30. listopadu 2016

RC RECENZE | Otolína a žlutá kočka (Chris Riddell)

Ahoj!
Všechny Vás moc zdravím u nového článku. Dnes mám pro Vás recenzi jedné úchvatné knihy pro děti, která se mi do rukou dostala díky spolupráci s Presco Group. Otolína a žlutá kočka je nesmírně povedený dětský titul, po kterém byste se teď před Vánoci mohli v knihkupectvím podívat - je to rozhodně něco, co děti pod stromečkem potěší. Ostatně, uvidíte sami alespoň na fotkách, kterých je v dnešním článku fakt požehnaně :)

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji PRESCO GROUP.

Holčička Otolína bydlí společně s panem Mourou v bytě v mrakodrapu Pepřenka. Většinu času zde pobývají sami, protože Otolínini rodiče jsou na cestách kolem světa. Ve městě se však začnou ztrácet psí mazlíčci a také dochází k řadě loupeží. Mohou spolu tyto dvě věci souviset? A pokud ano, přijde Otolína s panem Mourou na to, jak zapeklitou záhadu vyřešit?
Mohu s potěšením konstatovat, že příběh je velice vydařený a s ohledem na cílovou skupinu čtenářů vhodně propracovaný. Nechybí záhada a napětí, ale ani pořádná dávka oddanosti, odvahy a přátelství. Samozřejmě, že by příběh pro děti měl v sobě nést určité poselství, což se autorovi bez problémů daří - na přátelé se nemá nikdy zapomínat, vždy bychom si měli najít čas na ty, které máme rádi, a hlavně, měli bychom být poctiví a slušní a nezapomínat, že krást a podvádět se prostě nemá - dobře to nikdy nedopadá.
Je vcelku logické, že postavy v knížce odpovídají klasickým archetypům, rozdělení na dobro a zlo je zde jasně rozpoznatelné. Pokud bych se měla podívat trochu do hloubky, upřímně se přiznám, že mi Otolína šla v jeden moment na nervy tím, jak ignorovala chudáka pana Mouru. Bylo mi ho hrozně líto, nemohla jsem si pomoci. Právě pan Moura je v mých očích dokonalá postava - mlčící přítel, který je téměř dojemný svou věrností a oddaností. Pro Otolínu podnikne cokoli, i když se třeba sám bojí. Je zkrátka definicí pravého přátelství.
I hlavní intrikánka - žlutá kočka - mi přišla báječná a celkově mě svým drzým projevem bavila. Jenom mě trochu mrzí, jak se autoři téměř vždy uchylují k tomu, že pejsci jsou ti hodní a kočky ty zlé. I v tomto případě byli pejsci zmanipulováni kočkou.
Já Vám nevím, ale myslím, že by to mělo být - a teď mluvím obecně, ne vysloveně o této knížce - trochu vyváženější. Děti si přeci jen z tohoto čtení něco odnášejí a já se domnívám, že by ten dojem neměl být vždy stejný: kočka je zlá a pes je dobrý. Ve svém životě jsem žila se psy i s kočkami a vím, že pokud jim dáte lásku, jsou tato zvířátka vždy milující a láskyplná a je úplně fuk, jestli jde o pejska nebo o kočičku. Tak, to byla trocha agitace za rovnoprávnost koček a psů a jdeme dál :))

Asi není možné dostatečně vyzdvihnout tu jedinečnost, s jakou Chris Riddell svůj příběh předkládá čtenářům. Knihu bych se vůbec nebála nazvat grafickým románem - textu v něm najdete docela pomálu, zato je čtení takové interaktivní a velmi podněcující. Často můžete dle pokynů autora něco dohledávat na jiných stránkách, na obrázcích najdete spoustu úchvatných předmětů a mnohdy se docela zapomenete, protože prohlížíte a prohlížíte. Při čtení mi to přišlo jako geniální prostor pro to, sednout si s dítětem ke knížce a společně ji postupně procházet - tahle knížka totiž rozhodně není pouze o čtení.
Co dále oceňuji, to jsou autorovy kreslířské dovednosti. Kniha je nádherně ilustrovaná, to ano, mně se ale navíc ještě moc líbí to, jak Chris Riddell kreslí. Vybrala jsem Vám stránku s panem Mourou stojícím na střeše Pepřenky v lijáku. Je to v podstatě "jen" šrafování a přesto to vypadá tak náramně. Přesně tohle mě na knížce moc bavilo a na obrázky jsem se vůbec nemohla vynadívat. Věřím, že to děti budou mít stejně, ba co víc, možná svýma očima uvidí ještě mnohem víc, než my dospěláci :)

Kniha je doporučena dětem od osmi let, a já jsem chodící důkaz, že si ji užije i dítě pětadvacetileté :) A asi i čtyřiceti-, padesáti-, sedmdesátileté. Tohle je publikace doslova pro celou rodinu, ocení ji každý a navíc se bude opravdu skvěle vyjímat pod stromečkem a následně o svátcích při lenošení v posteli s čajem a cukrovím. Za mě veliké doporučení a znovu připomínám, že nad těmi ilustracemi se pravděpodobně rozplynete blažeností. Jasných pět hvězdiček!
 
Název knihy (originál): Ottoline and the Yellow Cat
Název knihy (česky): Otolína a žlutá kočka
Autor: Chris Riddell
Rok vydání (originál): 2007
Rok vydání (česky): 2016
Nakladatelství: PRESCO GROUP
Počet stran: 172
Co na knížku říkáte, zaujala Vás? Dokážete si i v dospělosti užít knihy určené především pro děti? A jaká dětská knížka Vás zasáhla natolik, že se k ní třeba ještě pořád vracíte?
Budu moc ráda, když mi dáte vědět v komentářích :)
Přeji Vám nádherný den,
K
Share:

26. listopadu 2016

VÁNOČNÍ SPECIÁL | Odpočítávání 🌟

Moji drazí,
přeji Vám krásnou první adventní neděli a vítám Vás u dalšího vánočně laděného článku! Opět Vám přináším tip na knížku s vánoční tematikou, která by Vám v tomto krásném předvánočním čase mohla přijít vhod, pokud třeba zrovna nemáte co číst (jaká je šance, že se někomu z nás stane to, že by neměl co číst??). 
Znáte to, v říjnu už si 24. vzpomenete, že za dva měsíce jsou Vánoce. V listopadu 24. Vám dochází, že už se to opravdu blíží a začínáte se chystat, hlavně psychicky. Ale prvního prosince, to začíná to pravé odpočítávání. Zbývá 24 dní do Vánoc.
A protože 24 děleno 2 je 12 (aha!), je to taky ten pravý čas na otevření sbírky povídek Dárek z pravé lásky. Ta totiž obsahuje přesně dvanáct příběhů a když začnete číst prvního prosince, do Štědrého dne Vám to s jednou povídkou za dva dny uteče jako voda. Navíc si poklidným čtením dopřejete i spoustu času na chvíle s Vašimi blízkými, pečení cukroví a výzdobu Vašeho domova.
Já sama opravdu plánuji prvního prosince začít tuto knihu číst. Slyšela jsem rozporuplné názory a ne mnoho pozitivních, ale to mi nevadí. Chci sladké, plytké, lehkovážné čtení plné romantiky a dobrých konců... což bych od této knihy mohla přesně dostat, co myslíte?
Chystáte se někdo knížku letos také číst? A budete si ji dávkovat podobně jako já, po malých kouscích, od začátku prosince až do Štědrého dne? Nebo už jste ji četli a můžete mi prozradit, jak moc budu nebo nebudu zklamaná?
Budu se moc těšit na to, co mi povíte v komentářích a budu jen ráda, pokud připojíte i pár slov o tom, jak se máte a jak si letos užíváte advent... :)
Mějte se nádherně,
K

Share:

25. listopadu 2016

VÁNOČNÍ SPECIÁL | Tipy na dárky pro milovníka thrillerů... 🎁

Ahoj, moji milí! 
Zdravím Vás u dalšího článku s vánočními tipy na dárky. Vánoce jsou svátky klidu a míru, já Vám dnes však přináším nápady, které ocení milovníci temných thrillerů :) I v tak krásném a něžném čase jako jsou vánoční svátky přece dokážeme ocenit dobrou detektivku ;) Dnes mám pro Vás celkem tři knížky, kterými byste se mohli fanouškům napětí zavděčit.

⛄ Žena v kleci (Jussi Adler-Olsen) ⛄

Naprostá nutnost pro každého, kdo dovede ocenit kvalitní a originální detektivní příběh. Adler-Olsen patří ke špičce tohoto žánru a já sama ho bez sebemenšího váhání pasuji na mého nejoblíbenějšího spisovatele detektivek a thrillerů. Pokud se rozhodnete někomu koupit první díl série o oddělení Q, tedy zde prezentovanou Ženu v kleci, vezměte prosím i zbytek série, jinak s dotyčným nevydržíte. Jussi je silně návyková záležitost a jak jednou začnete, budete chtít víc. A víc. A víc.

⛄ Bílé kosti (Graham Masterton) ⛄

Jeden z nejlepších a nejmrazivějších thrillerů, které jsem letos četla. Zločiny, které jsou v knize vyšetřovány, jsou ale opravdu hodně brutální, takže se rozhodně nejedná o čtení pro slabší povahy. Stejně jako v předchozím případě jsou i Bílé kosti prvním dílem celé série. Bohužel zde další díly tolik doporučit nemohu - druhý díl (Rozbití andělé) ještě není tak špatný, ale ten třetí jsem rozečetla a zatím jsem se nedonutila pokračovat. Šanci mu v budoucnu ale dám. Každopádně prvním dílem vůbec nic nezkazíte, kvalitní a velice děsivé čtení!

⛄ Vdova (Fiona Barton) ⛄

Zakončíme to geniálním psychothrillerem Vdova. Příběh této knihy není brutální, zato je však velmi mrazivý a přízračný. Perfektní vypravěčské schopnosti autorky a velmi svědomité propracování jednotlivých postav zařídilo, že se psychothriller konečně zařadil k mým oblíbeným žánrům. Dříve jsem jej tolik nemusela, po Vdově ho doslova vyhledávám. Laťku ale tato knížka nastavila pořádně vysokou. Pro milovníky tajemství, postupného odkrývání pravdy, mnohovrstevnatých postav a rozličných úhlů pohledu je tato knížka to pravé.
Tolik k výběru těch nejlepších thrillerů, které byste mohli nadělit pod stromeček. Nebojte se ale sáhnout třeba také po Němém křiku od Angely Marsons, Ty od Caroline Kepnes či Triptychu od Karin Slaughter. To jsou také počiny, které rozhodně nezklamou :)
Kdybyste měli ostatním poradit, jaký titul pořídit milovníkům detektivek a thrillerů, co byste doporučili? Jaký titul z tohoto žánru je pro Vás mistrovským dílem? Všichni jsme moc zvědaví na Vaše tipy, podělte se v komentářích, prosím :)
Mějte se báječně,
K

Share:

PRÁVĚ ČTU | Po otřesech (Haruki Murakami)

Přeji Vám krásný pátek a zdravím Vás u nového článku :)
Po dlouhé době se dostává na řadu také článek z rubriky Právě čtu, která se v poslední době mnoha obohacení nedočkala. Začalo to tím, že jsem na ni trochu pozapomněla a pak nebyly žádné z právě čtených knih moc vhodné k samostatnému článku, protože jsem na ně záhy chystala recenzi či nějaký jiný článek.
Je mi líto, že absenci tohoto druhu článku napravuji příspěvkem o knize, která mě naprosto nezaujala a kterou se prodírám už více jak týden, přestože má jen nějakých 170 stran. Tímhle nešťastným titulem je kniha  Po otřesech od zbožňovaného Haruki Murakamiho.
Je to má první zkušenost s tímto autorem a musím říci, že se budu muset hodně přesvědčovat, abych mu dala další šanci. Naštěstí jsem byla včera na Instagramu uklidněna, že právě Po otřesech patří k tomu slabšímu z jeho tvorby, takže nějakou naději, že se mi jeho psaní nakonec zalíbí, přece jen mám. 
Srdečně doufám, že knihu přes víkend konečně dočtu, protože mi ukousla neskutečné množství času z listopadového čtení. Zároveň ji ale nechci odložit, protože ji považuji za něco, co bych si opravdu přečíst měla - přeci jen Murakami patří k významnějším spisovatelům a nepřečíst z jeho tvorby vůbec nic - to by mě trápilo. Po dočtení si ale budu muset dát sakra velký oddech.
Povězte mi, jaké zkušenosti s Murakamim máte Vy? Četli jste přímo knihu  Po třesech? Jak se Vám líbila či nelíbila? A je od něj nějaký titul, který byste mi bez váhání doporučili na spravení chuti?
Jsem moc zvědavá na Vaše zkušenosti a názory :)
Mějte se krásně a užijte si hezký - první adventní - víkend!
K
Share:

24. listopadu 2016

VÁNOČNÍ SPECIÁL | Tipy na dárky pro náročného čtenáře... 🎁

Ahoj, přátelé :)
Vítám Vás u nového článku, opět s vánoční tématikou. Za měsíc tu máme Štědrý den a tak je ten pravý čas podělit se s Vámi o tipy na vánoční knižní dárky. 
Docela často se setkávám s tipy na dárky "pro maminku", "pro přítele", "pro sestru" a vždy si říkám, že přece každá maminka nemá ráda totéž. Proto jsem se rozhodla svoje tipy rozdělit do obecnějších kategorií, a Vy sami už o svých blízkých nejlépe víte, do které spadají. Můžete se tak těšit na tipy pro mladého čtenáře, pro romantiky či pro ty nejmenší. Celkem chystám osm článků a doufám, že Vám budou alespoň trošinku inspirací.
Dnes tu máme nápady na knížky pro náročné čtenáře. Asi každý ve svém okolí někoho podobného máme - rád si přečte těžší, náročnější příběh a uvítá, když ho i jazykově kniha trochu vyzve. Užije si pořádnou bichli a četbu si prostě vychutnává. Pokud někoho takového znáte, možná byste se mu do vkusu trefili některou z následujících čtyř knížek. Pojďte se mrknout.

❄ A hory odpověděly (Khaled Hosseini) ❄

Tuto knížku jsem sama před pár lety dostala pod stromeček od mojí babičky. Knihu mám nafocenou i do samostatného knižního tipu. V budoucnu určitě plánuji přečíst od autora i jeho další tituly, jelikož mě kniha nesmírně oslovila. Náročnější je jednak z hlediska tématu, ale také díky prolínání časových rovin a vypravěčskému stylu. Ten je přizpůsoben postavám, kterých se daná pasáž týká, a je rozhodně jedním z nejhezčích, s jakými jsem se v knížkách setkala. Autor píše velmi filozoficky a poeticky, ale zároveň příjemně vybalancuje to, aby Vám to nebylo nemilé, aby se děj stále posouval a aby se nezamotával do polemik o nesmrtelnosti chrousta. Bravurní práce s jazykem i slohem a za mě velikánské doporučení.

❄ Osudy a běsy (Lauren Groff) ❄

Osudy a běsy od Lauren Groff se mi do ruky dostaly díky nakladatelství Domino a já už se nemohu více rozplývat nad dokonalostí téhle knihy. Tohle je dílo pro fajnšmekry, příběh má mnoho vrstev, postavy jsou vykresleny do nejmenšího detailu a navíc je to famózně napsané. Pokud chcete slyšet více superlativů - a věřte mi, že chcete ;) - mrkněte na recenzi.

❄ Prázdné místo (J. K. Rowling) ❄

Moc jsem Rowlingové po skončení Harryho Pottera nevěřila, ale musím uznat, že mě velice příjemně překvapila jak svou detektivní sérií s Cormoranem Strikem, tak tímto samostatným románem. Prázdné místo jsem četla loni a hrozně se mi líbilo - nejvíce mě bavilo to, jak lidsky má Rowlingová vykreslené všechny postavy - jsou barvité, rozmanité a i když si na ně asi uděláte poměrně jasný názor, nikdy nebude moci být černobílý. Ocenila jsem také jemné, ale přesto pevné proplétání jednotlivých osudů. Vše navíc dokreslovalo zasazení na anglický venkov. Zkrátka a dobře, bylo to moc krásné čtení. Z dnešního výběru knih asi nejméně náročné jazykem a slohem, ale veskrze smutným, místy tragikomickým, příběhem velmi trpké. Doporučuji. V začátcích blogu jsem sepsala na tuto knihu recenzi, můžete kouknout, ale stydím se. 🙈 Dnes už ty recenze přeci jen připravuji trochu jinak.

❄ Stehlík (Donna Tartt) ❄

Dnešní tipy na dárky zakončíme knihou, kterou jsem Vám nedávno doporučovala ve formě knižního tipu od maminky. Netřeba se opakovat, článek najdete tady a je v něm řečeno vše podstatné. Pro literární požitkáře je Stehlík vánoční dárek jako ze žurnálu.
Tak, a to je ode mě z dnešních tipů pro náročné čtenáře všechno. Znáte nějakou knihu, kterou byste do tohoto výběru zařadili? Když se podělíte v komentářích, nebudu jistě vděčná jen já, tipů na knižní dárky není nikdy dost! :)  
Mějte se báječně a užívejte si krásný předvánoční měsíc.
K
Share:

23. listopadu 2016

RC RECENZE | Stalkeři (Paul Finch)

Ahoj, přátelé!
Mám pro Vás dnes novou recenzi, ve které Vám představím skvělou detektivku od nakladatelství Domino. Stalkeři jsou prvním dílem série o detektivovi Marku Heckenburgovi, která vypadá velmi slibně.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Domino.

Stalkeři představovali jednoho z mých favoritů podzimního edičního plánu od nakladatelství Domino. Díky spolupráci se ke mně dostal jejich recenzní výtisk a jsem moc ráda, že jsem si tenhle zážitek nenechala ujít. Kniha sice byla něčím trochu jiným, než co jsem očekávala, ke škodě to však nebylo.
Dělají výnosný byznys a neštítí se ničeho. Klub sympaťáků Vám pomůže najít tu pravou – kohokoliv, kdykoliv, kdekoliv. A za určitou cenu a neochvějné mlčení Vás odmění zhmotněním Vašich nejtemnějších představ.
Záhadná zmizení téměř čtyř desítek žen však nezůstávají bez povšimnutí. Detektiv Mark Heckenburg si případy propojuje a jejich vyšetřování se nehodlá za žádnou cenu vzdát. Při řekněme neoficiální honbě za pravdou neváhá vsadit svůj vlastní život.
Přiznám se, že příběh mě nepatrně zklamal. Čekala jsem něco velmi děsivého, mrazivého, plíživého… Ostatně název Stalkeři slibuje mnohé. Přízračnou atmosféru ale od knížky nečekejte, jde spíše o akční detektivku, jejíž větší část je zaměřena na průběh poněkud nestandardního vyšetřování detektiva Heckenburga. S padouchy se setkáte na samém začátku, který je napsaný perfektně a který Vás na čtení skvěle naladí svojí ponurostí a nevlídností. Stejným stylem však kniha nepokračuje, jak jsem říkala, dočkáte se velkého množství akce, rvaček, honiček a o vraždy na potkání taky není nouze. Znovu se záporáci dostávají ke slovu až v samotném závěru příběhu, kdy dochází k velké gradaci a k nečekaným zvratům – musím s radostí konstatovat, že se Finchovi opravdu podařilo mě jednou z událostí překvapit (což se mnoha autorům nepovede, těch detektivek už jsem asi přečetla moc 😊). Celkově se mi nápad i zpracování líbilo a Stalkery s přehledem pasuji na jednu z nejakčnějších knížek, jaké jsem kdy četla.

Když píšete detektivku a chcete nějakým způsobem reflektovat reálné prostředí policie a vztahy na pracovišti, asi se určitým klišé neubráníte. Ani Finchovi se to nepovedlo. Bohužel, Mark Heckenburg se u mě nezapíše do řady osobitých vyšetřovatelů, jakým je například Carl Morck ze série o oddělení Q od Jussi Adlera-Olsena. Heckenburg je dokonalým příkladem alfa muže, který nejdříve koná a pak přemýšlí. Je impulzivní, ne vždy jedná logicky a občas se chová jako blbec. Přesto k němu nějakým zvláštním způsobem přilnete a nakonec se o tu jeho drzou osobu docela bojíte. Významným způsobem však z řad literárních vyšetřovatelů nevystupuje.
K vyšetřování se velmi svérázným způsobem připojí také sestra jedné z obětí, Lauren Wraxfordová, která s událostmi mnohokrát výrazně zamíchá. Ani u ní autor neunikl určitým problémům – snaží se jejím prostřednictvím bourat tolik stereotypů, až to celé působí velmi křečovitě. Bez téhle urputné snahy o bourání mýtů by Lauren byla sympatickou silnou ženskou postavou.
Další postavy už nejsou zvláště významné pro děj, a ani nejsou příliš detailně propracované. Avšak je nutno podotknout, že každá z postav do příběhu vhodně zapadá a nijak ho neruší.
Asi si troufnu říci, že postavy jsou pro mě osobně nejslabším místem knihy, jsou hodně šablonovité a postrádám mezi nimi někoho, kdo by byl výjimečný v rámci uvěřitelnosti.

Stylem psaní mi kniha připomínala klasické britské detektivky. Jistě za to mohlo i anglické prostředí, do něhož byl příběh zasazen, ale i námět a způsob vyprávění příběhu v sobě zkrátka nesl anglický rukopis – alespoň pro mě. Příběh byl samozřejmě o dost dynamičtější a násilnější než takový Hercule Poirot, ale rozumíme si, viďte 😉
Nejvíce bych z autorova stylu vyzdvihla jeho smysl pro popis akčních scén. Vykreslování těchto momentů bylo opravdu mistrné, neztrácela jsem se v nich, ale zároveň jsem byla velice napnutá. S něčím podobným jsem se ještě nesetkala, většinou ve mně různé bojové scény vyvolávají pocit, že mají zúčastnění osm rukou i nohou a že ovládají každý bojový sport na světě. Podobným klišé se však Paul Finch zcela vyhnul, což velice oceňuji.
Jak už jsem zmiňovala, Stalkeři jsou jednou z nejakčnějších knih, jaké jsem kdy četla. V tomto směru jsem byla velice mile překvapená a Finch si mě rozhodně tímto svým talentem zcela získal.

Celkově tuto knihu hodnotím jako velmi kvalitní detektivku a rozhodně jeden z těch lepších příběhů, se kterými jsem se v posledních letech setkala. Očekávala jsem však mrazivější a trochu nápaditější příběh a také lépe propracované postavy bez zbytečných stereotypů a klišé. Na druhé straně je potřeba autorovi přiznat jeho smysl pro uvěřitelná, ale zároveň zcela nečekaná překvapení, a také jemnocit pro popis akčnějších scén, který už jsem vyzdvihovala. Povedl se také závěrečný cliffhanger, který je u této knihy na rozdíl od mnoha dalších opravdu zajímavý a já se díky němu moc těším na další díly této slibně rozjeté série. Za mě čtyři hvězdičky a tip na krásný vánoční dárek pro milovníky napínavých a akčních příběhů plných zvratů a překvapení.
 
Název knihy (originál): Stalkers
Název knihy (česky): Stalkeři
Autor: Paul Finch
Rok vydání (originál): 2013
Rok vydání (česky): 2016
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 432
Jako vždy mě moc zajímá Váš názor... zaujala Vás tato knížka? Nebo jste ji už někdo četl? A jaká kniha byla pro Vás nejakčnější? Je některá, kterou byste mi doporučili? Budu moc ráda za Vaše názory a dojmy :)
Mějte se moc krásně!
K
Share: