RECENZE | Sůl moře (Ruta Sepetys)

Ahoj, moji milí!
Na dnešek jsem si pro Vás nachystala recenzi na jednu z nejlepších knih, které jsem v poslední obě četla... Jedná se o Sůl moře od Ruty Sepetys, titul, ohledně kterého jsem byla velice skeptická a který mě už nemohl mileji překvapit...

 

Když kniha vyšla, dost rychle jsem po ní začala prahnout, aniž bych se příliš zajímala o to, o čem je. Znáte to, k některým titulům Vás to zkrátka táhne... Přesně takto mě to táhlo k Soli moře, byť jsem se strašně bála, že mě kniha zklame... Naštěstí zvítězil instinkt, který mě přinutil si knihu koupit a hned taky přečíst. A byl to nádherný čtenářský zážitek.

Leden 1945. Blíží se konec druhé světové války a statisíce lidí prchají před postupujícími ruskými vojsky... Válka svede dohromady i čtyři mladé lidi - Floriana, Emilii, Joanu a Alfreda. Každý z nich má své vlastní temné a bolestivé tajemství, každý z nich se války bojí a každý z nich bojuje ze všech sil o přežití. A společně míří k jedinému cíli - lodi Wilhelm Gustloff, která se má stát jejich záchranou.

Panebože. Stokrát panebože. Jsem člověk, který literaturu s tématem druhé světové války docela vyhledává, zvlášť dříve jsem to opravdu hodně hltala, a to jak fiction, tak non-fiction. Proto doufám, že budou mít tahle slova váhu: Tahle kniha je jednoznačně mezi tím nejlepším, co jsem na téma druhé světové války kdy četla.
Neuvěřitelně vykreslený příběh lidí (nejen čtyř hlavních postav), kteří nemohli být více odlišní a přeci měli společný ten nejdůležitější cíl svého života. Přežít. Síla knihy spočívá v té neskutečné míře lidskosti, jakou je tento ve své podstatě velmi brutální a syrový příběh obdařen. Osudy jednotlivých postav mohly být osudem každého, kdo v této době žil. Jejich vnitřní boje a utrpení nebyly cizí nikomu z těch, kdo putovali s nimi. Právě tato naléhavost příběhu samozřejmě sedí a je perfektně zpracovaná.
Děj je velice svižný, ubíhá rychle a vy doslova putujete se skupinou přeživších, spěcháte s nimi k cíli a doufáte, že se jim podaří uniknout nesmiřitelnému osudu a všudypřítomné smrti.

Překvapí Vás, že ten perfektně zvládnutý příběh ještě podtrhuje precizní propracovanost postav? Já myslím, že nepřekvapuje. Každý z hrdinů má svou jedinečnou charakteristiku, zároveň jsou však všichni velmi plastičtí, mají více tváří a nejsou černobílí. Vyhnout se stereotypům u tématu války je podle mě dost složité, ale Ruta Sepetys to zvládla na výbornou.
Asi nejvíce mě bavila její práce s postavou Alfreda, jehož příběh je vyprávěn především skrz dopisy jeho dívce, objektu jeho touhy, bizarně zbožňované i ostouzené Hannelore. Myslím, že právě na Alfredovi je práce s rozvojem minulosti postavy, se zážitky a motivacemi, s přesvědčeními a vnímáním, demonstrována doslova mistrovsky. Byla jsem z toho jednoduše unesená.
To, že jsem zde vyzdvihla právě Alfreda, však nijak nesráží práci na dalších postavách - každé se dostává dostatečné péče, a to nejen oněm hlavním čtyřem, ale i vedlejším. Například básník v botách byl pro mě strašně důležitou postavou, takovým zábleskem světla a připomínkou lidskosti v téměř každé kapitole.

Co se stylu psaní týče, i zde si mě autorka naprosto získala. Moc mě baví ty kraťoučké kapitolky, které jsou pro autorku, jak jsem se někde dočetla, typické. Vede to k tomu, že prostě musíte číst dál a dál, nedovolíte si knihu na okamžik odložit. Já Sůl moře četla ve dnech, kdy jsem měla docela dost povinností, ale všechno šlo stranou - nejdřív jsem prostě musela dočíst tuhle nádheru.
Styl psaní je velmi lehký, svižný, nonšalantní (což je vzhledem k tíze tématu úctyhodný spisovatelský výkon!). Autorka patří k těm spisovatelům, kteří píší tak nějak "mimochodem", je to velice přirozené a nenucené, slova a věty do sebe ideálně zapadají a celkově text vytváří báječně vyvážený a propracovaný celek. Za mě jednička s hvězdičkou, protože přesně takhle si představuji dokonalé čtení.
Zkrátka a dobře, Ruta Sepetys mě neuvěřitelně baví a je to po dlouhé době spisovatel, který si našel přímou cestu k mému srdci. Naprosto jsem si ji a její styl psaní zamilovala a rozhodně si pořídím její další knihy (nebo lépe řečeno, poprosím o ně Ježíška). 

"Vidíš, moje milá? Jak říká staré přísloví. Plakal jsem, protože jsem neměl boty, až jsem potkal člověka, co neměl nohy."

Pokud to nebylo dost jasné z předchozího textu: Jsem nadšená! Tuhle knihu jsem si naprosto zamilovala a jako u jedné z mála si umím představit, že si ji přečtu znovu. Doporučuji Vám ji jak jen můžu - přečtěte si to! Je to jeden z těch čtenářských zážitků, které Vás pohnou, ať chcete nebo ne. Trošinku Vás to změní. A zcela určitě na tuhle knihu jen tak nezapomenete. 

 

Název knihy (originál): Salt to the Sea

Název knihy (česky): Sůl moře

Autor: Ruta Sepetys

Rok vydání (originál): 2016

Rok vydání (česky): 2016

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 352

Povídejte teď Vy, přátelé! Už jste Sůl moře četli? Jak se Vám líbila, co na knihu říkáte? Jste nadšeni stejně jako já? A pokud jste se k přečtení ještě nedostali, plánujete jej alespoň? Budu moc ráda, když mi dáte vědět v komentářích :)

Mějte se báječně,

K

Read More

READATHON | Jak to proběhlo a jak to dopadlo?

Ahoj!

Tak mám za sebou svůj první readathon, během kterého se mi podařilo přečíst víc než 20 stránek. Hurá! :D Došla jsem ovšem k další poznáním týkajícím se této akce, o kterých bych si s Vámi ráda popovídala.

Tím prvním a nezměnitelným problémem je ten, že u nás doma prostě neexistuje šance, že bych sedla a třeba čtyři hodiny v kuse četla. Pořád se něco děje a já to fakt kradu po čtvrthodinách.

Druhým a změnitelným problémem je fakt, že jsem sáhla po děsných knihách. Neměla jsem šťastnou ruku, jako první jsem si vybrala ke čtení Terapii láskou a byla jsem vcelku zklamaná (recenzi mám sepsanou, snad vyjde brzy, mám jich teď ve frontě hned několik, ale taková Sůl moře má prostě přednost). Druhou vybranou knihou bylo Psycho, do kterého jsem vkládala fakt velké naděje, a taky zatím nic moc. Vůbec to nemá tu správnou atmosféru, styl psaní mi příliš nesedí. Takže volba knih byla chyba, na kterou si příště musím dát rozhodně pozor.  

 Readathon jsem si roztáhla od páteční půlnoci do nedělní půlnoci, s těmi čistými 24 hodinami bych neměla šanci. Z celkových 48 hodin jsem pročetla 8, což se někomu bude zdát málo, ale já jsem docela spokojená. Kromě čtení jsem si opravdu chtěla užít čas s rodinou, pořádně se vyspat, odpočinout si. Za těch 8 hodin jsem zdolala celkem 372 stránek. (Jo, jsem šnek!) Ale hlavně, ten readathon jsem si fakt užila a rozhodně si ho brzy zopakuji. Myslím, že jsem konečně našla styl maratonského čtení, který mi vyhovuje a sedí, z čehož mám velkou radost :)

Vy jste se účastnili? O pár z Vás vím a jsem zvědavá, kolik jste toho přečetli Vy a jak jste si readathon užili...? Budu se těšit na Vaše komentáře a zítra sem koukněte, bude recenze na Sůl moře ;)

Mějte krásný den a podařený týden!

K

Read More

RECENZE | Aristokratka na koni (Evžen Boček)

Ahoj všem!
Vítám Vás u nové recenze, ve které si popovídáme o novince na českém knižním trhu – Aristokratce na koni od Evžena Bočka.

Aristokratka na koni se v knihkupectvích objevila v rámci Velkého knižního čtvrtku, kdy jsem si ji také koupila. Věděla jsem o chystaném třetím díle už pár měsíců a byla jsem docela nedočkavá, jaký bude. Během dvou dnů byla kniha přečtená a můžu říct, že mě Boček mile překvapil.

Na Kostce se neděje vlastně nic nového. Je těsně před bankrotem, a tak agilní Milada přichází s novým revolučním řešením – projektem Aristokratka před smrtí. Jenže ještě než dojde ke spuštění tohoto brilantního nápadu, veškeré plány překazí kníže Schwarzenberg. Na řadu přichází nouzové řešení… společně s nečekaným návštěvníkem.

Po stopadesátéšesté začnu tím, že při čtení musíte vycházet z jedné základní charakteristiky - je nutné očekávat stupidní humor. Bočkova kniha není oslavou intelektuálství, ba naopak, jde o text s gigantickou mírou nadsázky, sarkasmu, a ironie. Pokud jste tohle ochotni akceptovat, Aristokratka Vás pobaví. Příběh je tentokrát propracovanější než tomu bylo v druhém dílu a má určité schéma, což se o předchozích knihách říci nedalo. Zkrátka tu - pro mě poprvé - máme nějaký úvod, gradaci, vyvrcholení... Tato inovace podle mě textu jen prospěla, příběh o nastartování ekonomiky zámku a o všemožných zádrhelech, které jej provázejí, je strhující a vtipný.

Abych k Vám byla upřímná, nemám ráda psaní recenzí na několikátý díl série, ve kterém se vyskytují stejné postavy. Přijde mi zbytečné to všechno znovu opakovat, navíc zvláště v tomto případě u postav k velkému vývoji nedochází. Mám však dojem, že tentokrát Boček vsadil veškerý humor na kartu příběhu a ne postav, což je velmi dobře, protože poněkud násilné vytahování jejich archetypálních rysů mě v druhém díle rušilo. Paní Tichá si tentokrát cvaká o něco méně ořechovky, Marie přestává být tichým pozorovatelem a zpátečnický kastelán Josef ukáže, že se přeci jen dokáže pro něco nadchnout. Navíc na scénu přichází nová postava, (ne)tetička Nora, která do případných dalších dílů slibuje být studnicí humorných situací. 

U prvního dílu jsem se smála nahlas a jako šílená. Druhý díl mě však maličko zklamal. Sice jsem se pobavila, ale přišlo mi to už takové násilné (směj se, čtenáři, dělej!). Nebudu Vám lhát, na třetí díl jsem se sice těšila, ale na druhou stranu jsem se toho taky pořádně bála. Co když se Boček vyšťavil a tohle bude ještě horší než druhý díl? Musím s potěšením konstatovat, že tak tomu opravdu není. Třetí díl je sice o ždibínek horší než první díl (opakovaný vtip zkrátka přestává být vtipem, s tím se nic nedá dělat), ale je rozhodně o dost lepší než díl druhý. Jak už jsem zmiňovala dříve - Boček přestal všechno sázet na úsměvné charakteristiky postav a zaměřil se na příběh. Právě ten je zdrojem legračních situací a navíc, jednotlivé události nenásilným způsobem podtrhují rysy jednotlivých hrdinů. Takže úsměvné to je, ale opět s onou lehkostí a nonšalancí, která mě tak bavila na Bočkově psaní při čtení prvního dílu. Jak bych to řekla - zdá se, že Boček je znovu na koni.

Aristokratka na koni pro mě byla nesmírně příjemným překvapením. Po přečtení druhého dílu jsem měla jisté obavy, které se však vůbec nenaplnily. Kniha mě bavila od začátku do konce a přijde mi, že Boček dokázal svoje stěžejní dílo posunout zase o kousek dále. Pokud takhle bude pokračovat, jistě překvapí nejednoho skeptického čtenáře. Za sebe Vám Aristokratku rozhodně doporučuji - já se nebojím říct, že pro mě se řadí mezi nejvtipnější české knihy, jaké jsem kdy četla. Doufám, že se dočkáme i dalších dílů, protože mi celá Kostka už teď chybí :)

 

Název knihy: Aristokratka na koni

Autor: Evžen Boček

Rok vydání: 2016

Nakladatelství: Druhé město

Počet stran: 172

Jak to s Aristokratkou a Evženem Bočkem máte Vy? Baví Vás, nebo nepatříte mezi fanoušky? A už někdo přelouskal nejnovější díl? Budu se těšit na Vaše komentáře :)

Mějte hezký sobotní večer,

K

Recenzi na první díl - Poslední aristokratka - najdete zde.

Recenzi na druhý díl - Aristokratka ve varu - najdete tady.

Recenzi na audioknihu Poslední aristokratka máte tady.

Read More

KNIŽNÍ TIP | Nevěra (Paulo Coelho)

Přeji Vám krásný čtvrtek a vítám Vás u nového článku :)

V posledním měsíci jsem, jak už jsem tu zmiňovala, udělala pár změn ve svém životě. S tím souviselo i zrušení rozvrhu na blogu - připravovat články podle tabulky už mi nedělalo radost, a o tom by blog být neměl. Nicméně, jak na to tak koukám, se zrušením rozvrhu přišlo i zrušení veškeré disciplíny, protože knižní tip jsem Vám nepřinesla už pěkně dlouho. Tak snad to dnes napravím! Četli jste už Nevěru od Paulo Coelha? :)

Před několika lety jsem snad nečetla nic jiného, než Coelha. Hltala jsem jednu jeho knihu za druhou. Mám pocit, jako bych z téhle vášně trochu vyrostla, ale přesto Coelho zůstává jedním z mých top autorů. O to víc mě štve, že jsem jeho knihy četla v době, kdy jsem si vše půjčovala z knihovny, takže byť patří k těm autorům, od kterých mám načteno nejvíce, jeho knih mám bohužel doma poskrovnu. Hlásí se nějaký sponzor?

Nevěru jsem dostala od maminky k Vánocům, tuším před dvěma lety. Přečetla jsem ji během pár dní a tenkrát mě tolik neoslovila. Až zpětně zjišťuji, že právě tato kniha patří k autorovým top titulům. Jedná se o skvělou sondu do života průměrné ženy. Průměrně šťastné, průměrně spokojené, průměrně milující i milované... Na poměrně malém prostoru rozehrává Coelho geniální hru s obyčejností a věčně zápolícími protiklady: přáním být výjimečný a přáním být normální. Přáním prožít strhující příběh, o kterých jen čteme a přáním odolat pokušení. V knize se kolem dokola nic moc neděje (a kdo mě zná, ví že tohle nemusím), jenže tady to nevadí, ba naopak. Autor si výborně pohrává s atmosférou a pozvolným plynutím příběhu.

Podle mě si tato kniha rozhodně zaslouží Vaši pozornost! :) 

Anotace z Databáze knih: Lindě je 31 let a podle mínění všech vede dokonalý život: bydlí ve Švýcarsku, v jedné z nejbezpečnějších zemí světa, má skvělé manželství, milujícího manžela, roztomilé a způsobné děti a zaměstnání novinářky, na které si nemůže stěžovat. Rutina a předvídatelnost každodenního života v ní však začínají budit pochybnosti. Už nedokáže snášet úsilí, které musí vynakládat, aby vypadala šťastně, zatímco ve skutečnosti k životu pociťuje nesmírnou apatii. To všechno se změní, když se setká s mužem, s nímž si v době dospívání byla citově blízká. Jacob je teď úspěšný politik a během interview, které s ním Linda pořizuje, v ní posléze vzbudí něco, co už dávno nepocítila: vášeň. Linda teď udělá všechno pro to, aby si tuto nedosažitelnou lásku vybojovala. Bude muset klesnout až na samé dno lidských citů, aby nakonec došla vykoupení.

Jak to máte s tímto světově proslulým autorem Vy? Četli jste od něj něco a jak Vás to bavilo? Nebo máte přečtenou přímo Nevěru? Jak na Vás tato kniha zapůsobila? Budu moc ráda, když se podělíte v komentářích :)

Přeji Vám nádherný den,

K

Read More

HALLOWEENSKÝ SPECIÁL | Strašidelné čtení 🎃

Ahoj, moji milí! :)

Pomalu se nám blíží Halloween a přesně za dva týdny tu máme Dušičky... Zní to jako pravý čas na nějaký tématický článek :)


Já mám ráda české tradice, takže to u mě s tím Halloweenem není zrovna žhavé, ale přesto Vám přináším takový strašidelný (a pořádně kýčovitý! :D) speciál s tipy na knížky, které jsou pro toto období jako dělané.

Začneme klasikou, protože právě ta v sobě skýtá některé hororové skvosty. Pro mě je jednoznačným favoritem Dracula od Brama Stokera. Řadí se k jednomu z velmi mála titulů, které jsem četla ve svém životě vícekrát (tuším, že tím druhým titulem je Harry Potter a relikvie smrti). Chystám se na něj znovu, chystám se na něj v angličtině, zkrátka a dobře, tohle je kniha, která mě bude provázet životem. Úchvatný jazyk se snoubí s neuvěřitelně napínavým dějem a společně tak vytváří mistrovské dílo a klasiku hororového žánru. Kdo ještě nečetl, ať si pospíší, tohle fakt nechcete propásnout. Věřte mi :)

Po Apokalypse sáhněte v případě, že jste fanoušci Dana Browna, ale berte to trochu s rezervou. Nemohu říci, že by mě Mario Giordano chytil stejně, píše trochu jinak a pro mě méně zajímavě. Příběh je však docela poutavý a hlavně v závěru to autor opravdu rozjede - možná až moc. Já od knihy čekala dobrodružství, ale skončilo to nefalšovaným hororem a já se bála strašně. Nedávno se v Levných knihách objevil druhý díl, váhala jsem a přemýšlela, ale nakonec jsem usoudila, že tohle mi stačilo. Jako halooweenské čtení je to ale dobré :)

  

Jack Ketchum je nám znám jako spisovatel hororů pro fakt silné žaludky. Už některé anotace mě dokázaly vyděsit, ale nakonec jsem (já husa hloupá) neodolala jeho dílu Po sezoně. Jsem čtenářský strašpytel, takže jsem přečetla první dvě strany a odložila jsem to. Jak by řekla Deniska - mnozí jistě pochopí - PSYCHO. Pokud ale nejste slabé nátury, tahle vyvražďovačka by asi mohla pro Vás být to pravé halloweenské.

A máme tu další vyvražďovačku... Saeculum kdysi dávno na svém kanálu doporučovala Rodaw z Knihánkova a já si právě na její doporučení knihu koupila. Po nahlédnutí to hodnotím jako jednodušší čtení a slyšela jsem, že tento titul nepatří k autorčiným top dílům. Strašidelné to však rozhodně je už podle obálky a dle mého názoru se právě takovéto lehčí čtení na nějaký ten halloweenský readathon hodí.

Začali jsme klasikou a uzavřeme to klasikou. Byla by asi ostuda tu nedoporučit také dílo Edgara Allana Poea, dalšího z klasiků hororového žánru. Právě na tomto místě mi to nedá nezkonstatovat, že temná atmosféra těchto klasických hororových děl je mi bližší, než zde dříve zmiňované moderní romány, které spíše než na kvalitu sázejí na kvantitu. Jsou to ale právě klasická díla, která pro mě osobně lépe vykreslují tísnivou atmosféru, neštěstí a strach. Povídkový soubor od Poea proto v tomto výběru nemohl v žádném případě chybět, protože některé z povídek - pokud ne všechny :) - se Vám zkrátka zaryjí pod kůži a vzpomenete si na ně i po dlouhých letech.

Tak, a to je ode mě v rámci dušičkových či halloweenských tipů všechno. Zaujala Vás některá z knih? Případně už jste nějakou četli? Jak se Vám líbila či nelíbila? 
A chystáte se na nějaké speciální halloweenské čtení?
Budu moc ráda, když mi dáte vědět v komentářích :)

Přeji Vám krásný den,

K

Read More