názor, protože jsem i přes všechny své současné povinnosti docela domácký typ. Vaření, pečení, a upřímně i uklízení mě baví a nezlobila bych se, kdybych mohla být nefalšovanou ženou v domácnosti. Trochu jsem se proto obávala, že mi Joanna bude svým přístupem k životu trošku vadit, ale je to velice pěkně vystavená postava moderní ženy, která je ráda v domácnosti, ale zároveň se nestává služkou – takže z velkých obav byly nakonec velké sympatie :)

Co se ostatních postav týká, nedostávají tolik prostoru a obzvlášť u Joannina manžela Waltera mi to přišlo jako škoda, protože jeho myšlenkové pochody, názory a motivace vlastně vůbec nepoznáváme (a já je mezi řádky nevyčetla, takže pro mě bylo jeho jednání dost nepochopitelné – nevěděla jsem, odkud to vlastně pramení).

Knížku celkově vřele doporučuji k přečtení. Styl psaní je příjemný a svižný, navíc kniha samotná je tenoučká, a proto je to ideální literární jednohubka. Já jsem moc ráda, že jsem si ji pořídila a přečtení vůbec nelituji, byl to příjemný zážitek.

Jako vždy mě zajímá, zda jste knihu četli i Vy? A líbila se Vám? Případně znáte nějaké jiné pěkné Levinovo dílo? Měli byste nějaké doporučení? Určitě se o svůj názor a dojmy podělte v komentářích!

Já Vám přeji krásný den a těším se u dalšího článku! :)
K

Název knihy (originál): The Stepford Wives
Název knihy (česky): Stepfordské paničky
Autor: Ira Levin
Rok vydání (originál): 1972
Rok vydání (česky): 2010
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 160
Share:

9. března 2016

PRÁVĚ ČTU | Co bude dál (John Katzenbach)

Přeji Vám krásnou středu a vítám Vás u nového příspěvku do rubriky Právě čtu :)
Tentokrát se v rychlosti mrkneme na knihu Co bude dál od Johna Katzenbacha. Její námět je jednoduchý - mladá dívka je unesena, uvězněna ve sklepě a její další osudy jsou následně přenášeny do světa prostřednictvím bohatě placeného reality show kanálu.
Kniha mě zaujala především kvůli podobnosti námětu s jednou z mých oblíbených knih od Jussi Adlera-Olsena - Ženou v kleci. Myslela jsem si, že Co bude dál bude průměrný thriller bez velkých překvapení, zkrátka takové nepříliš náročné napínavé čtení.
Lidi, to je taková nuda.
Jsem snad na nějaké devadesáté stránce a je to příšerně zdlouhavé, je tam spousta zbytečného popisování, rozpitvávání a všemožných odboček. Samozřejmě se mi už stalo, že právě takovéto knihy mě na konci úplně strhly, takže ani tuto neplánuji odložit. Jsem odhodlaná se tím prokousat a pevně doufám, že na konci se budu smát svému počátečnímu dojmu.

Znáte někdo tuhle knihu, případně jste ji někdo četl? Jak zapůsobila na Vás? Stojí to za čtení? Ocením každý názor a doporučení! :)
Mějte se moc hezky!
K
 



Share:

6. března 2016

RECENZE | High-Rise (JG Ballard)

Hezký den!
Dnes se setkáváme nad recenzí jedné z nejzajímavějších knih, jaké jsem kdy měla tu čest číst... A slovem "zajímavé" se pokouším obsáhnout všechny významy tohoto pojmu. Tento počin je vlastně dost divný, vyzývavý, provokující, místy nechutný, a přesto stále lidský a reflektující soudobou společnost. A to, prosím pěkně, spatřil světlo světa v roce 1975. A je to jedna z těch knih, na které často vzpomínám a i přesto, že jsem jí četla už před rokem, chci (a potřebuji) napsat recenzi.
 Osobně mi přijde, že JG Ballard není u nás moc známý, ale někteří Britové mají načtenou klidně celou jeho bibliografii. V České republice dokonce ani všechny knihy nevyšly v překladu - a těm, které měly to "štěstí" překlad zrovna neprospěl (kupříkladu Lidé milénia, ze kterých se překladem stala prakticky nečitelná záležitost).
Ballarda se proto podle mě vyplatí přečíst v originálu, protože to slova ubíhají a děj Vás pohltí. V překladu už to trochu pokulhává, protože Ballard píše velice osobitým stylem a překladatelé se asi, v dobré víře, pokouší tento styl přenést do češtiny - což je skoro nemožné.
Nebudu Vám tu spoilerovat zápletku, proto nebudu popisovat děj, protože ono je to pak celé takový velký spoiler. Kniha je zamotaná zhruba stejně jako moje recenze a místy je trošku složité zorientovat se. Autor zkrátka vyžaduje Vaši pozornost na každém řádku. Hned první kapitolu zahájí ve velkém stylu a pokračuje v něm až do poslední tečky.
High-Rise byla jedna z knih, u kterých jsem byla těsně před koncem přesvědčená, že už vím, jaký bude konec. Ovšem nemohla jsem se více mýlit. Konec je vlastně docela šokující a nečekaný, ale když knihu zavřete, dává Vám smysl více než jakékoliv jiné rozuzlení.
Je to tak, Ballard zkrátka umí čtenáře usadit. Nejinak se tomu s příběhem další již zmiňované publikace - Lidé milénia, která sice utrpěla překladem, ale fenomenálnost není možné příběhu upřít.
Na Ballardových příbězích mě hodně baví jeho vzorec: klid - totální destrukce, chaos, násilí, šokující brutalita - ten samý klid, jako by se nechumelilo. Psychologie postav a vyrovnávání se s extrémními situacemi jsou Ballardovým nosným tématem, a sedí mu výborně.
Nebudu Vás tady lakovat, jak strašně lehké čtení to je. Ani omylem. Já mám doma ještě další dvě knihy tohoto autora a schovávám je na ten pravý okamžik, který příliš často nenastává. Nemůžu říct, že Ballard je spisovatel pro každého, že se jeho knihy dají přečíst raz dva a že to není nic k zamyšlení. Naopak, na Ballarda to chce čas, klid a prostor k přemýšlení o tom, v jakém světě to vlastně žijeme, kdo jsme a jestli všechno to, co si myslíme, není jedna velká fabulace směrem od nás k nám. Znáte to. 

A jak jste na tom s Ballardem Vy? Znáte ho, slyšeli jste o něm? Nebo jste dokonce některou jeho knihu četli? Ať tak či onak, budu moc ráda, když budete v komentářích sdílet své dojmy :)

Mějte se pěkně,
K

Název knihy (originál): High-Rise
Autor: JG Ballard
Rok vydání (originál): 1975
Nakladatelství: 4th Estate
Počet stran: 173
Share:

4. března 2016

RECENZE | Panoptikum (Jeffery Deaver)

Hezký den, milí čtenáři!
Dnes se konečně dostáváme k recenzi povídkového souboru od Jeffery Deavera Panoptikum. Od tohoto autora jsem si toužila něco přečíst už dlouhý čas, ale až slevy na bux.cz mě nalákaly ke koupi. Jak shrnout mé dojmy - čekala jsem asi hotové zázraky. A nedočkala jsem se.
Nepochopte mě špatně. Panoptikum je dobrá kniha. Fakt dobrá. Jedná se o povídkový soubor, který celkem obsahuje šestnáct příběhů. Společným jmenovatelem každého z nich je skutečnost, že se jedná o opravdu kvalitně napsanou detektivku se zajímavou zápletkou.
Ale - já už jsem detektivních příběhů načetla spousty, a tak čím dál více hledám někoho, kdo mi vyrazí dech, kdo mě posadí na zadek a pak na mě kouká, směje se a říká si "to zíráš, co?". A toho se mi nedostává. Ani Deaver to bohužel úplně nezachránil, některé příběhy byly fakt průhledné, ale musím samozřejmě přiznat, že několik z nich mě překvapilo. 
Panoptikum tedy není vyrovnaný soubor. O překvapení není nouze, ale některá z nich čtenář detektivek a thrillerů prostě bez problému odhadne. Několik příběhů proto podle mého názoru zapadá do proudu detektivních příběhů, se kterými se běžně setkáváme. 
Ovšem samozřejmě, že některé příběhy Vám naopak doslova vyrazí dech. Pár bych jich ráda opravdu vyzdvihla, protože jsou naprosto špičkové.
Po fanoušky stalkingu je tu Nádherná. Opravdu moc moc doporučuji (Hani, konečně mám pro Tebe tip! :)) Povídka skončila tak, jak bych nikdy nepředpokládala - právě zde se konalo asi největší překvapení. Na samém konci jsem si myslela, že už to mám a ono houby.
Skvělou povídkou byl Trojúhelník, pojednávající o lásce, žárlivosti a hranicích toho, kam jsme schopni zajít, když někoho moc milujeme... až moc.
Na rybách je zase napínačka a místy trochu lekačka. V určitý moment Vám to sice secvakne a pochopíte, ale je to skutečně až na samém konci a - páni.
Nejdelší povídka Vánoční dárek je velice propracovaná a setkáváme se v ní s Lincolnem Rhymem. Musím ale říci, že mi gradace příběhu přišla přehnaná a ke konci už byla ta konstrukce - alespoň pro mě - obtížně uvěřitelná.
Troška stalkingu se najde i v povídkách Spolu a Klečící voják. Zatímco Spolu příliš nepřekvapí a konec je předvídatelný, Klečící voják je o poznání zajímavější, zejména díky psychologii postav. Byla to opravdu důstojná povídka na konec souboru.
Doteď jsem však o knize mluvila především po její obsahové stránce, po stránce jednotlivých příběhů. Chtěla bych však vyzdvihnout autorův styl psaní. Ať už mě povídky svými závěry překvapovaly nebo ne, musím samozřejmě kladně hodnotit Deaverův neuvěřitelný jemnocit pro detail, jeho talent na to zasadit tu malou nápovědu někam, kde jí zkrátka přehlédnete. Několikrát jsem se musela vrátit a dohledat si to jedno nebo dvě slova, která přece jasně prozrazovala pachatele... a já jsem si jich nevšimla. Manipulaci se čtenářem zvládá Deaver naprosto bravurně a myslím, že to je jeden z důvodů, proč patří k detektivní špičce. 
Na obálce se tedy grafik ďábelsky vyřádil, to zpracování je opravdu brutálního kalibru a nevím, moc motivující ke koupi mi to nepřipadá. Trochu peklíčko, nemyslíte? Ale znáte to, ono se vážně nevyplatí knihy soudit dle obalu.

Jak to celé uzavřít... Očekávala jsem, že mě kniha totálně položí a nebudu chtít číst nic jiného než Deavera, což se naneštěstí nestalo. Nicméně autorovi stoprocentně dám další šanci a po některém z jeho titulů sáhnu. Mám doma ještě Příští oběti, které vypadají velice slibně, a určitě bych ráda přečetla Sběratele kostí. A Vám tuto knihu rozhodně k přečtení doporučuji, v žádném případě s ní nebudete marnit svůj čtenářský čas. :)

Zkuste se rovnou začíst zde:



Co Vy a Jeffery Deaver? Znáte? Čtete? Neznáte? Chcete číst? :)) Pokud máte nějaké tipy, co bych si od tohoto autora rozhodně měla pořídit a co Vás bavilo, šup sem s nimi. A taky se podělte o to, co zrovna čtete a jak se Vám to líbí :)

Mějte se krásně a příjemné čtení všem!
K

Název knihy (originál): Twisted
Název knihy (česky): Panoptikum
Autor: Jeffery Deaver
Rok vydání (originál): 2001
Rok vydání (česky): 2011
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 342
Share:

2. března 2016

PRÁVĚ ČTU | Bridget Jonesová - S rozumem v koncích (Helen Fielding)

Moji milí čtenáři, zdravím Vás u nového článku, dnes trochu kratšího, protože jde o rubriku Právě čtu.
Zrovna teď louskám pokračování Deníku Bridget Jonesové a byť jsem neměla v plánu právě u této knížky dělat průběžný článek, neodolala jsem... Včera jsem si totiž četla na přednášce a opravdu jsem vyprskla smíchy nad jedním odstavcem. Musela jsem ho tedy co nejdříve sdílet i s Vámi.
Chápu, že se najdou mnozí čtenáři, kterým knihy s Bridget moc nesednou, ale mě prostě baví a mám ji fakt ráda. I proto jsem si dnes udělala po dlouhé době trochu klidnější ráno a do celých devíti (!) jsem si četla v posteli. To je pro mě naprosto nevídané, ale teď už je (opět) čas na práci a diplomku... 

Vám přeji hezký a úspěšný den a čtěte! :)
K

PS A pokud někdo z Vás zrovna vyráží na sjezdovku, nezapomeňte si nasadit lyže, ok?
  
Share: