28. července 2016

RECENZE | Krysař (Viktor Dyk)

Moji drazí, vítám Vás u nové recenze :)
Dnes jsem si pro Vás připravila článek o díle českém a klasickém. Jedná se o útlou knížku Krysař, kterou jsem si nedávno pořídila v krásném vydání v Levných knihách a ze které jsem byla docela unesená.
Krysař pro mě samozřejmě nebyl neznámý, přeci jen jsem chodila do školy :) a navíc jsem ho i před lety četla. Ale vůbec jsem tehdy nedokázala ocenit tu krásu jazyka, viděla jsem jen obtížnější čtení... Na re-reading mě, zcela upřímně, nalákala tahle krásná edice od nakladatelství Fortuna Libri, které se teď objevuje v Levných knihách a kterému nelze odolat. A zaplaťbůh za něj, protože tohohle druhého čtení rozhodně nelituji.
Do města Hameln přichází krysař, aby jeho ulice zbavil všudypřítomných krys. Jeho dílo je brzy úspěšně dokonáno, jenže krysaře k městu přitahují neuzavřené vztahy. Ten s krásnou Agnes, do níž je krysař zamilován, a také ty s místními konšely, kteří mu odmítají za vykonanou práci zaplatit. Krysař zjišťuje, že to nejsou pouze krysy, co Hameln trápí, ale i jeho samotní obyvatelé. Když přichází neodpustitelná křivda a zrada, krysař se rozhodne město očistit pořádně, nejen od krys.
Příběh je krátký, úderný a strhující. Nese v sobě velké morální ponaučení a na modelu několika vztahů velice dobře reflektuje neduhy společnosti. Myslím, že každý je s příběhem ze školy vcelku důvěrně seznámen, ale musím říct, že jsem v závěru stejně byla maličko překvapená, ale hlavně – autor mě i přesto, že jsem dějovou linku znala, dokázal strhnout a příběh pro mě byl napínavý. Tomu se říká umění, myslím si :)
Hodnotit postavy je trochu ošemetné, protože kromě zamyšleného krysaře, jehož myšlenkové pochody je občas poněkud náročnější pochopit (alespoň pro mě, já to všechno takhle moc neprožívám), jsou postavy spíše archetypální. Každopádně do příběhu se každá z nich hodí a je nenahraditelná.
Celý balíček ale dokonale prodá autorův styl psaní. Ten jazyk, ten starý a někdy trochu krkolomný jazyk, je úplně nádherný. Vznosná slova, okouzlující stavba vět. Jazyk, který je k vyprávění příběhu využit, je takový něžný, křehký, skoro se bojíte, aby se díky tragédii příběhu sám neporanil. (To jsou mi obraty.) Je to vážně boží. Četla jsem to něco málo přes sto stran pěkných pár dní, už jen proto, abych si naplno vychutnala tu neuvěřitelnou krásu jazyka. Kdyby Vás nezajímal příběh, doporučuji si Krysaře přečíst jen pro tu spoustu andělsky dokonalých slov, která autor při vyprávění použil.
Celkový dojem je, jak už asi tušíte, opravdu parádní. Knížka se mi moc líbila a rozhodně ji těm, kdo ji ještě nečetli, moc doporučuji. Pokud se nebudete dojímat nad krásou jazyka tolik, jako já, máte přečteno raz dva a za tu chvilku tenhle čtenářský zážitek stoprocentně stojí. 
A na závěr mám pro Vás jednu větičku, kterou jsem zapomněla vyfotit, ale mrzelo by mě nesdílet ji s Vámi: 
Je zbytečno odcházet, chceme-li se vrátit. 
(Krysař, str. 97)
Název knihy: Krysař
Autor: Viktor Dyk
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Fortuna Libri
Počet stran: 128
Povídejte, četli jste Krysaře? A jak se Vám líbil? Co Vás na příběhu nejvíce okouzlilo? Nebo to byl naopak jazyk, který Vám učaroval? A nebo se Vám kniha vůbec nelíbila a moje nadšení nesdílíte? Budu ráda, když se ozvete v komentářích :)
Mějte se nádherně,
K
 
Každé pondělí: Právě čtu
Každou středu: Knižní tip
Každý pátek: Recenze
Speciální nedělní články: Měsíční shrnutíVýzva a Chvíle s knihou
Google+
Share:

24. července 2016

PRÁVĚ ČTU | Vídeňské bratrstvo (Ingar Johnsrud)

Ahoj všem!
Vítám vás u dalšího pondělního čtení. Omlouvám se, že to dnes bude poněkud stručné, ale dnešní knížku jsem právě nakousla, takže je těžké to nějak rozebírat. V těchto dnech mi tedy dělá společnost kniha Vídeňské bratrstvo od Ingara Johnsruda. 
Po tomto titulu jsem pokukovala už od chvíle, kdy jsem jeho vydání poprvé zaznamenala, a pořídila jsem si ho při setkání s Haničkou na konci června.
Kniha vypadá velice slibně, ale zatím jsem opravdu přečetla jen pár stránek, takže bohužel nemohu podávat žádné detailnější info.
Co právě teď čtete Vy? A jak si užíváte léta? A četl někdo z Vás Vídeňské bratrstvo - líbilo se Vám? Určitě budu ráda, když mi dáte vědět v komentářích :)
Mějte se báječně a užívejte krásných dní!
K
 
Každé pondělí: Právě čtu
Každou středu: Knižní tip
Každý pátek: Recenze
Speciální nedělní články: Měsíční shrnutíVýzva a Chvíle s knihou
Google+
Share:

21. července 2016

RECENZE | Dítě číslo 44 (Tom Rob Smith)

Ahoj přátelé, zdravím Vás u další páteční recenze.
Dnes se podíváme na knihu Dítě číslo 44 od Toma Roba Smithe. A upřímně Vám řeknu, že já sama pomalu nevím, jak tahle recenze dopadne. K tomuto titulu mám totiž velmi zvláštní postoj, o kterém by moje okolí (zdravím, Hani!) mohlo vyprávět.

Po této knížce jsem pokukovala dlouho, námět mi přišel zajímavý a neotřelý. Dostala se ke mně ale až na Vánoce, když mi ji pod stromeček dala maminka. Nedokážu Vám vysvětlit, proč mi trvalo další půlrok, než jsem se do knihy skutečně pustila. Ale asi to bude tou mojí filozofií, že každá kniha má svůj pravý čas :)
Ocitáme se v dobách stalinského Ruska. Lev, příslušník státní policie, slouží státu a příliš se neptá na metody a postupy, které vedou k zatýkání a popravám. Pokud systém tvrdí, že je někdo vinen, je vinen. Není prostor pro debaty. Jenže byť se Lev snaží být vzorným občanem, záhy se na seznamu ne zcela žádoucích jedinců ocitá sám a může si pogratulovat, že jeho provinění nekončí trestem na popravišti, ale pouhým vyhnanstvím na Uralu. V nehostinném městě se ocitá společně se svou ženou Raisou, která ho nemiluje. Jeho rodiče jsou za jeho provinění potrestání stěhováním do malého, přeplněného bytu. Deprimovaný Lev je navíc svým novým nadřízeným podezříván, že je moskevským agentem. Neutěšená situace ale opravdu vygraduje až v momentě, kdy se objevuje případ vraždy malého dítěte. Nápadně podobný případ pomohl Lev v Moskvě zamést, jenže tentokrát už mu jeho svědomí nedovolí zavřít oči. Jak ale může pátrat a dokazovat v zemi, kde zločinnost oficiálně neexistuje a ve které se sám stává nepřítelem systému?
Příběh samotný je podle mě velmi dobře promyšlený a propracovaný, navíc je zvolené prostředí originální – se stalinským Ruskem se v současném proudu literatury přeci jen běžně nesetkáváme. Přesto je v něm ale něco, co mi zcela nesedlo. Zaprvé, byť je kniha celkem poutavá a napínavá, já jsem se jí prokousávala celý týden. Prostě mě to nedokázalo strhnout tak, jak bych si představovala. Zadruhé, vadil mi konec, a to ve více smyslech. Příliš mě nezaujalo rozuzlení příběhu, které bylo na mě trochu více „epické“ a velkolepé, než by příběh potřeboval. Navíc mě vysloveně zklamal samotný závěr týkající se následků pro hlavní hrdiny knihy. Nebyl uvěřitelný, a to mě vždy pořádně zklame.
Postavy jsou Smithovou silnou stránkou, o tom není pochyb. Asi nejvíce mě bavil vývoj Raisy, Lvovy manželky, která ušla dlouhou cestu a její pohnutky pro mě byly vstřebatelné a pochopitelné. Naproti tomu Lev mě na několika místech textu vysloveně štval. Jeho myšlenky jistojistě pramenily z doby, v níž žil, ale to jeho neustálé přemítání a popírání a sebelítost… Bylo to místy vážně šílené a ty jeho vnitřní monology mě už ke konci knihy docela nudily. Dále mě mrzel generál Nestěrov, který si dle mého názoru zasloužil jako postava mnohem větší péči a pozornost – měl podle mě šanci být opravdu zajímavou součástí příběhu. Tento problém – tedy určitá nedotaženost postav – se objevila i u dalších osob. Podle mě velká škoda, protože Smith talent na uvěřitelné, reálné a vrstevnaté postavy stoprocentně má.
Co se týče autorova stylu, musím chválit. Není to sice úplná čtenářská jednohubka, ale takové texty taky nemůže člověk číst pořád. Pro mě byl jeho způsob psaní trochu výzvou, musela jsem se občas vrátit a něco číst znova, ale celkově mě moc bavil a bylo na něm vidět, že je vytříbený a že autor o slovech na stránkách skutečně přemýšlel. Znáte moje oblíbené hodnocení, že autor píše „lehce“ – toho jsem se tady nedočkala, ale vůbec mi to nevadilo. Naopak, ta trocha křečovitosti příběhu hrozně seděla a byla to právě ona, kdo mě táhla k dočtení celé knihy. Když příběh pokulhával, způsob, jakým byl napsaný, to zachránil.
Shrnout celkový dojem pro mě není jednoduché. Uvědomuji si, že recenze nakonec vyzněla poměrně negativně, což jsem ale ne úplně chtěla. Ta kniha je dobrá a stojí za přečtení, přesto Vám ji ale nemohu doporučit zcela bez výhrad, protože se našly věci, které mi neseděly. Co mi vadilo asi nejvíc, byla skutečnost, že podle mě Smith spisovatelsky na dotažení zmiňovaných neduhů určitě má – jen se k tomu nějak nedostal. Takže za mě – dobré čtení o zajímavém tématu a se skvělým zpracováním. A přesto tam něco trošičku nehrálo.
Název knihy (originál): Child 44
Název knihy (česky): Dítě číslo 44
Autor: Tom Rob Smith
Rok vydání (originál): 2008
Rok vydání (česky): 2015
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 384
Jak jste na tom s touto knihou Vy? Už jste ji četli? A viděli jste i film? Já mám za sebou zatím pouze knihu, nechávám své dojmy trochu odležet a časem se určitě podívám i na film. Co se Vám líbilo víc? A četli jste od autora už i Farmu? Nebo pokračování Dítěte číslo 44? Budu ráda, když mi napíšete Vaše zkušenosti a názory do komentářů :)
Mějte se moc pěkně,
K
 
Každé pondělí: Právě čtu
Každou středu: Knižní tip
Každý pátek: Recenze
Speciální nedělní články: Měsíční shrnutíVýzva a Chvíle s knihou
Google+
Share:

19. července 2016

KNIŽNÍ TIP | Afghánec (Frederick Forsyth)

Ahoj všem! Vítám Vás u nového knižního tipu :)
Dnes jsem si pro Vás připravila knížku, kterou jsem právě o prázdninách četla před pár lety a dodnes si živě vybavuji, jak jsem do ní byla zažraná a jak strašně mě vzala. Ráda bych jí proto představila i Vám - jde o Afghánce od Fredericka Forsytha.
Anotace z Databáze knih: Svět má za sebou newyorské a londýnské atentáty a západní bezpečnostní služby si nemohou dovolit opominout ani tu sebemenší stopu, která by jim mohla pomoci odhalit další plány teroristů. V počítači vysokého představitele Al-Kajdy, jenž unikl zatčení jen tak, že spáchal sebevraždu, jsou nalezeny dva podezřelé textové dokumenty. Objevuje se v nich výraz Al-Isra, který odkazuje k zázračnému zjevení ze života proroka Mohameda. Odborníci na Korán potvrzují, že pokud je Al-Isra název plánované teroristické akce, může jít o nepředstavitelně ničivý úder…
Zpravodajští experti se však brzy ocitnou na mrtvém bodě, aniž by měli jakoukoli představu, co vlastně ze strany Al-Kajdy hrozí. V tu chvíli přichází ke slovu zdánlivě šílená myšlenka – pokusit se proniknout přímo mezi vůdce arabských teroristů. Tím, kdo má na sebe tento úkol vzít, je Mike Martin, plukovník SAS ve výslužbě. Mike opouští rozestavěný dům, kde chtěl v klidu prožít zbytek života, a vydává se na nejnebezpečnější misi svého života…
Frederick Forsyth svým Afgháncem znovu dokazuje, že v něm má žánr špionážního románu opravdového mistra. I v této knize vychází z nejžhavější současnosti, a přesto se mu podařilo vytvořit zcela originální a napínavý příběh, jenž kromě naléhavého poselství o novodobých hrdinech boje se zlem přináší i pozoruhodnou zprávu o historických příčinách terorismu a vnitřních mechanismech fungování Al-Kajdy.
Už Vám snad ani nedokážu popsat, v čem je ta kniha tak zatraceně dobrá. Četla jsem ji před pěknými pár lety a vždy, když se na ní v knihovně povídám, všechny ty pocity, které jsem při čtení měla, se mi v takovém silném návalu vrátí. Je to prostě silný příběh s koncem, který jsem absolutně nečekala, perfektně vystavěný a dokonale zvládnutý jak po stránce samotného děje, tak jednotlivých postav, jejich motivací a pocitů. Forsyth je mistr, a tahle kniha je toho hmatatelným důkazem. Doporučuji proto knihu každému, a zvlášť těm, kdo při čtení chtějí zažít neobyčejně silný příběh lidské odvahy, bez příkras patosu a falešného hrdinství. Jeden z top thrillerů, jaké jsem kdy četla :)
Máte s autorem a jeho knihami nějakou zkušenost Vy? A přímo s Afgháncem? A baví Vás tento spisovatel? Budu zvědavá na Vaše komentáře :)
Přeji Vám famózní letní dny, mějte se krásně!
K
 
Každé pondělí: Právě čtu
Každou středu: Knižní tip
Každý pátek: Recenze
Speciální nedělní články: Měsíční shrnutíVýzva a Chvíle s knihou
Google+
Share:

17. července 2016

PRÁVĚ ČTU | Poslední píseň (Nicholas Sparks)

Přeji Vám všem krásné pondělí :)
Vítám Vás u dnešního právě čtu. Můj readathon běží (úspěšnost si nechám až do samostatného článku :)) a já jsem nakousla Poslední píseň od Nicholas Sparkse. Zatím jsem docela natěšená, protože mě knížka baví od prvních řádků. Příběh mám sice už dávno vyspoilerovaný, protože jsem viděla film (a musím říct, že i když Miley Cyrus fakt není můj šálek kávy, filmové zpracování se mi docela líbilo), ale přesto se na čtení moc těším a kdo ví, třeba tam najdu nějaké neshody a odchylky. 
Myslím, že by to mohla být docela jednohubka a že by čtení mělo jít rychle od ruky, tak uvidíme, jak to dopadne :)
Co dělá v těchto letních dnech společnost Vám? A znáte Sparksovu Poslední píseň? Pokud jste třeba už četli i viděli, co Vám přišlo lepší?

Mějte se moc krásně,
K

 
Každé pondělí: Právě čtu
Každou středu: Knižní tip
Každý pátek: Recenze
Speciální nedělní články: Měsíční shrnutíVýzva a Chvíle s knihou
Google+
Share:

16. července 2016

READATHON | Dovolenkový readathon

Přeji Vám krásnou neděli a vítám Vás u nového článku.
Konečně jsem se dočkala dovolené. Nemám žádné velké plány, nikam nevyrážím, budu hezky doma a prostě se chci jen prospat a pořádně relaxovat... Takže - ideální čas na readathon.
Zatím jsem zkoušela jen jednodenní a i ty pro mě byly docela oříškem, poněvadž blbě funguju, když "musím". Ale já se ráda vystavuju různým výzvám a zbožňuju, když něco zvládnu a posunu se dál. Takže jsem si řekla, proč nezkusit týdenní readathon? 
Zahájím ho dnes tímto článkem a ukončím příští neděli večer - oficiální trvání tedy bude od 17. 7. od 8:00 do 24. 7. do 20:00.
Připravila jsem si megakupu knih (jinak to neumím), kterou nejde přečíst. Chci ale mít na výběr a nebýt svázaná tím, že budu muset číst něco, co mě tolik nechytí. Některé z knih jsou součástí letní výzvy, jiných se nemůžu dočkat, takže čert vem, že do výzvy nepatří.
Velkou letní výzvu najdete tady - nikdy není pozdě se zapojit :)
A teď už k tomu, co jsem si ke čtení připravila - mám v zásadě dvě hromádky. Jednu tvoří detektivky a thrillery, můj klasický žánr, bez kterého prostě nemohu být. Tu druhou zastupují resty z klasiky, z české literatury, nějaké to letní čtení a romantika. Pojďme na to mrknout.
Nejdříve tedy k těm detektivkám. Jako jeden z cílů na léto jsem si stanovila dočítání sérií. Tak proč rovnou i nějaké nerozečíst, že? :D Ráda bych začala s Psychem a Keplerovou sérií. Na můj vkus až moc dlouho se mi tu taky povalují Skleněná těla. Vídeňské bratrstvo, Temné šílenství, Chlapec v kufru i Čtyři roční doby jsou mimo výzvu, ale nedá se nic dělat - na tyhle knihy mám příliš velkou chuť na to, abych je odkládala až někdy do října.
Na druhé hromádce toho už není tolik. Drtivou většinu tvoří nějaké ty resty, nejvíc mě štve Sherlock a Padající muž, tak snad s nimi pohnu. Mám tam i pár strašně tenkých knížek, takže maličko podvádění, ale to musí být :)) A samozřejmě Sparks, kterého jsem si na toto léto naordinovala docela dost. Zvlášť se těším na Poslední píseň, ze Vzkazu v láhvi jsem už párkrát četla prolog a zatím jsem se nedonutila pokročit. 
A tady to máme všechno pěkně pohromadě. Jsem sama moc zvědavá, na jaké krasavice se dostane řada a které chudinky zas ostrouhají. Strašně moc doufám, že toho zvládnu co nejvíce, tak mi prosím držte palce :)
Kdybyste se chtěli náhodou přidat, budu moc ráda, ale je mi jasné, že jsem to neavizovala dopředu, takže to se pak těžko něco organizuje (ale ať žije spontaneita!) Jak jste na tom s letními readathony Vy? Vím, že někteří už jeden mají za sebou - co Vy ostatní, plánujete nějaký? Já uvidím, jak dopadne tento, a možná dám v srpnu opáčko. 
Mějte se báječně!
K
 
Každé pondělí: Právě čtu
Každou středu: Knižní tip
Každý pátek: Recenze
Speciální nedělní články: Měsíční shrnutíVýzva a Chvíle s knihou
Google+
Share: