RC RECENZE | Do posledního dechu (Robert Bryndza)

Robert Bryndza se dokázal za uplynulých několik let stát fenoménem thrillerového žánru a naprostým miláčkem čtenářů po celém světě. Česká republika není výjimkou. Letos na jaře u nás vyšel čtvrtý díl série s Erikou Fosterovou, tentokrát s názvem Do posledního dechu. A je to fakt velká paráda.

Moc děkuji Báře z nakladatelství Grada, která mi nejnovější Bryndzův hit poskytla k recenzi 💞

Když si s někým dlouhé měsíce píšete a voláte, nemůže přece být nebezpečný... Nebo ano? Mladé Londýňanky vyráží na romantické schůzky, z nich se už nikdy nevrátí. Když je v kontejneru nalezeno tělo mladé ženy, Erika Fosterová se vlastně dílem náhody přimotá na místo činu. Její instinkt se ale okamžitě probouzí a Erika nachází souvislost s dalším zločinem. Jak se ale dostane k vyšetřování, které vede její nepřítel? A existuje vůbec šance dopadnout vraha, který existuje jen na síti?

Pro mě osobně se tento díl stal zatím jednoznačným vrcholem série a představuje v mých očích to nejlepší, co Bryndza doposud napsal. Přestože se autor stále drží svého osvědčeného projevu, který spočívá především v ohromující čtivosti textu a v lehkosti, s níž Bryndza píše, tentokrát do své knihy přidává i něco jiného. Do čtvrtého dílu série dokázal vetknout stopu skutečného mistrovství, jíž potvrzuje, že v současnosti patří mezi nejlepší autory žánru.

Ve svých knihách autor zatím pravidelně střídá dva koncepty: Jednou odhalí vraha až na samém konci, podruhé pak v jejím průběhu a dále sleduje proces vypátrání a dopadení. Druhý zmiňovaný princip je uplatněn i v Do posledního dechu, narozdíl od Nočního lovu je zde však zvládnut naprosto brilantním způsobem. Bryndza vás udrží v dokonalém napětí i přesto, že vraha už znáte. Stránky hltavě otáčíte dál a toužíte vědět, co se ještě stane. Já jsem knihu dočítala během docela hektického dne a fakt jsem s ní doslova chodila a četla každou sekundu, kdy to bylo možné.

Tahle excelentní gradace v mých očích stojí na vynikající práci s charakterem vraha a s okolnostmi, které jeho činy provázejí, a dále na smysluplně vystavěném procesu vyšetřování. Autor se v těchto věcech nehoní za senzací, spíše selským rozumem dedukuje, co by se mohlo pokazit, zamotat, jaké by mohly přijít komplikace - a to jak pro pachatele, tak pro vyšetřovatele. Nesnaží se o fatalistické šoky a zmatečné zvraty, které jsou sice senzační, ale smyslu mnoho nedávají.

Ostatně, to nás vede k samotnému vrahovi. Jak ten mě bavil. Celou dobu jsem ho viděla jako... nechci to nikomu zkazit, takže přestože následující řádky za spoiler nepovažuji, raději je i tak zabělím: Bena Whishawa, který hraje postavu Q v nových bondovkách. Benovi se tímto omlouvám. Nicméně, Bryndzův padouch je skutečně mnohovrstevnatou postavou, která se vám chvílemi hnusí a v dalších momentech pro ni nacházíte spoustu lítosti a smutku. Její vykreslení není prvoplánové, autor kvalitně pracuje s vývojem charakteru a dopřává čtenářům i některé zvrhlé detaily, které kvalitně okoření některé situace tak, že se ze znepokojivých scén stávají okamžiky doslova démonické.

A od vraha k postavám vyšetřovatelů. (Doufám, že vidíte ty bravurní oslí můstky.) Moc se mi líbí, jakým směrem Bryndza postrkává hlavní postavu Eriky Fosterové. Dělá to pomalu, nenásilně, zároveň ji však nepřikovává na jedno smutné místo, odkud není úniku. I ostatním členům týmu věnuje v knize patřičnou pozornost, některým více a jiným méně, tak to však u vícedílných počinů bývá. Tentokrát se autor hodně zaměřuje na Petersona a také na neoblíbeného detektiva šéfinspektora Sparkse. Do pozadí naopak v tomto díle ustoupil superintendant Marsh, což mě hodně mrzelo, protože jsem si ho v minulých knihách velmi oblíbila a tentokrát mi chyběl. Snad pro něj tedy Bryndza do pátého pokračování chystá něco velkého.

Poslední silnou stránkou knihy, o které chci v dnešní recenzi mluvit, je přesah námětu. Téma zneužívání sociálních sítí je velmi aktuální a přestavuje problém, kterému by jistojistě měla být věnována patřičná pozornost. Lidé sdílí na síti skutečně všechno možné, až mě fascinuje, kolik z nich dobrovolně označuje v každém příspěvku na Facebooku a Instagramu svoji současnou lokalitu. Jak řekl sám Robert, když hovořil o námětu své knihy, dívka v autobuse se zalekne, když se jí cizinec zeptá na to, kam jede nebo kde bydlí, bez nejmenšího zaváhání ale stejné informace zveřejní na svém profilu na Facebooku. Oceňuji, že s něčím podobně aktuálním Bryndza v knize pracuje a že to dělá tak bravurním způsobem, který je ohromující a nesmírně děsivý zároveň.

Knihu Do posledního dechu vám všem moc doporučuji - pokud jste autorovi ještě nedali šanci, udělejte to. Skutečně věřím, že vás jeho knihy osloví a že si jej oblíbíte stejně jako my, kdo jsme se ním již seznámili. Navíc, pokud ve svém psaní udrží to, že je každá nová kniha ještě o něco lepší než ta předchozí, máme se dozajista nač těšit. 

Knihu Do posledního dechu můžete koupit u nakladatelství Grada.

 

Název knihy (originál): Last Breath

Název knihy (česky): Do posledního dechu

Autor: Robert Bryndza

Rok vydání (originál): 2017

Rok vydání (česky): 2018

Nakladatelství: Cosmopolis

Počet stran: 416

Read More

BOOKSTAGRAM | Nová knižní výzva #knihomaj

Přeji vám krásný závěr dubna 😊 Doufám, že už spřádáte plány na čarodějnice a na první máj! Co chystáte, prozradíte mi to? Budu ráda!

Já pro vás dnes mám představení nové instagramové knižní fotovýzvy, kterou jsem připravila na květen. Mám ji tu nachystanou už pár měsíců a ani nevíte, jak jsem se těšila, až bude čas vám ji ukázat. Zveřejňuji ji pár dní s předstihem, ať máte čas třeba nafotit něco dopředu a tak 😉

Takže tramtadadá, je tu #knihomaj. Pravidla jsou taková, že nejsou. Výzva poběží jako vždy primárně na Instagramu, ale pokud budete chtít jakékoliv fotky sdílet i na Facebooku, nebo třeba napíšete článek na svůj blog, budu jen a jen ráda. Hlavně mě nezapomeňte všude označit, ať mi nic neunikne (@thebooktalkblog) a přihodit hashtag #knihomaj, ať máme všechny fotky hezky pohromadě a můžeme se kochat. Když budete chtít přidat jednu fotku za celou výzvu, je to skvělé. Když budete chtít přidat jednu fotku každý den, je to báječné. Když budete chtít přidat tři fotky za den, protože se nebudete moct rozhodnout, která je ta nejlepší, je to úžasné. Hlavně si to užijte, inspirujte se, pobavte se. Takže, jak to vidíte, přidáte se? 😍

Budu se moc těšit!

PS V květnu proběhne Svět knihy 2018, doufám, že to bude příležitost potkat se! Zatím si nejsem úplně stoprocentně jistá, kdy vyrazím, ale vypadá to na pátek. Budu mít na sobě jmenovku, v kabelce přichystanou nějakou radost pro každého, kdo se mě nebude bát pozdravit a s sebou moji skvělou maminku, která asi trochu doufá, že zjistí, že jsem děsná knihoblogerská hvězda... Tak mě kdyžtak zastavte, ať jí nezničíme iluze 😂 A skoro bych zapomněla, v sobotu budeme mít takový menší sraz - alespoň doufám, že to klapne, takže kdo by chtěl poznat pár knihomolů a dát si dobrou snídani, dejte vědět. Mějte se báječně! 💗

Read More

PŘÍRŮSTKY | Anglické čtení z Levných knih, které opravdu potřebujete

Každý správný knihomol už jistě zaznamenal, že v poslední době se nabídka anglických knih v Levných knihách parádně rozrostla a že se tam dají najít opravdové skvosty. Já tak například pravidelně doplňuji svou sbírku klasiky z edice Wordsworth Classics. V nedávných týdnech jsem ale objevila pár knížek v překrásném vydání, které podle mého názoru skoro každý z vás opravdu potřebuje, a ráda bych vám je dnes ukázala.

Moc mě potěší, když mi v komentářích napíšete, zda třeba nemáme nějaký úlovek společný nebo zda si na některou z knížek děláte zálusk. Budu vám taky vděčná, když mi doporučíte něco, co jste si pořídili vy a máte dojem, že to potřebují i všichni ostatní 😍

Na první knížku, The Bookshop Detective, mě nalákala Bichlička, které se podařilo ukořistit hned oba dva díly. Já jsem takové štěstí neměla, ale i tento mi stačil k dětinskému nadšení. Příběh o tajemné lodi a zapomenuté minulosti jednoho městečka slibuje příjemné oddechové čtení. 

Vlastně náhodou jsem při nákupu The Bookshop Detective narazila i na nádherné vydání Alice's Adventures in Wonderland. Přiznávám se bez mučení, pořídit si tuhle knížku byla prostopášnost... už ji doma anglicky mám. Jenže ta kniha je tak překrásná, měli poslední dva kousky a já jsem věděla, že když ji tam nechám, budu toho litovat.

A konečně, při jedné z posledních návštěv jsem objevila literární scénář (alespoň tak já chápu "book of the film") Beauty and the Beast. Knížka je znovu úchvatně vyvedená, navíc mi ji darovala maminka k Velikonocům místo oblečení, které nepotřebuji, takže z ní mám dvojitou radost.

Read More

RC RECENZE | Jepice (James Hazel)

Jepice je bez nejmenších pochyb thrillerovou senzací letošního jara. Nadějného autora Jamese Hazela pro české čtenáře objevilo nakladatelství Domino a přineslo tak na trh příslib skvělé detektivní série, ve které se kloubí velkolepý námět s unikátním vypravěčským stylem a smyslem pro detail.

Dominu mnohokrát děkuji za poskytnutí knihy k recenzi 💖

Zaznamenali jste již na pultech knihkupectví tento skvělý thriller? Zaujala vás Jepice, nebo jste ji dokonce už pořídili a četli? Co na ni říkáte? Získal si vás Charlie Priest stejně jako jiné čtenáře? Budu moc ráda, když se o své dojmy podělíte dole v komentářích 😊

Rok 1946 a výslech zadrženého nacistického lékaře. Současnost a místo činu, nad kterým ustrne i ten nejotrlejší vyšetřovatel. Současnost a agresivní maniak, který napadne Charlieho Priesta, bývalého policistu a nyní advokáta, u něho doma. Události, které spolu zdánlivě nemohou mít nic společného... ale které přesto spojuje na první pohled drobný detail. Jepice.

Už jsem to řekla milionkrát, pravda je to ale stále a já to tedy musím zopakovat. V Dominu prostě umí. Mají čich na skvělé autory, dokáží přinášet zajímavé knihy, jejichž zpracování dalece překračuje žánr, do kterého jsou řazeny, umí nacházet poutavé náměty a zdobí tak český trh nadprůměrnými knižními počiny. Jepice není výjimkou.

Jako první bych v této recenzi ráda vyzdvihla velmi umně zpracovanou jazykovou stránku knihy. Sám autor má zcela evidentní spisovatelský cit, dokáže svými slovy čtenářům velmi autenticky předávat emoce a pocity, umí čtenáře vtáhnout do děje a přinutit je prožívat situace, které právě zakoušejí jeho hrdinové. Zároveň je tento vynikající základ podpořen skvělým překladem, na který jsem si u Domina sice už zvykla, ale faktem zůstává, že na obecné úrovni v současné době překlady vždy kvalitní nebývají. Jepice je ale přeložena výborně a obrovský potenciál textu, který není jen rádoby senzačním svědectvím zločinu, ale skutečně velkolepým vyprávěním, je tak využit do posledního písmenka.

Samotný příběh je svým způsobem ohromující. Na začátku knihy si čtenář nedokáže překvapit, jak velikou mozaiku autor v příběhu rozložil a následně zase složil zpět dohromady. Až knihu dočtete, dojde vám ona dechberoucí spektakulárnost celé věci. Toto všechno je okořeněno skutečně puntíčkářským přístupem autora k celé věci. V tomhle příběhu nenajdete mezery a nedostatky, každý detail je dokonale promyšlen, vyřešen, vše do sebe zapadá s udivující přesností. 

Jenže zde se taky nachází odůvodnění té jedné chybějící hvězdičky v mém hodnocení. Tento perfekcionismus byl totiž pro mě paradoxně důvodem, že na mě kniha bohužel nepůsobila v průběhu čtení tak dramatickým dojmem, jako na konci. Místy jsem díky té mravenčí práci s drobnými detaily a fakty tak nějak ztrácela ze zřetele rámec příběhu, onen velký obrázek, ke kterému všechno směřovalo. Přišlo mi to trochu jako škoda, chvílemi jsem měla dojem, že se z vyprávění vytrácí taková ta pojící nit napětí. Nicméně, tohle může být jenom můj osobní dojem a pocit, proto není potřeba brát to až tak vážně.

James Hazel si v úvodním dílu série vybudoval velmi kvalitní základy nejen pro další příběhy, ale také pro budoucí práci s postavami. Ty jsou vedle jazyka dalším aspektem, který mě na Jepici hodně bavil a kvůli kterému byste si knihu podle mého názoru určitě měli přečíst. Po dlouhé době se setkáváme s prostředím, které není pro detektivky a thrillery příliš obvyklé - ano, Charlie Priest sice byl policistou, ale nyní je právníkem. Advokátní kancelář a Charlieho spolupracovníci hrají v příběhu zásadní role. Navíc, autor si skutečně pohrál s vykreslením jednotlivých charakterů. Ať už jde o samotného Charlieho, jeho kolegy, příslušníky policie či Priestovu neočekávanou pátrací kolegyni, všichni představují velmi barevné, dynamické, a především netradiční osobnosti. Hlavní hrdina sice trpí disociativní poruchou, ale alespoň nepije, což se v dnešním proudu thrillerů rovná skoro zázraku.

Jako celek na mě Jepice zapůsobila naprosto výborně. Jedná se o příběh, který je poctivě vystavěný, na kterém je téměř hmatatelná autorova péče a důslednost, který je obohacen o opravdu kvalitní jazykové zpracování a který znovu potvrzuje, že thrillery nemusí znamenat podružné či lehké čtení. Jepice je kvalitní literární záležitostí, která nezklame ani náročnější čtenáře. Pokud chcete thriller, na který jen tak nezapomenete, tato knížka je vynikající volbou.

Knihu můžete koupit zde.

 

Název knihy (originál): The Mayfly

Název knihy (česky): Jepice

Autor: James Hazel

Rok vydání (originál): 2017

Rok vydání (česky): 2018

Nakladatelství: Domino

Počet stran: 464

Read More

PŘEČTENO | Březen 2018

Moc vás zdravím u nového článku 😊 Dnes pro vás mám pravidelné shrnutí knih přečtených v uplynulém měsíci. Co všechno jsem zvládla v březnu? Sice jsem nedokázala stejně jako v únoru pokořit svoji laťku 100 stran přečtených za den, ale zato jsem zlomila jinou knihomolskou kletbu. A mám z toho velkou radost. Naučila jsem se totiž poslouchat audioknihy. Začala jsem pozvolna -  inscenací, dále něčím důvěrně známým, pokračovala jsem pohádkou... A povedlo se. Sice trochu předbíhám, ale prozradím, že teď v dubnu už jsem dokonce dokázala vyposlechnout celou knihu, úplně normální thriller. Mám z toho velkou radost, protože co si budeme nalhávat, poslouchání audioknih je skvělá cesta, jak hýbat s těmi našimi nekonečnými seznamy 😍

Ale teď zpět do března! Budu ráda, když mi dáte vědět, zda jste nějakou knihu už také četli, případně jak se vám líbila, nebo zda se na některou z mého výběru chystáte v budoucnu. A jak se čtenářsky dařilo v březnu vám, byli jste spokojení? Napište mi dolů do komentářů 💕

Březnové čtení jsem zahájila ve společnosti novinky od nakladatelství Domino. Thriller Co zbylo z mojí sestry působivě zpracovává koncept nespolehlivého vypravěče, který je teď tolik oblíben. Příběh válečné novinářky Kate ale z proudu průměrných thrillerů rozhodně vyčnívá a doporučuji ho proto i náročnějším čtenářům.

📖 Recenze - Co zbylo z mojí sestry

Pokračovala jsem dalším recenzním výtiskem, a sice autobiografií severokorejského chlapce Sungdžu. Tahle kniha je velice silným a srdcervoucím svědectvím o realitě celého jednoho národa, která je té naší vzdálená tak, že nám přijde absolutně neskutečná. Další čtení, které moc doporučuji všem bez výjimky.

📖 Recenze - S každou padající hvězdou

Třetí přečtenou březnovou knížkou byla Gemina, druhý díl série Illuminae. Doufala jsem, že to bude zase tak velká paráda jako díl první, a autoři mě nezklamali. Gemina se mi líbila neskutečně moc a už se samozřejmě klepu na třetí díl. Konec série ale snad obrečím 😂 Recenzi vám zatím dlužím.

Pokračovala jsem audiojízdou. Měla jsem pár dnů, kdy jsem dělala takovou nepřemýšlecí práci, takže jsem poslouchala jako o závod. Zvládla jsem dvě klasiky detektivního žánru. Jednu od Agathy Christie - Není kouře bez ohýnku, a jednu od Arthura Conana Doylea - Skandál v Čechách. Agatha Christie je skvělá, ale k mým srdcovým autorům nepatří a nemohla bych ji číst / poslouchat stále dokola. Oproti tomu Sherlocka můžu bez omezení, a to jak v knižní, tak v seriálové a audioknižní podobě. Navíc, inscenace namluvili Viktor Preiss a Otakar Brousek, a to je prostě nádhera poslouchat 💗

Pokračovala jsem pohádkovou audioknihou Obr Dobr, kterou četla Věra Slunéčková. A byla jsem naprosto nadšená a okouzlená. Audiokniha se mi moc líbila a připravuji proto samostatný článek, ve kterém vám ji blíže představím a doporučím.

Po tomto poslouchacím maratonu jsem se ale zase vrátila ke čtení opravdovému. Jenže jsem se docela dost zasekla na největším zklamání měsíce - na mém milovaném, zbožňovaném Adlerovi-Olsenovi. Sedmý díl jeho série o oddělení Q, který nese název Selfies, mě nepříjemně překvapil. Knihu jsem četla více než dva týdny, a přestože jsem po dočtení byla tak nějak spokojená a chápala jsem, proč se autor vydal tím směrem, kterým se vydal, nemohla jsem se ubránit tomu, že jsem od knížky čekala víc. Mám rozepsanou recenzi, kde vám povím víc.

Poslouchání Obra Dobra a taky doporučení Dany z Domina mě přimělo pustit se do dalšího Roalda Dahla. Protože jsem si po nevydařených chvílích se Selfies potřebovala spravit chuť, sáhla jsem po Revolting Rhymes, což mi přišlo jako slibná záležitost. A taky že byla! Výborné počtení, které bych snesla mnohonásobně delší. Anglické básničky, které zábavně převypravují klasické pohádky, navíc okořeněné o Dahlův poněkud zvrhlý humor. Za mě veliká paráda a další věc, kterou vám chci představit v samostatném článku.

A protože jsem březen recenzními výtisky otevřela, bylo na místě jej recenzáčky taky uzavřít. Pustila jsem se proto do Útěku, opět od nakladatelství Domino. C. L. Taylor je boží a v nové knize to znovu potvrdila. Už se nemůžu dočkat novinky The Fear, kterou Domino chystá na podzim. Recenzi jsem publikovala včera, tak mrkněte.

📖 Recenze - Útěk

A poslední březnovou knížkou byl nesmírně náročný thrillerový román od Jussiho Valtonena, který vydalo nakladatelství Leda. Oni nevědí, co činí rozhodně není žádné lehké čtení, které přelouskáte za dva večery. Ale je to literatura, která vám za vloženou investici, časovou i intelektuální, opravdu stojí. Moc doporučuji!

📖 Recenze - Oni nevědí, co činí

💗

Březen 2018

Počet přečtených knih: 10 (z toho 3 audioknihy)

Počet přečtených stran: 2 736

Průměrný počet stran za den: 88 

1. Co zbylo z mojí sestry

- recenze -

| Nuala Ellwood | 376 stran | 26. 2. 2018 - 1. 3. 2018 |

2. S každou padající hvězdou

- recenze -

| Sungdžu Lee, Susan McClelland | 272 stran | 1. 3. 2018 - 3. 3. 2018 |

3. Gemina

| Amie Kaufman, Jay Kristoff | 672 stran | 3. 3. 2018 - 6. 3. 2018 |

4. Není kouře bez ohýnku

| Agatha Christie | audiokniha | 9. 3. 2018 |

5. Skandál v Čechách

| Arthur Conan Doyle | audiokniha | 13. 3. 2018 |

6. Obr Dobr

| Roald Dahl | audiokniha | 13. 3. 2018 - 15. 3. 2018 |

7. Selfies

| Jussi Adler-Olsen | 512 stran | 6. 3. 2018 - 23. 3. 2018 |

8. Revolting Rhymes

| Roald Dahl | 48 stran | 22. 3. 2018 - 23. 3. 2018 |

9. Útěk

- recenze -

| C. L. Taylor | 368 stran | 24. 3. 2018 - 27. 3. 2018 |

10. Oni nevědí, co činí

- recenze -

| Jussi Valtonen | 488 stran | 2 . 3. 2018 - 30. 3. 2018 |

Read More

RC RECENZE | Útěk (C. L. Taylor)

Britskou autorku C. L. Taylor představilo českému čtenáři nakladatelství Domino v roce 2016, již nyní si ale vydobyla své právoplatné místo v mnoha čtenářských srdcích. Útěk je její čtvrtou česky vydanou knihou a dalším korálkem na šňůrce vynikajících psychologických thrillerů z pera této sympatické autorky.

Mnohokrát děkuji nakladatelství Domino za to, že k nám C. L. Taylor přinesli, a také za to, že mě jejími knihami zásobují, moc si toho vážím 💗

Jo Blackmoreová je manželka, matka, ale především žena plná strachů a úzkostí. Traumatické zážitky z minulosti ji dennodenně zahánějí do kouta. Všechny její hrůzy ztělesní jednoho dne neznámá žena, která se vnutí k Jo do auta a začne jí vyhrožovat: Měla byste si dávat pozor na dceřiny věci. A na dceru... Jo je vyděšená a zmatená, v nikom však nenachází patřičnou podporu. Manžel, policie, i sociálka jsou vůči jejím tvrzením podezřívaví a nakonec začnou hledat viníka právě v Jo. A v ten moment nezbývá nic jiného než... útěk.

C. L. Taylor je pro mě po čtyřech přečtených knihách zárukou kvality. Ve svém psaní zůstává okouzlujícím způsobem konzistentní, její čtenáři vědí, co mohou čekat, mohou se spolehnout na to, že styl, na který si přivykli, se příliš neproměňuje. Co však prochází dramatickými změnami, to jsou jednotlivé náměty knih. Přestože se všechny spojují pod označením psychothriller, jsou velmi rozmanité a také různorodě zpracované. V případě Útěku tomu není jinak. 

Jak už je v současné thrillerové literatuře skoro běžné, i v Útěku se do jisté míry setkáváme s vypravěčem, který není až tolik spolehlivý. Jo bojuje s všemožnými démony a činí rozhodnutí, která nejsou logická, nejsou promyšlená, a pokud chceme soudit, dost často nejsou ani správná a zodpovědná. Autorce se však daří udržet určitou hranici a nesklouzne tak k tomu, aby se čtení stalo prvoplánovým. 

Nicméně právě zbrklost hlavní hrdinky a její mnohdy iracionální motivace k rozhodnutí, která činí nejen za sebe, ale i za svou dceru, mohou některé čtenáře místy trochu štvát. Já sama jsem si v některých momentech říkala "Proboha, holka, zastav se, koukni na to trochu z perspektivy a začni přemýšlet, jak to vyřešit!" Jenže tohle není kniha o řešení, ale o utíkání, a jako takovou ji C. L Taylor vystavěla skvěle.

Samotnou zápletku někteří jistě odkryjí poměrně brzy, nicméně ničemu to nevadí. Knize napětí i přes odhalení hlavního zvratu rozhodně nechybí a druhá polovina knížky, ve které se děj přesouvá úplně jinam, zůstává stejně mrazivě napínavá jako začátek knihy. Autorčina schopnost vtáhnout čtenáře do děje a nepustit ho do poslední věty je odzbrojující. Já jsem knihu, jak už to tak s tituly od Domina bývá, opět přečetla za jeden jediný den. Povinnosti volaly, ale od Útěku se prostě nedalo odejít. (A krásně jsem si zavzpomínala na čtení Lži, které bylo úplně stejné - spousta práce, málo času, a já stejně musela nejdřív dočíst knížku.)

Ještě jedna drobnost mi ale na knize přece jen vadila. Byla jí určitá překombinovanost vztahů a na můj vkus zakomponování dost velké náhody - ptala jsem se jaká může být pravděpodobnost, že se lidský osud takhle zamotá... Na druhou stranu, podobné věci nás někdy překvapí i v životě, takže proč ne. Navíc to nebylo nic, co by člověka nějak vyrušovalo při čtení - jen po zaklapnutí knihy si člověk pomyslí, že to bylo fakt docela zašmodrchané.

Nenechte se ale zmást, Útěk je nadprůměrně zpracovaný thriller, který nezklame fanoušky autorky, ale ani vášnivé čtenáře thrillerového žánru obecně. C. L. Taylor zde mistrně ukazuje, že napínavou knihu můžete napsat i bez čtvrcení lidí a hektolitrů krve, protože kvalitní autor dokáže i v psychologické rovině přinutit své čtenáře, aby zadrželi dech a otáčeli a otáčeli a otáčeli... až na samý konec. 

A abyste se měli nač těšit, připomínám, že už na podzim chystá Domino vydání autorčiny novinky The Fear, která v březnu vyšla v originále. Já vůbec nepochybuji o tom, že to bude další velká paráda, a jak nechci spěchat do podzimu a zimy, na knížku se moc a moc těším a nemůžu se dočkat 😊

Knihu můžete koupit zde.

 

Název knihy (originál): The Escape

Název knihy (česky): Útěk

Autor: C. L. Taylor

Rok vydání (originál): 2017

Rok vydání (česky): 2018

Nakladatelství: Domino

Počet stran: 368

Read More

PRÁVĚ ČTU | Pojízdný krámek snů (Jenny Colgan)

Zdravím vás u nového článku 😊 Vím, že jsem se oproti začátku roku v posledních dnech trochu odmlčela, ale to tak někdy musí být. Potýkám se s nějakými zdravotními problémy a nebyla nálada a chuť psát cokoliv delšího, než popisek fotky na Instagramu. 🙈 Tento týden budu vše dohánět, takže se můžete těšit na spoustu článků. Chystám hlavně recenze, ale mám tu i nějaké nové rubriky.

Dnes vám chci v rychlosti ukázat knížku, kterou právě čtu. Je to Pojízdný krámek snů od Jenny Colgan. A ano, je to přesně takové čtení, jaké se dá dle obalu knížky očekávat. Sladké, naivní, miloučké. Není to žádná hluboká literatura, ale autorčino vyprávění a nádherné popisy přírody vás báječně pohladí po duši. A to jednou za čas potřebuje i ten největší milovník thrillerů (jako jsem já). Nejsem si jistá, zda budu na knihu připravovat plnohodnotnou recenzi, ale nějaký alespoň trošinku podrobnější článek očekávat určitě můžete.

Co vy a tahle romantická, naivní literatura? Dokážete si podobné čtení vychutnat? A nečetli jste už Pojízdný krámek snů? Co na něj případně říkáte, líbil se vám? A co jiné knihy od Jenny Colgan?

Budu se moc těšit na vaše komentáře!

💗

Read More

RC RECENZE | Oni nevědí, co činí (Jussi Valtonen)

Každý z vás už určitě četl nějakou knihu, která byla svým způsobem fascinující, a přesto neuvěřitelně těžká a složitá k přečtení. Na jednu stranu člověk chce hltat stránky jednu za druhou, jenže zároveň je po chvilce čtení doslova přesycen a musí si dát pauzu. Tak přesně takový čtenářský zážitek mám čerstvě za sebou. O mnoho vjemů, dojmů a pocitů se tentokrát postarala novinka z nakladatelství Leda, technothriller Oni nevědí, co činí.

Dagmar z Ledy moc děkuji za to, že mi knihu k recenzi nabídla a poskytla, bylo to výjimečné čtení! 😊

Vy jste tuto nejen vizuálně krásnou knihu už zaznamenali? Máte ji na svém seznamu k přečtení, nebo jste ji dokonce už četli? Co na ni říkáte, jaký to byl pro vás zážitek? A přečetli byste si knihu stejně jako já znovu? Budu se moc těšit na vaše komentáře 😊

Hlavní hrdina románu Joe Chayefski je úspěšným vědcem, v osobní rovině se mu ale ne všechno daří.Úspěšný neurovědec Joe Chayefski je muž s mnoha problémy, a to nejen takovými, které občas sami zažíváme, ale i mnohem méně obvyklými. Jeho žena je zahlcena prací, dcera tráví většinu času se smartphonem nejnovější generace a kdosi neznámý začal obtěžovat rodinu protesty proti Joeovým laboratorním pokusům na zvířatech. Nějak to pravděpodobně souvisí také s jeho bývalou ženou, která žije ve Finsku, a jejich synem. Ve snaze bránit svoji novou, americkou rodinu před násilím a svou dceru před zneužíváním bezohlednou technologickou firmou je Joe donucen přehodnotit své postoje a podniknout drastické kroky, aby zachránil ty, které miluje. 

Uf, jak bylo těžké tuto knihu číst, je podobně těžké psát na ni recenzi. Předat dalším lidem to, jakou knihou tento velký román je, to je vážně oříšek. Na úvod bych asi řekla především tohle: Oni nevědí, co činí je nesmírně sugestivní čtení plné intenzivních momentů, které čtenář niterně prožívá společně s hlavními hrdiny. Není to text, který se čte lehce a rychle, není nacpaný klasickými thrillerovými zvraty, které všichni tak dobře známe. Ne, tahle kniha vás překvapí takovým plíživým způsobem. Autor buduje atmosféru překvapení postupně, přesto ale jednotlivé proměny směru příběhu neztrácejí na své síle a čtenáře bezpochyby zasáhnou.

Nesmírně silnou stránkou knihy jsou zcela excelentní dialogy. Něco tak skvostného jsem dlouho nečetla. Dialogy v této knize nejsou napsané, jsou zaznamenané. Při čtení je skutečně vnímáte jako autentický rozhovor dvou živých osob, nejsou osekané, nejsou stručné, ba naopak, mnohdy autor používá vysloveně výplňové fráze, které ale, pokud se nad tím skutečně zamyslíte, do každodenních hovorů patří a které povyšují text na reálný a hmatatelný zážitek. 

Hovoříme-li o dialozích, nemohu opomenout také vizuální stránku textu, na které je vidět skutečně mravenčí a velmi poctivá práce. V průběhu knihy se setkáte s proměnou fontu, s působivým oddělením různých typů textu, ale také třeba se vsuvkami, které už tak velmi realistický text posouvají na další úroveň – například se jedná o uvedení plného znění novinového článku, který je ve vyprávění zmíněn.

Co v textu hodnotím objektivním pohledem poněkud negativně, to je veliké množství anglických výrazů. Mě osobně toto nerušilo, anglicky mluvím, všemu jsem rozuměla, a možná to pro mě zážitek ze čtení naopak ještě zintenzivňovalo. Nicméně pro čtenáře, který angličtinu neovládá, může být tato skutečnost opravdu rušivá. Nejedná se o pár slovíček sem tam, ale i o celé věty, o pojmy, které jsou důležité pro plynutí děje, zkrátka a dobře nevím, zda to pro někoho není v daném množství spíše na škodu. Složitě se mi to hodnotí, protože dovedu pochopit, co k takovému utvoření textu vedlo a co měl tento krok za cíl, a jak už jsem zmiňovala, pro mě se naopak jednalo o něco, co můj požitek ze čtení naopak posilovalo. U každého to tak však být určitě nemusí.

Oni nevědí, co činí je velkým románem, a nijak se tím netají. Je to veliké vyprávění o složitém a svým způsobem nadčasovém tématu, je to příběh, který musí zákonitě rozvířit diskusi mezi všemi, kdo jej přečtou. Není to lehké čtení, ale ani nemůže být. Pro mě to byl jeden z nejsugestivnějších čtenářských zážitků poslední doby a rozhodně se budu chtít ke knize ještě někdy vrátit. Určitě ji doporučuji dál – především lidem, kteří mají rádi solidně budované thrillery, čtenářům, kteří dbají na precizní atmosféru knihy, fanouškům žánru, který kombinuje napětí, technologie a snad i politiku. Připravte se ale na to, že tento kousek rozhodně neslupnete za pár večerů. Tuto knihu nemůžete jen přečíst, nemůžete si z ní jen něco vzít, ale musíte jí i něco dát – svůj čas, svou pozornost, své myšlenky, musíte otevřít svoje vnímání a analyzovat to, co právě čtete, z mnoha různých úhlů. Pokud se na to cítíte, tahle kniha vás ohromí.

Knihu můžete koupit zde.

 

Název knihy (originál): He eivät tiedä mitä tekevät
Název knihy (česky): Oni nevědí, co činí

Autor: Jussi Valtonen

Rok vydání (originál): 2014

Rok vydání (česky): 2018

Nakladatelství: Leda

Počet stran: 488

Uvedená anotace je převzata od nakladatelství Leda.

Read More

KNIŽNÍ TIP | Probuzení bohové (Sylvain Neuvel)

Tak je to konečně tady! Od chvíle, kdy jsem loni v červenci po jednodenním čtecím maratonu zaklapla první díl série Akta Themis, který nesl název Spící obři, nemohla jsem se dočkat okamžiku, kdy se i k nám dostane díl druhý. Uběhlo to rychleji, než by mi bylo milé, a už je to tu, na 6. dubna je oznámeno vydání druhého dílu, který ponese název Probuzení bohové.

Jak je u napínavého čtení asi samozřejmostí, předchozí kniha končila pořádně znepokojivým cliffhangerem, takže i já stejně jako ostatní fanoušci série doufám, že se v pokračování dozvíme odpovědi alespoň na některé z otázek, které po dočtení Spících obrů vyvstaly v našich čtenářských myslích. A přirozeně už se také připravuji na ještě mučivější konec knihy, protože třetí díl by snad měl být závěrečný a Sylvain Neuvel si tak určitě bude chtít vybudovat základ pro nejlepší čtení celé série.

Budu moc ráda, pokud mi do komentářů napíšete, zda jste Spící obry četli, jestli jste byli podobně nadšení jako já a také zda se též tak moc těšíte na pokračování. A pokud se sérií ještě zkušenost nemáte, dejte mi vědět, zda vás alespoň láká, nebo jestli jde úplně mimo vás. Budu se těšit, jsem zvědavá, co mi povíte!😊

Rose Franklinová učinila v dětství ohromující objev – nalezla obří kovovou ruku, pohřbenou hluboko v zemi. Celou svou pozdější vědeckou kariéru věnovala Rose objasnění záhady s tímto artefaktem spjaté: Proč byly po celém světě zakopány části gigantického robota neznámého původu? Léta pátrání přinesla fascinující odpovědi – a ještě více otázek. A pak se zničehonic zhmotní další robot, mnohem větší a s mnohem ničivější silou. Když po něm začnou na zeměkouli přistávat další a další stroje, je jasné, že lidstvo čelí invazi z vesmíru. Rose a její tým budou muset přijít na to, v čem tkví podstata pokročilé mimozemské technologie, aby lidstvo mohlo vyhrát bitvu o to, komu připadne Země... a dokonce i hvězdy.

Obálka i anotace jsou převzaty z webu www.knizniklub.cz.

Read More