PRÁVĚ ČTU | Pieces of Her (Karin Slaughter)

V dnešním příspěvku o tom, co právě čtu, bych vám ráda představila připravovanou novinku od oblíbené autorky Karin Slaughter. Tu bude spousta z vás jistě znát díky nakladatelství Domino, které u nás její knihy roky vydávalo a právě díky nim jsem ji objevila i já. Její sérii s Willem Trentem jsem před pár lety přečetla skoro celou na jediný zátah a autorku jsem si oblíbila pro její čtivost, přímočarost a vždy originální námět příběhu.

Když mi tedy v Oxford Bookshop nabídli proof copy autorčiny nové knihy Pieces of Her, která má vyjít v srpnu... váhala jsem? Samozřejmě, že ne! V těchto dnech jsem se konečně dostala ke čtení a musím říct, že je to vážně skvělé. Od první kapitoly je děj nabitý akcí, příběh je strhující a svižný a pořádně zamotaný. Jsem moc zvědavá, jak to nakonec dopadne, jen bych potřebovala #vicecasunacteni 🙈

Co právě teď čtete vy? A znáte Karin Slaughter? Četli jste od ní něco? A máte ji rádi stejně jako já? Budu ráda, když se o své dojmy a názory podělíte dole v komentářích 😊

Pieces of Her vychází v srpnu, knihu si ale můžete už teď předobjednat na e-shopu www.megabooks.cz.

Read More

RC RECENZE | Na odvrácené straně (Anthony O'Neill)

"Pro fanoušky románu Marťan a filmů Quentina Tarantina." Tak tenhle slogan uvedený na zadní stránce novinky od nakladatelství Leda, temného sci-fi příběhu Na odvrácené straně, mě naprosto dostal hned, jak jsem knížku rozbalila. Po dočtení musím konstatovat, že nic údernějšího a výstižnějšího jsem na adresu knihy docela dlouho neslyšela. Kombinace Marťana a Quentina Tarantina, to opravdu je esence téhle knihy.

Velké díky patří nakladatelství Leda, které mi knihu Na odvrácené straně nabídlo k recenzi - moc a moc děkuji! 💗

Poručík Damien Zackon je v rámci programu na ochranu svědků odvelen do měsíčního Města hříchu, ovládaného excentrickým magnátem Fletcherem Mosasem. Když dojde k sérii atentátů, poručík zjišťuje, že skrýt pravdu si přejí skoro všichni - zkorumpovaná policie, egocentrický Mosas i jeho vychytralá dcera Zlata. Jenže Zackon je odhodlaný přijít celé věci na kloub. A mezitím, tisíce kilometrů daleko, začíná osamělá měsíční pouť androida, který byl naprogramován k jedinému účelu...

Uf, kde začít. Tohle čtení bylo ve všech směrech super. Super divné, super zvrhlé, super brutální, ale taky super vtipné a super napínavé. Na odvrácené straně se opravdu nepodobá vůbec ničemu, co jsem doposud četla, a právě svou bizarností si mě kniha tolik získala. Což je možná zvláštní říci, ale je to prostě tak. 

Pro knihu je charakteristické velké množství postav a míst, nicméně za celou dobu jsem neměla žádný zásadní problém s orientací v čase či místě knihy. Čtenář se buď velmi rychle chytne, anebo svou dezorientaci vůbec nevnímá, protože maniakálně hltá příběh. Nicméně i přes ohromnou údernost textu knížce zhruba po jedné třetině nepatrně dojde dech. Když jsem byla uprostřed knihy, všimla jsem si, že se ke čtení musím přimět, že nemám takovou tu neodbytnou potřebu číst a číst. Naštěstí v poslední třetině jako by se autor nadechl zplna hrdla a finální část knihy je famózně strhující.

V příběhu se mísí několik dějových linek, které postupně utvářejí komplexní příběh. Každá je hodně odlišná a jsou mezi sebou snadno rozpoznatelné. Asi nejpůsobivější je linka zaměřující se na počínání androida putujícího po Měsíci, naprogramovaného na jediný cíl a schopného udělat cokoliv, aby jej naplnil. Tyto pasáže jsou skutečně vynikající, jsou napsány naprosto bravurně, ale určitě nejsou pro slabé žaludky. Právě androidův příběh je ten nejdrsnější, je hodně brutální, místy i vysloveně nechutný a sprostý... Na druhé straně se ale autorovi daří nesklouznout k prvoplánovitosti a k oněm nechvalně známým pokusům šokovat čtenáře za každou cenu. Všechny zvrhlosti podle mě dávkuje velmi přiměřeně - tak, aby čtenáře udržel v nepříjemném napětí, ale aby ho zároveň vysloveně neznechutil.

V textu se také nachází některé techničtěji zaměřené pasáže, které mi hodně připomínaly onen pomalejší rozjezd v knize Marťan, ve kterém Andy Weir čtenáře seznamoval s podmínkami na Marsu. Já osobně jsem tyto pasáže musela v podstatě přetrpět - možná budu znít jako barbar, ale mě prostě tyhle technické detaily úplně nezajímají. V knize Na odvrácené straně jich ale není mnoho a nepůsobí nijak rušivě, naopak, člověk si u nich po té náloži někdy i docela odpočine.

Samotný závěr jsem úplně nečekala a autor mě jím potěšil. Těžko to rozebírat více bez spoilerů, proto následující text zabarvím a kdo spoilery číst může a chce, prosím, označte si ho: (Hodně mě překvapilo - v dobrém -, že se autor nepokouší o žádný morální závěr, ale že vlastně nechává tohle zvrhlé místo dál pěkně hnít.)

Upřímně se přiznám, že jsem autora dříve neznala, ale je to ohromná škoda. I jeho další knihy totiž vypadají podobné fantasticky ujetě, takže se po nich rozhodně plánuji podívat. Na odvrácené straně bylo vynikající čtení, přesto však musím říci, že rozhodně není pro každého a romantičtěji založené duše by mohlo poněkud pobouřit. Mně se ale Anthony O'Neill strefil do chuti výborně. Kniha určitě chce dobré čtenářské načasování, potřebujete na ni mít specifickou chuť a náladu, ovšem když se trefíte (jako já), zážitek je to parádní. 

Kniha pro mě osciluje na hranici 4 a 5 hvězdiček, nicméně za všechnu tu originalitu, humor, neskutečnou údernost autorova psaní, výborné dialogy a taky za závěr... musím dát plných pět hvězd a velké doporučení těm z vás, kdo se nebojí temných, a trochu úchylných, thrillerových příběhů.

Mrkněte také na trailer ke knize, najdete ho zde!

 

Název knihy (originál): The Dark Side

Název knihy (česky): Na odvrácené straně

Autor: Anthony O'Neill

Rok vydání (originál): 2016

Rok vydání (česky): 2018

Nakladatelství: Leda

Počet stran: 432

Read More

THE BOOK TALK CANDLE | Nové svíčky a moje výrobní filozofie

Já vím, já vím, ráno slibuju přírůstky a pak zveřejňuju vlogy a články o svíčkách. Ale to se tak někdy stane. Dnes Vám totiž chci nejenom ukázat další z připravovaných svíček, ale také je vlastně poprvé představit tady na blogu a povědět vám něco o tom, proč jsem svíčky vůbec dělat začala a jaká je moje filozofie. 

Budu moc ráda, když mi pod článkem napíšete komentář, jestli vás svíčky lákají, zajímají, jestli vás baví to, jak jejich výrobu vidím a jaké principy při ní dodržuji... Váš názor je pro mě hodně důležitý! 😊

Tak, na začátek troška lákání. Nová svíčka! Jmenuje se The Dark Riders a je inspirovaná jednou z mých největších knižních lásek, sérií Pán Prstenů. (Není jediná, ale pšššt, další novinky zase někdy příště.) Dominantní vůní tohohle kousku je limetka a máta, svíčka je hodně svěží a skvěle se hodí i do letních dní. V podstatě je to takové svíčkové mojito, a já z ní mám fakt velikou radost, tak snad bude bavit i vás.

A teď něco málo na téma "proč jsem se pustila do výroby svíček". Je to jednoduché, svíčky miluju od chvíle, kdy mi doma dovolili vzít do ruky sirky. Postupně jsem objevovala kouzla vonných svíček nejrůznějších značek, u nás doma hořelo pořád něco a já čichala a rozplývala se. Jenže před pár lety jsem se začala zajímat o to, jak žít co nejvíce zdravě, udržitelně, ekologicky a ohleduplně k přírodě. A v rámci svého výzkumu potravin jsem narazila i na články o svíčkách a zjistila jsem, že to s nimi není tak idylické, jak by se mohlo zdát.

Začala jsem proto prozkoumávat možnosti výroby vlastních svíček, ale začátky byly mnohdy tragické. Pořádná inspirace přišla až s knižním instagramem, kde jsem před lety objevila zahraniční knižní svíčky a začala jsem experimentovat. A pak mě napadlo, že by to mohlo bavit i další lidi. Pravda je, že můj perfekcionismus je v mnohém na škodu, trvá mi to už roky, protože chci mít vše důkladně ozkoušené a otestované, dotažené do posledního detailu. Ale na druhou stranu, může být poctivost na škodu? Já věřím, že ne, a že si moje svíčky najdou k lidem cestu. Moje filozofie je totiž takováto:

• Začíná to voskem. A proto na něm rozhodně nešetřím. Sojový vosk, který ve svých svíčkách používám, je 100% rostlinný a hlavně, 100% sojový. Může se to zdát trochu úsměvné, vždyť sojový vosk z principu musí být sojový?! No, bohužel nemusí. Spousta vosků v sobě má příměsi - ropné, včelí, parafínové, palmové... mohla bych pokračovat. Proto spolupracuji s dodavatelem, který za kvalitu vosku ručí certifikátem kvality, a navíc je opravdu nadšeným ochráncem přírody. Svíčky jsou tedy vhodné i pro zapřísáhlé vegany, vosk je vyroben z čistě sojového oleje, je 100% rostlinný, biologicky odbouratelný a není testován na zvířatech. Samozřejmě. Oproti parafínovým svíčkám při pálení sojových nevznikají škodlivé výpary a navíc, hoří dvakrát déle. Jedna moje svíčka (35 ml) vám vydrží hořet cca 22 hodin (záleží na konkrétním produktu), což je srovnatelné s délkou hoření některých průmyslově vyráběných svíček prodávaných ve velkých řetězcích...
• Pokračuje knotem. K připevňování knotu nepoužívám žádná umělá lepidla či jiné produkty, které by při hoření mohly vylučovat škodlivé látky. A bezolovnatý bavlněný knot považuji za samozřejmost.
• Důležitá je i vůně. Nejenže výpary z přírodních vůní při hoření tolik neškodí, ony ty přírodní vůně jsou ještě mnohem příjemnější, než ty chemické a umělé. Všechny vůně, které používám, podléhají přísnému testování a kromě svíček jsou vhodné i do kosmetických přípravků.
• Barvám říkám ne. Věřím, že přidávání uměle vyráběných barviv do 100% přírodního sojového vosku je na škodu, proto svíčky neprobarvuji. Některá barviva totiž při pálení mohou vylučovat škodlivé látky podobně jako již zmíněný parafín. Ze svých začátků mám ozkoušeno také to, že se některá barviva dokáží podepsat na výsledné vůni svíčky, protože svým uvolňováním vylučují zápach.
• Znovupoužitelný obal. Přestože ani kovový obal není žádná výhra, přináší jedno pozitivum - je praktický i pro další použití. Kelímky jsou šroubovací a tedy dobře uzavíratelné. Všechny mé svíčky jsou vytvořeny tak, aby úplně vyhořely, což znamená, že poté, co svíčka naposledy zhasne, zůstane na dně kelímku jen tenký film zbytkového vosku, který v teplé vodě snadno vymyjete. Knoty, jak jsem již zmiňovala, nejsou připevňovány žádnými lepidly, takže i ty snadno odstraníte, a kelímek pak můžete použít na výrobu vlastní kosmetiky či uložení drobností.

Read More

THE BOOK TALK VLOG #2 | Křest knihy Černooká

Moji milí, váhala jsem, ale nakonec jsem odvahu sebrala... a tak na YouTube najdete nové video. Tentokrát se jedná o krátký vlog ze středečního křtu knihy Černooká. Psala jsem to i do popisku, ale zmíním to i tady - berte tohle video prosím s rezervou, rozhodně nejde o nějaké velké umění, je to jen moje vzpomínka na křest první knihy mojí kamarádky. Sesbírala jsem pár momentů, které mi přišly hezké, a prostřednictvím videa bych se o ně s Vámi ráda podělila. 

Křest proběhl 20. června v Paláci knih LUXOR na Václavském náměstí a kmotrem Aniččiny první knihy se stal známý youtuber Kovy. Pokud mi přísluší to soudit, mohu říci, že se křest nesmírně povedl, byla tam vynikající atmosféra a věřím, že pro Aničku jde o zážitek, na který nezapomene do konce života.

Pokud váháte, zda do Černooké jít, nebo ne, zkuste mrknout na moji recenzi (zde). Snad vás přesvědčí, že tahle prvotina za to stojí. A pro video ze křtu stačí kliknout na obrázek 👇 a hned to pofrčí :)

Read More

RC RECENZE | Slunečnice (Sarah Winman)

Slunečnice. Kniha, kterou jsem otevřela, přečetla prvních pár vět, a byla jsem polapena. Četla jsem dál a dál a strašně jsem v sobě chtěla najít sílu ovládnout se, odložit ji, ušetřit si tenhle báječný zážitek. Jenže ono to nešlo. Knížku jsem spolkla během pár hodin a pak ji několik dní rozdýchávala. Je krásná, je silná, je lidská... Má v sobě úplně všechno, co v současné době v knihách vyhledávám.

Strašně moc děkuji Marii z nakladatelství Grada / Cosmopolis, že mi knihu Slunečnice nabídla k recenzi. Nevím, zda by se ke mně jinak dostala, a to by byla neuvěřitelná škoda. Děkuji! 💖

Sarah Winham ve svém novém poetickém románu vypráví milostný příběh, který je však mnohem komplikovanější, než se na první pohled může zdát. V několika rovinách se zabývá tématy zamilovanosti, lásky, vášně, přátelství, ale také utrpením, ztrátami, smutkem a pocity osamění. Že je to na jednu dvousetstránkovou knihu příliš? Vůbec, je to úplně akorát.

Pro knihu Slunečnice je typický koncept "příběh nepříběh". Vyprávění nemá klasické uspořádání od pozvolného úvodu k dramatickému závěru, přesto vás ale dokáže pohltit už na prvních stránkách, ne-li řádcích. Před čtenářem se postupně skládají obrazy toho, co se vlastně stalo, jednotlivé postavy poznáváme skrz epizody vyprávění. Každá vzpomínka, každá další scéna vždy odkryje něco nového, jiného, zajímavého... něco, co člověka přinutí znovu přemýšlet nad tím, co už o událostech a postavách v knize ví, a také nad tím, zda je jeho dojem či názor správný.

Nevím, jak vy, ale já sama mám v knihách nejraději, když autoři nepopisují, ale doopravdy vyprávějí. Toho jsem se zde dočkala měrou vrchovatou. Celá kniha je jeden plynulý tok životních příběhů, je celistvá, vše na sebe příjemně navazuje a i v momentech, kdy trochu nevíte, kam to celé směřuje, je to pro čtenáře milé a rozhodně ne rušivé.

Samotné téma knihy je, jak je asi jasné už z prvních odstavců této recenze, velmi silné. Láska, přátelství, osamění, smutek, důležitost volby, malé radosti z obyčejných chvilek, utrpení, bolest, hledání spřízněné duše... to jsou všechno témata, která určitým způsobem a do různé míry rezonují nejspíše v každém z nás. Právě proto je kniha pro čtenáře tak přívětivá - každý si v ní najde rovinu, která se ho dotkne, osloví jej a dost možná mu alespoň trochu zlomí srdce. Sarah Winman vaše emoce rozhodně neušetří, na to se připravte.
Celé vyprávění je rozděleno na dvě části - první z pohledu Ellise, druhá z pohledu Michaela. Obě jsou krásné, ale Michaelova vás rozloží. Opakovala bych tu stále dokola ta stejná slova, druhá část je totiž neskutečně silná, zdrcující, opravdu vám mezi řádky drtí srdce a vy místy nemůžete ani dýchat, jak je vám úzko. A je to jeden z těch textů, u kterých věřím, že dokud si je člověk sám nepřečte, nepochopí, jak zásadní jsou.

Velkým tématem se u knihy Slunečnice stala obálka. Nebudu vám tu lhát, já z ní po vizuální stránce také nejsem úplně unesená, ale musím po dočtení knihy uznat to, že dává smysl po stránce obsahové. A to já mám ráda. Obrázek, který je pro obálku vybrán, mi po dočtení dával mnohem větší smysl než mnou na začátku vysněný obraz slunečnic. Dokreslovaná fotografie odkazuje na dva hlavní hrdiny knihy a na jednu z citově nejždímavějších (ha, vymyslela jsem nové slovo) scén, a proto mi přijde boží. 

Další "český aspekt" knihy bych chtěla pochválit, a sice vynikající překlad Petry Diestlerové, který je neuvěřitelně citlivý, jazykově úžasně vytříbený a celkově podle mě prokazuje knize službu. Udržet v textu čtivost, plynulost, a zároveň poetičnost... Prostě klobouk dolů :)

Co mohu dodat? Snad jen to, že Sarah Winman si mě touhle knížkou dokázala absolutně získat. Málokdy zařazuji spisovatele po přečtení jediné knihy na seznam oblíbených, ale tady nemůžu jinak. Rozhodně se pustím do autorčiny další tvorby a jsem bytostně přesvědčená, že mě nezklame. Jen se bojím, že mi bude chybět Ellis a Michael. Vlastně, co kecám, oni mi chybí už teď.

Knihu Slunečnice můžete koupit na stránkách nakladatelství Cosmopolis.

 

Název knihy (originál): Tin Man

Název knihy (česky): Slunečnice

Autor: Sarah Winman

Rok vydání (originál): 2017

Rok vydání (česky): 2018

Nakladatelství: Cosmopolis

Počet stran: 200

Read More

RC RECENZE | Temné říční proudy (Sharon J. Bolton)

Sharon J. Bolton není pro české čtenáře neznámou autorkou. Její thrillery si oblíbila celá řada lidí, a není divu, neboť splňují mnohé nároky, které na žánr klademe. Jsou neskutečně čtivé, jejich náměty jsou rozmanité, autorka úžasně pracuje s prostředím, do kterého zasazuje děj, nebojí se být drsná a šokovat. Člověk pak snadno odpustí i mírnou překombinovanost děje a poněkud zběsilé tempo všech knih. A rád si knížky nechá podepsat, k čemuž budete mít příležitost už za pár dní - 26. června totiž v Praze v Knihkupectví Dobrovský na Václavském náměstí proběhne autogramiáda autorky. Nenechte si ji ujít ;)

Moc a moc děkuji nakladatelství Domino za to, že mi poskytlo recenzní výtisk knihy Temné říční proudy ještě před jejím vydáním. Velmi si toho vážím! Kniha vychází právě dnes, 15. června 2018.

Jsem Lacey Flintová, opakuje si každé ráno mladá vyšetřovatelka, zatímco plave v Temži. Extrémně nebezpečný koníček nakonec přinese nečekaný objev. Lacey narazí na mrtvolu ženy zabalené v látce. Rozbíhá se pátrání, které odhaluje, že zavražděná není jedinou obětí. A mezitím někdo nechává Lacey na její lodi podivné dárky... Co když bude tento případ její poslední?

Temné říční proudy jsou klasickou knihou autorky. Rozhodně nezapomněla, jak napsat zatraceně čtivý text, ani nedokázala ovládnout svou touhu po grandiózním vyvrcholení příběhu. A právě proto je tahle kniha tak skvělá.
Na začátku jsem zmiňovala, že mě na autorce, kromě jiného, baví její dovednost pracovat s prostředím, do kterého své knihy zasazuje. Dodnes vzpomínám na neuvěřitelně nádherně vykreslené Shetlandy a jejich rašeliniště, kde se odehrával příběh Obětiny. Tenkrát jsem si myslela, že autorka má to místo asi strašně ráda, že ho zbožňuje a je pro ni významné... Po přečtení dalších knih ale nabývám dojmu, že Sharon J. Bolton buďto fanaticky miluje každý centimetr britských ostrovů, anebo je v předávání krás všemožných míst skutečně tak zvráceně dobrá. Možná je to kombinace obojího, zkrátka přesvědčit čtenáře o kouzle každého z míst, kam své knihy zasazuje, zvládá se zarážejícím přehledem.
Děj Temných říčních proudů se odehrává na Temži, a bože, je to dokonalé. Upřímně vám říkám, že po dočtení knihy bych měla problém strčit do téhle řeky palec na noze, natož třeba celou nohu. Marně se pokouším vybavit si knihu, ve které by autor tak důmyslně pracoval s motivem řeky. Autorka umí dokonale popsat chování řeky, její hrůzu nahánějící nevypočitatelnost, ale také její dechberoucí krásu a schopnost vyvolat v lidech pokoru.
Jak už jsem naznačila, samotný příběh je klasicky zamotaně zamotaný. Autorka má jednotlivé případy rozhodně velmi dobře promyšlené, nakonec do sebe vše zapadne, zároveň ale čtenář nedokáže celou zápletku odhalit příliš brzo a zkazit si tak požitek z napínavého čtení. Já sama jsem ne všechny věci předvídala a očekávala, některá překvapení mi pak dávala smysl více a jiná méně. U Sharon J. Bolton to tak prostě je, ona je ve svém vyprávění poněkud teatrální a nedělá jí problém posunout závěr příběhu kousek za hranici uvěřitelnosti. Díky tomu je však celá kniha neskutečně strhující, v závěru už skoro nedýcháte a samotné rozuzlení vám dokáže zlomit srdce. Od autorky už prostě nečekám, že se bude držet při zemi, naopak, kdyby se tak stalo, bylo by to pro mě asi trochu zklamání.
I za asistence takto zběsilého tempa vyprávění se jí však v knize daří vybudovat hodně tísnivou a napínavou atmosféru. Čtení pro mě tentokrát mělo místy až hororový nádech - řekněte mi upřímně, že vás by nenervovalo, kdyby se ze špinavé, temné, noční Temže najednou vynořila hlava vraha a zase zmizela... Já se v určitých chvílích bála jako malé dítě.
Ze série jsem zatím četla první díl - Už mě vidíš? - a tento poslední. Musím říci, že u samotné Lacey jsem nezaznamenala nějaký zvláštní vývoj či posun, ale vůbec mi to nevadilo. Ona je prostě fajn přesně taková, jaká je - tajnůstkářská, ztřeštěná, nedisciplinovaná... Právě to na mladé vyšetřovatelce čtenáře baví a autorka nám tyto její vlastnosti i v Temných říčních proudech dopřává v úctyhodných dávkách. V této knize mě navíc hodně bavily i originální vedlejší postavy.
Co hodnotím nesmírně kladně je to, že autorka se vyvarovala jakýchkoli spoilerů na předchozí díly. Musí to podle mě být zatraceně těžké, protože musíte postavy a jejich zážitky přiblížit i čtenářům, kteří se s nimi setkávají poprvé, ale zároveň chcete, aby měli důvod si přečíst i dřívější knihy. Prozradit toho tak akorát je asi docela pracné, autorka to však zvládla skvěle a já mám po čtvrtém dílu pořádnou chuť na dva předchozí.
Jak už jsem naznačila, Temné říční proudy jsou posledním dílem o Lacey Flintové. Kniha celou sérii uzavírá dobře a na úrovni, přesto bych se dalším knihám s mladou vyšetřovatelkou vůbec nebránila. Autorka je pro mě zárukou návykového čtení a vynikajících napínavých zážitků, které si vždycky vychutnám. Proto i tuto novinku všem fanouškům žánru srdečně doporučuji, ode mě dostává čtyři hvězdičky, tu jednu musím nechat schovanou za to, že autorka občas skutečně jde za hranici... Komu bude Lacey chybět stejně jako mně, může se těšit na české vydání autorčiny nejnovější knížky Dead Woman Walking, které na podzim chystá nakladatelství Domino.

 

Název knihy (originál): A Dark and Twisted Tide

Název knihy (česky): Temné říční proudy

Autor: Sharon J. Bolton

Rok vydání (originál): 2014

Rok vydání (česky): 2018

Nakladatelství: Domino

Počet stran: 496

Read More

RC RECENZE | Madona z hor (Elise Valmorbida)

Hory jsou osud. V poslední době se v knihách s motivem hor a jejich vlivu na lidský život setkávám často, a musím říci, že se autorům sázka na tento námět velmi vyplácí. Symbolika nekonečnosti, nezvratného osudu, ale zároveň také nezlomného odhodlání, nepředstavitelné dřiny a dobrovolné i vynucené pokory, je přirozeně vynikajícím základem pro vyprávění o lidských životech, které nebyly jednoduché, a které byly i tak prožity naplno.

Madona z hor, novinka od nakladatelství Domino, je dalším dílem, které by nemělo uniknout těm z vás, kdo v literatuře vyhledávají nelehké příběhy, jejichž postavy jsou komplikované, mnohovrstevnaté a na jejichž činy si není možné udělat jednoznačný a nekompromisní názor. Tahle kniha totiž rozhodně není černobílá.

Nakladatelství Domino tímto mnohokrát děkuji za poskytnutí recenzního výtisku knihy. Jste boží!

Ach bože. Zjišťuju, že knihy, které jako čtenář zbožňuji, dost často posléze jako recenzent nenávidím. Opravdu naléhavě totiž každému čtenáři musím říct, že právě tahle kniha je v záplavě současné nabídky ta, kterou si nepotřebuje jen přečíst, ale kterou potřebuje prožít, protože ho změní. Možná trošičku, možná hodně, to je pak už úplně jedno. Ale dotkne se vašeho srdce, a to je to důležité.

Madona z hor je příběhem o zcela nezlomném životním odhodlání, o vůli přežít cokoliv a o schopnosti udělat vše pro to, aby věci byly tak, jak být mají.

Hlavní hrdinka Maria Vittoria se v úvodu knihy bojí především toho, že zůstane na ocet. V měřítku doby je už na vdávání skoro až moc stará, a proto se pro ni neznámý muž, kterého jako ženicha přivádí její otec, jeví jako čisté požehnání. Málokterá věc však je taková, jaká se na první pohled jeví, a mladá žena se záhy ocitá tváří v tvář problémům, kterým nikdy čelit nechtěla. Problematické manželství navíc drsně zasáhne i druhá světová válka a fašismus. Co je správné a co špatné? Co může člověk udělat pro záchranu rodiny a co už je zapovězeno? Hranice mezi černou a bílou se stírají a důsledky činů, které jsou vynuceny zdrcující životní situací, mohou člověka pronásledovat už navždycky.

Já vím, já vím, každou knihu od nakladatelství Domino chválím až do nebes. Jenže ono to prostě nejde jinak. Už tak neuvěřitelný talent k vyhledávání skvělých autorů a zajímavých knih totiž v Dominu dokáží okořenit ještě dalšími ingrediencemi, jako je například vynikající překlad, důsledná kontrola textu a z toho vyplývající absence jakýchkoli rušivých chyb, smysl pro velké a silné příběhy, a v neposlední řadě také péče o grafickou stránku vydávaných knih - pečlivě vybraným fontem, který lahodí oku, to začíná, obálkami, které doslova volají po labužnickém kochání se, to končí. Ono se to sice může zdát zbytečné, ale nebudeme si nalhávat, že při výběru knih nedáme na to, jak vypadají. Madona z hor je další knihou s jejíž obálkou si v Dominu skutečně pohráli. Na první pohled může vypadat jako fotografie, jedná se však o nádhernou ilustraci z dílny Kateřiny Coufalové, která se Dominu postarala již o podobně úchvatnou obálku knihy Osudy a běsy (jen se pokochejte zde).

Ale pojďme od vizuální stránky věci k tomu, co většinu z vás zajímá nejvíce, a to je obsah.

Dokonale vykreslené prostředí, působivá atmosféra, mnohovrstevnaté charaktery... To všechno je Madoně z hor vlastní a činí to z ní téměř encyklopedický příklad vynikajícího románu. 

Příběh je budovaný s naprostou precizností, začíná pozvolna, ale rychle nabírá spád. Gradace je strhující, ale zároveň stále přirozená a uvěřitelná. Samotný text je nesmírně čtivý, o čemž nejlépe asi vypovídá to, že jsem prvních čtyřicet stran, kde autorka v podstatě popisuje pouze velké praní, přečetla asi za 15 minut a pak jsem trpěla, když jsem neměla několik dní čas na čtení... protože jsem potřebovala víc. Víc praní, víc hor, víc Itálie, víc toho všeho.

Autorka má odzbrojující schopnost vyvolat ve čtenáři stejné emoce, jaké právě prožívají její postavy. S Marií Vittorií jsem se zatajeným dechem prošla vším, co si pro ni její nelehký osud připravil, bála jsem se jejích chyb a doufala jsem, že ji její vědomé i nevědomé omyly nebudou pronásledovat do konce života. Bylo mi společně s ní úzko a cítila jsem její naději ve světlých chvilkách. Dokázat přinutit čtenáře nečíst, ale prožívat, je podle mého názoru jedna z nejvyšších spisovatelských met a autorka Madony z hor ji ovládla bravurně a s přehledem.
Podobně silný text by nebylo možné napsat bez zcela precizní propracovanosti postav. Každá z nich dělá rozhodnutí, která odsoudíte, ale zároveň jim porozumíte. Autorka se nebojí postavit každou z nich před problémy, které by nikdo řešit nechtěl, a mnohdy je v tom nechá pořádně vykoupat. Valmorbida podle mého názoru musí být úžasným pozorovatelem života, protože ve své knize skvostně pracuje s jeho předvídatelností i nevypočitatelností, s jeho laskavostí i krutostí. Centrálním prvkem po celou dobu zůstává Maria Vittoria, pro mě ta opravdová madona z hor, kolem které se vine pavučina vztahů - s jejími rodiči, sourozenci, manželem, dětmi. Všechny se proplétají a navzájem ovlivňují svou dynamiku. Toto pozorovat je hrozně zajímavé a člověka to přiměje rozhlédnout se po vztazích ve svém životě a zamyslet se nad nimi z trochu jiného úhlu.
Sílu příběhu dodává i jeho historický kontext. Přesto však pro mě fašismus v knize nehrál vysloveně prim. Mnohem více pro mě Madona z hor představovala příběh o neuvěřitelné nezlomnosti lidské vůle, o ohromné odvaze, odhodlanosti a oddanosti. Tohle mě na románech, ve kterých autoři pracují s tématem druhé světové války, dokáže hodně bavit - když se nezapomíná na to, že obyčejné životy musely pokračovat i přesto, že byla válka. Když lidé pamatují, že hrůza se nedotýkala jen vojáků na frontě, jejich rodin a přátel, ale také lidí, po kterých sice přímo nesáhla, ale přesto o ně dokázala svým mrazivým stiskem zavadit a nedat jim zapomenout, že příště to mohou být právě oni.
Jak říkám, předat dál dojmy z těchto velkých silných románů o obyčejných lidech je pro mě vždycky těžké a pokaždé mám pocit, že jsem knize neprokázala dostatečnou službu, že jsem jí nedokázala oplatit všechno to, co mi dala. Tak na závěr shrnu všechno to, co ve mně dokázala zanechat... Velikou pokoru, vděčnost a ohromení, o kapku více odvahy a odhodlání, ale taky bezbřehou úzkost, strach a smutek. Cítila jsem na tváři nemilosrdný italský vítr, mezi prsty se mi prosýpala tak vzácná mouka a cukr, z dlouhých a osamělých cest mě bolela chodidla. Bylo to boží. A vy to chcete prožít taky.

 

Název knihy (originál): The Madonna of the Mountains

Název knihy (česky): Madona z hor

Autor: Elise Valmorbida

Rok vydání (originál): 2018

Rok vydání (česky): 2018

Nakladatelství: Domino

Počet stran: 400

Read More

RECENZE | Černooká (Anna Musilová)

Novinka, kterou pro své čtenáře na červen připravilo YOLi, v posledních týdnech zaplavila sociální sítě každého fanouška young adult žánru. Aby taky ne, vždyť debutový román Anny Musilové s názvem Černooká je prvním českým thrillerem pro tuto cílovou skupinu čtenářů. Vnímám, jak moc se lidé na tuhle knížku těší, slýchám o ní od známých, pozoruji tu vlnu online reakcí... A jsem strašně ráda, že můžu říct, že skutečně je nač se těšit.

Osmnáctiletá Viktorie se na první pohled může zdát naprosto normální, ve svém nitru si však nese hluboké trauma, se kterým se nikdy nedokázala zcela vyrovnat. Pod tíhou životních okolností začne v zrcadle vídat Černookou, zvláštní bytost, která k ní promlouvá. Netrvá dlouho a Černooká ze zrcadla vystoupí. Začíná se stávat nedílnou součástí Viktoriina života a její hlas má pro mladou ženu stále větší rádcovskou hodnotu. Jenže co když všechny její rady nejsou míněné dobře? Kam až tajemná bytost dokáže Viktorii dohnat? Je možné se jí zbavit a začít zase žít obyčejný život?

Ano, správně, tahle novinka rozhodně není klasickou rozbolavělou, ale přesto sladkou young adultovkou. Je temná, je niterná, je děsivá... A taky zatraceně dobrá.

Autorka se rozhodně nebojí hodit svoje čtenáře do víru příběhu. Už na samém začátku ústřední motiv výborně rozpracovává, děj je od prvních kapitol napínavý a strhující. Já mám tento koncept moc ráda, mnohem raději než takové to chození kolem horké kaše. Jenže se s ním musí umět pracovat, protože není nic snadnějšího, než aby ostře odstartované knize došel dech. A právě tady Anna zaslouží neskutečnou poklonu, protože se toho dokázala ve svém mladém věku a ve své první knize dokonale vyvarovat. Po určitém zklidnění vyprávění v prostřední části rozbalí závěr, který je sám o sobě mrazivý a tísnivý, naprosto dechberoucím způsobem. To prostě jen sedíte, stránky se míhají a vy hltáte a hltáte. A pak je konec. Konec, kterého jste se nemohli dočkat, ale zároveň jste si přáli, aby nikdy nepřišel. Samotný závěr knihy je opět zvládnutý s elegancí a až zarážející spisovatelskou lehkostí - není zcela předvídatelný, ani zcela překvapivý. Je velmi vyzrálý a s ohledem na téma knihy také přirozený a uvěřitelný. Zanechá ve vás tíživé pocity beznaděje, ale i zvláštní úlevy a klidu.

Od příběhu bych se ráda přesunula k jazykové stránce knihy, která pro mě asi byla tím nejmilejším překvapením. Čtu autorčin blog i její novinové články, takže vím, že slovem vládne s nonšalancí, ale kniha je přeci jen něco jiného. I zde ale dokázala potvrdit své kvality a čtenářům předkládá jazykově neuvěřitelně vyzrálý text, který potěší i nás, čtenáře věkově už poněkud odrostlé žánru pro mladé. Já jsem byla ze stylu, jakým Anna píše, a ze způsobu, jakým pracuje se slovy, naprosto unesená. I díky tomu podle mě kniha zásadním způsobem překračuje svůj žánr a stává se čtivem, které není určeno jen pro jednu specifickou skupinu lidí, ale které naopak dokáže příjemně překvapit i ty, kdo by po knize běžně možná nesáhli.

Samotný námět je velice závažný a na kvalitní zpracování náročný, autorka se s ním ale poprala skvěle. V knize dokázala vybudovat omamnou atmosféru strachu a zmatenosti, beznaděje a zoufalství. Některé pasáže textu jsou emočně nesmírně náročné - říkám to jako člověk, který u knih nepláče, ovšem který na několika místech Černooké slzel jako o závod. Předat čtenáři tak silné emoce, vyvolat tolik pocitů, to je podle mého názoru umění.

Ač jsou stěžejními tématy knihy pocity nevyrovnanosti a rozpolcenosti, tahle kniha obsahově není ani jedno z toho. Naopak. Je velmi ucelená, komplexní, konzistentní, každé slovo v ní má své místo, každé je důležité a nese svůj význam. Tenhle český young adult thriller dalece překračuje svůj žánr a dokazuje, že v naší zemi máme ohromně talentované spisovatele, a to nejen ty zavedené, ale i ty mladé, nadějné a třeba zatím neobjevené. Před autorkou, pokud bude dál psát - za což se doslova modlím! -, podle mého názoru leží zářná budoucnost.
A ano, asi není těžké si, pokud můj blog čtete a sledujete s ním spojené sociální sítě, všimnout, že se s Aničkou nějaký čas přátelím. Nebudu lhát, hrozně jsem chtěla, aby se knížka povedla a abych ji mohla upřímně doporučovat dál. Ale to, co Anička na těch 288 stranách dokázala, dalece předčilo všechna má (nemalá) očekávání. Takže vám Černookou se zcela čistým svědomím doporučuji. Přečtěte si ji a dáte mi za pravdu, že jde jen těžko věřit údajům o věku autorky či tomu, že se jedná o její prvotinu. Tak dobrá je. Fakt.

 

Název knihy: Černooká

Autor: Anna Musilová

Rok vydání: 2018

Nakladatelství: YOLi

Počet stran: 288

Read More

KNIŽNÍ TIP | Ink - Tajemství kůže (Alice Broadway)

S parádními knižními novinkami se teď doslova roztrhl pytel a já Vám proto mohu dnes představit další pecku, která nejspíše zaujme spoustu lidí. Motiv tetování je vskutku neotřelý a slibuje nový a originální dystopický svět. Přestože jsem ze žánru young adult už nějaký ten pátek odrostlá, Ink dokázalo zaujmout i mě. Ještě nemám dočteno, takže na hodnocení je příliš brzy, ale myslím, že není troufalé tvrdit, že tahle knížka si mezi mladšími čtenáři najde pěknou řadu příznivců. Tento týden, konkrétně v úterý 5. června, vyšla u nakladatelství MOBA, kterému já moc děkuji za možnost pustit se do knihy před jejím oficiálním vydáním. Brzy se těšte na recenzi!

Vy jste Ink již zaznamenali? Láká Vás? Čtete žánr young adult? A už jste se někde s podobným motivem setkali? Budu se těšit na vaše komentáře 😊

Představte si, že žijete v zemi, kde každá přelomová událost, každé důležité rozhodnutí, všechno, co pro vás má nějaký význam, skončí na vašem těle jako tetování. Po smrti pak z potetované kůže vytvoří knihu, která bude vašim potomkům sloužit jako vzpomínka na vás a vám jako záruka věčného života. V takovém světě žije Leora. Když její otec zemře, Leora by dala cokoli, jen aby mohl v paměti ostatních žít navždy. Ví totiž, že její otec si zasloužil, aby jeho kniha kůže se záznamem celého jeho dobrého života přetrvala navěky. Když však zjistí, že z knihy jejího otce někdo kus vyřízl a knihu upravil, musí se pustit do pátrání, které ji přiměje zamyslet se nad tím, zda svého otce vůbec znala. A jestli zná samu sebe. A jestli všechno, v co celý život věřila, je vůbec pravda. Tak začíná rozplétání strašného tajemství…

Obálka knihy je převzata z webu www.shop.mobaknihy.cz, anotace je převzata z webu www.kosmas.cz.

Read More

KNIŽNÍ TIP | Temné říční proudy (Sharon J. Bolton)

Už za pár dní, 15. června, doputuje na pulty českých knihkupectví zbrusu nová kniha od oblíbené Sharon J. Bolton. Temné říční proudy jsou čtvrtým a posledním dílem série s Lacey Flintovou a protože jsem díky nakladatelství Domino měla příležitost přečíst si knížku už před vydáním, můžu vám rovnou říct - je to pecka.

Nechci se tu úplně rozpovídávat, protože za pár dní vyjde recenze, ale trochu nalákat vás musím. Autorka v nové knize naprosto neskutečným způsobem pracuje s motivem vody, zakomponování Temže do příběhu je fakt skvostné, děsivé a velmi nepříjemně temné.

Kdo fandíte zamotaným thrillerovým příběhům, jejichž autoři se místy trochu nechají unést, je pro vás S. J. Bolton skvělou volbou. Její psaní je čtivé a pro čtenáře návykové, samotné příběhy nápadité a plné zvratů. Jo, někdy je to šílené a trochu překombinované, ale stále jednoduše skvělé.

Za mě velké doporučení a připomenutí, že 15. června byste určitě měli vyrazit na nákup!

Celá recenze se zde objeví za pár dní.

Zhluboka se nadechni. Zadrž dech. A vydrž co nejdéle… Mladá policistka Lacey Flintová si je velmi dobře vědoma, jak může být Temže nebezpečná – přesto na řece bydlí, pracuje a navzdory všem varováním v ní i plave. Podařilo se jí zotavit z traumat uplynulých měsíců a snad poprvé v životě má pocit, že by mohla být šťastná. Mýlí se. Za horkého letního dne zahlédne na vodě mrtvé tělo. Lacey slouží u námořní jednotky Metropolitní policie, a proto ví, kolik tragických úmrtí má řeka na svědomí. Všechny instinkty jí ale napovídají, že tento případ je jiný. Kdo byla ta žena a proč je pečlivě zahalena do bílého pohřebního roucha? Proč má Lacey neodbytný pocit, že komusi záleželo na tom, aby mrtvou ženu spatřila? Nalhává si to, anebo někdo opravdu slídí kolem jejího hausbótu? Inspektorka Dana Tullochová by to nikdy nepřiznala, ale pro záhadnou Lacey má slabost, i když se jí neustále vměšuje do vyšetřování toho podivného případu utonulé ženy. Dobře ví, jakým peklem si bývalá kolegyně prošla, a tak jí jen velmi nerada informuje o hrozícím nebezpečí. Ale Lacey už tuší, vlastně ví, že kolem její lodi se pohybuje vrah a nechává jí dárky, které by raději nikdy nedostala...

Obálka a anotace jsou převzaty z webu www.dominoknihy.cz. 

Read More

RC RECENZE | Prague Spring (Simon Mawer)

V rámci nové spolupráce se sítí knihkupectví Oxford Bookshop a jejich e-shopem Megabooks.cz jsem dostala ke čtení novou knihu Simona Mawera, Prague Spring. Autora nejspíše bude většina českých čtenářů znát díky jeho slavné knize Skleněný pokoj, v níž vypráví o osudech slavné vily Tugendhat za dob nacismu. Ve svém novém počinu se, jak je již z názvu patrné, posouvá do jiné etapy československých dějin.

Oxford Bookshop srdečně děkuji za poskytnutí knížky k recenzi, bylo to úžasné čtení.

Kniha Prague Spring vychází v srpnu, již nyní si ji ale můžete předobjednat na e-shopu Megabooks.cz.

Simon Mawer v Prague Spring vypráví příběh dvou mladých studentů, kteří se o prázdninách vydávají na dobrodružný výlet po Evropě. Bez jasných plánů či itineráře se spontánně rozhodnout navštívit i Československo, kde však právě vrcholí období velkých změn a zásadních politických kotrmelců.

Ač je samotný příběh nesmírně silný, nejpůsobivější pro mě v průběhu celé knihy zůstal způsob, jakým Mawer vypráví. Začíná to u dokonalého prolínání pasáží poetických s částmi vysloveně syrovými, drsnými, končí to fascinujícím využitím českých slov v textu.

Knihu autor otevírá kapitolou, odehrávající se v hospodě, kde James a Eleanor začínají velmi neortodoxním způsobem "plánovat" (plán je poněkud silné slovo) svou cestu po Evropě. Už tato pasáž čtenáře dostane a nepustí. Mawer brilantním způsobem přelívá konverzaci mezi dvěma nesmírně odlišnými lidmi, pracuje s dialogem tak neuvěřitelně intenzivně a působivě, že čtenář ze slov jednoduše vycítí, kdo je pronesl, a autor mu to sám sdělovat vůbec nemusí. 

Již na těchto prvních stránkách jsem pochopila, že mě čeká něco skvělého. A nemýlila jsem se. Po dočtení jsem pochopila, že tato první scéna je, alespoň pro mě, jakousi esencí knihy. Vše, co čtenář v knize dál potká, je jakousi zvětšeninou toho, co v minimalistické, zato však velmi úderné verzi, Mawer ukáže již na samém začátku. První kapitola opravdu působí velmi lákavě, snad nevědomky, snad naschvál, každopádně nepředstavuje planý slib.

Je to zvláštní čtenářský zážitek, když jste Čech. Čtete anglickou knihu a v ní na vás vyskakují důvěrně známé pojmy. Ve čtenáři to vzbuzuje až takový spiklenecký pocit, je to jako soukromý žert, který sdílíte jen s jedním člověkem a jen vy dva mu rozumíte. Bylo skvělé něco takového zkusit a čtenářský prožít, a byl to další aspekt, který knihu v mých očích povýšil.

Pro čtenáře, kteří česky nerozumí, je toto smysluplné zakomponování neznámých výrazů naopak dalším okořeněním příběhu, představuje dotek autenticity a knihu tak posouvá z úrovně románu na úroveň jakéhosi svědectví.

Jak už jsem zmiňovala, autor střídá text, který je jazykově nádherný a rozvlátý, s částmi, které jsou doslova drsné, velmi přímé, syrové, s ničím se nepárají a jdou přímo k věci. Podobně jako vypravěčský styl mění Mawer také časy. Jednou vypráví v přítomném, podruhé v minulém, má však nastavený naprosto pevný a jednoznačný systém, díky čemuž podobné změny nepůsobí zmatečně, ale naopak představují další velmi dobře promyšlený detail.

Když hovoříme o detailech, bylo by dobré zmínit další prvek knihy, který podobně jako zakomponování českých výrazů skvělým způsobem dokresloval autenticitu vyprávění. Tímto prvkem jsou určité epizody, například o Janu Masarykovi či Miladě Horákové, které čtenáři představují tyto významné osobnosti české historie, přibližují v krátkosti jejich osudy a zasazují jejich život do rámce politického dění, které hraje v knize tak zásadní roli.

Prague Spring pro mě představuje naprosto zásadní knihu, a to z mnoha důvodů. Jedním z nich je její historická a politická důležitost, tyto praktické aspekty ale kráčí ruku v ruce s vypravěčskými schopnostmi Simona Mawera. Tato kniha je promyšlená do posledního slova, je psána v mnohých ohledech netradičně, avšak stále si uchovává potenciál oslovit široké čtenářské publikum. To je samo o sobě neuvěřitelné. Autor příběh rozplétá zvolna, vše však čtenáři vynahradí samotným závěrem, který je tak silný, strhující a drtivý, že přinutí člověka slzet. U knih nepláču, nevím proč, zkrátka to ve mně kniha nedokáže vyvolat, ale u posledních stran Prague Spring jsem měla na krajíčku.

Knihu z celého srdce doporučuji, zároveň však uznávám, že angličtina zde opravdu není na úplně elementární úrovni. Pokud si na těžší anglický text troufáte, pak neváhejte a Prague Spring určitě zkuste. Věřím, že mohu říci, že toho nebudete litovat. Na druhou stranu, jestli se čtením v angličtině teprve začínáte, tohle by nemuselo být to úplně pravé. Nicméně i tak pevně věřím, že jednoho dne si cestu ke knize najdete. Zaslouží si to.

 

Název knihy: Prague Spring

Autor: Simon Mawer

Rok vydání: 2018 (vyjde v srpnu)

Nakladatelství: Little Brown

Počet stran: 400

Read More

ČTECÍ PLÁNY | Červen 2018

Nový měsíc, nové čtecí plány... Červen se u mě ponese ve znamení recenzních výtisků, kterých se mi tu poslední týdny sešla pěkná hromádka. Doufám však, že stihnu i nějaké vlastní kousky. Zatím se mi čtení daří, to mohu říci, protože už během prvního dne měsíce jsem zvládla jednu z plánovaných knih dokončit. 

Co plánujete přečíst v červnu vy? Na jakou knihu se nejvíce těšíte? A dali jste si nějaký cíl, kolik kousků byste chtěli zvládnout? Budu moc ráda, když napíšete pod článek komentář 😉

Na začátek tu mám novinku od nakladatelství Jota, útlounkou a rozměry malinkou knihu ve stylu hygge, lykke... ale tentokrát se nebudeme inspirovat v severských zemích, nýbrž u někoho, s kým mnozí z nás sdílejí domácnost. U koček! Většina z vás o mě ví, že jsem celoživotní kočkomil, takže titul Chovejte se jako kočka jsem si nemohla nechat ujít a Lucka z Joty byla tak hodná, že mi jej ochotně poskytla k recenzi. Děkuji, o víkendu se vrhám na čtení a moc se těším 😻
Další knihou na hromádce je recenzní výtisk nové knihy od S. J. Bolton. Temné říční proudy vydává nakladatelství Domino už 15. června, a protože je právě tato novinka onou knížkou, kterou jsem dnes dočetla, můžete se brzy těšit na recenzi. Avšak Domino je zárukou kvality, takže vám mohu již nyní prozradit, že za čtrnáct dní byste se určitě měli zajít podívat do knihkupectví a tenhle dechberoucí a nervydrásající si pořídit 👌
O tomto víkendu se chystám nejen na čtení o kočičím životním stylu, ale také na nový poetický román od Sarah Winman. Slunečnice jsem dostala od nakladatelství Grada, jejich Marii tímto moc děkuji! Již mám rozečteno a vypadá to na takový ten poctivý spisovatelský kousek, kde je každé slovo promyšlené a celé je to takové nádherně jímavé. Po dávce thrillerů přesně tohle potřebuji 😊
Dále tu na mě čekají dvě anglické pecky, obě od mé oblíbené Karin Slaughter. Novinka Pieces of Her vyjde v srpnu a já jsem dostala její proof copy od sítě knihkupectví Oxford Bookshop a jejich e-shopu Megabooks.cz. Také k nim směřuje můj veliký dík! Navíc na mě byli tak hodní, že když jsem zmínila, jak moc mám Karin Slaughter ráda, poslali mi i její další knížku, The Good Daughter. Tu někteří z vás určitě budou znát, protože u nás již vyšla pod názvem Hodná dcera. Já jsem ji naštěstí ještě nečetla, takže se na ni v originále moc těším. Je to ale pěkná bichlička 🙈😂
A poslední recenzní výtisk, který tu mám připravený, je parádní novinka od Ledy. Na odvrácené straně slibuje směsici sci-fi a noir, a hlavně, jak se píše na obálce, je to lahůdka pro fanoušky románu Marťan a filmů Quentina Tarantina. Tenhle popisek mě vskutku dostal, přijde mi báječně lákavý a já jen doufám, že kniha dostojí mým velmi vysokým očekáváním. Nakladatelství Leda za tuto knížku moc děkuji!
A to je z těch "pevných" plánů vše, ale jak už jsem psala, doufám, že zvládnu i další knížky. Chystám se taky na návštěvu knihovny, kde snad ulovím nějaké další fajn kousky 💗

Read More