RECENZE | Sběratel motýlů (Dot Hutchinson)

Asi každý potkáme během roku pár knížek, ke kterým nás něco táhne. Nedokážeme vysvětlit, co přesně to je, ale knize prostě neodoláme. A pak nastává modlení, aby nás náš instinkt nezklamal. Něco podobného jsem zažila s knihou Sběratel motýlů od Dot Hutchinson. Nakonec jsem si tento titul pořídila jako e-knihu a pustila se do čtení.

Nádherná uzavřená zahrada plná péče a krásy, v níž poletují okouzlující motýli. Od každého druhu jeden. Motýli, ve skutečnosti mladé ženy, unesené za jedním jediným účelem - přinášet radost Zahradníkovi. Svému únosci a následně i svému vrahovi...

Rozhodně nemohu říci, že bych snad byla zklamaná. Ale nejsem ani úplně bezpodmínečně nadšená. Bohužel nedokážu úplně jasně a přesně vysvětlit, co mi na knize chybělo, ale něco jsem zkrátka postrádala. Takovou tu hranu, která oddělí dobré čtení od vynikajícího. Nicméně, na chvilku se od toho neidentifikovatelného nedostatku oprostíme.

Je totiž důležité konstatovat, že Dot Hutchinson ve Sběrateli motýlů ukazuje, jak neskutečně originálně se dá přistoupit k výstavbě thrillerového příběhu. Střídání vyprávění ze Zahrady a z výslechové místnosti, které však stále sleduje jednu časovou linii, je ve své podstatě tak trochu hlavním tahounem knížky. Propůjčuje jí totiž tu správnou dynamiku, dopřává jí gradaci, která čtenáře nutí nepřestat číst. Hlavní postavu Inary díky tomu čtenář vnímá v každém momentě trochu jinak - stejně jako vnímá ona sama sebe, stejně jako ji vnímají vyšetřovatelé.

Jenže tahle rozpolcenost hlavní hrdinky je asi tím, co mi nakonec na knize nejvíce vadilo. Nepřijde mi totiž, že by postavy byly dobře propracované. A to je samozřejmě u knihy, která z velké části stojí na psychologické rovině, docela průšvih. Nezískala jsem z hlavních postav dojem, že by byly jakkoliv hluboké. Objevily se u nich některé třeba i protichůdné vlastnosti, díky nimž docházelo k jakési imitaci rozmanitosti, ale jinak byly postavy ploché, obyčejné, stereotypní. Inařin projev mě sice bavil, měla v sobě správnou dávku životní skepse, nadhledu a sarkasmu, ale ani ona nebyla na psychologické úrovni dobře zvládnutá. O Zahradníkovi, který představoval naprosto ideálního kandidáta na to, aby se na něm autorka charakterově vyřádila, raději pomlčím.

A kromě postav mě při čtení rozčilovala ještě jedna věc. Už jsem někde mluvila o tom, že i když čtu thriller, chci, aby jeho základ byl uvěřitelný. Abych si řekla, že se tohle vlastně klidně mohlo stát. U Sběratele motýlů jsem s tím ale měla problém. Ta technická stránka věci, obšírně, a přesto bizarně nekonkrétně popisovaná, byla podle mě za čárou. Navíc to autorka ještě vyšperkovala drobnými vsuvkami (spoiler: Zahradníkovy procházky po Zahradě s manželkou), které jen umocňovaly neuvěřitelnost celé věci.

S tímhle problémem se taky pojila určitá zmatečnost – scéna se odehrávala ve dne a najednou následoval skok do noci a zpět. To byly vyslovené omyly, které bylo potřeba vychytat, ale nestalo se. Zmatky se objevily i v samotné formě vyprávění – Inara během své výpovědi často v podobě takových drobných epizodek odbíhala do minulosti. Na jednu stranu je to velmi autentické, protože věřím, že podobné odbočky k výpovědi oběti zkrátka patří. To, že Inaře utíkaly myšlenky, působilo velmi věrohodně. Jenže bohužel, ať to působí věrohodně, jak chce, čtenáře to ve výsledku poměrně ruší, a pak je otázkou, zda je to k dobru.

A přichází úplné finále, a to je konec knihy. Právě ten byl asi tou poslední kapkou, která rozhodla o tom, že mé dojmy z knihy jsou tolik rozporuplné. Sběratel motýlů se bohužel zařadí mezi knihy, jejichž poslední stránky mě dokázaly naprosto zklamat a pokazily pocit z celého čtení. Nedávalo to tváří v tvář předchozím událostem žádný smysl, bylo to překombinované, rádoby senzační, chtělo to prvoplánově šokovat. A to tahle kniha neměla vůbec zapotřebí.

Co dodat? Snad jen, že přestože se nakonec může zdát, že jsem knihu zkritizovala od začátku do konce (toliko k mému úvodnímu - "co mi vlastně na knize vadilo?"), není vůbec tak špatná. Jen jsem upozornila na to, co se nepovedlo. Sběratel motýlů je čtivým, ambiciózním thrillerem, který je napsán originálně a dynamicky, a fanoušky žánru tak nemůže zklamat. Autorce se pouze nepodařilo vyrovnat se s touhou šokovat za každou cenu, která příběh posunula do problematicky uvěřitelné roviny a zcela ovládla konec vyprávění. Přesto dávám vcelku jasné čtyři hvězdičky a doporučení těm z vás, kdo jsou schopni obrnit se vůči senzacechtivosti celé knihy.

 

Název knihy (originál): The Butterfly Garden

Název knihy (česky): Sběratel motýlů

Autor: Dot Hutchinson

Rok vydání (originál): 2016

Rok vydání (česky): 2017

Nakladatelství: XYZ

Počet stran: 347

Read More

KNIŽNÍ TIP | Co zbylo z mojí sestry (Nuala Ellwood)

Už se nám z těch pondělních knižních tipů začíná stávat docela tradice, viďte? A to jsem tuto rubriku původně vůbec nezamýšlela jako pravidelnou 😊 Ale knižní inspirace není nikdy dost, proto tu pro vás dnes mám nové doporučení. Opět se jedná o pěkně žhavou novinku, titul Co zbylo z mojí sestry totiž vychází u nakladatelství Domino právě dnes a jak tak Domino znám, myslím, že můžeme nasadit laťky našich očekávání pořádně vysoko.

Autorka ve své knize čerpá z vlastních zkušeností, neboť její otec působil jako válečný reportér, a právě z těchto zážitků vzešla inspirace pro vytvoření hlavní hrdiny knihy. Hodnocení slibují temný thriller s hororovými prvky, ve kterém se setkáváme s nespolehlivou vypravěčkou, což je prvek v poslední době v literatuře velmi oblíbený. Jsem napnutá, jak si s ním autorka poradila, a doufám, že české čtenáře čeká originální zážitek, který ze současných trendů poněkud vybočí.

Kate strávila posledních patnáct let ve válečné zóně. Psala reportáže o nenávisti a brutalitě, teď se však vrací domů. Ne z vlastního rozhodnutí, ale protože jí zemřela matka. Pohřeb už nestihne; sestra jí dala vědět pozdě. Vlastně ji to ani neudivuje, nikdy neměly dobrý vztah. V rodném domě by se měla cítit bezpečně, ale opak je pravdou. Všude na ni doléhají děsivé vzpomínky. V sousední zahradě vídá dítě, které by tam podle všeho nemělo být. Dějí se jí věci, které jsou velmi podivné a znepokojivé. A tehdy začne Kate pochybovat, jestli se nepomátla. Nemá se komu svěřit. S kým se poradit. Sestra nepřichází v úvahu, ta utápí v alkoholu žal nad tím, že před pár lety zmizela její dospívající dcera. Ještě že je tady sestřin manžel Paul, ten jediný je aspoň trochu nápomocný. Přesto se Kate ocitá na pokraji zoufalství. Neví, jestli je to, co vidí, skutečnost, nebo výplod její mysli. Jako by už nic nebylo takové, jakým se jeví. Dochází k jediné jistotě – že něco je zatraceně špatně. Zbývá otázka, jestli v sobě bude mít dost síly odhalit pravdu.

Read More

RC RECENZE | Neobyčejná dobrodružství (Daniel Wallace)

Víte, já v knihách zbožňuju napětí. Miluju, když bez dechu obracím stránku za stránkou a pomalu zjišťuji, kdo že to mohl ten hrůzný čin spáchat. Když objevuji, že některá z postav není taková, jaká jsem si myslela, že je. Jenže faktem zůstává, že člověk pořád nepotřebuje luštit nějaká thrillerová tajemství nebo si nechávat drtit srdce smutnými osudy. Někdy stačí nechat se čtením pohladit. A přesně tohle udělají Neobyčejná dobrodružství.

Za to, že mi knížku tak mile vnutila, moc děkuju Daně z nakladatelství Domino. Nebýt jí, knihu bych si nepřečetla, a musím říct, že teď vidím, jaká by to byla škoda. 💕

Edsel Bronfman je dokonale průměrný a obyčejný. Žije monotónní život v trojúhelníku práce - návštěva matky - domov. Jednoho dne zvedne telefon a dozvídá se úžasnou novinu... stal se výhercem báječného pobytu na Floridě. Jenže věc má háček. Pobyt je pouze pro dva a navíc je doba příjezdu časově omezena. Edsel začíná s poctivostí a precizností hledat partnerku, s níž by si mohl tuto výhru vychutnat. A jak už to tak bývá, sklouznout z dokonale vyšlapané cesty na trnitou stezku je i pro Edsela mnohem lehčí, než by sám tušil.

Neobyčejná dobrodružství si nekladou za cíl být ohromným literárním velkodílem, a to je na nich to půvabné. Tahle knížka je dokonalým ztělesněním příběhu o neobyčejně obyčejném člověku, jehož výstřelky a nedostatky se někomu mohou zdát úsměvné, zatímco jiný se v nich uvidí. Je to takové laskavé a úsměvné zrcadlo úzkostí a obav dnešní společnosti, které její členy svírají v nekompromisní touze dosáhnout uniformity. Autor se nesnaží tahle témata v knize řešit a nějak filozoficky nad nimi bádat, spíše je zasazuje do obrazu normálního života a ukazuje, jak málo stačí k tomu, aby člověk sklouzl po hraně stezky a začal se střemhlav řítit dolů. A jak osvobozující může takový pád být.

Zcela otevřeně říkám, že jsem se v některých situacích skoro i viděla. Ta Bronfmanova hrůza z překročení vlastního stínu, obavy z vystoupení ze své komfortní zóny, ale také ta zbrklá rozhodnutí, že teď je ten pravý čas něco změnit a vyzvat sám sebe k něčemu, co by člověk od sebe nikdy neočekával... to jsou věci, které mi jsou blízké a kterým rozumím. Sice se mi nepodařilo dohnat to do takového extrému jako našemu knižnímu hrdinovi, ale myslím, že v některých věcech bychom si mohli podat ruce. Právě proto mi přijde, že tahle knížka je prima čtením pro lidi, kteří jsou z podstaty introvertní, protože některé situace, do nichž se Bronfman dostane, extrovert nikdy nedokáže pochopit.

Pro mě osobně byla knížka moc milým překvapením a její čtení jsem si užila. Autor píše lehce, a přestože se jedná o příběh, který nemá nějakou strhující gradaci, je to vyprávění, u kterého toužíte vědět, jak to bylo dál. Proto vám stránky pod rukama mizí rychleji, než by vám bylo milé. Já jsem byla z toho, jak svižně mi knížka ubývá, až trochu smutná, protože mě mrzelo, že se budu muset se všemi těmi svéráznými postavami rozloučit.

Ach ano, postavy, nesmírně silná stránka celé knížky. Edsel Bronfman, hlavní hrdina, je rozkošným způsobem bezradný, a to ve všech ohledech jeho života. Hrozně mě bavilo, s jakým ostychem své dobrodružství začal, a s jak velkolepou neuvážeností z něj vyšel. Edsel se v průběhu vyprávění skutečně stává hrdinou, bojovníkem za svůj vlastní osud a za chyby, které je potřeba v životě udělat, aby byl doopravdy prožitý.

A co teprve jeho matka Muriel, která čelí vlastním démonům ztělesněným nastupující demencí. To je panečku persona. Asi není divu, že mě bavila snad ze všech nejvíc, protože právě ona je dokonalým ztělesněním člověka, o kterém řeknete, že je samorost. Do posledního okamžiku osobitá, tvrdohlavá, neoblomná, ale zároveň také překvapivě laskavá, moudrá a oddaná. Bytost, která věděla, jak žít, jak se radovat, jak smutnit, jak dělat věci poctivě a jak chybovat. A uměla si to všechno užít. Dostávala mě na stránkách knihy opakovaně a je to jedna z mála knižních postav, kterou bych ráda potkala. Vážně.

Běž, synu, a padni hubou na prostřený švédský stůl života.

Bavila mě i Sheila McNabbová a její zvířecí svět, který mě rozesmával i dojímal zároveň. Protože přiznejme si, kdo z nás se někdy na svět nedíval přes nějakou kulisu? Barevnou, zvířecí, hudební... Asi každý. A nechtěli byste se tak na své okolí dívat častěji? Já určitě, jenže se příliš často nechám spolknout tím, že jdu a nekoukám se kolem. To je škoda. Také Sheila je postavou, která je svým způsobem dokonale ztracená, což je ostatně i důvodem, proč si s Edselem tak dobře rozumí. Jejich přístup k nejistotě by nemohl být odlišnější, a přesto mají tolik společného.

Tak. Asi jste z mého článku pochopili, že tahle kniha má čtenářům co nabídnout. Je toho překvapivě moc. Jejím přečtením si připomenete, že je v pořádku nevědět. Že je v pořádku chodit v kruhu. Že je v pořádku se najednou nadechnout a ten kruh opustit. Že můžete dělat chyby, protože i ty mnohdy stojí za to. Že když se nenecháte ovládnout plány, třeba dojdete dál, než jsem v těch plánech plánovali. Ale nejvíc ze všeho si osvěžíte tu osvobozující velkolepou pravdu, že v životě je hlavně potřeba žít a moc nad tím nedumat.

Tak žijte, a to tak krásně a mile, jak jen umíte. ✨

Knihu můžete koupit zde.

 

Název knihy (originál): Extraordinary Adventures

Název knihy (česky): Neobyčejná dobrodružství

Autor: Daniel Wallace

Rok vydání (originál): 2017

Rok vydání (česky): 2017

Nakladatelství: Nakladatelství Domino

Počet stran: 384

Read More

PŘÍRŮSTKY | Ve jménu Cartera

Máme už skoro konec února a já jsem Vám ještě pořád neukázala poslední lednové přírůstky. Co bych to byla za knihomola, kdybych alespoň jednou za měsíc nezavítala do Levných knih? Naštěstí se mi opravdu daří držet se zkrátka, a pořídila jsem si tedy jen dvě knížky, a to ještě tituly, které jsem si skutečně moc přála. 

Zjistila jsem totiž, že nějakým zoufalým nedopatřením se stalo, že doma nemáme knihu Petr a Lucie. To jsme s mamkou vyhodnotily jako naprosto tristní nedostatek a když jsem zjistila, že mají knížku v LK a navíc v moc hezkém vydání, neváhala jsem.

Podobně lačně jsem skočila po dalším Carterovi, který se na pultech Levných knih objevil. Právě on je většinou mojí omluvenkou pro návštěvu, protože poctivě kompletuji sérii, a je tedy jasné, že i když mám víceméně nakupovací stopku, nenechám si další díly za tu směšnou cenu ujít.

Je to v mém případě možná neuvěřitelné, ale tentokrát skutečně zůstalo u těchto dvou knih. Upřímně Vám povím, že ze sebe zatím mám radost a jen doufám, že mi to vydrží.

Povídejte ale Vy - co nakupovací stopka, dáváte si ji občas? A dodržujete ji? A mám tu nějaké Carterovy fanoušky? Také v LK kompletujete sérii, nebo už knihy doma máte a zbožňujete je (protože z ohlasů se zdá, že jiný vztah ke Carterovi neexistuje)? A pokukujete teď v LK po něčem? Já si určitě nenechám ujít to krásné vydání Utrpení mladého Werthera, které se tam teď objevilo. Budu se těšit na Vaše komentáře, mějte se moc krásně! 💖😊😍

Read More

RC RECENZE | Dítě Stasi (David Young)

Plánovanou novinku Dítě Stasi od nakladatelství Jota jsem zaznamenala už před nějakým časem, a vlastně od prvního momentu jsem se na ni těšila. Zaujala mě anotace, líbila se mi obálka a celkově mi kniha něčím připomínala úžasný čtenářský zážitek, který jsem měla při čtení Dítěte č. 44. Vždycky mám pak radost, když zjistím, že jsem se ve svém čtenářském odhadu tak úplně nemýlila. Dítě Stasi je moc dobrá detektivka s precizně vybroušenou atmosférou, která má bezpochyby potenciál zaujmout široké čtenářské publikum.

Ráda bych poděkovala Lucce z nakladatelství Jota, která mi knížku k recenzi poslala. Moc děkuji! 💗😊

Rok 1975. Na východní straně Berlínské zdi je nalezeno brutálně zohavené tělo mladé dívky, která se dle všeho snažila prchnout ze Západu na Východ. K případu je přivolána nadporučice Karin Müllerová, která má za úkol najít vraha, ale zároveň ve svém pátrání neobracet příliš mnoho kamenů. Ve vyšetřování je zainteresována Lidová policie i Stasi a brzy je jasné, že některé otázky nesmějí být položeny a některé odpovědi by měly zůstat skryty. Karin Müllerová se ocitá před nelehkou výzvou, o jejíž politické výbušnosti nemá ani na vteřinu pochyb.

Těší mě, že mohu říci, že mám v poslední době opravdu velké štěstí na knihy, které vynikají vskutku brilantně vybudovanou atmosférou. Dítě Stasi je další knihou, na které mě uchvátil právě ten emocionální základ vyprávění, to, jak Vás autor přiměje se cítit. Je to velmi temné, úzkostné a tísnivé vyprávění, v němž skvostně rezonuje odkaz ponuré doby, ve které se případ odehrává. Autor Vás sevře do vskutku nepříjemné kazajky hned na prvních několika stranách, a pak nepovolí až do posledního písmene. Líbilo se mi také to, že se autor opravdu nebojí šokovat a některé zvraty jsou díky tomu vážně překvapivé. Já jsem si až do poslední chvíle nedokázala představit, že to skončí právě takhle. 

Vystavět základ vyprávění takto odzbrojujícím způsobem by samozřejmě nešlo bez precizní přípravy. A zde autor prokázal neuvěřitelné schopnosti. Dítě Stasi je dle mého názoru jedním z nejpropracovanějších historických románů, jaké jsem kdy četla. Ze stránek je zcela evidentní, že David Young skutečně důsledně studoval dobu, o níž v knize vypráví. To není jen pár historických faktů strategicky umístěných v knize, to je opravdu hluboké poznání a sžití se s tím, o čem autor vypráví. Něco takového musí potěšit každého čtenáře.

Postavy v tomto případě příliš nevyčnívají z klasiky detektivkového žánru, musím ale ocenit to, jakým způsobem autor pojal vykreslení hlavní vyšetřovatelky Karin Müllerové. Často se mi stává, že mě tyto hrdinky rozčilují, málokdy mi přijdou opravdu zdařilé, ale prožít příběh s Karin bylo příjemné, neboť je skutečně milým osvěžením zástupu nesnesitelných hysterek nebo přehnaně dramatických drsňaček. 

Ráda bych také vyzdvihla obálku knihy, kterou už jsem v úvodu zmiňovala, ale které se chci věnovat blíže. Kromě výborného přebalu, který čtenáře v knihkupectví zaujme na první pohled, jsou působivě zpracované také samotné desky knihy, které vyobrazují útěk přes zeď a na mě osobně tenhle výjev působil strašně silně, kdykoliv jsem knihu zavřela a na desky se podívala.

Celkový dojem ze čtení mi maličko pokazila jistá nepřehlednost, která se do příběhu místy vměšovala. Na můj vkus se čtenář setká s velkým množstvím postav z nejrůznějších institucí, ve kterých není vždy snadné se zorientovat. Na druhou stranu, přesně tohle se dá od knihy očekávat – nesmírně propletený případ, ve kterém ani sami aktéři mnohdy nevědí, na čem jsou. Jistá čtenářská dezorientace tedy v tomto případě vlastně dokresluje atmosféru celého vyšetřování. Stejně jako postavy pro mě byly trochu nepřehledné i některé scény a situace, ale spočítala bych je na prstech jedné ruky a rozhodně to nebylo něco, co by mi zkazilo požitek ze čtení. 

Nakladatelství Jota pro mě touto knihou znovu potvrdilo, že vydává skvělé kousky, nebojí se klást na své čtenáře patřičné nároky a přinášet těžké příběhy, na které  nezapomenete se zaklapnutím knížky. Dítě Stasi je knihou, která představuje příslib vynikající detektivní série z doby, která není v současném beletristickém proudu příliš zastoupena. Uvidíme, co si pro nás autor nachystá. Dle anotace na Goodreads vypadá druhý díl snad ještě slibněji, než ten první. Já se těším moc, a Vy?

Knihu můžete koupit zde.

 

Název knihy (originál): Stasi Child

Název knihy (česky): Dítě Stasi

Autor: David Young

Rok vydání (originál): 2015

Rok vydání (česky): 2018

Nakladatelství: Jota

Počet stran: 336

Read More

PRÁVĚ ČTU | Osm hor (Paolo Cognetti)

U nás doma se říkávalo - zvlášť po posvícenské tancovačce -, že krutá jsou rána opilcova. Ale povím Vám jedno. S postupujícím věkem zjišťuji, že i čtenářova rána umí být nevýslovně krutá. Jako to dnešní. Po čtyřech hodinách spánku jsem se úplně gumová hrabala z postele, oči mě pálily a představovala jsem si ten pracovní den, který mi tak vyzývavě ležel u nohou a posměvačně mi mával před obličejem seznamem úkolů.

Ale stejně jsem nelitovala, že jsem si po půlnoci vzala do ruky knihu Osm hor, přečetla prvních pár řádků, a neodložila ji do tří do rána, kdy jsem došla asi do půlky. Mnozí mě dobře znáte, takže víte, že z odeonek mám docela respekt, ale tohoto výběru litovat nemusím. Je to nádherné čtení. Příběh je přesně tím vyprávěním, jaká v poslední době vyhledávám. O obyčejných lidech, o obyčejných osudech, o tom, že se život nedá naplánovat a že nás vždycky nějak překvapí, o tom, že většinou to celé rozhodne jeden malý moment.

Ještě nemám dočteno, ale myslím, že mohu doporučovat dál. Osm hor si skutečně zaslouží čtenářskou pozornost. A samozřejmě moc děkuji Lucce z Martinusu za nabídku recenzního výtisku, díky ní si ke mně knížka našla cestu. S recenzí počítejte brzy.

Co právě teď čtete Vy? A zkoušeli jste Osm hor? Líbila se Vám knížka? Budu ráda, když mi napíšete do komentářů 😊

Read More

KNIŽNÍ TIP | Oni nevědí, co činí (Jussi Valtonen)

Když jsme si nedávno vyměňovaly e-maily s Dagmar z nakladatelství Leda, zmínila jejich chystanou novinku Oni nevědí, co činí. Jako správně vášnivý knihomol jsem si samozřejmě ihned začala o knize zjišťovat co nejvíce informací, zaujal mě také samotný autor. A protože si myslím, že tento titul, označovaný za psychologické drama, ale spadající také do žánru techno-thrilleru, by mohl některé z vás také zajímat, rozhodla jsem se, že je ideálním kandidátem na rubriku knižní tip!

Já si od Oni nevědí, co činí, slibuji netradiční čtení, úzkostnou atmosféru a především nové a zajímavé informace. Přeci jen se se k technologickým románům tak často nedostanu, takže věřím, že to pro mě bude velmi příjemné osvěžení mých čtenářských návyků. A nesmím zapomenout zmínit také výborně provedenou obálku, která zaujme na první pohled.

Co myslíte vy? Zaujala vás knížka? Nebo se naopak podobnému žánru vyhýbáte? A zaznamenali jste už tuto novinku či samotného autora? Dejte mi určitě vědět do komentářů! 😊

Úspěšný neurovědec Joe Chayefski je muž s mnoha problémy, a to nejen takovými, které občas sami zažíváme, ale i mnohem méně obvyklými. Jeho žena je zahlcena prací, dcera tráví většinu času se smartphonem nejnovější generace a kdosi neznámý začal obtěžovat rodinu protesty proti Joeovým laboratorním pokusům na zvířatech. Nějak to pravděpodobně souvisí také s jeho bývalou ženou, která žije ve Finsku, a jejich synem. Ve snaze bránit svoji novou, americkou rodinu před násilím a svou dceru před zneužíváním bezohlednou technologickou firmou je Joe donucen přehodnotit své postoje a podniknout drastické kroky, aby zachránil ty, které miluje. Valtonenův velký společenský román, který se z větší části odehrává v blízké budoucnosti, přináší vypjaté psychologické drama, jehož některé pasáže spadají do žánru techno-thrilleru nebo dokonce techno-hororu. Role zločinců přísluší bezskrupulózním technologickým firmám, mediálním monopolům, farmaceutickému průmyslu a teroristickým buňkám. Hlavní postavy románu pronásleduje neklid a nespokojenost se současným světem, citové odcizení i vzájemné neporozumění mezi evropskou a americkou kulturou. Ze všeho nejvíc ale trpí nezamýšlenými důsledky svých vlastních činů v komplikovaném globálním prostředí. Vyplatí se přečíst pozorně těch několik set stran? V tomto případě ano. Valtonenovy postavy – především sám Joe, jeho bývalá manželka Alina a jejich syn Samuel – jsou komplikované, plasticky zobrazené osobnosti, usilující o život v pravdě a současně podléhající klamným iluzím. Na povrch se dostávají staré, hluboké problémy, ale také ještě znepokojivější otázky, které souvisejí se zneužíváním digitálních technologií a psychofarmak. Budoucnost, kterou román zachycuje, se totiž už začala dít, třebaže kniha dramatičnost jejích projevů zatím daleko překonává. Román oceněný prestižní literární cenou Finlandia (2014) byl dosud přeložen do devíti jazyků a jen ve Finsku se ho prodalo přes sto deset tisíc výtisků.

Obrázek obálky i anotace knihy jsou převzaty ze serveru www.databazeknih.cz. 

Read More

POVÍDÁNÍ | Osobně?

Tak si moji milí přátelé představte, že tyto řádky představují jubilejní 300. článek toho blogu. Před těmi dvěma a půl lety, kdy jsem psala článek úplně první, jsem si něco podobného vůbec nedokázala představit. Děkuju Vám za Vaši přízeň, protože tvrdit, že si blog tvořím výhradně pro svou radost, to by bylo pokrytecké. Kdepak, moc ráda přemýšlím nad tím, jaké články Vás baví, co Vám přijde zajímavé a proč se na blog vracíte, a snažím se, aby se to odráželo v jeho obsahu. Zda se mi to daří, to musíte posoudit Vy, ale díky té úžasné zpětné vazbě, kterou od Vás dennodenně dostávám skrz komentáře, e-maily a zprávy, věřím, že aspoň něco málo dělám dobře. 💖 

Děkuju Vám, moc a moc.

Ale teď k dnešnímu článku. Už pěkných pár dní jsem věděla o blížícím se kulatém čísle článků, a pořád jsem váhala, co vlastně k této příležitosti sepsat. Nakonec jsem se rozhodla, že nejlepší bude prostě povídání. Chtěla bych se Vás totiž zeptat, jak moc vítáte, když je blog osobnější. Já se sice stále pokouším vtisknout blogu ještě více ze sebe samé, ale někdy se zastavím a připravený článek vůbec nepublikuji. Říkám si, zda to někoho zajímá, zda Vás nebudu otravovat? 

V konceptech mi proto leží vážné i nevážné články o životě s kočkami, nejrůznější spontánní texty o hezkých i složitějších životních chvílích, pár alespoň dle mého názoru vtipných historek, články o volnonožství a o tom, že všechno není zalitý sluncem a duhou a jednorožci... A já jsem vždycky už už odhodlaná kliknout na "publikovat", a přesto si to rozmyslím.

Tak se Vás dnes ptám - hovoříme-li o nějaké rozumné frekvenci takových článků - bavilo by Vás to? Přečtete si články, které z tématu blogu vybočují, s chutí? Nebude Vás to rozčilovat? Nebo s prvním podobným textem vypínáte odběr a už si na mě ani nevzpomenete? 😂

Budu Vám moc vděčná, když mi napíšete Vaše názory do komentářů. Předem Vám moc děkuju. Mějte se krásně překrásně!

Read More

MINIRECENZE | Třikrát neurazí, třikrát nenadchne

Znáte to, některé knihy jsou prostě takové… nijaké. Nemůžete o nich říci, že jsou vysloveně špatné, ale zároveň je nemůžete nadšeně doporučovat všem okolo. Tři takové kousky jsem vybrala pro dnešní minirecenzní článek.

Četli jste některou z knížek z dnešního článku? Co na ně říkáte? Souhlasíte se mnou v tom, že to nejsou žádné brilantní kousky? Nebo se Vám některá naopak hodně líbila? Budu ráda, když se o svoje dojmy podělíte v komentářích 😊

Deformace (Robin Cook)

Někdo Robina Cooka nemá rád – a já dokážu pochopit, proč tomu tak je. Ale já tohoto autora mám celkem v oblibě a je pro mě jistotou, když chci sáhnout po oddechovém, dobrodružném čtení. Jeho tvorba je ale dost proměnlivá. Některé kousky jsou skvělé (například Nákaza, recenze tady), jiné dost příšerné (takový Stážista byl čistým utrpením, recenze zde). Deformace byla počinem průměrným. Příběh byl poměrně předvídatelný, postavy nebyly nikterak propracované, a ani to napětí nebylo zrovna odzbrojující. Kniha je fajn oddechovkou, bez které se však snadno obejdete.

Kráva nebeská (David Duchovny)

Kdybych měla u téhle knížky hodnotit její první polovinu, z celého srdce bych Vám ji doporučila. David Duchovny mě překvapil svým svižným, úderným stylem psaní, vynikajícím zpracováním poněkud absurdního námětu i humorem, který byl místy skutečně inteligentní a zábavný. Jenže v druhé polovině knihy se z Krávy nebeské stává prazvláštní vegetariánská agitka, která si hraje na něco víc, než je. Zdlouhavé finále a snaha o filozofický přesah, na který tohle dílo prostě nemá, do té chvíle příjemný čtenářský zážitek spolehlivě zabije. Upřímně si myslím, že kdyby autor nebyl slavný herec, knihu by mu nikdo nevydal. I přesto bych Vám Krávu jako jedinou z dnešních knih opravdu doporučila k přečtení, ale varuji Vás, buďte ve svých očekáváních obezřetní.

Láska jako z filmu (Victoria van Tiem)

Pro milovníky romantických příběhů může být tahle knížka prima volbou, pokud Vás ale na takovéto sladší čtení neužije, budete z knížky zklamaní. Tohle dílko nemá naprosto žádný přesah, je obyčejně napsaným příběhem o vztahových peripetiích, který přesně následuje klasickou šablonu, jež ničím nepřekvapí. Jediným zajímavým prvkem knihy by mohlo být využití známých scén z romantických filmů, ale tento motiv – přestože se vyskytuje v samém názvu knihy –, zůstává naprosto trestuhodně nevyužitý. Postavy jsou zcela stereotypní a zvraty v knize podléhají těm nejsměšnějším klišé, jaká Vás napadnou. Romantické příběhy se dají dělat mnohem lépe.

Read More

KNIŽNÍ TIP | Poslední paní Parrishová (Liv Constantine)

Máme tu nový týden a s ním také nový knižní tip! Právě dnes totiž u nakladatelství Domino vychází slibná thrillerová novinka s názvem Poslední paní Parrishová. Já se na knížku těším od chvíle, kdy jsem zjistila, že u nás vyjde, a pevně věřím, že mě nezklame. Domino je pro mě prakticky stoprocentní zárukou kvality, takže si myslím, že má očekávání nejsou přehnaná a že se doopravdy máme nač těšit.

Liv Constantine je pseudonym sester Lynne a Valerie Constantine, které žijí v různých státech a román tak tvořily také prostřednictvím několikahodinových skypových hovorů a skrz dlouhé e-mailové konverzace. Já si osobně myslím, že i netradiční proces tvorby románu - protože spolupráce dvou autorů, navíc i na jiné než čistě osobní úrovni, přeci jen není úplně obvyklou záležitostí -, by mohl být velkým pozitivem a něčím, co tento thriller od současného proudu odliší.

Zaujala tato novinka i Vás? Máte ji na svém seznamu, nebo zatím jen uvažujete, že byste jí někdy v budoucnu dali šanci? A co si myslíte o autorských dvojicích, baví Vás takové knihy? Budu se těšit na Vaše komentáře 😊

Získali jste všechno, co jste kdy chtěli? A je to takové, jak jste si představovali? Opravdu? Amber Pattersonová už toho má dost. Příšerně ji nebaví být taková nula: tuctová, téměř neviditelná žena, kterou každý přehlíží. Přímo před očima má vzor toho, jak by mohl její život vypadat. Jak by měl vypadat. Daphne Parrishová je blonďatá bohyně, která bere svůj luxusní život jako naprostou samozřejmost. Společně se svým manželem patří k místní honoraci, mají peníze, moc, obdiv, navíc dvě krásné dcerky... Proč by někdo měl mít všechno, zatímco jiný nemá nic? Amber by se při pohledu na Daphne možná zadávila závistí, ale to se nestane. Má totiž plán, jak sladký život své sokyně postupně nahlodat a zničit, aby mohla v závěru nastoupit na její místo. Podaří se jí proniknout do rodiny Parrishových a zanedlouho se stává Daphninou blízkou přítelkyní. Ráda přijme pozvání, aby s nimi jela na dovolenou, protože jí to skýtá vítanou příležitost ke sblížení se šarmantním Jacksonem. Všechno jde naprosto hladce... ale pak Amber dostihne pečlivě skrývané tajemství z minulosti, které by mohlo její krásný plán úplně zničit. Něco takového ona ale odmítá připustit. A tehdy začne opravdové peklo. Psychothriller Poslední paní Parrishová nás provádí nejtemnějšími zákoutími lidské mysli a prostřednictvím celé řady nečekaných zvratů můžeme až do konce jenom hádat, jak to všechno nakonec dopadne.

Obálka knihy i anotace jsou převzaté z webových stránek nakladatelství Domino - www.dominoknihy.cz. 

Read More

PŘÍRŮSTKY | Lednové recenzní výtisky

Pomalu, ale jistě se blíží polovina února, a proto je nejvyšší čas ukázat Vám hromádku recenzních výtisků, které si ke mně našly cestu v uplynulém měsíci. Tentokrát není hromádka nacpaný samými thrillery, mám tu i jednu milou a laskavou knížku, do které se snad konečně pustím v příštím týdnu.

Znáte některou z knížek? Nebo vás některá zatím jen láká?

Díky nové spolupráci s nakladatelstvím Bookmedia jsem si mohla přečíst a následně zrecenzovat vynikající novinku Před pikolou za pikolou. Jedná se o strhující psychologické drama, které mě naprosto nadchlo. Moc doporučuji, zde máte odkaz na celou recenzi.

Dalším recenzním výtiskem je podzimní novinka nakladatelství Domino, Neobyčejná dobrodružství. Dana z Domina mě na ni tak dlouho a tak moc lkala, až jsem podlehla. Ráda bych jí začala číst v příštích dnech a věřím, že mě čeká trochu humorné, trochu smutné, ale hlavně takové to lidské a hladivé čtení. Moc se těším.

A poslední knížkou, kterou mám na lednové hromádce, je Nebezpečná laskavost od nakladatelství Leda. Její recenzi jsem Vám na blog dala včera. Za mě moc milé překvapení, bavila mě především atmosféra, kterou autorka dokázala v druhé části knihy vybudovat, a také to, že se nebála odkrývat ty nejhorší lidské vlastnosti.

Read More

RC RECENZE | Nebezpečná laskavost (Darcey Bell)

Thriller Nebezpečná laskavost je žhavou novinkou nakladatelství Leda, které bylo tak laskavé a poskytlo mi recenzní výtisk. Jako velký fanoušek žánru jsem byla moc zvědavá, zda mě tato novinka dokáže překvapit, zda to bude thriller na úrovni, který vystoupí z té záplavy průměru, které jsme v poslední době svědky. Překvapil, a příjemně. Přesto však ze zcela jiných důvodů, než bych na začátku čekala.

Dagmar z Ledy mnohokrát děkuji za to, že mi knihu k recenzi nabídla, bylo to skvělé čtení! 😊

Stephanie a Emily se seznámily před školou, kde v dešti čekaly své syny. Nepřízeň počasí svedla tyto dvě matky dohromady a učinila z nich nejlepší přítelkyně, které navzájem znají svá největší a nejhorší tajemství. Jenže co když jedno tajemství zůstalo nevyřčeno? A co když ve skutečnosti nešlo o přátelství, ale o vynikající plán? Zeptejte se sami sebe... jak dobře znáte své nejlepší přátele? 

Tím, co učinilo z Nebezpečné laskavosti něco výjimečného, byla bezpochyby atmosféra knihy, a proto chci právě o ní mluvit nejdříve. Autorce se totiž výborně podařil přerod příběhu z první části, která je opravdu čistě thrillerová, do druhé, ve které už není důležité odhalování příběhu, ale především takový příkrov úzkosti, temnoty a zvrácenosti.
Celkově je nesmírně těžké vysvětlit, jak moc dobré čtení to bylo, bez jakýchkoli spoilerů. Autorka se skutečně nebála pustit se do závažných motivů a předestřít čtenářům vykreslení pořádně zvrácené stránky lidí. Díky vyústění knihy ukazuje, jak strašně snadné je srazit se se zvrhlostí, temnotou a manipulací. Bezcitnost, snad až jistá sociopatie, bezohledná touha po moci a ovládání, vychytralost, nemilosrdná cílevědomost... to všechno v Nebezpečné laskavosti dostanete. A věřte mi, že vám bude běhat mráz po zádech.
Postavy byly vypracované dobře, pomineme-li jednu z nich, která byla s prominutím vyloženě hloupá a nevydržela bych s ní ani minutu. Její pomýlenost, naprostá absence jakékoliv racionality, ale i svědomí a alespoň základů morálky, mě místy vytáčela k nepříčetnosti a říkala jsem si, zda je skutečně možné, aby byl někdo tak mimo. Bohužel, život mě utvrzuje v tom, že to možné je - a nejen v knihách. Chápu, že pro příběh byl tento charakter esenciální, ale stejně si říkám, zda to nešlo udělat nějak lépe.

Příběh samotný a jeho vývoj vás možná tolik nepřekvapí, v určitý moment pochopíte, co přesně se stalo a kdo byl strůjcem celé věci. Nicméně i přesto doporučuji číst pozorně až do samého konce, protože musím říct, že mě ta nechutně zvrácená genialita celé věci nakonec naprosto dostala. Už už to vypadalo, že jsme v samotném finále, že nic dalšího už nepřijde, a ono ejhle - posledních pár stránek a ještě pořádná perlička na závěr!
Co mně osobně při čtení úplně nesedělo, to bylo velké množství takového toho přemýšlení, vnitřních myšlenek, uvažování... přičemž se mnoho z toho vlastně točilo pořád dokola a některé věci jsem slyšela až mockrát. Zrovna v nedávné recenzi jsem zmiňovala, že tyto interní monology příliš nemusím, ale jsem jim otevřená, pokud jsou zajímavé. Tady mi to tak úplně nepřišlo, některé chvíle mi přišly zbytečně natahované a celkově by kniha dle mého názoru snesla o pár stránek méně. Ale nebylo to žádné utrpení, to se nebojte, v knize výrazně převažovaly pasáže, které jsem hltala jako blázen.

Tím se dostáváme k další pochvale - mám pocit, že jsem tuhle knížku nepřečetla, ale že jsem jí proletěla. Opravdu to má takový ten zdravě adiktivní aspekt, kdy prostě musíte vědět, jak to bylo dál, a musíte číst, ať chcete, nebo ne. Já s knihou v ruce i vařila :)

Celkově Nebezpečnou laskavost vřele doporučuji, jistě se s hrdostí zařadí na scénu kvalitnějšího thrillerového čtení, v němž ale nejde nutně o tajemství a nevyřešené záhady, nýbrž o atmosféru a o pocity, které ve čtenáři dokáže vyvolat. Věřte mi - budete se bát, budete smutní, budete u vytržení, budete zhnusení... Na těchto 352 stranách prožijete všechno možné. Tak vzhůru do toho.

Knihu můžete koupit zde.

 

Název knihy (originál): A Simple Favor

Název knihy (česky): Nebezpečná laskavost

Autor: Darcey Bell

Rok vydání (originál): 2017

Rok vydání (česky): 2018

Nakladatelství: Leda

Počet stran: 352

Koukněte také na trailer ke knize!

Read More

PŘEČTENO | Leden 2018

Pravidelní čtenáři mého blogu jistě zaznamenali, že na sklonku roku 2017 mě postihla vleklá čtecí krize. Zní to přehnaně tragicky? Ale ona taková krize pro knihomola skutečně je menší osobní tragédií. Chtěla jsem číst, potřebovala jsem číst, ale nešlo to. Mám proto velkou radost, že mohu konstatovat, že začátek nového roku skutečně přinesl změnu a že je krize, zdá se již definitivně, zažehnána.

Jak jste na tom s lednovým čtením Vy? Stihli jste vše, co jste chtěli? Která kniha pro Vás byla nejlepším zážitkem? A potkalo Vás nějaké zklamání? Pište do komentářů, budu se na Vaše zprávy moc těšit!

V lednu jsem totiž zvládla přečíst nádherných osm knih, přiblížila jsem se svému snu přečíst průměrně sto stran denně, byť mi ještě malý kousíček chybí, a co víc, na všechny přečtené knihy jsem dokonce sepsala i recenze. To je něco naprosto nevídaného a asi se mi nikdo nebude divit, že jsem z toho šťastná přešťastná. 

Právě proto, že na všechny knihy už jsou tady na blogu recenze (najdete je kliknutím na odkaz pod názvem knihy v seznamu níže), nebudu se v tomto článku znovu dlouze rozepisovat. Přesto ale leden nějak stručně shrnu. 

Především mě těší, že už v prvním měsíci roku jsem narazila na knihy, které se s největší pravděpodobností probojují do mého seznamu nejlepších knih roku 2018. Jsou jimi Byly tady, a už nejsou a Prozření, a jistě není náhoda, že obě pochází z produkce nakladatelství Domino. Pokud si z mého lednového výběru máte přečíst nějakou knihu, prosím, ať je to jedna z těchto dvou.

Největším zklamáním bylo naopak Infernum, které mi prostě nesedlo a čtení jsem docela protrpěla.

Velkým a nesmírně milým překvapením pak byla knížka Krycí jméno E219 od mladé české autorky. Od této knihy jsem mnoho neočekávala, takže mě zaskočilo, jak moc jsem si čtení užívala.

Sázkou na jistotu pak byl v lednovém čtení nový Robert Bryndza. Temné hlubiny se v mém žebříčku perou o titul nejlepší Bryndzovy knihy s Dívkou v ledu. Líbily se mi opravdu hodně a jen přiložily do ohníčku zoufalé potřeby dalšího dílu. Dočkáme se prý na jaře, takže musíme vydržet jen chviličku.

A ještě jedno milé překvapení, a sice Klub zabijáků od Paula Finche. Knihy, jejíž děj navazuje na události prvního dílu série s Markem Heckenburgem, jsem se docela bála. Myslela jsem si, že autor bude téma jen zbytečně ždímat. Moje obavy se ovšem nenaplnily, Klub předčil veškerá má očekávání a já na něj pěju ódy, kudy chodím.

A teď jen doufat, že i únor bude podobně vydařený...

💗

Leden 2018

Počet přečtených knih: 8

Počet přečtených stran: 2 547

Průměrný počet stran za den: 82

1. Temné hlubiny

- recenze -

| Robert Bryndza | 416 stran | 13. 12. 2017 - 7. 1. 2018 |

2. Byly tady, a už nejsou

- recenze -

| Haylen Beck | 352 stran | 7. 1. 2018 - 8. 1. 2018 |

3. Infernum

- recenze -

| Mark Maria Kraft | 311 stran | 9. 1. 2018 - 10. 1. 2018 |

4. Krycí jméno E219

- recenze -

| Terry Shaft | 190 stran | 10. 1. 2018 - 11. 1. 2018 |

5. Damídci aneb Ochránci pohádkového světa

- recenze -

| David Řezanina | 70 stran | 11. 1. 2018 - 12. 1. 2018 |

6. Klub zabijáků

- recenze -

| Paul Finch | 448 stran | 14. 1. 2018 - 19. 1. 2018 |

7. Prozření

- recenze -

| Jessica Shattuck | 400 stran | 12. 1. 2018 - 23. 1. 2018 |

8. Hadrový panák

- recenze brzy vyjde na VašeLiteratura.cz -

| Daniel Cole | 360 stran | 23. 1. 2018 - 26. 1. 2018 |

Read More

RC RECENZE | Před pikolou za pikolou (Linda Green)

Na začátku roku jsem navázala novou spolupráci s nakladatelstvím Bookmedia a jako první recenzní výtisk mi dorazil psychologický román Před pikolou za pikolou. Byla jsem ze čtení nervózní, protože vím, jak dokážu být na tento žánr náročná, a ne všechno mě zaujme nebo pohltí. Nicméně mám velkou radost, že mé pochyby se během čtení naprosto rozplynuly a já mohu s klidným svědomím říci, že tato novinka je opravdu skvělá a zaslouží si Vaši pozornost.

Ivě z Bookmedia moc děkuji za nabídku spolupráce a za zaslání recenzního výtisku 😊

Lisa Daleová v parku dovolí svoji dceři jednu hru na schovávanou navíc, přestože spěchají za dívčiným bratrem a přestože malá Ella při první hře upadla a poranila se. Dívka přiměje matku zavřít oči a začít počítat. Vtom zazvoní telefon a Lisa neodkladný hovor přijímá. Když zavěsí, vydává se dceru hledat, ale nemůže ji za žádnou cenu najít. Panika narůstá, Lise začínají pomáhat i ostatní návštěvníci parku. S každou další minutou je jasnější, co se stalo… Malá Ella zmizela. Netrvá dlouho a rozjíždí se rozsáhlá policejní pátrací akce, chybí však jakékoliv stopy. Jenže co když Ella neutekla sama? Co když ji nikdo neunesl násilím? Co když ji odvedl někdo, komu důvěřovala?

Jestli mám vyzdvihnout jednu věc, která na knize musí oslovit každého čtenáře, je to bezpochyby naprosto brilantní budování celého příběhu. Začátek knihy je o něco pozvolnější, avšak finále stojí za to. Já dočítala ve chvíli, kdy na mě čekala celá rodina s odjezdem, ale prostě jsem od knihy nemohla odejít. Může se zdát, že víte, jak to dopadne, ale není tomu tak, do poslední chviličky, do posledních pár řádků netušíte, co se může přihodit. Bavilo mě, jak přirozeně děj plynul, jak smysluplná byla gradace příběhu a jak autorka nechávala své vyprávění volně dýchat a žít. Přesně tyto mírně povolené otěže kniha s tak závažným námětem potřebuje, protože každé násilné ohýbání děje je pak strašně cítit a kazí celkový čtenářský dojem. Toto autorka zvládla na jedničku s hvězdičkou, opravdu se klaním.

Oceňuji taky vysloveně důslednou práci s postavami, kterých se zmizení malé Elly jakýmkoliv způsobem dotklo. Každý člověk by se s podobnou situací vyrovnával zcela odlišným způsobem, a i tuto skutečnost zvládla autorka v knize zobrazit vynikajícím způsobem.

Pozadí celé události odkrývá autorka postupně, přirozeně a velmi systematicky, a čtenáře tak udržuje v dokonalém napětí. Tušíte, co všechno se mohlo stát, myslíte si, že víte, ale naprosto jistí si nejste. Asi nemusím komentovat, že když Vás kniha dokáže udržet v nejistotě až do posledního slovíčka, je to pro čtenáře jednoduše paráda. 

Pro knihu je typické velké množství vnitřních monologů a zamyšlení, především ze strany Lisy – Elliny maminky, ale také ze strany člověka, který měl celou věc na svědomí. Já obvykle přesně toto v knihách nevyhledávám, ale tady to tématu slušelo a do knihy se to hodilo, navíc mě tyto pasáže ani jednou nenudily, ba naopak. V souvislosti s tím mě také velmi oslovilo stupňování vnitřního boje oné „záporné“ postavy, kdy ze začátku vše vypadalo jen mírně znepokojivě a ke konci už šlo doslova o smršť utrpení, bolesti, zmatku. Dokonalé, fakt.

Samotné finále pro mě bylo trochu neuvěřitelné, osobně bych čekala nepatrně jiný konec a možná, že mě to i maličko zklamalo. Přišlo mi to nepravděpodobné. Nicméně rozhodně nemohu říci, že by byl konec špatný. Znovu tu zopakuji to, že jsem byla napnutá do posledního řádku, a to pro mě vyvažuje všechny případné námitky vůči tomu, jak se autorka rozhodla své vyprávění ukončit.

Ke knize mám jednu jedinou výtku, která je také důvodem, proč nemohu dát plných pět hvězdiček. A tou je překlad. Místy neuvěřitelně krkolomné věty, pasáže, které působily, jako by je po překladateli nikdo nepřečetl, prazvláštní slovosled, vynechaná slova… Nebylo to vysloveně nepříjemné, ale stačilo to na to, aby si člověk uvědomil, že překlad má určité mezery. Například sdělení, že „obličejem se mu rozzářil úsměv“, mi přišlo naprosto děsivé. Možná si řeknete, že mám vysoké nároky, ale já opravdu věřím, že právě překlad je něco, co má na výslednou kvalitu knihy neskutečný vliv a měl by proto být vypiplaný do posledního písmenka. Tady to maličko drhlo, přesto ale uznávám, že jsem četla knihy, na nichž se překladatel a korektor vyřádili – nebo spíše nevyřádili – mnohem horším způsobem.

Kolem dokola jsem z knihy nadšená, byla pro mě velmi milým překvapením a čtení jsem si užívala. Srdečně ji doporučuji dál, především těm z Vás, kdo mají rádi psychologické romány – tenhle se totiž skutečně povedl. Moc se těším, co pro nás nakladatelství Bookmedia přichystá příště!

Knihu můžete koupit zde.

 

Název knihy (originál): While My Eyes Were Closed

Název knihy (česky): Před pikolou za pikolou

Autor: Linda Green

Rok vydání (originál): 2016

Rok vydání (česky): 2017

Nakladatelství: Bookmedia

Počet stran: 304

Read More

ČTECÍ PLÁNY | Únor 2018

Že jsou plány na draka, to víme dávno. Ale já se stejně nevzdávám a plánuju dál. Protože když nic jiného, je to alespoň příležitost ukázat Vám pár skvělých knížek, případně se zasmát sama sobě a svojí nekonečně naivitě a proklamacím „tentokrát už to vyjde!“
Z lednových plánů jsem nestihla nic, to ale neznamená, že jsem nečetla jako o závod. Kdepak, zvládla jsem celých osm knížek, což je pro mě moc hezké číslo. Musela jsem ale dohnat recenzní resty, a pak už na další knihy kapacita nezbyla. Únor bude také zajímavý, protože sotva jsem jednu recenzní hromádku sprovodila ze světa, už se mi tu rozrůstá další.
Nicméně i přesto jsem z knihovny vytáhla pár knih, kterým bych společně se čtením recenzních výtisků a restů z ledna dala šanci… protože tentokrát už to vyjde!😂

Jaké čtení plánujete na nejkratší měsíc v roce Vy?

Já mám připravené dvě rozečtené knížky, a sice Hordubala a třetího Harryho Pottera v angličtině. Hordubala jsem nakousla na konci ledna, ale mně prostě Čapek nesedí. Zkusím se do něj donutit, protože je to velká čtenářská mezera, ale nevím, zda to překousnu. Harryho Pottera si dávkuju po malých kouscích, tenhle re-reading v angličtině mě neskutečně baví, protože mi přijde, jako bych knihy četla poprvé. Je to vážně krásný návrat do dětských let.

Dál tu mám recenzní výtisk od Domina, Neobyčejná dobrodružství, která jsem nemohla v plánech vynechat ze dvou důvodů. Zaprvé, Dana z Domina mě na knihu neskutečně nalákala, takže jsem děsně zvědavá a doufám, že mě to osloví stejně, jako ji. A zadruhé, ta kniha má tak parádní přebal, že by byla škoda, aby fotku neozdobila. Domino si teď s obálkami knih hraje nádherně a jedna je díky tomu krásnější než druhá.

A protože bez thrillerů to nejde, mám tu připravený také čtvrtý díl série s Kim Stoneovou, Otevřený hrob, a podzimní novinku (opět z Domina) Budu vším, čím mě chceš mít, na kterou mě nalákala Hanka (Hanka the bookworm) a Šárka (Můj knižní ráj). Na děvčata dám, takže věřím, že mě čeká báječné čtení.

Read More

KNIŽNÍ TIP | Dítě Stasi (David Young)

Zdravím Vás u nového knižního tipu! Na tyto dny jich tu mám nachystaných více, začnu ale novinkou, která v těchto dnech vyšla u nakladatelství Jota a na kterou pro Vás připravím recenzi. Dítě Stasi slibuje poutavý thrillerový příběh z časů, kdy bylo Německo rozděleno na východní a západní. Já osobně jsem z této doby mnoho příběhů nečetla, takže jsem na tuto novinku samozřejmě zvědavá. Nějak ve mně vyvolává vzpomínky na Dítě číslo 44, navíc jsem od Joty zvyklá na samé skvělé kousky, jsem proto napnutá, zda kniha mým očekáváním dostojí. Zatím jsem do knihy jen nahlédla, ale z prvních řádků mám dojem, že mi autorův styl sedne. Jsem teď v takové knižní kocovině, přes víkend jsem zkoušela rozečíst hned několik knih, ale nějak mi to nešlo, tak třeba Dítě Stasi bude to pravé na léčbu 😊

Zaznamenali jste Dítě Stasi? Je to něco, co Vás láká, nebo knihu naopak obejdete obloukem? A četli jste nějaké dobré knihy z této doby? Měli byste pro nás ostatní doporučení? 😊

Nadporučici Karin Müllerové je přiděleno vyšetřování smrti náctileté dívky, která se podle všeho snažila prchnout přes zeď – ale ze Západu. Vyšetřování smrdí od počátku. Karin má jako členka Lidové policie z Východu omezené pravomoce, Stasi chce znát identitu mrtvé dívky, ale nepřeje si, aby vyšetřovatelka znala příliš mnoho odpovědí. Brzy je jasné, že někdo manipuloval s důkazy. Müllerová navzdory doporučením sleduje stopu, která překvapivě souvisí s někým jí velmi blízkým… Dítě Stasi je poutavým příběhem, který kombinuje napínavé vyšetřování s retrospektivním vyprávěním. Jde o thriller z období před pádem Berlínské zdi, od kterého se nebudete moct odtrhnout.

Read More

RC RECENZE | Prozření (Jessica Shattuck)

Od chvíle, kdy jsem knihu Prozření uviděla v edičním plánu nakladatelství Domino, jsem s naprostou jistotou věděla dvě věci: Tohle si musím přečíst. Napsat recenzi bude zatraceně těžké. A bylo. Psala jsem, mazala, začínala od znova... a nešlo to. Protože jsem nevěděla, jak Vám mám předat sílu tohoto příběhu. Myslela jsem, že ať napíšu cokoliv, tu knihu to nevystihne. Bála jsem se, že jí jako recenzent nemůžu prokázat stejnou službu, jakou ona prokázala mně, svému čtenáři. Bojím se pořád. Ale pokusila jsem se sepsat tenhle článek tak, jak nejlépe dovedu. Raději ale dopředu jednoduše apeluji, bez jakýchkoliv dalších řečí kolem: Přečtěte si tuhle knížku... prosím.

Za poskytnutí knížky k přečtení a zrecenzování moc děkuji nakladatelství Domino a jejich Daně 💖

Začátek 2. světové války, hrad Lingenfels. Na jednom z každoročně konaných večírků se setkávají muži, jimž osud Německa není lhostejný. Muži, kteří za pár let zaplatí tu nejvyšší cenu za marný pokus odvrátit nevyhnutelnou zkázu, a po kterých zůstanou na zpustošeném světě vdovy a děti.
Rok 1945, hrad Lingenfels. Po dlouhých útrpných letech se na hrad vrací život. Jeho brány s otevřenou náručí vítají Mariannu von Lingenfelsovou, která před lety slíbila svému muži, že se o ostatní vdovy postará. A protože její slovo platí nekompromisně a bezpodmínečně, spojuje ve své touze po spravedlnosti a klidné budoucnosti nevědomky osudy žen, které ztratily své muže kvůli válce, avšak ne vždy ze stejných důvodů.

Nic na celém širém světě není jednoduše černobílé. Ani místo, ani čas, ani lidé. Dokonce i v televizi označované za černobílou hrají prim barvy šedi. A kniha Prozření je svědectvím právě o těchto šedých tónech naší minulosti, přítomnosti a budoucnosti.
Příběh je samozřejmě vzhledem k tématu knihy velmi mnohovrstevnatý a sledujeme tak hned několik dějových i časových linek. Nemusíte se však vůbec obávat, že by bylo problematické se v knize orientovat. Jakmile vstřebáte několik základních míst, se kterými se v knize setkáte, nebudete mít žádný problém jednotlivé události zařadit. Právě skládání těchto dějových úlomků a mozaikových dílků příběhu mě při čtení velice bavilo a přišlo mi, že je díky tomu kniha příjemně poutavá.
Výjimečné jsou také postavy, a to nejen ty hlavní. Jako všechno v této knize, ani charaktery a osudy lidí nejsou jenom dobré či špatné. Každá z postav má mnoho pozitivních a negativních vlastností a v různých situacích se u nich ukazují nejrůznější postoje a přesvědčení, někdy velmi lidské, někdy hnané smutkem, někdy nepochopitelné. Až knihu dočtete, nedokážete jednoznačně říci: „Tento byl vinen.“ či „Tohle byl hrdina.“ Nikdo není jen viníkem, a nikdo není bezvýhradně hrdinou, a v Prozření se toto poselství ozývá více než v jiných válečných titulech.
Technickou stránku knihy, tedy výborně napsaný příběh a umně propracované postavy, však korunuje věc naprosto nejkrásnější, a tím je jazyk. Tenhle přenádherný aspekt knihy by nemohl být tak dechberoucí bez autorčina specifického rukopisu, ale také by se neobešel bez citlivého a láskyplného překladu. A toho se této knize dostalo měrou vrchovatou. Každé slovo v knize je doslova vymazlené, opečovávané tak, aby bylo důstojnou oporou silného příběhu. Už dlouho jsem se při čtení nerozplývala skoro až dojetím nad tím, jak krásně je text napsaný. Potkala jsem nesmírně zásadní příběhy, seznámila jsem se s brilantně promyšlenými a vykreslenými postavami, ale na tak famózní textovou stránku knihy jsem nenarazila dlouho.
Řekla bych od loňského jara, kdy jsem měla podobný zážitek při čtení Jákobových barev (nepřekvapivě opět z produkce nakladatelství Domino). Ty jsou také příběhem z druhé světové války a hlavní roli v textu hrají snad až lyrické pasáže, popisy světla a barev a světa a celé je to tak neskutečně nádherné, až se Vám bude chtít plakat nejen ze samotného vyprávění o Jákobově osudu, ale i z toho, jakou netradiční a nesmírně bolestivou atmosféru mu autorka (a překladatelka Hana Pernicová) dokázala prostřednictvím použitých výrazů vtisknout.
V Prozření se setkáte s podobně dokonalým jazykem, díky němuž je text bezvýhradně kompaktní a každé slovo v něm má své nezastupitelné místo. Avšak nenajdete zde tu naléhavě lyrickou rovinu, ale spíše metaforické vsuvky a drobná zamyšlení, která jsou tak nádherná, že si je budete muset přečíst ještě jednou… a ještě jednou… a možná ještě znovu. Já se v textu opakovaně zastavovala, vracela jsem se, poznamenávala jsem si celé odstavce. Nikoliv proto, že by byl styl autorky tak složitý, ale protože byl tak magický a kouzelný, že jedno přečtení nestačilo, aby člověk tu čistotu a sílu slov ocenil.
Je třeba dodávat něco dalšího? Já myslím, že slova už by byla zbytečná. Zkuste dát Prozření šanci, třeba i v případě, že příběhy z války tolik nečtete. Zde nejde "jen" o válku. Prozření je vynikající volbou pro všechny čtenáře, kteří se nebojí silných lidských osudů, odhalování podstaty lidské povahy, vyprávění o strachu, neštěstí, ale také o víře v lepší zítřky a odvaze. Přečtení takové knížky jednoduše nemůžete litovat...

Knihu můžete koupit zde.

 

Název knihy (originál): The Women in the Castle

Název knihy (česky): Prozření

Autor: Jessica Shattuck

Rok vydání (originál): 2017

Rok vydání (česky): 2017

Nakladatelství: Domino

Počet stran: 400

Read More