27. dubna 2017

RC RECENZE | Znesvětitel (Paul Finch)

Ahoj, moji nejmilejší!
Omlouvám se Vám za nečekaně dlouhou pauzu mezi články, ale kromě všech školních a pracovních povinností mě skolila nemoc, v rámci které jsem zvládala leda tak ležet v posteli a fňukat, jak je nespravedlivý bejt zdravá celou zimu a padnout na konci dubna :) Teď už se snažím trochu fungovat, byť jsem ještě úplně gumová. A proto Vám také přináším nový příspěvek. Dnes je to recenze Znesvětitele, čerstvé novinky od mého milovaného nakladatelství Domino.

Dominu tímto moc a moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku a za zprostředkování perfektního čtenářského zážitku!

S Paulem Finchem jsem koketovala už loni na podzim, kdy u Domina vyšel první díl série s Markem Heckenburgem, Stalkeři. Jejich recenzi si můžete přečíst zde a jistě Vám v ní neunikne mírné zklamání. Od knihy jsem tenkrát očekávala mrazivou a svíravou atmosféru, místo které přišel docela divoký akčňák. U Znesvětitele jsem proto svá očekávání trochu krotila a připravila jsem se na bláznivou jízdu plnou honiček, rvaček a napětí. Jenže kniha mě neuvěřitelně zaskočila a překvapila, a to v tom nejlepším slova smyslu. Finch v druhém dílu série servíruje špičkovou thrillerovou záležitost.
Jak láká nakladatelství Domino: "Všelijaké svátky se dají slavit všelijak." Někdo si doma v komíně zazdí Santu nebo na Valentýna vytáhne luk a šíp... Mark Heckenburg a celý tým vyšetřovatelů vražd stojí před opravdu zrůdným případem. Motivem jsou známé svátky, způsob provedení vraždy je proto vždy jiný, stejně jako jednotlivé oběti. Příležitostí je v kalendáři nepřeberné množství a vodítka prakticky žádná. Mají policisté vůbec šanci vraha dopadnout?
 
Ano, prosím, přesně tohle chci číst celý život. Příběh, který se rozjíždí hned na prvních stránkách knihy, který neztrácí na tempu, který Vás vtáhne a ohromí a Vy jste najednou na jeho konci a chcete jediné: ještě pár stránek.
Pokud vezmeme příběh jako celek, bavil mě opravdu hodně a jeho zpracování mě zaujalo. Po dlouhé době pro mě Znesvětitel představoval něco svěžího, vývoj věcí jsem nedokázala dopředu odhadnout a vyústění pro mě tedy bylo překvapením. Rozuzlení autor neodhaluje na úplném konci (rozumějte na posledních deseti stranách), ale trochu s předstihem, aby měl prostor pro velké finále. Není to vůbec na škodu, ba naopak - poskytuje to skvělý prostor pro dokreslení pachatelova charakteru.
Budeme-li se bavit o způsobu, jakým Finch příběh vystavěl, bylo to pro mě něco geniálního a sedlo mi to přímo báječně. Jednak zde najdete množství scén, které jsou mrazivé, naprosto děsivé a opravdu ve Vás vyvolají nepříjemnou úzkost. (Popis scény na parkovišti? Nemám slov. Až si to přečtete, pochopíte.) Takovéhle momenty bych si přála mít v každém thrilleru. Nestačí mi prostoduché "Měla neodbytný dojem, že ji někdo sleduje." Chci tam být taky, chci se bát, potřebuju, aby se mi i při "pouhém" čtení rozbušilo srdce. Finchovi se povedlo rozhodit mě takovýmto způsobem hned několikrát. Zní to možná trochu zvláštně, ale jsem z toho prostě a jednoduše unesená.
Autor se samozřejmě nevyvaroval ani nějakých akčních scén, pro Stalkery tak typických. V této knize jsou však v dramaticky menším množství a příběhu to jednoznačně prospívá. Do děje jsou zasazeny v adekvátním množství a velmi vhodným způsobem. Děj rozvíjejí, přispívají k jeho unikátní dynamice a ke gradaci příběhu. Proto jsem je tentokrát jen a pouze uvítala.
Postavy jsem u Stalkerů příliš nevyzdvihovala. Mark na mě působil jako typický alfa muž, který se umí dobře poprat, ale s tím přemýšlením už to tak slavné není. Nikdo jiný pak už mnoho prostoru nedostal. U Znesvětitele je vše úplně jinak.
Mark se zde projevuje jako poměrně kultivovaný mladý muž se smyslem pro detail. Rozený policajt, který věnuje pozornost detailům a jen máloco si nechá proklouznout mezi prsty. Je stále trochu zbrklý a unáhlený, ale již mnohem sympatičtějším způsobem, takovým tím správňáckým. Prakticky za všechna jeho rozhodnutí bych se byla schopná postavit, což je samozřejmě velmi příjemné a celkový dojem z knihy je lepší, protože je to uvěřitelnější.
Bavila mě také autorova práce s ostatními členy vyšetřovacího týmu, kteří díky majestátnosti případu dostali v této knize mnohem větší prostor (snad tomu tak bylo i díky tomu, že Mark nejednal drtivou část děje výhradně na vlastní pěst). Čtenáři jednotlivé postavy poznávají mnohem lépe než v prvním díle a věřím, že nejedna z nich jim přilne k srdci.
Perfektním prvkem byla také nová postava tiskové mluvčí, jejíž vývoj zvládl Finch zpracovat opravdu bravurně a nebyla jen tak do počtu.
Celkově musím práci s postavami v tomto dílu série hodnotit na jedničku. Je zde - podle mě - vidět skvělý posun a moc se těším, co si autor připravil do dalších dílů.

Jak je asi jasné již ze zhodnocení příběhu, tentokrát mě Finch svým vypravěčstvím vážně potěšil. Kniha se čte jedna radost a je z ní cítit autorovo nakažlivé nadšení pro věc. Navíc mi přijde, že se spisovatelsky oproti prvnímu dílu dost značně posunul, celé je to takové promyšlenější, propracovanější, ucelenější, méně prvoplánové.
Kromě autorova neuvěřitelného smyslu pro popis dramatických akčních scén, který jsem chválila už v případě Stalkerů, mě v této knize bavila také jeho schopnost vyčarovat na stránkách knihy přízračnou atmosféru plnou strachu a úzkosti. V některých fázích jsem byla schopná leknout se i našeho kocoura :)
Vyzdvihla bych také gradaci příběhu. Nemohlo být jednoduché se s tím poprat, protože drama provází děj už od první stránky. Přesto však autor jednotlivé události podává v pravý čas a tím pravým způsobem.
Nicméně, Finch to asi neumí bez závěrečných klišé - a neubránil se jim ani v případě Znesvětitele. Překvapuje mě to o to více, že autor je původním povoláním právě policista. Na druhé straně rozumím tomu, že je možné, že právě proto, že býval policistou, chce své smyšlené případy uzavřít jinak - okázaleji, epičtěji, více vypravěčsky. Nedělá mi problém mu to odpustit, protože jeho závěry Vám dojem z knihy rozhodně nezkazí. Připravte se však na jistou dávku teatrálnosti :)

Tento bezvadný thriller ode mě dostává jasných pět hvězdiček a je pro mě hmatatelným důkazem toho, že Domino prostě umí. V případě tohoto nakladatelství snad není možné narazit na špatnou knihu a já se mohu jen rozplývat nad představou, co pro své čtenáře chystá dále.
Jestli jsem byla po Stalkerech "jen" zvědavá, co bude dál, po Znesvětiteli už jsem vysloveně natěšená. Nemohu se dočkat dalších dílů série a dělá mi velkou radost, když na Goodreads vidím, že v originále jich vyšlo už šest. Věřím, že i v českém prostředí si Finch najde mnoho fanoušků a že se tedy můžeme těšit na další a další překlady ;)

Knihu si můžete koupit zde.

A ještě bych se tu ráda chvilku rozplývala nad obálkou, která je neuvěřitelně povedená a ten hřbet je vyveden v báječné barevné kombinaci. V knihovně to bude Znesvětiteli moc slušet!
 
Název knihy (originál): The Sacrifice
Název knihy (česky): Znesvětitel
2. díl v sérii Mark Heckenburg
Autor: Paul Finch
Rok vydání (originál): 2013
Rok vydání (česky): 2017
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 448
Tentokrát opravdu moc doufám, že jsem Vás recenzí nalákala k přečtení, stojí to za to :) Co na knihu tedy říkáte, jaký máte dojem? A chystáte se na čtení, nebo zatím odoláte? A jaký thriller Vás v poslední době příjemně překvapil?
Budu se moc těšit na Vaše komentáře,
mějte se krásně!
K
Share:

17. dubna 2017

RC RECENZE | Noční lov (Robert Bryndza)

Ahoj, přátelé! Vítejte u nového článku 😊
Je to vlastně jen chvilku, co se zde na blogu objevila recenze na první díl série s Erikou Fosterovou a díky báječné spolupráci s nakladatelstvím Cosmopolis a jejich úžasnou Bárou Vám nyní mohu přinést také recenzi na díl druhý, který nese název Noční lov.

Za poskytnutí recenzního výtisku tedy mnohokrát děkuji nakladatelství Grada.

Londýn svírá vlna horka a detektiv šéfinspektor Erika Fosterová se ocitá ve středu dalšího zapeklitého případu. Vážený lékař je nalezen nahý ve své posteli, zápěstí svázaná a kolem krku uvázaný plastový sáček. Zdánlivě homosexuálně motivovaný zločin nedá Erice spát, vidí v něm víc... A pak, po několika dnech přichází další velmi podobná vražda. Erika tuší, že má znovu co do činění se sériovým vrahem. Ten trpělivě vyčkává a pak zcela metodicky a precizně své obětí zavraždí. Odhalí jej Erika včas a zabrání tak zničení dalších lidských životů?
V Nočním lovu se setkáváme s trochu jinou dynamikou příběhu než u Dívky v ledu – vraha v průběhu děje poznáváme a pak sledujeme otevřenou linii příběhu věnující se jeho dopadení. Mně osobně tento přístup vyhovuje o něco méně, než když je vrah odhalen až na samém konci.
Přesto však mohu příběh jako celek znovu jen chválit, Robert Bryndza opravdu dokonale ovládá práci s gradací, a přestože v určitý moment vraha bez velkého překvapení odhalí, v napětí Vás udrží do samého závěru. Znovu také oceňuji dokonalou propracovanost pozadí příběhu a autorův neuvěřitelný smysl pro detail, který však zároveň nepřerůstá v nudné, zbytečně podrobné popisy.
Patrně nejdokonaleji vystiženou postavou je přirozeně vrah a musím říct, že ten mě tedy bavil opravdu hodně. Autor umí čtenáři naservírovat události minulosti i přítomnosti neuvěřitelným způsobem, postupně odhaluje jednotlivé střípky a fragmenty, které osobnost vraha formovaly. Nakonec mu docela rozumíte a snad ho i politujete. Líbilo se mi také pozvolné budování oné aury strachu, která vraha obestírala. Opravdu mě místy mrazilo v zádech, některé situace se zdály tak nenápadné a přitom byly zcela děsuplné. 
Dále mě bavil také posun v Eričině životě. I zde autor postupuje velmi smysluplně a obezřetně, na postavu v žádném směru netlačí a nechává ji přirozeně se vyvíjet. V tomto díle mě Erika bavila asi ještě o něco více, než v Dívce v ledu. Nebyla tak utržená ze řetězu, byla klidnější a snad i opatrnější, přesto však neztratila nic ze svého poněkud divokého kouzla. Jsem moc zvědavá, jak se její osud bude vyvíjet v dalších dílech série.
Jsem ráda, že autor nezapomíná ani na její kolegy a že poznáváme blíže i ostatní policisty. Opět, děje se tak velmi nenápadně, nenásilně, přirozeně, nové věci se dozvídáte postupně, což je pro čtenáře strašně příjemné. Nemám ráda, když autoři vyhrknout životopisy několika postav hned na začátku a pak už se jim nevěnují, člověk se pak musí vracet a informace si připomínat. Tohle u Bryndzových knih opravdu nehrozí.

Způsob, jakým Bryndza píše, jsem vyzdvihovala už v minulé recenzi, a zde se tak budu nejspíše opakovat. Je to naprosto neuvěřitelně čtivé, vážně dlouho jsem takhle strhující knihy neměla v ruce. Dozajista tomu také pomáhá senzační překlad a celkově péče do českého vydání vložená – v knize nenajdete chybičku, což jsem chválila už u Dívky v ledu. Moc se to teď nevidí, takže si takto precizní práce strašně moc vážím. 
Sám autor umí báječným způsobem pracovat s napětím, kniha není „přešponovaná“, není to násilně dramatické, ale přesto jste celou dobu napnutí a chcete vědět víc. Upřímně doufám, že Bryndza plánuje napsat ještě asi tak milion detektivek, protože jeho talent je v tomto směru absolutně nesporný.

Je to tak, jsem znovu absolutně nadšená. Kdybych měla z dvojice Dívka v ledu a Noční lov vybrat svého favorita, byla by jím asi Dívka, a to z jediného, již zmiňovaného, důvodu, kterým je odhalení vraha až na samotném konci příběhu. Toto uspořádání mi prostě sedí víc. Avšak Nočnímu lovu toto nijak na kráse neubírá, dle mého názoru jde o strhující nadprůměrnou detektivku, která každého fanouška tohoto žánru nadchne. Zároveň však patří k těm kouskům, které si užijí i ti, kdo tento druh literatury běžně nevyhledávají. Bryndza má potenciál zalíbit se opravdu širokému publiku, a jeho (dle mého názoru velmi zasloužený) úspěch o jeho talentu jednoduše svědčí. Za mě jedno velké doporučení Vám všem! 😊

Noční lov můžete zakoupit zde.

 
Název knihy (originál): The Night Stalker
Název knihy (česky): Noční lov
Autor: Robert Bryndza
Rok vydání (originál): 2016
Rok vydání (česky): 2017
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 432
Někdo z Vás už přečetl oba dva díly? Jak se Vám líbily a máte svého favorita? A co Vám v detektivkách obecně vyhovuje více? Nemít jistotu, kdo je vrah, až do samého konce, nebo naopak jeho identitu co nejdříve odhalit a pak napjatě očekávat, zda bude dopaden?
Jsem moc zvědavá na Vaše komentáře, určitě mi napište, jaké jsou Vaše názory a preference, a doufám, že jste si užili skvělé Velikonoce!
Mějte se krásně,
K
Share:

12. dubna 2017

PRÁVĚ ČTU | Jákobovy barvy (Lindsay Hawdon) & Manželé odvedle (Shari Lapena)

Ahoj, moji nejmilejší 😻
Vítám Vás u nového článku. Dnes pro Vás mám rubriku Právě čtu! Je úsměvné, jak vždy slibuji, že právě odteď se tu už bude objevovat pravidelně a pak zase nic. Tentokrát to tedy slibovat nebudu, snažit se ale nepřestanu. 
Teď už ale ke knížkám, o kterých Vám chci dnes něco málo povědět. V současné chvíli mám rozečtené celkem tři tituly, jedním z nich je anglické vydání druhého Harryho Pottera, které mi dělá společnost už od ledna. Snad to, já ostuda, teď v dubnu už konečně dočtu 🙈 Dalšími dvěma jsou báječné novinky - Jákobovy barvy a Manželé odvedle.
Jákobovy barvy jsou novinkou od nakladatelství Domino 💖 a je to naprosto neuvěřitelné čtení. Těžké, smutné, ale zároveň velmi krásné. Domino v poslední době vydává naprosto famózní knížky, já se třeba ve své mysli často vracím k Osudům a běsům (recenzi si můžete přečíst tady) a už teď tuším, že Jákobovy barvy se přidají ke knihám, které pro mě jsou důležité nejen po čtenářské stránce, ale také po té lidské. Přestože nemám dočteno, mohu knížku doporučit pro nádherný jazyk a velmi silný příběh.
Manželů odvedle je teď všude plno, hesla "thriller roku" na mě skáčou ze všech možných stran, což já osobně moc nemusím. Přesto jsem ale ráda, že jsem knize dala šanci ihned - ona je opravdu moc dobrá, velmi čtivá, napínavá, zamotaná a autorce nezbývá než vyseknout poklonu za její schopnost příběh postupně vystavět tak, že děj v žádném momentě nepostrádá gradaci a dynamiku. Musím uznat, že takhle si představuji kvalitní thriller. Jsem už téměř na konci, tak uvidím, jak se to celé rozlouskne a zda mě autorka tím finále překvapí příjemně či naopak nemile.
A to je ode mě pro dnešek vše. Vy mi povězte, co právě teď čtete Vy, jak Vás to baví a na co se chystáte dál. Lákají Vás knihy, které teď dělají společnost mně? Co říkáte na Jákobovy barvy, měli byste chuť na takovéto náročnější čtení? A jak vnímáte tu mediální masáž kolem Manželů?
Budu se moc těšit na vaše názory, dojmy, komentáře... 💕
Mějte krásný den!
K
PS Teď mi Blogspot ukázal, že je tento článek zde na blogu již 200. v pořadí! To je neskutečné! Moc Vám děkuji za Vaši podporu a za Vaše ohlasy, kterými dáváte práci na tomto blogu ohromný smysl. Mám Vás moc ráda! ❤ ❤ ❤
Share:

9. dubna 2017

NETRADIČNÍ VÝZVA | Dubnové dočítání

Ahoj, moji milí :)
Zdravím Vás u nového článku a už teď tuším, že těmi svými ambiciózními plány pobavím nejen sebe, ale i Vás. Vymyslela jsem si na sebe totiž skvělou (a nesplnitelnou) výzvu, přesto ale doufám, že toho stihnu přečíst co nejvíce a že se v tomto směru někam posunu... V dubnu bych totiž své čtení ráda vedla v duchu dočítání sérií.
Mám ve své knihovně spoustu knih, které jsou součástí nějaké série, a pořízení dalších dílů závisí na tom, jak se mi dané tituly budou líbit. A protože už mě to opravdu štve, jak s tím pořád otálím, rozhodla jsem se, že se musím konečně hecnout. V dubnu to asi všechno nedám, ale ráda bych to zvládla alespoň za duben a květen, tak uvidíme. Co jsem si nachystala? Je to celkem sedm kousků...
1. Pomsta a rozbřesk ➺ Růže a dýka
Na konci loňského roku jsem na Pomstu a rozbřesk viděla všude samá skvělá hodnocení, což mě samozřejmě nalákalo. Kniha mi přibyla do knihovny a pak se začala objevovat hodnocení o poznání negativnější. Samozřejmě, že mě to trochu odradilo, ale to, že teď vychází druhý díl, mě zase namotivovalo se do toho pořádně pustit.
2. Krycí jméno Verity ➺ Rose pod palbou
Verity mi tu leží už neuvěřitelně dlouho, což mě mrzí. Nevím, nakolik Rose pod palbou na toto navazuje, ale to nic nemění na tom, že chci nejdříve dát šanci této knize. Zrovna nedávno jsem po dlouhé době narazila na nový článek, a byl velmi pochvalný, takže věřím, že se mohu těšit.
3. Červená lucerna ➺ Výkupné pro krále
Masterton, to je velmi komplikovaná kapitola mého čtenářského života. Bílé kosti jsou prostě top top top, tu knihu jsem si zamilovala. Rozbití andělé jsou také skvělí, ale už to není úplně ono. Červenou lucernu jsem pouze rozečetla, ale absolutně mě nezaujala. tahle série podle mě jde opravdu hodně dolů, jenže moje zvědavost je silnější než já.. ráda bych Výkupné pro krále přeci jen zkusila, proto se nejprve musím prokousat Lucernou. Třeba mě nakonec překvapí.
4. Cizinka ➺ Vážka v jantaru
Obří rest. Cizinku mám doma už rok a když vidím, jak ji všichni milují. Dvakrát jsem ji rozečetla (jen pár stránek) a ani jednou mě nedokázala na těch prvních řádcích úplně oslovit. Vím ale, že téhle knize musím dát šanci na více stranách. Tak snad už brzy, koukám po ní poslední dobou mlsněji než obyvkle, tak bych řekla, že se její čas konečně blíží :)
5. Hedvábník ➺ Ve službách zla
Z této série jsem četla jen první díl a s potěšením slýchám názory, že je to s každou další knihou lepší. Díky tomu jsem samozřejmě moc zvědavá, zda tomu tak opravdu bude, a ráda bych se na Hedvábníka vrhla co nejrychleji. Navíc už i třetí díl je v paperbacku, takže zkompletování série nic nebrání.
6. Neviditelný strážce ➺ Dědictví kostí, Oběť bouři
Od téhle trilogie si toho slibuju hrozně moc a doufám, že mě nezklame. V češtině už vyšla kompletně, takže je načase pustit se do prvního dílu a zjistit, zda to za to stojí.
7. Dobře se dívej ➺ Oběť
Od Jamese Carola se mi moc líbily Polámané panenky, ale druhý díl má pro mě podobný problém jako některé zde již představované knihy: autor mě na začátku příběhu nedokázal zaujmout. Musím tomu ale dát větší prostor, protože si druhý díl určitě přečíst chci a věřím, že mě to naláká i na ten třetí - Oběť už vyšla i u nás, takže další důvod pro rychlé napravení restu!
Je to pěkná hromádka, takže je asi jasné, že mé zcestné plány zvládnout tohle všechno v dubnu jsou fakt na hlavu :) Navíc se mi tu už samozřejmě nahromadila spousta dalších knih, na které bych se nejraději vrhla okamžitě... Mám zkrátka co na práci!
Na jaké knihy se v nejbližší době chystáte Vy? A máte také nějaké podobné "sériové" resty, které byste rádi napravili? A už jste četli nějakou z knih, na které se já teprve chystám? Čím podle Vás mám začít, co je nejlepší? :) 
Budu se moc těšit na všechny Vaše komentáře!
Mějte se báječně,
K
Share:

7. dubna 2017

PŘEČTENO | Březen 2017

Ahoj! :)
Vítejte u nového článku. Nebudu to tu dnes moc dlouze uvádět, je Vám jasné, že pro Vás mám připravený článek o knížkách, které jsem v uplynulém měsíci přečetla. Celkově bych březen označila za čtenářsky velmi příjemný měsíc, ale ráda bych do toho v dubnu trochu více šlápla. Poslední týdny se nesly v duchu spousty povinností a mně na čtení nakonec nezbývalo tolik času, v kolik jsem doufala. Nicméně věřím, že i přes velké výzvy, které před sebou mám, se mi v dalších měsících povede se čtením lépe :)
Pojďme se na jednotlivé knihy podívat trochu detailněji. 
Diamantová holubice se ke mně dostala jako recenzní výtisk od literárního webu VašeLiteratura.cz. Nebudu tu prozrazovat mnoho, recenzi jsem již odevzdala a teď čeká na publikování. Celkově pro mě ale tenhle krimiromán byl spíše zklamáním. Bylo tam tolik slibných prvků, které ale autor nedokázal naplno využít. Bylo mi to docela líto, protože ten potenciál byl obrovský. Více brzy v recenzi.

Smrt krásných srnců je nádherná česká klasika, která asi nikdy neomrzí. Zbožňuji i filmové zpracování. Nevím, zda budu psát recenzi, obecně se mi na klasiku píší recenze špatně - nepřijde mi, že mám právo to hodnotit a soudit, vždyť ta díla jsou ikonická. Proto plánuji novou rubriku, těšte se :)
Pro odlehčení jsem pokračovala Krávou nebeskou. Když kniha před časem přišla na trh, dost jsem to odsoudila (aniž bych vlastně věděla, o čem to vůbec je) a zaškatulkovala jsem si to jako "něco, co Duchovnému vydali jen proto, že je to Duchovny". No, mrzí mě to, ale po přečtení to tak zůstalo. Nebudu tvrdit, že jsem se u Krávy nepobavila, hlavně na začátku je to fakt dobré a velmi zábavné čtení. Ale ten příběh mi přijde delší, než by bylo nutné, a nakonec se to zvrhne v takovou podivnou agitku... Myslím, že tohle by nikdo nevydal, nebýt slavného jména autora.
Pokračovala jsem mafiánským thrillerem od Bena Sanderse, který mi k recenzi poskytlo nakladatelství Leda. Přes náročnější začítání a komplikovanější orientaci v postavách a jednotlivých událostech jsem si knihu zamilovala. Často si na ni vzpomenu a těší mě, že to byl po dlouhé době opravdu dobrý příběh o mafii. 
Dále jsem se vrhla na další díl ze série Letopisy Narnie, a sice na knihu Kůň a jeho chlapec. Od těch z Vás, kdo už sérii četli, jsem slýchala, že je to nejlepší díl. Já jsem tedy celou sérii ještě nedočetla, ale zatím to nejlepší díl stoprocentně byl. Námět se mi líbil zatím nejvíce a čtení jsem si vážně užívala. Moc doporučuji!
Asi největší pecku měsíce pro mě ale představuje Dívka v ledu. Kolem knihy jsem dlouho chodila a zvažovala jsem, zda jí dát šanci, nebo ne. Nakonec to za mě vyřešila úžasná Bára z Cosmopolis, která mi nabídla spolupráci a právě Dívku jako první recenzní výtisk. Jsem moc ráda, že se tak stalo, protože to bylo skvělé. Skvělé, skvělé, a ještě jednou skvělé. Moc doporučuji, takhle si představuji detektivku!
Po Dívce v ledu přišla taková ta knižní kocovina. Znáte to, dočtete něco fakt dobrého a pak - co dál? Čím pokračovat? A ať rozečtete co chcete, nějak Vás to nebere. Přesně v takovém stavu jsem se nacházela já a nakonec jsem se rozhodla léčit kocovinu něčím úplně jiným, než co mě opilo :) Proto jsem sáhla po Lásce jako z filmu. Čekala jsem přeslazenou romanťárnu a taky jsem ji dostala. Kniha byla plná kýče a klišé a dle mého názoru ten motiv scén ze slavných romantických komedií vůbec nevyužila dostatečně. Více brzy v recenzi :)
Měsíc jsem stylově uzavřela knihou Poslední. Nebudu se moc rozepisovat, připravuji recenzi pro VašeLiteratura.cz, ale je to takové zapeklité. Kniha se mi líbila, bavila mě, ale je na tom vidět, že je to debut. Nejvíce tomu ale dle mého názoru uškodila anotace, která je hodně lákací, ale pak trochu "skutek utek".
A to je za březen vše :)
Březen 2017
Počet přečtených knih: 8

1. Diamantová holubice
| Adrian Hyland | 328 stran | 1. 3. 2017 - 7. 3. 2017 |
2. Smrt krásných srnců
| Ota Pavel | 112 stran | 7. 3. 2017 |
3. Kráva nebeská
| David Duchovny | 184 stran | 7. 3. 2017 - 8. 3. 2017 |
4. Zlo
| Ben Sanders | 301 stran | 8. 3. 2017 - 13. 3. 2017 |
5. Kůň a jeho chlapec
| C. S. Lewis | 230 stran | 13. 3. 2017 - 15. 3. 2017 |
6. Dívka v ledu
| Robert Bryndza | 448 stran | 15. 3. 2017 - 21. 3. 2017 |
7. Láska jako z filmu
| Victoria van Tiem | 262 stran | 21. 3. 2017 - 24. 3. 2017 |
8. Poslední
| Alexandra Oliva | 304 stran | 28. 3. 2017 - 31. 3. 2017 |

Počet přečtených stran: 2 169
Průměrný počet stran za den: cca 70 (sáfra)
Mrzí mě, že mi zase unikla ta stovka denně, ale pracovat a studovat se někdy prostě musí. Tak třeba v dubnu.
A co Vy, jak se po čtenářské stránce dařilo v březnu Vám? Co jste přečetli a jaká kniha Vás nejvíc dostala? A daří se Vám plnit Vaše knižní plány, výzvy, předsevzetí?
Budu se těšit, co mi povíte v komentářích :)
Přeji Vám nádherný pátek,
K
Share: