RC RECENZE | V mlze (Caroline Eriksson)

Ahoj, moji milí, zdravím Vás u nové recenze!
Dnes pro Vás mám připravený článek o novince, o které už asi všichni z Vás slyšeli. Podíváme se totiž na knihu V mlze od Caroline Eriksson.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Leda.

Po tomto titulu jsem dlouho mlsně koukala, ale dostal se ke mně až jako recenzní výtisk přímo od nakladatelství Leda. Ihned, jak kniha dorazila, pustila jsem se do čtení, a nebýt neodkladných povinností, měla bych ji přečtenou snad za jeden jediný den.

Greta odjíždí se svým mužem Alexem a jejich malou dcerou Smillou na několik dní na chatu. Během pobytu se rozhodnou udělat si výlet na malý ostrůvek v jezeře Maran, u kterého chata stojí a o kterém se vypráví nejrůznější temné příběhy. Greta zůstává v lodi a Alex se Smillou se vypravují na procházku po ostrově. Jenže se nevrací a na ostrově nejsou nikde k nalezení. Když se Greta vzpamatuje natolik, aby vyrazila na policii, dozvídá se šokující informace: Její manžel ani její dcera neexistují…

Příběhu se nedá upřít jeho čtivost a dobře dávkované napětí. Opravdu jste od začátku do konce zvědaví, jak to tedy celé bylo a myslím, že každý čtenář se celkem v začátku pokusí vymyslet hned několik teorií. Troufnu si taky tvrdit, že většina z těchto teorií se ukáže jako mylná. Otevřeně se Vám přiznávám, že jsem dost dlouho nedokázala odhadnout ani směr, kam se to celé ubere, což by asi správný thriller měl mít.

Jenže kniha v sobě bohužel nenese jen pozitiva. Celý text je na můj vkus dost zmatečný, což sice vhodně ilustruje situaci hlavní hrdinky, zároveň je to ale čtenářsky takové nepřívětivé. 

Nejvíce mě ale zklamal asi samotný závěr. Já prostě čekala psychothriller, a ono se z toho vyloupne v podstatě drama. Pokud doufáte v mrazivé a mysteriózní čtení, ke kterému motiv jezera Maran svádí, pozor. Zase tak ledové to nakonec nebude.

Veškeré postavy poznáváme skrze myšlenky a vyprávění hlavní hrdinky Grety, proto je těžké je nějak objektivně hodnotit. O Gretě si ale něco povědět můžeme. Většinu času činí absolutně nepochopitelná rozhodnutí (a ano, jsou nepochopitelná i poté, co rozluštíte hlavní zápletku, omluvu pro spoustu věcí tahle postava prostě nemá). Neustále přemítá o tom samém, dokola a dokola, a ve svém projevu Vás o každé této myšlence dokonale informuje. Celkově musím říci, že je poměrně nesympatická a já jsem si k ní nedokázala najít cestu. 

Další postavy jsou popisované výhradně jejím prostřednictvím, proto nebudu hodnotit jejich vykreslení, bylo by to trochu bezpředmětné. Postav je ale celkem dost a ne u všech jsem si jistá nutností jejich zařazení do příběhu. Sice rozumím tomu, proč je autorka v příběhu chtěla mít a jaká byla jejich funkce, ale některé tam opravdu nemusely být a příběhu by to nijak neuškodilo. Naopak, docela s chutí bych je oželela.

Osobně mi přijde, že kniha měla potenciál být vynikající sondou do myslí určité skupiny lidí (odpusťte ten obecný termín, ale nechci tu prozrazovat mnoho). Nejsem si úplně jistá, zda to naplnila. Nebo lépe řečeno – ona to asi naplnila, ale autorka to podle mého podala nedostatečně. Nicméně tohle může být pouze můj osobní problém, takže to neberte až tak vážně.

V průběhu čtení jsem také zjistila, že mám opravdu hodně ráda v knihách přímou řeč, a že když je jí málo, dost mi chybí. V této knize najdete přímých řečí opravdu jen pár, vyprávění plyne především prostřednictvím myšlenek hlavní hrdinky, a to navíc ještě dost zmatených. Tento aspekt vyplývá z celého námětu, takže to nemohu a ani nechci autorce vyčítat. Jen upozorňuji pro další milovníky dialogů a přímé řeči :)

Celkově je vyprávění trošičku zmatené a chaotické, ale zase ne natolik, abyste se nezorientovali. Kromě toho je to však nesmírně čtivé, já otáčela stránky, ani jsem nevěděla jak. Už jsem to psala výše, nebýt toho, že bohužel musím někdy pracovat, kniha by padla za jeden jediný den, což samozřejmě o něčem svědčí. Jen těžko se odkládá, neustále se zajímáte, co se stane za chvíli a ještě za chvíli a ještě za jednu chvíli… až jsou tři ráno a Vy si říkáte: „Tak teda ještě tuhle stranu.“

Dojmově byla kniha bohužel trochu slabší, než jsem čekala, ale když se obrátím zpět, musím konstatovat, že celkově byla dobrá a že ji mohu s klidným svědomím doporučit dál. Pouze navrhuji jistou střídmost a opatrnost při nastavování Vašich očekávání. Já je měla sakra vysoká, takže to, že na mě kniha nezapůsobila tak, jak jsem já doufala, není její problém. 

V hodnocení jsem nejprve váhala mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale musím říct, že kniha si rozhodně zaslouží čtyři. Mám pro to hned několik důvodů. Tím prvním je způsob vypravování, který mně sice přišel příliš zmatečný, ale zároveň uznávám, že byl svým způsobem jedinečný a že perfektně podkresloval pocity hlavní hrdinky. Objektivně musím toto hodnotit pozitivně. Druhým a hlavním důvodem vyššího hodnocení je skutečnost, že jsem opravdu naprosto nedokázala odhadnout, jak kniha dopadne – na začátku čtení jsem neměla nejmenší představu, jak se to vyvine, a žádná z mých průběžných teorií se také neukázala jako pravdivá. To se mi často nestává, proto klobouk dolů před autorkou – bylo to tak jednoduché, a přitom tak neodhalitelné.

Celkově Vám ji ke čtení doporučuji, ale nenechte se zmást, psycho to možná je, ale thriller už tolik ne :)

Knihu můžete koupit zde.

 

Název knihy (originál): De försvunna
Název knihy (česky): V mlze
Autor: Caroline Eriksson
Rok vydání (originál): 2015
Rok vydání (česky): 2016
Nakladatelství: Leda
Počet stran: 240

Kdo z Vás už V mlze také četl? Co na knihu říkáte? Souhlasíte se mnou v něčem, nebo ne? A pokud jste knihu nečetli, chystáte se? Čím Vás nejvíce láká?

Budu se moc těšit na Vaše komentáře a přeji Vám krásný zbytek nedělního večera,

K

Read More

KNIŽNÍ NETIP | Pygmej (Chuck Palahniuk)

Ahoj!

Moc Vás zdravím u dnešního článku :) Už jsem to psala na Facebooku, ale musím to zopakovat i tady. Mám teď příšernou psací krizi. Vůbec ze sebe nejsem schopná vyždímat všechny ty recenze, které Vám dlužím - ráda bych je už měla sepsané a připravené k publikování. Ale prostě mi to nějak nepíše. S Katkou z Trojtečky jsme přišly na to, že je to asi tím, že u toho nepiju víno. Škoda, že zrovna abstinuju, ale tak alespoň čuchnu ke špuntu, až doma někdo něco rozdělá :)

Čtecí krizi zase naopak rozhodně nemám, spíš naopak. Četla bych, až bych brečela, ale té školy a práce je nějak hrozně moc. Navíc jsem schopná nad jedním desetiminutovým úkolem strávit dvě hodiny, no zkrátka lednová šnekonemoc jako vyšitá :)

Teď už ale pojďme k tématu dnešního článku. Už delší dobu pro Vás plánuji v rámci rubriky knižní tip připravit kromě mých tipů a tipů od mojí maminky také články s knižními netipy. Tedy články o knihách, které Vám rozhodně doporučit nemohu. Zatím mám v zásobě tuším tři takové netipy a vždy se jedná o knihy, které jsem rozečetla, ale nedočetla, a které se mi natolik nelíbily, že jim ani neplánuji dávat druhou šanci. Dnešní volba padla na Palahniukova Pygmeje.

Chuck Palahniuk patří k mým velkým oblíbencům a anotace tohoto titulu zní celkem lákavě. Rozhodla jsem se mu proto dát šanci i přesto, že jsem tušila zradu v podobě "jazykového a stylového experimentu". Měla jsem poslechnout svoji intuici. Téma knihy by mě sice zajímalo, ale ten text se zkrátka nedá číst. Alespoň pro mě je to naprosto nevstřebatelné, nemám z toho žádný zážitek a prostě mě to jen otravuje... A když to člověku nepřináší potěšení, není důvod s tím ztrácet čas.

Anotace z Databáze knih: Protagonistou a vypravěčem románu je třináctiletý chlapec, který přijíždí do USA z blíže neurčené nedemokratické země v rámci výměnného studentského programu. Rodina, u níž je ubytován, je typicky středostavovská, bělošská a křesťanská – kuřecí matka, kravský otec, jméno hostitelské rodiny: Cedarovi. Během půlročního pobytu má za úkol vytvořit vlastní exponát pro studentskou vědeckou soutěž, vyhrát její místní kolo a dostat se až do celostátního finále ve Washingtonu. Až na to, že chlapec je odmala trénován v bojových uměních, v praktikách zabíjení, chemii – a nenávisti k Americe. Krycí jméno: Operace Zkáza. Nebyl by to Palahniuk, aby se z toho nevyloupla černočerná komedie o terorismu a rasismu. Autor cituje Hitlera, Maa, Mussoliniho i jiné „extremistické šerify a dementní proroky“, bere si na paškál americkou konzumní společnost a paroduje levicové a pravicové názory. Také se odvážil dál než kdy předtím na půdu jazykového a stylového experimentu: román je téměř celý napsán osekaným, redukovaným jazykem primitivního vypravěče. 

Co o této knize soudíte Vy? Bavilo by Vás číst něco psané tímhle lámaným stylem? Je to pro vás obohacující? Nebo se podobným věcem spíše vyhýbáte?

Jsem moc zvědavá, co mi k tomu všemu povíte v komentářích :)

Mějte se překrásně!
K

Read More

RECENZE | Uloupený život (Jaycee Dugard)

Vítejte u nového článku 😊
Dnes pro Vás mám jednu z recenzí, které Vám dlužím doslova měsíce. Uloupený život jsem totiž přečetla v září loňského roku a od té doby se dokopávám k sepsání recenze. Takže... konečně to tu máme.

Knížka se ke mně dostala díky slevám na buxu, kde jsem ji pořizovala už před rokem asi za stovku. Samozřejmě mě zaujal námět, navíc jsem nikdy autobiografii s podobným tématem nečetla. Trvalo ale dalších několik měsíců, než jsem se do knihy pustila a pak taky docela dlouho, než jsem ji konečně dočetla, ale to nemělo s knihou samotnou nic společného.

Jaycee Dugard unesl v jejích jedenácti letech neznámý muž cestou do školy. V jeho vězení strávila 18 let a porodila mu bez lékařské asistence dvě děti. Všechno vydržela, přežila a nakonec se vrátila ke své rodině. Traumata z těchto let si ale svou daň samozřejmě vybírají dál.

Přirozeně tu dnes nebudu hodnotit příběh a postavy. Co však hodnotit možné je, to je autorčin styl psaní. Jaycee Dugard není spisovatelka a na knize je to znát, na druhou stranu je to právě ona autentičnost, která člověka na knize dostává asi nejvíc. 
Kniha je koncipována jako sled jednotlivých "epizod" - důležitých okamžiků, které tvořily milníky Jayceeina 18letého utrpení. S autorkou se tedy setkáváme v různých životních fázích a sledujeme její okolnostmi vynucenou a příliš brzkou proměnu z děvčátka na ženu a matku. Tyto okamžiky jsou zachyceny očima "Jaycee tehdy". Autorka se vžívá do toho, jak se cítila tentkrát, vzpomíná na své myšlenky a pocity.
Každá tato epizoda je následována reflexí. V těch autorka hodnotí zaznamenaný zážitek z pozice přeživšího. Dívá se na prožité události a zamýšlí se nad tím, co pro ni tehdy znamenaly, jako někdo, kdo vše vydržel, přežil a je v bezpečí své rodiny.
Právě reflexe mi mnohdy přišly jako slabé místo knihy, autorka se v nich hodně opakuje a řeší stále to samé dokola. JENŽE - když někdo prožije 18 let v zajetí, asi to sotva hodí za hlavu, když si o tom promluví jednou. Takže opakující se myšlenky naprosto chápu a jsem naopak ráda, že v knize jsou. Dodává jí to na opravdovosti a ten úzkostný prožitek to ještě dramatizuje.

Přijde mi, že podobně jako klasiky se autobiografie s takto závažným námětem hodnotí strašně složitě. Ten člověk prožil něco nepředstavitelného a naprosto nelidského, a přežil. Jak teď můžete vzít knížku, která je plná strašných zážitků a okamžiků absolutní hrůzy a říct, že to "není dobře napsané".
Naštěstí jsem takové dilema řešit nemusela. Uloupený život je velmi autenticky napsaná kniha plná spontánních popisů jednotlivých událostí. Chytí Vás za srdce a připomene Vám, že je čeho si vážit a za co být vděčný.
Oceňuji snahu reflektovat dávné události z pozice osvobozené Jaycee a taky si vážím toho, že kniha není plná zbytečného patosu, ke kterému to musí svádět. Tomu se však autorka (až na posledních pár stránek, na kterých přichází takové čistě americké životní poselství) zcela vyhnula.
Celkově knihu doporučuji a dávám jí krásné čtyři hvězdičky. Na buxu je navíc pořád za úplně směšnou cenu, takže neváhejte!

 

Název knihy (originál): A Stolen Life

Název knihy (česky): Uloupený život

Autor: Jaycee Dugard

Rok vydání (originál): 2011

Rok vydání (česky): 2013

Nakladatelství: Ikar

Počet stran: 304

Četl někdo z Vás Uloupený život? Nebo se někdo chystá? A znali jste příběh Jaycee Dugard? Máte třeba nějaké tipy na knihy s podobnou tématikou?

Budu se těšit na vaše komentáře 😊

Mějte se moc krásně,

K

Read More

PRÁVĚ ČTU | Tam, kde ji našli (Kimberly McCreight)

Ahoj, moji milí! :)

Zdravím Vás u nedělního Právě čtu. Myslela jsem si, jak tu dnes nebudu chválit, ale bohužel - kniha, kterou právě teď čtu, je pro mě docela zklamáním. Mluvím o novince Tam, kde ji našli od Kimberly McCreight. Od této autorky jsem četla Případ Amelia, který se mi neskutečně líbil a který jsem Vám také moc doporučovala v knižním tipu, který najdete zde.

Moc nerozumím tomu, že tohle je autorčina druhá kniha. Její prvotina byla mnohem lepší a nápaditější. V této novince se na prvních sto stranách neodehrálo prakticky vůbec nic a zatím mi to spíše než thriller připomíná třeba knihy od Liane Moriarty.

Pravdou ale je, že mi toho je čtení ještě hodně zbývá, takže třeba mě tahle knížka ještě mile překvapí.

Už jste se někdo k této novince dostal? Co na ni říkáte? A co právě teď čtete Vy a jak si čtení užíváte? 

Budu se těšit na Vaše komentáře!

Přeji Vám krásný zbytek neděle :)

K

Read More

KNIŽNÍ TIP | Hrad (Jennifer Egan)

Přeju Vám krásný pátek a vítám Vás u nového knižního tipu 😊

Dnes pro Vás mám jako tip připravený jeden titul od Odeonu, a sice velmi slibně vypadající Hrad od Jennifer Egan. Knihu jsem si na podzim pořídila společně s několika dalšími odeonkami, a teď čekám na správný čas, kdy se do ní pustit.

Anotace z Databáze knih: Mezi bratranci Howiem a Dannym byl vždycky zvláštní vztah. Když byli malí, byl první tím „divným“ dítětem – byl tlustý a bledý, zatímco Danny byl zlatý hoch, co všechno umí. Po letech je to přesně naopak: z Dannyho je flákač, který zklamal rodiče, zatímco Howard úspěšně obchoduje s akciemi, má rodinu a – zrovna koupil hrad. A když Danny dostane od bratránka nabídku, aby mu pomohl předělat tuhle zříceninu na luxusní hotel, přijímá od něj letenku a přistává kdesi ve střední Evropě. Brzy ale získá pocit, že se z hradu už nikdy nedostane, neboť se mu Howard zřejmě mstí za to, co mu provedl v mládí… Fascinující styl vyprávění, alternativní pohled na svět a v neposlední řadě zajímavá lokalita a prostředí, to vše dělá z románu napínavý a čtivý příběh, kterému nechybí citlivě vylíčený milostný vztah ani magické prvky. 

Upřímně se přiznám, že sice mám s knihami od Odeonu trochu problém, ale nikdy jim neodolám. Přijdu si vždycky jako strašnej křovák, když vidím, jak kolem mě všichni hltají celé odeonové edice a já vždycky něco rozečtu, zjistím, že je to na mě moc zmatené a abstraktní, a odložím to. Někdy na podzim jsem rozečetla Zabila jsem naše kočky, drahá od Maslowské a v tom jsem se prostě vůbec nevyznala, nechápala jsem, kam autorka směřuje. A úplně naposledy jsem měla s Odeonem zkušenost skrz Murakamiho Po otřesech (recenze bude brzy), a ani to mě moc nechytlo. Jenže já pořád doufám, že si vybírám autory, kteří mi nesedí, a věřím, že to prolomím. Hrad vypadá podle anotace úplně skvěle, tak se modlím, aby to byla třeba právě tahle knížka, která mě fakt chytne za srdce.

Znáte někdo Hrad? Četli jste? A jaká z toho máte dojmy? Případně, jak to vůbec máte s Odeonem? Nemáte třeba nějaký tip na nějakou pecku od nich, kterou jsem třeba já nezaznamenala?

Budu zvědavá, co mi povíte v komentářích 😊

Přeju Vám krásný zbytek pátku a vydařený víkend!
K

Read More

RC RECENZE | Džehenem (Dušan Čater)

Ahoj, moji milí a vítejte u nového článku 😊

Dnes pro Vás mám připravenou novou recenzi a rovnou mohu prozradit, že budu strašně chválit. Díky jedné z mých spoluprací se mi dostala do ruky knížka tak nenápadná a přitom tak famózní, až se tomu těžko věří.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Větrné mlýny.

Knihu mi mezi svátky zcela nečekaně poslali z nakladatelství Větrné mlýny a já jsem jim za to strašně vděčná. Společně s Džehenem přišel i druhý titul, a sice Rus je ten, kdo miluje břízy, na který jsem také moc zvědavá a doufám, že si od něj mohu slibovat podobně úžasný zážitek.

Kniha je sestavena z celkem šesti příběhů a jejich společným motivem je, dle slov autora, imigrace. Příběhy jsou navíc navzájem propojeny, byť mnohdy těmi nejtenčími možnými nitkami. Postavy se v určitých momentech svých životů potkávají a zaplétají se tak do sítě složitých vztahů, ovlivněných nelehkou přistěhovaleckou pozicí. Jednotlivé příběhy si podobné ale nejsou, ba naopak - jejich hlavní postavy by nemohly být v odlišnějších životních pozicích.

Do příběhu zapadla každá povídka, snad kromě té poslední. Ta mi přišla v knize poněkud zbytečná a klidně bych ji oželela. Její protkání s dalšími příběhy nebylo zpracováno tak brilantně, jako u ostatních povídek a navíc byl její děj na rozdíl od zbylých jen velmi obtížně uvěřitelný.
Troufnu si však s autorem trochu polemizovat o jeho vlastním vymezení hlavního tématu knihy - spíše než sondou do života imigrantů mi kniha přišla jako sonda do života lidí se složitými životními cestami, lidí opuštěných, trpících, nešťastných. Lidí, kteří za sebou táhnout svoji minulost a ať chtějí nebo ne, nemohou se jí zcela zbavit. Jistě, spojuje je to, že jsou všichni přistěhovalci, někdy to snad i způsobuje některé komplikace v jejich životech, ale jejich přistěhovalectví mi ne pokaždé přišlo jako ústřední bod jejich potíží.
Nicméně, ať je to jak chce a ať je středobod jejich neštěstí kdekoli, jejich příběhy jsou neskutečné, srdcervoucí, ale zároveň nesmírně uvěřitelné. Všechno se to mohlo stát a nejspíše se to i mnohým lidem doopravdy stalo. Stačila jedna malá chyba, kterou udělá kdekdo, ale zrovna jim se vymstila. Stačilo špatné slovo, zaváhání, rozhodnutí. Zároveň se ale autor vystříhal takových těch fatalistických projevů a filozofování nad životem. V tomto směru tedy neskutečná poklona a prosím, chci více takového čtení. 

Jednotlivé příběhy by samozřejmě nedopadly tak bravurně bez svých postav. Ano, opět tu budu vychvalovat až do nebes, protože vykreslení postav, to je další Čaterova silná stránka. V pár větách Vás seznámí s jejich minulostí, s důležitými okamžiky jejich životů, ale zároveň nic zdlouhavě nepopisuje. Nadávkuje Vám přesně takové množství informací, které potřebujete k tomu, abyste jednotlivé charaktery lépe pochopili, abyste porozuměli jejich úmyslům, motivacím, přáním a snům.
Rychle a úderně Vás vpustí do světa jednotlivých postav a pak rozbalí další mistrnou záležitost: dialogy. Bože, bože, Čater píše tak neuvěřitelné dialogy. Přirozené, přehledné, čtivé, všeříkající. Dialogy, které jsou šité na míru jednotlivým postavám a které jen podtrhují jejich rozličné vlastnosti. Dokonalé.
Postavy jsou nesmírně různorodé, u každého najdete něco, v čem si s ním zanotujete i v čem s ním budete spíše nesouhlasit. V této knize nejsou postavy jen na papíře, ony žijí a dýchají - a Vy s nimi.

Některé silné stránky autorova stylu psaní jsem nastínila už u postav. Vyzdvihla bych především zmiňované dialogy. Při čtení máte pocit, že to snad říkáte zrovna Vy. Jsou tak nenucené, přirozené, a lidské, až je to na tom papíře k neuvěření. Tak dobře napsanou konverzaci jsem viděla ve svém čtenářském životě opravdu jen párkrát a už jen kvůli nim by celá kniha stála za přečtení.
Ale autor má i další trumfy. Úderné popisy, které nezdržují a které Vám řeknou přesně tolik, kolik potřebujete vědět. Schopnost vykreslit situaci do nejmenšího detailu, aniž by to bylo otravné, a vtáhnout tak čtenáře do daného okamžiku. Díky tomu spoustu věcí skutečně prožijete s hlavními hrdiny jednotlivých příběhu.
Dále bych pochválila gradaci jednotlivých příběhů, které prostě mají perfektní stupňování a směřují vždy k nějakému rozuzlení. K rozuzlení, v rámci kterého Vás autor pokaždé překvapí, neboť Čater píše úžasně nevyzpytatelně.
Poslední chválu budu pět na použití vulgarismů. To by jeden neřekl, viďte 😂 Jenže on je Čater užívá strašně správně, dávkuje je velmi přesně a nesnižuje se ke sprostotě pro senzaci. A znáte to, on někdy ten vulgarismus do textu patří, pokud se to dobře trefí.

"Každou celou hodinu jí tančící páreček připomínal dny nedlouho po svatbě, kdy byl jejich život na vlas stejný jako ty zasrané hodiny." (Džehenem, str. 96)

Nebudu to tu prodlužovat, tahle kniha je neskutečná, báječná a dechberoucí a já ji všem stokrát doporučuji! Když jsem jí otevírala, v životě jsem nečekala, že mě takhle nadchne, a o to větší radost mám, že se tak stalo. Zasluhuje si nejjasnějších pět hvězdiček a hlavně Vaši pozornost!

Knihu můžete koupit zde.

 

Název knihy (originál): Džehenem

Název knihy (česky): Džehenem

Autor: Dušan Čater

Rok vydání (originál): 2010

Rok vydání (česky): 2016

Nakladatelství: Větrné mlýny

Počet stran: 244

Jaké máte zkušenosti s knihami z Větrných mlýnů Vy? Už jste nějakou četli? Jak se Vám líbila? 

A nalákala jsem Vás svou recenzí na Džehenem? Já moc doufám, že ano! Napište mi v komentářích, co si tom všem myslíte 😉

Mějte se báječně,

K

Read More

PRVNÍ BLOGOVÉ NAROZENINY! + SOUTĚŽ

Přeji Vám krásný den a moc Vás zdravím u nového článku.
Ten dnešní bude zvláště radostný... Je to neuvěřitelné, ale The Book Talk Blog slaví své první narozeniny! A to na minutu přesně, právě v 18:55 se tu před rokem objevil první článek 😻

 Prozradím Vám u této příležitosti pár věcí, které jste možná nevěděli. Například to, že první články jsem na blogu publikovala už v září 2015, ale pak jsem je smazala a blog jsem uzamkla. Znovu jsem odvahu našla až právě 15. ledna 2016, kdy se zde objevily rovnou první tři recenze. Skutečnost, že s knižním blogováním začínám, na nich byla docela dost vidět.

První komentář se objevil u pátého článku, kterým byly Přírůstky a přečteno za leden 2016 a oním komentujícím byla Hanka z blogu Hanka the bookworm. Asi si umíte představit tu radost, když jsem zjistila, že moje články skutečně čte i někdo jiný než já sama. Navíc tenhle komentář byl prvním okamžikem jednoho z těch skvělých přátelství, která mi blog do života přinesl - a že jich není vůbec málo.

Pak se kolotoč roztočil a já mám pocit, že se dodnes vlastně nezastavil. O rok později jsem na místě, které jsem si 15. ledna 2016 nepředstavovala ani v nejdivočejších snech. Rok s mým blogem mi do života vnesl spoustu báječných knih, které bych jinak nepřečetla. Spoustu úžasných lidí, které bych jinak nepoznala. A spoustu neskutečných příležitostí, které bych jinak nedostala.

A to všechno díky Vám, mým milovaným čtenářům. Neuvěřitelně si vážím toho času, který investujete právě do mého blogu. Do čtení článků a pak třeba i do psaní komentářů. Vím, jak plné jsou Vaše životy a vědět, že nějaké okamžiky z toho času se rozhodnete strávit zde, to mě naplňuje bezbřehým štěstím. Mohu jen doufat, že Vám tu neuvěřitelnou pozitivní energie alespoň trochu vracím svými články.

Kdo mě zná, ten ví, jak miluju přehledy, čísla a statistiky. Za uplynulý rok se tu sešlo přes 39 000 návštěv a nechali jste tu famózních 1 086 komentářů. Já zase napsala celkem 161 článků, z nichž nejnavštěvovanější bylo Přečteno za říjen 2016. 

A kdo to dočetl až sem, toho nemine příležitost zasoutěžit si o knížku. 
Dlouho jsem nevěděla, jakou do soutěže pořídit, ale nakonec jsem v knihkupectví přeci jen našla jasnou volbu. Je to kniha z žánru, který mám nejraději, a také od mého nejmilejšího nakladatelství. Je to knížka, která teprve čeká na přečtení i v mé knihovně, ale od jejího autora už jsem měla tu čest něco číst, takže mohu říct, že je s nejvyšší pravděpodobností na co se těšit.
Stručně a jasně, dnes si zasoutěžíme o titul Tvůj stín od dobře známého a zbožňovaného Jefferyho Deavera.

🌟 Co je pro zapojení do soutěže třeba udělat? 🌟

Napište mi do komentářů:
1. Povinný bod, ve kterém uvedete: 
➾ Přezdívka, pod kterou můj blog sledujete (v panelu vpravo kolonka GFC Čtenáři)
➾ Napište mi, kolik knih měsíčně obvykle zvládnete přečíst a nějaký hrubý odhad, kolik Vám to tak zabere času (je mi jasné, že si to nepočítáte, dejte to od oka).

K ničemu dalšímu Vás nenutím, ale pro zájemce tu ještě něco přece je. Pokud mě sledujete na sociálních sítích, můžete využít dalších dvou nepovinných bodů, které Vám zajistí bonusové vstupy do soutěže (maximálně tedy můžete mít tři vstupy):

2. Nepovinný bod: Přezdívka, pod kterou jste blog lajkli na Facebooku (tady).
3. Nepovinný bod: Přezdívka, pod kterou blog sledujete na Instagramu (tady).

Soutěž je určena pro ty z Vás, kteří mají doručovací adresu v ČR (moji milí slovenští čtenáři, nezlobte se na mě, prosím!).
Soutěž potrvá ode dneška, tedy ☛ od neděle 15. 1. 2017 do středy 15. 2. 2017 ☚, máte na to celý měsíc 😉 Výherce bude vybrán náhodným losováním.

Výhra není nijak sponzorovaná, knihu jsem pro Vás pořizovala sama, včera v knihkupectví, s láskou ♡. A přihodila jsem k ní ještě jednu, takže se brzy můžete těšit na další soutěžení 😊

To je k soutěži myslím vše, já Vám už jen popřeji hodně štěstí a doufám, že se tu za rok zase znovu sejdeme. Snad se Vám tu bude i nadále líbit a budete se ke mně vracet.
Já se budu na Vaše návštěvy moc těšit.

♥ Mám Vás ráda ♥
Vaše Kristýna

Read More