Ahoj moji milí, vítám Vás u nové recenze.
Nejprve se chci omluvit za blogové výpadky – v posledních týdnech jsem neměla příležitost navštěvovat a komentovat Vaše blogy a ani odpovídat na Vaše milé komentáře tady u mě - v nejbližších dnech to všechno napravím. Bohužel naši rodinu zasáhla nesmírně smutná událost. Nenacházela jsem sílu dělat cokoliv, ale teď už se snažím s tím aktivně bojovat, a byť se mi ani trochu nechce, dělat nějaké normální věci. Život je teď ale úplně jiný, než byl ještě před relativně krátkým časem. Pořád čekám, kdy se vše vrátí do starých kolejí a pokaždé, když si uvědomím, že už se tak nikdy nestane…
Pojďme ale raději ke knize. Přináším Vám dnes totiž první recenzi na knihu, kterou jsem dostala v rámci spolupráce. Tu jsem na začátku léta navázala s knižním e-shopem
Dobré knihy a jako první knihu ke zrecenzování jsem si vybrala nový titul od mého milovaného Roberta Fulghuma,
Poprask v sýrové uličce. Ještě jednou moc děkuji! A co myslíte, splnil tento autor má vysoká očekávání?
Ve své nejnovější knize přináší Fulghum celkem 32 krátkých a krásných povídek plných životních postřehů, laskavosti a moudrosti. Není možné vyzdvihnout jednu nejlepší, protože jak už to tak u velkých autorů - kterým Fulghum bezpochyby je - bývá, každý příběh je velice osobitý a nezaslouží si srovnávání s ostatními. Zároveň však tato různorodá směsice tvoří velice kompaktní počin, ve kterém má každý krátký text své místo.
Hodnotit jednotlivé příběhy je zcela jednoduché - jsou zkrátka senzační. Od prvního do posledního. Některé jsou velmi uvolněné a bezstarostné, zachycují každodenní okamžiky a jsou plné klasického laskavého humoru, kterým autor oplývá. Další příběhy mají větší filozofickou hloubku a přimějí Vás k zamyšlení. Všechny jsou však zpracovány precizně a každý text respektuje své téma.
Pokud budeme hodnotit strukturu knížky, je to znovu paráda. Povídky jsou báječně seřazené (což se nezdá, ale je to kumšt) a kniha má velice příjemnou a přirozenou gradaci. Závěrečná povídka je perfektní tečkou za celou knihou a uzavírá ji něžně a dojemně, ale zároveň ne pateticky.
Zaslechla jsem z různých stran, že se lidem nelíbí to, že Fulghum často vypráví příběhy pohledem "jednoho známého" - přičemž tím známým je samozřejmě on. Prý to působí odosobněně. Mně to tak tedy vůbec nepřipadá, protože Fulghum se nebrání podívat se známému do hlavy a představit čtenářovi jeho myšlenky. Navíc si myslím, že každému, kdo Fulghuma jen trošku zná, tenhle trik nezůstane dlouho zatajen a že si tedy čtení o známém užívá úplně stejně, protože moc dobře ví, o kom to autor vlastně vypráví.
Hodnotit styl Fulghumova psaní mi přijde mírně troufalé... Dlouho jsem přemýšlela, jak ho shrnout tak, abych případného fulghumovského nováčka nalákala k přečtení autorových knih. Viděla bych to asi takhle. I v Poprasku v sýrové uličce se setkáváme se zcela typickým fulghumovským rukopisem, to znamená se spoustou něžnosti, lásky, fascinace a pokory. Text obsahuje ohromnou úctu k životu a k bytostem, se kterými život sdílíme. K bytostem, které milujeme nebo které jenom potkáváme. Vyzdvihuje sílu okamžiku, prožitku, krásu skutečně žitého života.
Díky těmto charakteristikám na mě Fulghum vždy účinkoval silně motivačně - jenže se tak děje úplně mimochodem a zcela nenásilně. Autor je zkrátka plný zkušeností, a tedy i moudrosti a inspirace. Někdy bych si přála strávit s ním jeden den někde na verandě a povídat si o všem možném - myslím, že takové setkání by bylo neuvěřitelně obohacující a že by to byl jeden z těch zážitků, které změní život.
Jak to celé shrnout... Víte, pamatuji si přesně knihy, které jsem četla, když mi umřel někdo blízký. Loni na podzim to bylo Prázdné místo od JK Rowling. Jak příznačné. Tentokrát sedla tato kletba na Fulghuma. A je to svým způsobem moc dobře. V prvních dnech mi pomáhal svými řádky získat nadhled a pociťovat vděk nad krásnými věcmi, jichž jsem byla svědkem a účastníkem. Zapomenout na ten smutek, byť jen na pár minut. Myslím, že přesně něco takového si od své knihy slibuje každý autor, a Fulghumovi se jeho přání jistojistě plní. Svými knihami rozdává radost, utěšuje, pomáhá.
Poprask v sýrové uličce je nádherná kniha a já na ní vidím ve Fulghumově tvorbě obrovský posun – od starších knih, které byly sice velice moudré a poučné, ale také mnohem rozvernější, ke knihám ještě moudřejším, avšak klidnějším a takovým… posvátnějším. Všechny příběhy v knize se mi nesmírně líbily a vlastně každá obohatila moje vidění světa. Za tohle Fulghumovi skládám poklonu, protože něco takového opravdu nedokáže každý.
Doufám jen, že si pro nás chystá ještě spoustu takto krásných textů – plných lásky, pokory a úcty k životu.
Název knihy (originál): Crisis in the Cheese Aisle
Název knihy (česky): Poprask v sýrové uličce
Autor: Robert Fulghum
Rok vydání (originál): 2016
Rok vydání (česky): 2016
Nakladatelství: Argo
A co Vy? Už jste tento nový Fulghumův počin četli? A jak se Vám líbil? Splnil autor Vaše očekávání? A jaká je Vaše nejoblíbenější Fulghumova kniha?
Budu se moc těšit na vaše komentáře! :)
Mějte se moc krásně a říkejte těm, kteří jsou Vám nejdražší, jak moc je máte rádi!
K
