28. listopadu 2017

BOOKSTAGRAM | Nová výzva #knizniprosinec #vanocnivyzva ❄️ ⛄ 🎄

Přátelé! Mnoho z Vás se mě ve zprávách či mailech ptalo, zda po Knižním listopadu přichystám taky Knižní prosinec❄️ Nebyla jsem si úplně jistá, zda to stihnu, ale naštěstí se podařilo a nová výzva je tu. Někteří z Vás mě znají už lépe, takže vědí, jak velký vánocomil jsem. 😍 Proto jsem prosincovou výzvu pojala trochu jinak a ke klasice se třeba vrátíme v lednu.
🌟Témat je v prosinci méně, přesně šestnáct. Já nevím jak u Vás, ale u nás je v prosinci docela blázinec... pečení, přípravy, výzdoba. A já si tenhle krásný rumraj často ráda užívám ničím nerušená. Věřím, že to máte podobně, proto je výzva trochu skromnější - abychom měli čas nejen na focení, ale taky na tu pravou domácí vánoční atmosféru s našimi nejbližšími.
Témata jsou hodně volná a hodně vánoční. Bylo by fajn, kdybychom udrželi to, že jde o knižní výzvu, ale jinak si s tématy pracujte dle své libosti a fantazie. Jsou nastavená tak, aby zachycovala předvánoční a vánoční čas a abychom třeba navzájem poznávali, jak kdo slaví Vánoce, jaké kdo dodržuje tradice, jaké má recepty na cukroví, nebo jaké barvě fandí při zdobení stromečku. 🎄 
💫Žádná pravidla. Pamatujte na to, že výzvu děláme pro zábavu. Nechce se Vám zrovna fotit? Kašlete na to. Nejradši byste k jednomu tématu pořídili fotky tři? Proč ne! Chcete se od čtyřiadvacátého jen cpát cukrovím a kochat se dárečky? Klidně na výzvu zapomeňte! 🎁 Zúčastněte se prostě přesně tak, jak to bude vyhovovat Vám. Navíc si uvědomuji, že například téma "Sněhulák" je opravdu riskantní a pokud nemáte doma nějakého krásného poctivého plastového sněhuláčka, může se snadno stát, že příroda nám tohle téma prostě překazí. 😂

Přidávejte fotky na Instagram a klidně i na Facebook, přidejte hashtagy #knizniprosinec a #vanocnivyzva a když budete chtít, klidně mě na fotce označte @thebooktalkblog.

Já se na všechny Vaše vánoční fotky budu strašně moc těšit, užívejte si nádherný sváteční čas a mějte se překrásně. 🎄 ⛄ ❄️


PS Brzy na blogu: nové recenze, nový formát minirecenzí, vánoční speciály, vánoční soutěž, a tak dále, a tak dále, tak se sem nezapomeňte za chvilku zase vrátit 💖

Share:

25. listopadu 2017

RECENZE PRO VL | Chlapec na vrcholu hory (John Boyne)

Co když nepředstavitelné zlo dřímá v každém z nás?

Autora Johna Boynea jistě mnoho z Vás zná a jistě jste od něj četli knihu u nás asi nejznámější - Chlapce v pruhovaném pyžamu. Letos se na pultech českých knihkupectví objevila další autorova kniha s tématikou druhé světové války. Chlapec na vrcholu hory je příběhem o moci zla, o síle zoufalství a o ohebnosti lidského charakteru. Příběh je jednoduchý a zároveň nesmírně komplikovaný a autor na relativně malém prostoru otevírá skutečně vážná témata. Pro mě velmi silné a působivé čtení, které vřele doporučuji - více o tom, jak moc se mi kniha líbila, si můžete přečíst v recenzi na serveru VašeLiteratura.cz - odkaz najdete pod fotkou 😊
Share:

24. listopadu 2017

CO MĚ ZAUJALO | Listopad 2017

Listopad se nese v duchu parádních podzimních novinek.

Po říjnové smršti přichází - alespoň pro mě - o něco klidnější listopad. Kromě novinek od nakladatelství Domino, nového Roberta Bryndzy a posunutého vydání druhého dílu Illuminae nemám vlastně žádné absolutní must have. Přesto mám pro vás kromě zmiňovaných i pár dalších novinek, které mi padly do oka...
Budu moc ráda, když mi do komentářů napíšete, na co se v listopadu nejvíce těšíte vy a co vám rozhodně nesmí uniknout 😊
Prozření (Jessica Shattuck)
Ano, mám tu opět druhou světovou... Je to zkrátka téma, které mě zajímalo vždy, a v současné chvíli mám období, kdy ho vyhledávám ještě víc. Prozření, které na začátku listopadu vyjde u Domina, je pro mě proto nutností! Příběh nacistických vdov vypadá jako jeden z titulů, které na válečné téma budou nahlížet z originálního úhlu pohledu. Takže za mě veliké těšení!
Na troskách nacistického Německa se Marianna von Lingenfelsová snaží splnit slib, který dala svému muži, popravenému za spoluúčast při atentátu na Hitlera: nalézt a zachránit manželky a děti ostatních spiklenců. Společně s šestiletým Martinem se vydává přes zbědovanou zemi do Berlína - tam mezi sovětskými vojáky zakouší největší ženské ponížení chlapcova matka, krásná a naivní Benita. Později se podaří zachránit ještě Aniu a její dva syny, které konec války přivedl do sběrného tábora, stejně jako další miliony vykořeněných lidí. Nesourodá skupina se usadí na staletém sídle rodu von Lingenfelsů, kdysi impozantním hradu uprostřed Bavorska, který býval místem setkání nejvyšších společenských vrstev. Nyní se válkou těžce zchátralá pevnost stává útočištěm tří zdrcených žen, kterým z někdejšího života zbylo jen velmi málo. Marianna věří, že prožitá bolest a tragické okolnosti budou dostatečně silným pojidlem, aby s Benitou a Aniou dokázaly držet pospolu. Brzy však začíná zjišťovat, že předválečný život ji i její společnice definoval natolik rozdílně, že nyní nenacházejí společnou řeč. Přesto se snad až posedle snaží dostát svému slibu, aby nakonec došla zdrcujícího poznání, že i nejušlechtilejší úmysly mohou dláždit cestu do pekel.
Byly tady, a už nejsou (Haylen Beck)
Psychothriller, jak má být... Byly tady, a už nejsou vypadá neskutečně slibně a navíc Domino, že. Myslím, že vysoká očekávání jsou na místě!
Audra v sobě konečně našla dost odvahy, aby utekla od násilnického manžela. Teď sedí v autě, na zadních sedačkách jsou připoutány její malé děti, a společně jedou vstříc své šanci na nový, lepší život. Volí trasu po okresních silnicích, aby se vyhnuli nežádoucí pozornosti. A právě když projíždí po pusté cestě kdesi v Arizoně, už velmi daleko od bývalého domova, postřehne ve zpětném zrcátku jakýsi pohyb. Pozornější pohled jí ukáže policejní vůz, který je sleduje se zapnutým majákem. Audra zastaví u krajnice. Je si až bolestně vědoma faktu, na jak odlehlém místě se ona a její děti nachází. Vystoupí z auta – a tím okamžikem se její šťastný útěk mění na nejhorší noční můru, která vysoce předčí veškeré představitelné obavy: netuší, proč ji místní šerif zatkl. Ví jen to, že když se v jeho doprovodu dostala na stanici, policisté jí tvrdí, že v autě žádné děti nebyly...
Klub zabijáků (Paul Finch)
3. díl v sérii Mark Heckenburg
Sérii s Markem Heckenburgem mám rozečtenou a moc mě baví. V Klubu zabijáků se vrací motiv prvního dílu, který zůstal docela otevřený. Jsem napnutá, jak to autor vymyslel a jaké všechny komplikace si pro chudáka Marka tentokrát přichystal.
Že po někom jdeš, ještě zdaleka neznamená, že on nejde po tobě. Pro detektiva Marka "Hecka" Heckenburga to byl nejprve obyčejný pracovní den. Právě vyšetřoval tři vraždy na severovýchodě Anglie, když k němu doputovala zpráva, že z ostře střežené věznice uprchl Magor Mike Silver, šéf rozprášeného Klubu sympaťáků. Trasu jeho útěku vyznačila zkrvavená těla zabitých policistů. Ale to ještě není všechno, co se má Heck dozvědět. Ještě se bude vraždit dál. Z celé Anglie přicházejí zprávy o krutě mučených a morbidně zavražděných lidech. Zdá se, že Klub se pustil do toho, čemu se v hantýrce podsvětí říká čištění: čistí zemi od všech, kteří s jejich kriminálním podnikáním mohou mít jakoukoli spojitost. Policie okamžitě vyhlásí masivní pátrací akci a Heckenburg ani na okamžik nepochybuje, že se na ní bude podílet. Mýlí se. Bez jakéhokoli vysvětlení je postaven mimo službu. Heckovi se to nelíbí a zuby nehty se brání. Hodlá jít po gaunerech z Klubu, přestože oni se zároveň rozhodli jít po něm...
Temné hlubiny (Robert Bryndza)
3. díl v sérii Erika Fosterová
Bryndzova série je jednou z nejčtivějších záležitostí, k jakým jsem v poslední době čtenářsky přičuchla... Odůvodňovat nadšení z nového dílu je proto asi zbytečné :)
Některá tajemství mají raději zůstat hluboko skryta... Když dostane detektiv šéfinspektor Erika Fosterová tip, že by klíčový důkaz ve velkém drogovém případu mohl být ukryt v zatopeném lomu na okraji Londýna, nařídí jeho prohledání. Z hlubin však její kolegové vyzdvihnou nejen důkazy k tomuto případu, ale i kostru malého dítěte. Pozůstatky jsou rychle identifikovány jako Jessica Collinsová. Sedmiletá dívka, jejíž zmizení plnilo stránky novin před šestadvaceti lety. Erika musí začít spojovat střípky z minulosti se současností a nořit se stále hlouběji do rodinných vztahů Collinsových i do života vyšetřovatelky Amandy Bakerové, která si nepřestala vyčítat, že zmizení holčičky nedokázala vyřešit. Erika brzy zjistí, že toto vyšetřování bude jistě jedno z nejsložitějších a nejnáročnějších v její kariéře. Někdo si totiž nepřeje, aby byl případ vyřešen. A udělá všechno, aby Eričino pátrání zastavil…
Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii (Ladislav Zibura)
Ladislav Zibura, to je můj velký rest. V listopadu vychází jeho další kniha, která je pro mě zakovou upomínkou, že bych se do jeho tvorby, kterou všichni tak zbožňují, měla už konečně také pustit.
Po dvojici bestsellerů přichází Ladislav Zibura s novým dobrodružstvím – tentokrát se vydává do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Princ Ládík putuje po těch nejzapadlejších vesnicích, aby mohl naslouchat příběhům místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a nostalgie po sovětských časech. Své zážitky z kavkazského putování líčí Zibura s humorem a ironií, pro které si získal popularitu nejen u příznivců cestopisů. Ať už je zrovna ztracený v horách, bojuje s nepřízní počasí, nebo omylem jí grilovaného ježka, vše přijímá s dokonalým nadhledem. Ziburův příběh je svědectvím o půvabu svobody a lehkosti života na cestách. O čem to je: Mladý poutník se vydá pěšky probádat Kavkaz. Očekává nenáročný výlet, situace se mu ale brzy vymkne z nohou. Komu to můžu koupit: Všem příznivcům cestování, poutavých příběhů a humoru. Co se mi na tom může líbit: Vtip, dobrodružství, hodně obrázků a krátký text. Jak to skončí: Přežije a vrátí se domů stopem.
Kniha noci (Rodrigo Blanco Calderón)
V poslední době přicházím odeonkám na chuť a z listopadových novinek mě nejvíce zaujala právě Kniha noci. Úplně neplánuji pořizovat ji hned, ale na seznam ji rozhodně píšu a snad se k ní časem propracuji.
Caracas 2010: společnost je paralyzována režimem Huga Cháveze, chybí potraviny, jsou přerušovány dodávky elektřiny. Dva přátelé – psychiatr a spisovatel – se scházejí v asijském bistru a debatují o literatuře, hudbě a aktuálních vraždách venezuelských žen. Spisovatel má v hlavě velký „gotický“ román nazvaný The Night podle kultovní skladby skupiny Morphine. Autor představuje desítky osudů drobných hrdinů, které míchá s reálnými postavami ze světa hudby, literatury a politiky. Závěr díla je apokalyptický: i múza našich přátel Margarita je s vlastní matkou brutálně zavražděna. Přátelé se rozcházejí. Caracas se propadá do nekonečné tmy.
 
Všechny obrázky a anotace použité v tomto článku jsou převzaté z webů www.neoluxor.cz a www.dominoknihy.cz.
Share:

POVÍDÁNÍ | Přečtená a přepsaná

Rubriku "Povídání" jsem na blog chtěla zařadit kdysi dávno, ale nakonec jsem počkala. Nějak jsem v ten moment necítila... těžko se to popisuje, zkrátka chybělo to správné rozpoložení pro sdílení názorů a osobních dojmů. Teď se to ale mění. Cítím, že potřebuji blog posunout dál, že z něj potřebuji učinit trochu osobnější místo, které bude více odrážet mě samotnou a můj svět. Chápu, že to s sebou nese svá negativa. Zapřisáhlé pejskomily asi neosloví moje kočičí historky (a že jich mám!), realisty a pesimisty možná bude štvát můj nekonečný a nenapravitelný optimismus. Někomu možná přijde, že řeším zbytečnosti, a někdo si řekne, že mluvím o ničem. Jenže já nejvíc věřím tomu, že můj blog už nyní čtou a že si jej dále najdou lidé, kteří jsou otevření, zajímají je postoje ostatních a nesoudí. Doufám, že Vás ta nepatrná proměna bude bavit a že si články budete užívat o něco víc. Knihy budou dál hrát prim, to se rozhodně nebojte! 😊
A abych svá slova potvrdila, tak dneska něco málo o tom, že se v posledních dnech cítím zoufale přečtená a přepsaná. Co tím vůbec myslím? Mám pocit, že čtení věnuju spoustu času. Jenže se v knížkách posouvám strašně pomalu, což je vzhledem k opravdu požehnané hromádce recenzních výtisků fakt radost. A zároveň mě stojí spoustu sil sesmolit článek. Všechna ta slova, která ke knihám mám a chci Vám je sdělit, jsou taková zvláštně zmražená. Jsou tam, ale chvilku potrvá, než ten balíček povolí a budu jeho obsah moci použít. A to je samozřejmě poněkud frustrující.
Na "přepsání" jsem zvyklá, to se mi jednou za čas stává, a dobře vím, že to odezní. Jasně, ráda bych, aby to bylo brzo, ale vydržím. Ale na to "přečtení" - na to si zvykám těžko a nerada. Sice nechci nic lámat a nutit se, ale zároveň to opravdu chci zlomit. Jo, je to protimluv, ale je to tak. Čekají tu na mě samé nádherné knihy a já je fakt chci přečíst co nejdřív, vychutnat si je, přečíst je rychle a najednou, protože takový čtenářský zážitek je pro mě nejintenzivnější.
Máte radu, jak si s tím vším poradit? Jak překonáváte čtecí krizi? Jak prolamujete psací blok? A nevíte, jak vydělat peníze bez práce? 😂
Budu ráda, když mi dáte vědět, jak to máte Vy, a když třeba napíšete i svůj názor na takové osobnější a více povídací články... Krásný večer Vám všem! 💖
Share:

RC RECENZE | Žena z kajuty č. 10 (Ruth Ware)

Když se ze zážitku snů vyklube nejhorší noční můra...

Moje poděkování patří Dagmar z nakladatelství Leda, která mi knihu nabídla k recenzi a zajistila mi tak několik pěkně napínavých večerů.

Laura "Lo" Blacklocková dostane v práci naprosto jedinečnou příležitost. Může se jako záskok za svoji šéfovou zúčastnit první plavby luxusní jachty Polární záře. Nad nabídkou přirozeně dlouho neváhá a vyráží za dobrodružstvím. Hned na začátku výletu se ale stává svědkem něčeho děsivého. Krvavá šmouha, tělo hozené přes palubu, pohřešovaná dívka. Vše vypadá jasně, ale záleží na úhlu pohledu. Může existovat vražda, když nemáte tělo? Může dojít k únosu, když nikdo nikoho nepohřešuje? Může být luxusní loď děsivým popravištěm?
Ruth Ware je mi - asi jako Vám všem - dobře známá díky její knize Všude kolem černý les, která u nás před nějakým časem vyšla. Tak dlouho jsem se na ni chystala, až vyšla od autorky další novinka... Ne, že by se mi něco podobného už nestalo s jinými autory. Když mi Dagmar z Ledy nabídla Ženu z kajuty č. 10 k recenzi, vůbec jsem neváhala a s nadšením jsem její nabídku přijala. A jsem moc ráda, protože jsem si čtení užila a jsem teď ještě přesvědčenější o tom, že si musím konečně pořídit i autorčinu předešlou knihu.
Žena z kajuty č. 10 je pro mě jedním z těch pomalejších, avšak velmi solidně budovaných thrillerů. Atmosféra je vystavěna postupně a důmyslně, s náznaky a adekvátním množstvím tajemství a nejasností. Sám čtenář váhá, zda může Lo vše věřit, nebo zda k ní má raději přistupovat s trochou skepse a podezření. Pozvolné tempo knihy autorka vynahrazuje závěrem, který se nebojím označit za zběsilý a díky kterému jsem finální fázi čtení absolvovala skutečně se zatajeným dechem. Pravda, možná, že ten konec je trochu dramatičtější, než by bylo nutné, ale knihu to nijak nesráží, naopak. Sedělo mi to tam a byla jsem proto velmi spokojená. 
Asi nejslabším článkem knihy pro mě byly postavy, přišly mi totiž hodně šablonovité, ale ono to v takovémto žánru není vždy na škodu. Lo je zbrklá a neustále panikaří, málokdy zachová chladnou hlavu a to ji dostává do dalších potíží, bez kterých by nebyl děj tak zamotaný a komplikovaný. Ostatní pasažéři pro mě byli napsáni spíše pod diktátem příběhu, než že by je autorka nechala se rozvíjet. Mrzelo mě, že některé vztahy zůstaly nedořešeny, a tak byly okamžiky, kdy byla v knize zaměřena pozornost právě na vedlejší postavy, trestuhodně nevyužité. Nejvíce mě to zklamalo asi u hlavního padoucha, jehož motivy byly vysvětleny opravdu stručně a povrchně. Tento problém patrně souvisí s tím, že samotný námět knihy nepatří mezi ty nejoriginálnější, a je proto obtížné nějak dramaticky pracovat s vývojem postav.
Přestože mám za sebou thrillery, které měly rychlejší spád či nápaditější zápletku, musím Ženu z kajuty č. 10 hodnotit opravdu vysoko. Ono vždycky nejde jen o to, být strašně originální. Autorka pro mě představuje onoho poctivého spisovatele, který píše systematicky, vše má promyšlené, nedopouští se nepřesností a chyb. Jasně, něco Vám může připadat přehnané, ale máte jistotu, že autorka to takhle chtěla. Ruth Ware mě v této knize přesvědčila o svých spisovatelských kvalitách, ať už jde o neuvěřitelnou čtivost příběhu nebo o to, jak precizně je kniha vystavěná. Za mě tedy velké nadšení. Musím tady také vyzdvihnout český překlad, který se podle mě skutečně povedl a až na pár opakujících se výrazů, které mi přišly trochu mimo (hlavní hrdinka kvůli mořské nemoci opakovaně blinká, a já Vám nevím, ale v mém světě blinkají jen malé děti), patří k těm nejpovedenějším v poslední době (a že je těch dobrých překladů teď jako šafránu).
A ještě jednu věc musím vychválit až do nebes, a to je obálka, která je úplně neuvěřitelně krásná a řadím ji mezi ty největší skvosty v mé knihovně. Jsem čtenářem, kterému se zavděčíte prací s různými texturami a povrchy, takže ty stékající kapky jsou pro mě úplnou pastvou pro oči.
Kniha ode mě tedy získává parádní čtyři hvězdičky, tu jednu nechám schovanou za nedotažené osudy postav, za nedostatečnou nápaditost, a za to, že to na mě bylo přeci jen z většiny dost pomalé a místy vysloveně natahované. Ovšem přesto hodnotím Ženu z kajuty č. 10 jako jeden z nejlepších thrillerů letošního roku a jako počin, který si zaslouží pozornost širokého publika, protože dokáže zaujmout nejrůznější čtenáře - nejen thrillerové fajnšmekry nebo naopak žánrové nováčky. Podle mě perfektní tip na vánoční dárek, tak se po knížce podívejte! 

Knihu můžete koupit zde.

 
Název knihy (originál): The Woman in Cabin 10
Název knihy (česky): Žena z kajuty č. 10
Autor: Ruth Ware
Rok vydání (originál): 2016
Rok vydání (česky): 2017
Nakladatelství: Leda
Počet stran: 368
Share:

CHVÍLE BEZ KNIHY | Vzpomínky na zdi od Saal Digital

Mnoho z vás jistě zaznamenalo kampaň společnosti Saal Digital, která na Instagramu hledala dobrovolníky na otestování jejich produktů. Fotoobraz je věc, kterou plánuji pořídit už dlouhé roky, ale stále jsem vybírala a rozhodovala se a nakonec to nikdy nedopadlo. Když mi nabídka od Saal Digital umožnila vyzkoušet tvorbu vlastního obrazu za recenzi, neváhala jsem. Rozhodla jsem se pro pásmo fotek s osudovými muži mého života...
Nejprve musím s radostí pochválit opravdu variabilní výběr toho nejzákladnějšího - rozměrů a materiálu obrazu. U Saal Digital si skutečně vyberete přesně to, co se vám líbí a co se vám hodí do vašeho domova. Rozměrů je spousta, od tradičních až po netypické. To stejné platí pro materiály, kterých máte na výběr takové množství, že je až těžké se rozhodnout. 
Já nakonec vybrala levnější variantu materiálu a větší formát, obraz totiž bude umístěn v obýváku, který patří k největším pokojům v domě, takže pidiobrázek by u nás neměl mnoho smyslu. 
Dále musím vyzdvihnout naprosto senzační, intuitivní prostředí pro tvorbu fotoobrazu. Veškeré parametry nastavíte snadno a jednoduše. Fotografie můžete i upravovat a se zvolenými fotkami v rámci editoru dále pracovat.
Já jsem se při tvorbě obrazu rozhodla pro ponechání původních fotek, máme je pořízené zrcadlovkou a chtěli jsme, aby se barvy zachovaly ve své původní podobě.
Na fotce to asi není dostatečně patrné, ale zvolený materiál Alu-Dibond má báječně zpracovaný povrch. Ten je neuvěřitelně věrný původním barvám a za každého světla vám udělá radost - slunce ani umělé osvětlení se od něj nijak neodráží, takže ať se na fotku podíváte kdykoliv, potěšíte své oko. Právě povrch obrazu pro mě byl asi největším a nejpříjemnějším překvapením, je vážně velmi kvalitní a obraz zdvihá o další úroveň.
 
 
Obraz přišel v obrovském balíku, byl zabalený strašně poctivě a dorazil díky tomu v absolutně perfektním stavu. Položený byl na silné, tvrdé, kartonové desce, dále byl zabalen v ochranné měkké balíkové fólii. Toto všechno bylo dále obaleno několika vrstvami plastové folie (tu na fotkách bohužel nemůžete vidět, obraz jsme doma rozdělávali pozdě večer a fotky jsem pořizovala později - v momentě, kdy už byla folie vyhozená). Balík byl také dostatečně velký rozměrově, karton opravdu hodně přesahoval rozměry samotného obrazu a zajistil tak, že se při přepravě neobouchaly rohy a okraje. Co se balení týče, lepší práci jsem zatím asi u žádné zásilky neviděla, takže paráda!
 
Takovýhle krásný obraz Vás vyjde zhruba na patnáct set korun. Po objednávce vám dorazí během pár dnů a může vám dělat radost naprosto kdekoli ve vašem domově. My jsme se rozhodli pro obývací pokoj.
Saal Digital srdečně děkuji za možnost jejich fotoobraz vyzkoušet. Od začátku do konce to pro mě byla příjemná záležitost. Prostředí, ve kterém obraz tvoříte, je pro zákazníka jednoduché a bezproblémové. Komunikace s e-shopem je na vynikající úrovni a jejich produkty jsou báječné. U nás doma bude fotoobraz dělat radost nejenom mě, ale i dalším členům mé rodiny.
Děkujeme 💗
Share:

PŘEČTENO | Říjen 2017

Říjnové čtení se neslo ve znamení kontrastů. Na jedné straně úchvatné knihy, které ve mně stále rezonují a musím nad nimi přemýšlet, na straně druhé ohromná zklamání. Pojďte se mnou kouknout na říjnové shrnutí a nezapomeňte mi v komentářích napsat, co všechno jste v říjnu přečetli vy, která kniha vás dostala nejvíce a třeba i to, jestli vás nějaká naopak zklamala a proč. Budu se moc těšit na vaše názory a tipy :)
Já jsem v říjnu zvládla přečíst pět knih, z toho dvě byly docela tlusťoučké, takže jsem vcelku spokojená. Do konce roku bych ale ten měsíční průměr chtěla trochu vytáhnout, jenže… práce, vánoční přípravy, zařizování. Nevím tedy, jak ty moje velkolepé plány vyjdou, snažit se ale nepřestanu.
První říjnovou přečtenou knížkou byl Manželský pakt, ze kterého jsem byla ohromně nadšená. Velmi čtivý styl vyprávění, neotřelý a neskutečně napínavý příběh, vynikající práce s hlavními postavami. Samozřejmě, že si kniha právem vysloužila plných pět hvězdiček. 
Na Manželský pakt jsem navázala Hračkářem. Dalším vynikajícím počinem, který mě velmi zasáhl. Příběh odehrávající se zčásti v současnosti a zčásti v době druhé světové války je zajímavou – nebojím se říct skoro až studií lidského strachu, slabostí a přetvářky. Hračkář vás donutí přemýšlet ještě dlouho po dočtení knížky. Příběh je navíc ozdoben neuvěřitelným vyústěním, které je sice více než logické a čtenáři dává smysl, přesto však dokáže šokovat. Klobouk dolů před autorem a dalším plných pět hvězdiček.
Třetí přečtenou knížkou a také posledním titulem, ze kterého jsem byla v říjnu unesená, byli Zimní muži. Tenhle velkolepý román o válce, o morálce, o lidských volbách a o tom, jak moc člověka promění utrpení, mi v mnohém připomínal ty nejúžasnější Remarquovy romány. Čtení to sice bylo náročné, ale stálo to za to. Velké doporučení všem, kdo se o válku v literatuře zajímají. Tohle je nutnost.
Zbylé dvě knihy už pro mě byly bohužel docela zklamáním. Nejdříve mě zaskočila nová kniha od Lauren Graham, od které jsem si slibovala spoustu legrace a spoustu zákulisních zážitků z placu Gilmorových děvčat. Bohužel, přijde mi, že se na knize podepsal nějaký přehnaně pilný editor, který z okouzlujícího projevu téhle sympatické herečky udělal klasický, ničím nevybočující, průměrný životopis. Proto jsem hodnotila třemi hvězdičkami.
Listopad jsem uzavřela bohužel nehezky, a to krátkou novelou Opozdilec… Tahle knížka mi vůbec nesedla, přišlo mi, že autor se s vážným tématem, které si vybral, nedokázal poprat ani trochu na úrovni. Chyběla práce s postavami i nějaká smysluplnější výstavba děje. Za mě dvě hvězdičky.
V listopadu si chuť zatím spravuji, momentálně čtu Ženu z kajuty č. 10, která mě moc baví, jen toho času bych potřebovala více. Tak uvidíme, jak bude vypadat tento článek za měsíc.
Říjen 2017
Počet přečtených knih: 5

1. Manželský pakt
| Michelle Richmond | 504 stran | 28. 9. - 12. 10. 2017 |
- recenze -
2. Hračkář
| Liam Pieper | 240 stran | 7. 10. - 17. 10. 2017 |
- recenze -
3. Zimní muži 
| Jesper Bugge Kold | 376 stran | 17. 10. - 24. 10. 2017 |
- recenze -
4. Rychleji mluvit nedokážu - Od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům
| Lauren Graham | 208 stran | 24. 10. - 25. 10. 2017 |
- recenze -
5. Opozdilec
| Dimitri Verhulst | 128 stran | 18. 10. - 26. 10. 2017 |
- recenze -

Počet přečtených stran: 1 456
Průměrný počet stran za den: 47 😓
Share:

21. listopadu 2017

POVÍDÁNÍ | Přečtená a přepsaná

Rubriku "Povídání" jsem na blog chtěla zařadit kdysi dávno, ale nakonec jsem počkala. Nějak jsem v ten moment necítila... těžko se to popisuje, zkrátka chybělo to správné rozpoložení pro sdílení názorů a osobních dojmů. Teď se to ale mění. Cítím, že potřebuji blog posunout dál, že z něj potřebuji učinit trochu osobnější místo, které bude více odrážet mě samotnou a můj svět. Chápu, že to s sebou nese svá negativa. Zapřisáhlé pejskomily asi neosloví moje kočičí historky (a že jich mám!), realisty a pesimisty možná bude štvát můj nekonečný a nenapravitelný optimismus. Někomu možná přijde, že řeším zbytečnosti, a někdo si řekne, že mluvím o ničem. Jenže já nejvíc věřím tomu, že můj blog už nyní čtou a že si jej dále najdou lidé, kteří jsou otevření, zajímají je postoje ostatních a nesoudí. Doufám, že Vás ta nepatrná proměna bude bavit a že si články budete užívat o něco víc. Knihy budou dál hrát prim, to se rozhodně nebojte! 😊
A abych svá slova potvrdila, tak dneska něco málo o tom, že se v posledních dnech cítím zoufale přečtená a přepsaná. Co tím vůbec myslím? Mám pocit, že čtení věnuju spoustu času. Jenže se v knížkách posouvám strašně pomalu, což je vzhledem k opravdu požehnané hromádce recenzních výtisků fakt radost. A zároveň mě stojí spoustu sil sesmolit článek. Všechna ta slova, která ke knihám mám a chci Vám je sdělit, jsou taková zvláštně zmražená. Jsou tam, ale chvilku potrvá, než ten balíček povolí a budu jeho obsah moci použít. A to je samozřejmě poněkud frustrující.
Na "přepsání" jsem zvyklá, to se mi jednou za čas stává, a dobře vím, že to odezní. Jasně, ráda bych, aby to bylo brzo, ale vydržím. Ale na to "přečtení" - na to si zvykám těžko a nerada. Sice nechci nic lámat a nutit se, ale zároveň to opravdu chci zlomit. Jo, je to protimluv, ale je to tak. Čekají tu na mě samé nádherné knihy a já je fakt chci přečíst co nejdřív, vychutnat si je, přečíst je rychle a najednou, protože takový čtenářský zážitek je pro mě nejintenzivnější.
Máte radu, jak si s tím vším poradit? Jak překonáváte čtecí krizi? Jak prolamujete psací blok? A nevíte, jak vydělat peníze bez práce? 😂
Budu ráda, když mi dáte vědět, jak to máte Vy, a když třeba napíšete i svůj názor na takové osobnější a více povídací články... Krásný večer Vám všem! 💖
Share:

16. listopadu 2017

RC RECENZE | Žena z kajuty č. 10 (Ruth Ware)

Když se ze zážitku snů vyklube nejhorší noční můra...

Moje poděkování patří Dagmar z nakladatelství Leda, která mi knihu nabídla k recenzi a zajistila mi tak několik pěkně napínavých večerů.

Laura "Lo" Blacklocková dostane v práci naprosto jedinečnou příležitost. Může se jako záskok za svoji šéfovou zúčastnit první plavby luxusní jachty Polární záře. Nad nabídkou přirozeně dlouho neváhá a vyráží za dobrodružstvím. Hned na začátku výletu se ale stává svědkem něčeho děsivého. Krvavá šmouha, tělo hozené přes palubu, pohřešovaná dívka. Vše vypadá jasně, ale záleží na úhlu pohledu. Může existovat vražda, když nemáte tělo? Může dojít k únosu, když nikdo nikoho nepohřešuje? Může být luxusní loď děsivým popravištěm?
Ruth Ware je mi - asi jako Vám všem - dobře známá díky její knize Všude kolem černý les, která u nás před nějakým časem vyšla. Tak dlouho jsem se na ni chystala, až vyšla od autorky další novinka... Ne, že by se mi něco podobného už nestalo s jinými autory. Když mi Dagmar z Ledy nabídla Ženu z kajuty č. 10 k recenzi, vůbec jsem neváhala a s nadšením jsem její nabídku přijala. A jsem moc ráda, protože jsem si čtení užila a jsem teď ještě přesvědčenější o tom, že si musím konečně pořídit i autorčinu předešlou knihu.
Žena z kajuty č. 10 je pro mě jedním z těch pomalejších, avšak velmi solidně budovaných thrillerů. Atmosféra je vystavěna postupně a důmyslně, s náznaky a adekvátním množstvím tajemství a nejasností. Sám čtenář váhá, zda může Lo vše věřit, nebo zda k ní má raději přistupovat s trochou skepse a podezření. Pozvolné tempo knihy autorka vynahrazuje závěrem, který se nebojím označit za zběsilý a díky kterému jsem finální fázi čtení absolvovala skutečně se zatajeným dechem. Pravda, možná, že ten konec je trochu dramatičtější, než by bylo nutné, ale knihu to nijak nesráží, naopak. Sedělo mi to tam a byla jsem proto velmi spokojená. 
Asi nejslabším článkem knihy pro mě byly postavy, přišly mi totiž hodně šablonovité, ale ono to v takovémto žánru není vždy na škodu. Lo je zbrklá a neustále panikaří, málokdy zachová chladnou hlavu a to ji dostává do dalších potíží, bez kterých by nebyl děj tak zamotaný a komplikovaný. Ostatní pasažéři pro mě byli napsáni spíše pod diktátem příběhu, než že by je autorka nechala se rozvíjet. Mrzelo mě, že některé vztahy zůstaly nedořešeny, a tak byly okamžiky, kdy byla v knize zaměřena pozornost právě na vedlejší postavy, trestuhodně nevyužité. Nejvíce mě to zklamalo asi u hlavního padoucha, jehož motivy byly vysvětleny opravdu stručně a povrchně. Tento problém patrně souvisí s tím, že samotný námět knihy nepatří mezi ty nejoriginálnější, a je proto obtížné nějak dramaticky pracovat s vývojem postav.
Přestože mám za sebou thrillery, které měly rychlejší spád či nápaditější zápletku, musím Ženu z kajuty č. 10 hodnotit opravdu vysoko. Ono vždycky nejde jen o to, být strašně originální. Autorka pro mě představuje onoho poctivého spisovatele, který píše systematicky, vše má promyšlené, nedopouští se nepřesností a chyb. Jasně, něco Vám může připadat přehnané, ale máte jistotu, že autorka to takhle chtěla. Ruth Ware mě v této knize přesvědčila o svých spisovatelských kvalitách, ať už jde o neuvěřitelnou čtivost příběhu nebo o to, jak precizně je kniha vystavěná. Za mě tedy velké nadšení. Musím tady také vyzdvihnout český překlad, který se podle mě skutečně povedl a až na pár opakujících se výrazů, které mi přišly trochu mimo (hlavní hrdinka kvůli mořské nemoci opakovaně blinká, a já Vám nevím, ale v mém světě blinkají jen malé děti), patří k těm nejpovedenějším v poslední době (a že je těch dobrých překladů teď jako šafránu).
A ještě jednu věc musím vychválit až do nebes, a to je obálka, která je úplně neuvěřitelně krásná a řadím ji mezi ty největší skvosty v mé knihovně. Jsem čtenářem, kterému se zavděčíte prací s různými texturami a povrchy, takže ty stékající kapky jsou pro mě úplnou pastvou pro oči.
Kniha ode mě tedy získává parádní čtyři hvězdičky, tu jednu nechám schovanou za nedotažené osudy postav, za nedostatečnou nápaditost, a za to, že to na mě bylo přeci jen z většiny dost pomalé a místy vysloveně natahované. Ovšem přesto hodnotím Ženu z kajuty č. 10 jako jeden z nejlepších thrillerů letošního roku a jako počin, který si zaslouží pozornost širokého publika, protože dokáže zaujmout nejrůznější čtenáře - nejen thrillerové fajnšmekry nebo naopak žánrové nováčky. Podle mě perfektní tip na vánoční dárek, tak se po knížce podívejte! 

Knihu můžete koupit zde.

 
Název knihy (originál): The Woman in Cabin 10
Název knihy (česky): Žena z kajuty č. 10
Autor: Ruth Ware
Rok vydání (originál): 2016
Rok vydání (česky): 2017
Nakladatelství: Leda
Počet stran: 368
Share:

13. listopadu 2017

CHVÍLE BEZ KNIHY | Vzpomínky na zdi od Saal Digital

Mnoho z vás jistě zaznamenalo kampaň společnosti Saal Digital, která na Instagramu hledala dobrovolníky na otestování jejich produktů. Fotoobraz je věc, kterou plánuji pořídit už dlouhé roky, ale stále jsem vybírala a rozhodovala se a nakonec to nikdy nedopadlo. Když mi nabídka od Saal Digital umožnila vyzkoušet tvorbu vlastního obrazu za recenzi, neváhala jsem. Rozhodla jsem se pro pásmo fotek s osudovými muži mého života...
Nejprve musím s radostí pochválit opravdu variabilní výběr toho nejzákladnějšího - rozměrů a materiálu obrazu. U Saal Digital si skutečně vyberete přesně to, co se vám líbí a co se vám hodí do vašeho domova. Rozměrů je spousta, od tradičních až po netypické. To stejné platí pro materiály, kterých máte na výběr takové množství, že je až těžké se rozhodnout. 
Já nakonec vybrala levnější variantu materiálu a větší formát, obraz totiž bude umístěn v obýváku, který patří k největším pokojům v domě, takže pidiobrázek by u nás neměl mnoho smyslu. 
Dále musím vyzdvihnout naprosto senzační, intuitivní prostředí pro tvorbu fotoobrazu. Veškeré parametry nastavíte snadno a jednoduše. Fotografie můžete i upravovat a se zvolenými fotkami v rámci editoru dále pracovat.
Já jsem se při tvorbě obrazu rozhodla pro ponechání původních fotek, máme je pořízené zrcadlovkou a chtěli jsme, aby se barvy zachovaly ve své původní podobě.
Na fotce to asi není dostatečně patrné, ale zvolený materiál Alu-Dibond má báječně zpracovaný povrch. Ten je neuvěřitelně věrný původním barvám a za každého světla vám udělá radost - slunce ani umělé osvětlení se od něj nijak neodráží, takže ať se na fotku podíváte kdykoliv, potěšíte své oko. Právě povrch obrazu pro mě byl asi největším a nejpříjemnějším překvapením, je vážně velmi kvalitní a obraz zdvihá o další úroveň.
 
 
Obraz přišel v obrovském balíku, byl zabalený strašně poctivě a dorazil díky tomu v absolutně perfektním stavu. Položený byl na silné, tvrdé, kartonové desce, dále byl zabalen v ochranné měkké balíkové fólii. Toto všechno bylo dále obaleno několika vrstvami plastové folie (tu na fotkách bohužel nemůžete vidět, obraz jsme doma rozdělávali pozdě večer a fotky jsem pořizovala později - v momentě, kdy už byla folie vyhozená). Balík byl také dostatečně velký rozměrově, karton opravdu hodně přesahoval rozměry samotného obrazu a zajistil tak, že se při přepravě neobouchaly rohy a okraje. Co se balení týče, lepší práci jsem zatím asi u žádné zásilky neviděla, takže paráda!
 
Takovýhle krásný obraz Vás vyjde zhruba na patnáct set korun. Po objednávce vám dorazí během pár dnů a může vám dělat radost naprosto kdekoli ve vašem domově. My jsme se rozhodli pro obývací pokoj.
Saal Digital srdečně děkuji za možnost jejich fotoobraz vyzkoušet. Od začátku do konce to pro mě byla příjemná záležitost. Prostředí, ve kterém obraz tvoříte, je pro zákazníka jednoduché a bezproblémové. Komunikace s e-shopem je na vynikající úrovni a jejich produkty jsou báječné. U nás doma bude fotoobraz dělat radost nejenom mě, ale i dalším členům mé rodiny.
Děkujeme 💗
Share:

5. listopadu 2017

PŘEČTENO | Říjen 2017

Říjnové čtení se neslo ve znamení kontrastů. Na jedné straně úchvatné knihy, které ve mně stále rezonují a musím nad nimi přemýšlet, na straně druhé ohromná zklamání. Pojďte se mnou kouknout na říjnové shrnutí a nezapomeňte mi v komentářích napsat, co všechno jste v říjnu přečetli vy, která kniha vás dostala nejvíce a třeba i to, jestli vás nějaká naopak zklamala a proč. Budu se moc těšit na vaše názory a tipy :)
Já jsem v říjnu zvládla přečíst pět knih, z toho dvě byly docela tlusťoučké, takže jsem vcelku spokojená. Do konce roku bych ale ten měsíční průměr chtěla trochu vytáhnout, jenže… práce, vánoční přípravy, zařizování. Nevím tedy, jak ty moje velkolepé plány vyjdou, snažit se ale nepřestanu.
První říjnovou přečtenou knížkou byl Manželský pakt, ze kterého jsem byla ohromně nadšená. Velmi čtivý styl vyprávění, neotřelý a neskutečně napínavý příběh, vynikající práce s hlavními postavami. Samozřejmě, že si kniha právem vysloužila plných pět hvězdiček. 
Na Manželský pakt jsem navázala Hračkářem. Dalším vynikajícím počinem, který mě velmi zasáhl. Příběh odehrávající se zčásti v současnosti a zčásti v době druhé světové války je zajímavou – nebojím se říct skoro až studií lidského strachu, slabostí a přetvářky. Hračkář vás donutí přemýšlet ještě dlouho po dočtení knížky. Příběh je navíc ozdoben neuvěřitelným vyústěním, které je sice více než logické a čtenáři dává smysl, přesto však dokáže šokovat. Klobouk dolů před autorem a dalším plných pět hvězdiček.
Třetí přečtenou knížkou a také posledním titulem, ze kterého jsem byla v říjnu unesená, byli Zimní muži. Tenhle velkolepý román o válce, o morálce, o lidských volbách a o tom, jak moc člověka promění utrpení, mi v mnohém připomínal ty nejúžasnější Remarquovy romány. Čtení to sice bylo náročné, ale stálo to za to. Velké doporučení všem, kdo se o válku v literatuře zajímají. Tohle je nutnost.
Zbylé dvě knihy už pro mě byly bohužel docela zklamáním. Nejdříve mě zaskočila nová kniha od Lauren Graham, od které jsem si slibovala spoustu legrace a spoustu zákulisních zážitků z placu Gilmorových děvčat. Bohužel, přijde mi, že se na knize podepsal nějaký přehnaně pilný editor, který z okouzlujícího projevu téhle sympatické herečky udělal klasický, ničím nevybočující, průměrný životopis. Proto jsem hodnotila třemi hvězdičkami.
Listopad jsem uzavřela bohužel nehezky, a to krátkou novelou Opozdilec… Tahle knížka mi vůbec nesedla, přišlo mi, že autor se s vážným tématem, které si vybral, nedokázal poprat ani trochu na úrovni. Chyběla práce s postavami i nějaká smysluplnější výstavba děje. Za mě dvě hvězdičky.
V listopadu si chuť zatím spravuji, momentálně čtu Ženu z kajuty č. 10, která mě moc baví, jen toho času bych potřebovala více. Tak uvidíme, jak bude vypadat tento článek za měsíc.
Říjen 2017
Počet přečtených knih: 5

1. Manželský pakt
| Michelle Richmond | 504 stran | 28. 9. - 12. 10. 2017 |
- recenze -
2. Hračkář
| Liam Pieper | 240 stran | 7. 10. - 17. 10. 2017 |
- recenze -
3. Zimní muži 
| Jesper Bugge Kold | 376 stran | 17. 10. - 24. 10. 2017 |
- recenze -
4. Rychleji mluvit nedokážu - Od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům
| Lauren Graham | 208 stran | 24. 10. - 25. 10. 2017 |
- recenze -
5. Opozdilec
| Dimitri Verhulst | 128 stran | 18. 10. - 26. 10. 2017 |
- recenze -

Počet přečtených stran: 1 456
Průměrný počet stran za den: 47 😓
Share:

3. listopadu 2017

PŘÍRŮSTKY | Říjen 2017

Další měsíc je pryč, a už asi není přehnané říci, že Vánoce jsou za rohem. Jak se těšíte? A už se chystáte? Já už mám nějaké dárečky a pomalu se připravuji na tu nádhernou předvánoční atmosféru - která je na Vánocích stejně nejkrásnější. Letos to u nás ale asi nebude slavné s výzdobou, Arnold všechny věci buď rozbije nebo sní, takže máme teď víceméně všechno, co je nám drahé, schované po skříních (a někdy bychom si tam nejradši sami zalezli taky).
Tak, dost povídání, pojďme mrknout na říjnové novinky... Nezapomeňte mi dole v komentářích dát vědět, jaké nové knihy se v uplynulém měsíci objevily ve vašich knihovnách, jestli jste nějaké novinky rovnou i přečetli a jak se vám případně knihy líbily. A na co se těšíte v listopadu?
První hromádku tvoří objednávka ještě ze září, která dorazila hned v prvních říjnových dnech. Dokupuji si zlevněné odeonky, které mě teď začaly hodně bavit, a přihodila jsem Na Sibiř, což je titul, po kterém už dlouho pokukuji, tak konečně nastal čas ho pořídit.
Říjen se také nesl ve znamení recenzních výtisků, kterých se sešlo opravdu hodně. Hračkáře, Zimní muže Rychleji mluvit nedokážu už mám i přečtené a zrecenzované. Ženu z kajuty č. 10 čtu právě teď a strašně mě baví, jen toho času bych si přála mít víc. Snad to o víkendu mezi všemi pracovními povinnostmi stihnu dolouskat :)
Další přírůstky jsem ulovila během jednoho takového milého zařizovacího dne s maminkou, a představte si, ani jedna z knížek na fotce nestála více jak stovku. Takže jsem je tam samozřejmě nemohla nechat, to je jasné :)
Knížky Budu vším, čím mě chceš mít a Chlapec v pruhovaném pyžamu jsem dala sama sobě jako dárek za jeden velký úspěch. Na Budu vším, čím mě chceš mít, kterou v září vydalo nakladatelství Domino, mě nalákala Šárka z Knižního ráje, tak se moc těším. Od Boynea jsem pak nedávno četla Chlapce na vrcholu hory, tak jsem se konečně - doslova po letech - rozhoupala k dokoupení jeho starší knížky a jsem zvědavá, jaký dojem ve mně zanechá. 
Celý měsíc pak uzavřel ještě jeden recenzní balíček od nakladatelství Domino, ve kterém jsem našla Dítě od Fiony Barton (z její Vdovy jsem byla loni hrozně nadšená - recenzi najdete tady) a Měla jsi vůbec někdy rodinu? od Billa Clegga. Právě od druhé jmenované čekám hodně silný příběh a strašně se tedy těším.
Říjnový souhrn
Počet nových knih: 19
Počet koupených knih: 13
Počet recenzních výtisků: 6
Počet knih jako dárky: 0
Počet vyhraných knih: 0
1. Jak nechutně zbohatnout v rozvojové Asii (Mohsin Hamid)
2. Krvavý duben (Ismail Kadare)
3. Meursault, přešetření (Kámel Daúd)
4. Na Sibiř (Per Petterson)
5. Roviny života (Julian Barnes)
6. Hračkář (Liam Pieper)
- recenze -
7. Zimní muži (Jesper Bugge Kold)
- recenze -
8. Žena z kajuty č. 10 (Ruth Ware)
9. Nehoda (Chris Pavone)
10. Čerň a stříbro (Paolo Giordano)
11. Chyť mě (Lisa Gardner)
12. Zloděj kufrů (Arnošt Lustig)
13. V plamenech (Rosamund Lupton)
14. Kam se poděla Elizabeth (Emma Healey)
15. Chlapec v pruhovaném pyžamu (John Boyne)
16. Budu vším, čím mě chceš mít (Mindy Mejia)
17. Rychleji mluvit nedokážu - Od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům (Lauren Graham)
- recenze -
18. Dítě (Fiona Barton)
19. Měla jsi vůbec někdy rodinu? (Bill Clegg)
Share:

1. listopadu 2017

CO MĚ ZAUJALO | Listopad 2017

Listopad se nese v duchu parádních podzimních novinek.

Po říjnové smršti přichází - alespoň pro mě - o něco klidnější listopad. Kromě novinek od nakladatelství Domino, nového Roberta Bryndzy a posunutého vydání druhého dílu Illuminae nemám vlastně žádné absolutní must have. Přesto mám pro vás kromě zmiňovaných i pár dalších novinek, které mi padly do oka...
Budu moc ráda, když mi do komentářů napíšete, na co se v listopadu nejvíce těšíte vy a co vám rozhodně nesmí uniknout 😊
Prozření (Jessica Shattuck)
Ano, mám tu opět druhou světovou... Je to zkrátka téma, které mě zajímalo vždy, a v současné chvíli mám období, kdy ho vyhledávám ještě víc. Prozření, které na začátku listopadu vyjde u Domina, je pro mě proto nutností! Příběh nacistických vdov vypadá jako jeden z titulů, které na válečné téma budou nahlížet z originálního úhlu pohledu. Takže za mě veliké těšení!
Na troskách nacistického Německa se Marianna von Lingenfelsová snaží splnit slib, který dala svému muži, popravenému za spoluúčast při atentátu na Hitlera: nalézt a zachránit manželky a děti ostatních spiklenců. Společně s šestiletým Martinem se vydává přes zbědovanou zemi do Berlína - tam mezi sovětskými vojáky zakouší největší ženské ponížení chlapcova matka, krásná a naivní Benita. Později se podaří zachránit ještě Aniu a její dva syny, které konec války přivedl do sběrného tábora, stejně jako další miliony vykořeněných lidí. Nesourodá skupina se usadí na staletém sídle rodu von Lingenfelsů, kdysi impozantním hradu uprostřed Bavorska, který býval místem setkání nejvyšších společenských vrstev. Nyní se válkou těžce zchátralá pevnost stává útočištěm tří zdrcených žen, kterým z někdejšího života zbylo jen velmi málo. Marianna věří, že prožitá bolest a tragické okolnosti budou dostatečně silným pojidlem, aby s Benitou a Aniou dokázaly držet pospolu. Brzy však začíná zjišťovat, že předválečný život ji i její společnice definoval natolik rozdílně, že nyní nenacházejí společnou řeč. Přesto se snad až posedle snaží dostát svému slibu, aby nakonec došla zdrcujícího poznání, že i nejušlechtilejší úmysly mohou dláždit cestu do pekel.
Byly tady, a už nejsou (Haylen Beck)
Psychothriller, jak má být... Byly tady, a už nejsou vypadá neskutečně slibně a navíc Domino, že. Myslím, že vysoká očekávání jsou na místě!
Audra v sobě konečně našla dost odvahy, aby utekla od násilnického manžela. Teď sedí v autě, na zadních sedačkách jsou připoutány její malé děti, a společně jedou vstříc své šanci na nový, lepší život. Volí trasu po okresních silnicích, aby se vyhnuli nežádoucí pozornosti. A právě když projíždí po pusté cestě kdesi v Arizoně, už velmi daleko od bývalého domova, postřehne ve zpětném zrcátku jakýsi pohyb. Pozornější pohled jí ukáže policejní vůz, který je sleduje se zapnutým majákem. Audra zastaví u krajnice. Je si až bolestně vědoma faktu, na jak odlehlém místě se ona a její děti nachází. Vystoupí z auta – a tím okamžikem se její šťastný útěk mění na nejhorší noční můru, která vysoce předčí veškeré představitelné obavy: netuší, proč ji místní šerif zatkl. Ví jen to, že když se v jeho doprovodu dostala na stanici, policisté jí tvrdí, že v autě žádné děti nebyly...
Klub zabijáků (Paul Finch)
3. díl v sérii Mark Heckenburg
Sérii s Markem Heckenburgem mám rozečtenou a moc mě baví. V Klubu zabijáků se vrací motiv prvního dílu, který zůstal docela otevřený. Jsem napnutá, jak to autor vymyslel a jaké všechny komplikace si pro chudáka Marka tentokrát přichystal.
Že po někom jdeš, ještě zdaleka neznamená, že on nejde po tobě. Pro detektiva Marka "Hecka" Heckenburga to byl nejprve obyčejný pracovní den. Právě vyšetřoval tři vraždy na severovýchodě Anglie, když k němu doputovala zpráva, že z ostře střežené věznice uprchl Magor Mike Silver, šéf rozprášeného Klubu sympaťáků. Trasu jeho útěku vyznačila zkrvavená těla zabitých policistů. Ale to ještě není všechno, co se má Heck dozvědět. Ještě se bude vraždit dál. Z celé Anglie přicházejí zprávy o krutě mučených a morbidně zavražděných lidech. Zdá se, že Klub se pustil do toho, čemu se v hantýrce podsvětí říká čištění: čistí zemi od všech, kteří s jejich kriminálním podnikáním mohou mít jakoukoli spojitost. Policie okamžitě vyhlásí masivní pátrací akci a Heckenburg ani na okamžik nepochybuje, že se na ní bude podílet. Mýlí se. Bez jakéhokoli vysvětlení je postaven mimo službu. Heckovi se to nelíbí a zuby nehty se brání. Hodlá jít po gaunerech z Klubu, přestože oni se zároveň rozhodli jít po něm...
Temné hlubiny (Robert Bryndza)
3. díl v sérii Erika Fosterová
Bryndzova série je jednou z nejčtivějších záležitostí, k jakým jsem v poslední době čtenářsky přičuchla... Odůvodňovat nadšení z nového dílu je proto asi zbytečné :)
Některá tajemství mají raději zůstat hluboko skryta... Když dostane detektiv šéfinspektor Erika Fosterová tip, že by klíčový důkaz ve velkém drogovém případu mohl být ukryt v zatopeném lomu na okraji Londýna, nařídí jeho prohledání. Z hlubin však její kolegové vyzdvihnou nejen důkazy k tomuto případu, ale i kostru malého dítěte. Pozůstatky jsou rychle identifikovány jako Jessica Collinsová. Sedmiletá dívka, jejíž zmizení plnilo stránky novin před šestadvaceti lety. Erika musí začít spojovat střípky z minulosti se současností a nořit se stále hlouběji do rodinných vztahů Collinsových i do života vyšetřovatelky Amandy Bakerové, která si nepřestala vyčítat, že zmizení holčičky nedokázala vyřešit. Erika brzy zjistí, že toto vyšetřování bude jistě jedno z nejsložitějších a nejnáročnějších v její kariéře. Někdo si totiž nepřeje, aby byl případ vyřešen. A udělá všechno, aby Eričino pátrání zastavil…
Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii (Ladislav Zibura)
Ladislav Zibura, to je můj velký rest. V listopadu vychází jeho další kniha, která je pro mě zakovou upomínkou, že bych se do jeho tvorby, kterou všichni tak zbožňují, měla už konečně také pustit.
Po dvojici bestsellerů přichází Ladislav Zibura s novým dobrodružstvím – tentokrát se vydává do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Princ Ládík putuje po těch nejzapadlejších vesnicích, aby mohl naslouchat příběhům místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a nostalgie po sovětských časech. Své zážitky z kavkazského putování líčí Zibura s humorem a ironií, pro které si získal popularitu nejen u příznivců cestopisů. Ať už je zrovna ztracený v horách, bojuje s nepřízní počasí, nebo omylem jí grilovaného ježka, vše přijímá s dokonalým nadhledem. Ziburův příběh je svědectvím o půvabu svobody a lehkosti života na cestách. O čem to je: Mladý poutník se vydá pěšky probádat Kavkaz. Očekává nenáročný výlet, situace se mu ale brzy vymkne z nohou. Komu to můžu koupit: Všem příznivcům cestování, poutavých příběhů a humoru. Co se mi na tom může líbit: Vtip, dobrodružství, hodně obrázků a krátký text. Jak to skončí: Přežije a vrátí se domů stopem.
Kniha noci (Rodrigo Blanco Calderón)
V poslední době přicházím odeonkám na chuť a z listopadových novinek mě nejvíce zaujala právě Kniha noci. Úplně neplánuji pořizovat ji hned, ale na seznam ji rozhodně píšu a snad se k ní časem propracuji.
Caracas 2010: společnost je paralyzována režimem Huga Cháveze, chybí potraviny, jsou přerušovány dodávky elektřiny. Dva přátelé – psychiatr a spisovatel – se scházejí v asijském bistru a debatují o literatuře, hudbě a aktuálních vraždách venezuelských žen. Spisovatel má v hlavě velký „gotický“ román nazvaný The Night podle kultovní skladby skupiny Morphine. Autor představuje desítky osudů drobných hrdinů, které míchá s reálnými postavami ze světa hudby, literatury a politiky. Závěr díla je apokalyptický: i múza našich přátel Margarita je s vlastní matkou brutálně zavražděna. Přátelé se rozcházejí. Caracas se propadá do nekonečné tmy.
 
Všechny obrázky a anotace použité v tomto článku jsou převzaté z webů www.neoluxor.cz a www.dominoknihy.cz.
Share: