Ahoj přátelé! Zdravím Vás u nové recenze. Dnes jsem si pro Vás připravila článek o knize, od které jsem měla opravdu vysoká očekávání, jelikož jsem o ní ze všech stran slyšela samé superlativy… Spouštěč od Wulfa Dorna mě nakonec ale bohužel spíše zklamal.
Po knížce jsem pokukovala už zatraceně dlouho, a to i proto, že mám doma již delší dobu třetí díl série – Temné šílenství. Jak tomu tak u mě bývá, podlehla jsem v okamžiku, kdy se kniha objevila ve slevách na buxu. Koupě nelituji a těším se na další díly trilogie, nicméně raději si poněkud opravím své představy o tom, co od knih očekávat.
Mladá psychiatrička Ellen Rothová dostává po odjezdu svého přítele na starost jeho případ. Neznámou ženu, zbitou, špinavou a k smrti vyděšenou Černým mužem. Ellen je odhodlaná pacientce pomoci, jenže ta se vzápětí z kliniky ztratí. Začíná závod s časem – Černý muž pronásleduje i Ellen a lhůta k rozluštění hádanky, na které závisí život Ellen i její pacientky, se krátí.
Recenzovat napínavé knihy je peklo. Jak zhodnotit příběh, aniž bych Vám tu hned vyžvanila, jak to celé doopravdy bylo? Pro mě je to docela složitý úkol. Příběh se rozjíždí hned na začátku, žádné dlouhé chození kolem horké kaše – to já mám ráda. Samotné vyprávění je docela strhující, ale na mě tam těch zvratů bylo prostě až příliš mnoho. Závěr mě v kontextu celé knihy překvapil, to ano, na začátku bych toto rozuzlení neodhadla. Nicméně v průběhu čtení jsem na něj přišla a nepřekvapila mě proto ani finální tečka, kterou mnozí kvitují jako šokující. Navíc, pokud je příběh tak složitý, že ho má autor v samém závěru potřebu vysvětlovat skrz „nenásilný monolog jedné z hlavních postav“, pro mě je to špatně.
Další věcí je určitá nevyváženost vyprávění. Místy jsem se do čtení musela nutit, jelikož autor střídá pasáže neuvěřitelně napínavé a strhující (ty převládají) s pro mě zcela nezáživným textem, který je obtížné přelouskat. V knize jsou hluchá místa a bolestivě bijí do očí. Bohužel si opět potvrzuji to, že mi prostě němečtí autoři nesedí. Je úplně jedno, v jakém žánru se pohybujeme, já mám vždy s autorem – Němcem problém. Jestli je to tím stylem psaní, jejich jazykem a následným překladem, …nevím. Ale cestu si k nim budu asi hledat docela dlouho.
Já jsem asi hrozný škarohlíd, ale Dorn mě úplně nepřesvědčil ani postavami. Vlastně se teď dostáváme k jádru pudla – celé mi to přišlo prvoplánové. To je to slovo! Prvoplánově šokovat. A v tom se promítají i postavy, jelikož rozvíjení jejich motivací a charakterů ustupuje tomu, být tajemný a šokovat čtenáře nějakým "nečekaným" překvapením. Myslím, že právě této knize by svým způsobem hrozně svědčilo vyprávět ji z více úhlů pohledu v ich formě – na jednu stranu by to byl úkol obtížný, ale na druhou by takovéto zpracování pozvedlo Spouštěč z béčkového thrilleru na něco o dost lepšího.
Jak už jsem zmínila výše při hodnocení samotného příběhu – německý styl psaní je pro mě něčím velice specifickým a k autorům této národnosti si hledám cestu obtížně. Bohužel, Dorn je dle mého názoru zcela typickým německým spisovatelem, jeho styl zapadá do tohoto proudu naprosto dokonale. Spoustu věcí týkajících se jeho způsobu psaní jsem zhodnotila už u příběhu, protože mi přijde, že právě styl psaní samotný příběh neblaze ovlivnil. Nejvíce mi asi vadila ta hluchá místa, dále nápadná jednoduchost textu a také to závěrečné vysvětlování kdo, co, jak a proč.
Musím říci, že jsem od knihy čekala jeden velký šok. Z recenzí jsem měla dojem, že mě autor doslova posadí na zadek. No. Nemůžu mu upřít to, že jsem se místy fakt bála, ale jinak to takový trhák opravdu nebyl. Celkově mi to připadalo poněkud překombinované, a kdybych se v ději hodně šťourala, myslím, že nějaké nesrovnalosti by se našly. Bylo tam zkrátka tolik drobných zápletek a odboček, že ani nevím, jestli je autor všechny vysvětlil a zodpověděl.
Na druhou stranu musím konstatovat, že od psychothrilleru odehrávajícího se na psychiatrické klinice se právě tato zmatečnost asi svým způsobem očekává. Byť jsem doufala v kvalitnější propracování postav a celkově trochu zodpovědnější přístup k příběhu, jsem docela zvědavá na náměty a zpracování zbylých dvou knih a na to, jak se s tím autor popasoval. Spouštěčem mě neodradil a já po dalším dílu sáhnu zcela jistě brzy.
Celkově dávám tři z pěti hvězdiček, ta kniha je objektivně vcelku dobrá a mohu ji s klidným svědomím doporučit všem, kdo mají thrillery a napínavé knihy rádi. Tohle slupnete jako malinu :) Musíte se ale mít na pozoru, taková nedávno recenzovaná Vdova to fakt není.
Název knihy (originál): Trigger
Název knihy (česky): Spouštěč
Autor: Wulf Dorn
Rok vydání (originál): 2009
Rok vydání (česky): 2016
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 360
Povídejte, jak to máte s Dornem Vy? Četli jste už některou z jeho knih? Jak se Vám líbila? Budu moc ráda, když se o svoje dojmy podělíte v komentářích, ať vím, na co se mohu (ne)těšit :)
Mějte se moc pěkně,
K
