RC RECENZE | Strážce nádrže (Zdeněk Svěrák)

Na podzim mě po zásadní životní změně přepadla naprosto neskutečná a doposud nepoznaná čtecí krize, ze které jsem se nemohla za žádnou cenu dostat. Po čase se navíc přetavila i do krize psací a blogovací, a z problému se rázem stal začarovaný kruh. Z tohohle čtenářského neštěstí mě zachránil Zdeněk Svěrák se svoji nejnovější knihou Strážce nádrže.

Ohromný dík putuje k Barunce z nakladatelství Cosmopolis, která mě o recenzi knížky poprosila a kterou proto oficiálně jmenuji královnou první pomoci v případě čtenářské krize.

Strážce nádrže není mé první setkání s panem Svěrákem, rozhodně je ale nejkrásnější. Strážce nádrže v sobě obsahuje ohromnou dávku laskavosti, pokory a celkově dojetí nad obyčejným lidským životem. Vyprávění o osudu hrázného Jiřího Smrčka, který pravidelně posílá dopisy na ředitelství povodí, přestože se nikdy nedočká odpovědi, je jako zrcadlo dobrého života – poctivého a pokorného, naplněného dobrými skutky i nešťastnými omyly, vystaveného nekonečné životní naivitě i skepsi, kombinaci, kterou v sobě nosí každý z nás.

Postava Jiřího Smrčka je jedním z těch knižních charakterů, které jako čtenář toužíte poznat, obejmout je, pohovořit s nimi. Je to člověk chybující a nedokonalý, současně však odhodlaný činit dobro, pomáhat, obětovat se pro druhé. Zanechává tak po sobě stopu ze všech nejcennější – pro lidi, které během svého života potkává, se stává nezapomenutelným. A nemyslím teď jen postavy v knize, ale i čtenáře, se kterými ústřední postava starého strážce nádrže prostřednictvím necelého sta stránek nádherně promlouvá.

Poslední kniha pana Svěráka se v hromadě mých přečtených knih zařadila k těm, u kterých mi lehce zatrne, když si na ně vzpomenu. Tak nějak zvláštně mi poskočí srdce a na pár vteřin se zastaví dech. Protože tahle kniha má v sobě obyčejný lidský osud, právě díky své obyčejnosti neuvěřitelně silný a emotivní. Po celou dobu čtení jsem byla dojatá, smutná i strašně spokojená zároveň. Strážce nádrže jednoduše patřil k jedněm z nehezčích čtenářských zážitků poslední doby. Mé dojmy z knihy jsou však snad až příliš niterné a téměř nevysvětlitelné, a jen těžko se mi předávají dál prostřednictvím klávesnice a monitoru. Přijde mi, že bych musela každému dalšímu čtenáři napsat dopis, abych jen vzdáleně přiblížila, jaké množství lidskosti a pokory a vzpomínek na takové to poctivé lidské žití a bytí v knize je.

Pokud chcete pochopit, jaká krása se v řádcích téhle knihy skrývá, musíte ji přečíst.

Read More

RC RECENZE

Read More

RC RECENZE | Navždy (Maya Sinay)

Na blogování mě těší celá řada věcí, ale jedna z těch nejzásadnějších je pro mě možnost pomoct dostávat do povědomí lidí knihy začínajících autorů nebo autorů, kteří si knížky vydávají svépomocí. Právě z tohoto důvodu jsem ráda přijala nabídku recenzovat knihu Navždy od slovenské autorky píšící pod pseudonymem Maya Sinay, a to i přesto, že žánrově je na míle vzdálená tomu, co běžně čtu. Tentokrát se mi ale podobné čtenářské zabloudění bohužel nevyplatilo. Přestože věřím, že si kniha najde svou čtenářskou základnu, a navzdory tomu, že mi to tak trochu láme srdce, musím říci, že mně romantický příběh o mladé basketbalistce a slavném tenistovi naprosto nesedl.

Maye přesto srdečně děkuji za to, že mi knihu k recenzi poslala, a moc držím palce, ať má celá Bílá série u čtenářek s romantičtější povahou úspěch.

Mladá basketbalistka Funny dostane od života hned několik závažných ran. V tomto smutném období se seznamuje se slavným tenistou Jakubem Horňáčkem. Nový vztah je plný zamilovanosti a vášně, jenže může Funny Jakubovi věřit? A co když si pro ně život přichystá pár závažných překážek?

Kde začít. Opravdu jsem srdečně doufala, že Navždy bude jednou z těch romantických knih, jejichž příběh je sice sladký a zamilovaný, ale přesto nějakým způsobem originální. V mých očích tomu tak ale není. V téhle knize jsem nedokázala najít žádný přesah, nic překvapujícího či nápaditého. Navždy je přesně tím, co dostanete ve shrnutí děje - povídáním o začínajícím vztahu. A pro mě tohle bylo prostě málo. Pořád jsem čekala, co dalšího se stane, zda příběh nějak vygraduje, zda se objeví solidní zápletka, ale nepřišlo vlastně nic.

Pokud jde o styl vyprávění, také ten mi přišel poněkud jednoduchý a fádní. Autorka opakovaně užívá jednoduché věty o několika málo slovech, v textu se vyskytují pasáže, kde skoro nenajdete souvětí. Při čtení to působí strašně zvláštně a místy to až "tahá za uši". Dialogy hlavních hrdinů mi pak připomněly fanfikce, v nichž autorky v podstatě zapisují své vnitřní představy o rozhovorech se svou platonickou láskou. Jednalo se skutečně v podstatě o záznamy běžných rozhovorů plných zamilovaného cvrlikání, nebylo v nich nic literárního a byly až nudné. Je potřeba zde uplatnit nějaký filtr, nikdo nechce nahlížet do detailní konverzace dvou mladých zamilovaných lidí. V této knize dialogy kromě opakování zaláskovaných frází mnohdy čtenáři vůbec nic nesdělí a fungují tak jen jako jakási výplň.

Nyní pozor, přichází část se spoilery - bez nich nejde úplně dobře vysvětlit, proč mi kniha tak nesedla, následující text tedy označte na vlastní nebezpečí: (Vystavění příběhu je bohužel jedno velké klišé: Mladá žena, jejíž život je plný utrpení. Násilnický expřítel, umírající kamarád. Pak přichází neuvěřitelná láska se známým idolem a nesmírně slavným sportovcem, s nímž se seznamuje tak, že ji trefí na zápase míčkem do obličeje. Zamilování je osudové, fatální, vášnivé, ale přicházejí pochybnosti o důvěře. Do vztahu zasahuje nečekané a velmi překvapivé těhotenství. Z minulosti vystupuje násilnický expřítel s pistolí v ruce. Po strachu o dítě přichází úleva a uvědomění, že tahle láska je ta pravá. Zamilovaní hrdinové zjišťují, že čekají dvojčata. Následuje happy end a epilog v podobě pohádkového závěru zahrnujícího nový dům a žádost o ruku... A dále tu máme otázky, které mi nedají spát, protože podle mě dané věci nedávají smysl: Je možné, že by si mladá žena nevšimla, že její kamarád má rakovinu v posledním stádiu? Je možné, že by s ní pacient s tak závažnou diagnózou chodil hrát basket a v zásadě normálně fungoval?)

Řeknu to takto. Věřím, že některé čtenářky podobně přeslazené příběhy vyhledávají. Že některé ženy mají rády vyprávění, které je vlastně strukturované jako moderní pohádka. Že některé z nás při čtení rády sní o ideálním vztahu a idylické zamilovanosti. A plně to respektuju. Já taková ale nejsem.

Objektivně proto říkám - Navždy je pohádkový zamilovaný příběh, který si něžné duše jistě vychutnají plnými doušky a budou z něj dost možná značně nadšeny. Ano, ničím nepřekvapí, ale to je právě to, co někdo vyhledává. Jistotu šťastného konce.

Já to nejsem, a proto mi kniha tolik nesedla. Nemůžu jinak, než dát 2 hvězdičky, protože bych jinak byla nespravedlivá ke všem dalším knihám, které jsem přečetla.

Knihu Navždy koupíte například na Martinus.cz.

 

Název knihy: Navždy

Autor: Maya Sinay

Rok vydání: 2018

Nakladatelství: Agromepa

Počet stran: 236

Read More

PŘÍRŮSTKY | Březen 2018

Na začátku jara se moje přírůstky nesly v duchu doplňování sérií a ve splňování dávných přání. Také zde začala vlna úžasných anglických přírůstků z Levných knih, která v podstatě pokračuje dodnes. Tak se pojďme na nové březnové knížky podívat jednotlivě.

Potěší mě, kdy napíšete do komentářů, co jste četli a na co se chystáte, případně jak se vám ta která kniha líbila.

Hned na začátku měsíce jsem ve svém oblíbeném luxorovém výprodejovém kontejneru objevila zlevněný finální díl trilogie od Dolores Redondo, Oběť bouři. Zatím jsem měla doma jen první díl, takže jsem neváhala a knížku jsem si koupila.

Jako další kousek mi do knihovny přibyla nová (a opět skvělá!) C. L. Taylor, kterou mi k recenzi poslalo nakladatelství Domino. Útěk je úžasná záležitost, kterou všem thrillerovým nadšencům bez výhrad doporučuji.

📖 Recenze – Útěk

V Levných knihách jsem pak ukořistila nejprve jen dvě anglické knížky, a sice úžasná vydání Alice's Adventures in Wonderland a The Bookshop Detective. Alenku jsem tam prostě nemohla nechat, přestože to bylo nechutné hýření, jelikož už ji doma v jiném anglickém vydání mám. Velkou radost mi udělala kniha The Bookshop Detective, kterou jsem viděla u Bichličky a strašně jsem po ní toužila. Bohužel jsem nesehnala druhý díl, ale jak uvidíte v přírůstcích za nějaký čas, vše se nakonec napravilo.

Další dva přírůstky byly opět recenzní výtisky, jeden od nakladatelství Domino a druhý od Cosmopolis. Od Domina dorazila skvělá Jepice, báječný příslib nové detektivní série, navíc vyšperkovaný neskutečně povedenou obálkou. Bára z Cosmopolis mi pak poslala nového a zatím posledního Roberta Bryndzu. Čtvrtý díl série nese název Do posledního dechu a pro mě zatím představuje to nejlepší, co Bryndza v příbězích o Erice Fosterové předvedl. Moc se těším na další díly a jsem zvědavá, co autor do dalších vyprávění plánuje.

📖 Recenze – Jepice

📖 Recenze – Do posledního dechu

Ke konci měsíce pak dorazil balíček z Knižního klubu, kde jsem po koupi Oběti bouře udělala objednávku. Narazila jsem tam totiž na druhý díl trilogie, Dědictví kostí, také ve slevě. Do košíku jsem přidala ještě Brownův Počátek, který jsem chtěla koupit od jeho vydání, a také novou knihu Jenny Colgan Pojízdný krámek snů. Tu už jsem četla a byla jsem z ní překvapivě nadšená.

📖 Recenze – Pojízdný krámek snů

Posledním březnovým přírůstkem byla anglická Book of the Film, což já chápu jako jakýsi literární scénář, snímku Beauty and the Beast. K té bych se rozhodně chtěla dostat ještě teď v létě, tak snad se mi to podaří.

Read More

RC RECENZE | Normálně jiní (Tammy Robinson)

Nad novinkou Normálně jiní, kterou v červnu vydalo nakladatelství Cosmopolis, jsme s jejich Marií nějakou chvíli rokovaly, protože jsem si nebyla jistá, zda mi knížka sedne. Nakonec se ke mně dostala a já byla hodně zvědavá na to, zda mě dokáže ohromit, nebo zda si ověřím, že tohle čtení pro mě prostě není. A ačkoliv jsem ke knize přistupovala s co nejotevřenější myslí, moje přesvědčení, že tento žánr mi úplně nesedí, se jejím prostřednictvím pouze potvrdilo. Avšak přesto a snad i právě proto - neznamená to, že je kniha objektivně špatná, skoro si troufám tvrdit, že je tomu naopak. To jen já nejsem cílovým čtenářem.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Normálně jiní mnohokrát děkuji Marii z nakladatelství Cosmopolis.

Maddy pracuje ve fotolabu a veškerý svůj volný čas věnuje péči o svou autistickou sestru B. Albert si přivydělává péčí o koně a doma čelí psychickému zneužívání ze strany otce. A jednoho dne se setkávají. Uzavřená a nedůvěřivá mladá dívka a přes všechny okolnosti optimistický a laskavý chlapec. Zamilují se do sebe a prožívají všechny krásy první lásky... Jenže jejich štěstí bude vystaveno mnohým těžkým zkouškám.

Co pro mě bylo na knize asi největším zklamáním? Šablonovitost. Děj mi přišel dokonale předvídatelný, ani vykreslení jednotlivých postav mě ničím nepřekvapilo. Máme tu dva mladé lidi, jeden je romantický a optimistický snílek, druhý zase odtažitý a uzavřený bojovník s osudem, oba jsou vzhledem ke svému věku vystaveni neúměrné životní zátěži. Oba se také musí vypořádat s určitým způsobem dysfunkční rodinou, v jedné jde o postižení, v druhé o otce tyrana. Tihle dva se do sebe přes nepřízeň osudu zamilují a prožívají nádhernou, obrovskou, přesto trochu hořkosladkou lásku. A pak přichází zničující rána... Teď trochu pozor, spoiler, označte si následující text jen v případě, že už víte, jak kniha skončí, nebo vám nevadí se to dozvědět: (Na závěr se pak příběh nevyhne poněkud patetickému tónu, v němž předává čtenáři poselství o tom, že život může být nečekaně krátký a má se tedy žít každý den naplno.)

Jednotlivé postavy v mých očích nedokázaly nijak vystoupit ze škatulek, do kterých je autorka rozdělila. Maddy, milující a oddaná své rodině, přesto uzavřená a odtažitá ke svému okolí. Albert, přestože vystaven psychickému teroru, roztomilý a optimistický mladík. Maddyina matka, bohémka a volnomyšlenkářka. Maddyin otec, neznámý. Albertův otec, policajt a domácí tyran. Albertova matka, slepá k útokům na syna, pokořená dlouhým manželstvím plným zloby.

Některé scény a dějové linky mi pak přišly trochu nedotažené (třeba otazník visící nad Maddyiným otcem), některé naopak absolutně přehnané (opilecká scéna při rodinné večeři) a další zase děsně naivní (začátek jejich vztahu, kdy Maddy zničehonic nevysvětlitelně otočí o 180 stupňů). Ale třeba jsem už moc pesimistická a zapomínám na své první lásky a na to drama a osudovost, které je provázely. Celkově na mě kniha hodně zapůsobila jako čistý young adult žánr, a znovu jsem si tak ověřila, že jsem z něj už prostě odrostlá. Pokud srovnáme Normálně jiní s Než jsem tě poznala, musím se přiznat, že druhá jmenovaná mi sedla více, přijde mi, že je vyzrálejší, dospělejší, že otevírá složitější otázky a nespoléhá se tolik na rány osudu, ale spíše na lidská morální dilemata. Jenže je tu ještě jeden háček. Než jsem tě poznala jsem četla ve dnech, kdy mně samotné někdo umřel, a zpětně si vůbec nejsem jistá, nakolik mé tehdejší emoce ovlivnily mé dojmy z knihy. Věřím, že je možné, že hodně, a proto se snažím je brát trochu s rezervou.

Na Normálně jiní se mi moc líbila čtivost textu, kniha je výborně napsaná a i přes smutek na stránkách obsažený se čte lehce a svižně. Dynamice vyprávění pomáhá také pravidelné střídání vypravěče v jednotlivých kapitolách - jednu prožíváme prostřednictvím Maddy, druhou zase vidíme očima Alberta. Vynikající práci odvedla určitě i překladatelka Ivana Svobodová, která v textu udržela svěží mladistvost, první zamilování i skloubení bezstarostnosti s příliš těžkým životním břemenem. Ráda bych také vyzdvihla obálku knihy, která je překrásná, má úžasnou symboliku a patří k těm nejhezčím v mé knihovně.

Osobně se domnívám, že pro fanoušky knih Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala, které jsou uvedeny i na samotném přebalu, je kniha Normálně jiní v podstatě povinnou četbou. Jsem si naprosto jistá, že těmto čtenářům se bude líbit, že ji budou hltat a milovat a že o ní budou ještě dlouho po dočtení přemýšlet. Tahle knížka je o mladých lidech a je určena mladým lidem, obsahuje v sobě poselství o absolutní nezištnosti a oddanosti, o lásce, která dalece překračuje hranice všedních dní, o odvaze a odhodlání změnit svůj život. Je to příběh plný bolesti a smutku, který se - šablonovitost nešablonovitost - musí dotknout každého čtenáře. Ano, myslím si, že mladých lidí se dotkne více, že si najdou k Maddy a Albertovi cestu snáz a vytvoří si s nimi silnější pouto. Přesto však věřím, že i čtenáři, na které tato kniha není přímo cílena, v ní dokáží nalézt spoustu krásného. Hodnotím celkem 3,5 hvězdičkami.

Knihu Normálně jiní můžete koupit u nakladatelství Cosmopolis.

 

Název knihy (originál): Differently Normal

Název knihy (česky): Normálně jiní

Autor: Tammy Robinson

Rok vydání (originál): 2018

Rok vydání (česky): 2018

Nakladatelství: Cosmopolis

Počet stran: 336

Read More

AUDIOKNIHA | Všude kolem černý les (Ruth Ware, čte Simona Postlerová)

Thriller Všude kolem černý les je bez nadsázky hit. Před časem kniha obletěla nejen všechny knižní blogy, ale také spoustu čtenářských domácností. Já sama jsem se na knihu těšila už před jejím vydáním, ale pak jsem k ní nějak nedokázala najít cestu. Za ten moment, kdy jsem nechala v Levných knihách anglické vydání jenom proto, že jsem chtěla trochu šetřit, bych si nejradši utrhla hlavu. Nicméně jak já říkám, vše se děje v pravý čas, a tak si i tento kousek nakonec cestu do mých rukou našel… nebo lépe řečeno, do mých uší. Všude kolem černý les jsem si totiž nakonec pořídila jako audioknihu a dnes pro vás mám její krátké zhodnocení.

Vy jste knihu četli? Jak se vám líbila? Nebo se na ni teprve chystáte? A co další kniha Ruth Ware, Žena z kajuty č. 10, co říkáte na tu? Budu ráda, když mi napíšete do komentářů 😊

Leonora je nečekaně pozvána na rozlučkový večírek své dávné přítelkyně Clare. Přes počáteční nejistotu se rozhodne, že na něj vyrazí, na místě ale své volby záhy lituje. Extravagantní dům a neznámí lidé na ni působí zvláštně, až se odhodlá k tomu, že druhý den ráno odjede. Jenže v noci dojde k osudné události... Leonora se probouzí v nemocnici, její pokoj hlídá policie. A jí pomalu dochází... Mají ji chránit, nebo zabránit jejímu útěku? Co se v onu nešťastnou noc ve skutečnosti přihodilo?

Pro začátek se vám upřímně přiznám, že už asi tak pět minut po začátku vyprávění jsem byla naprosto zamilovaná do Simony Postlerové, která knihu načetla. Jasně, měla jsem ji ráda už předtím, ale do jejího hlasu a do způsobu, jakým vypráví, do toho jsem se naprosto zbláznila. Právě interpretka je podle mého názoru nejsilnějším prvkem audioknihy.

Postlerová v průběhu čtení působivým způsobem pracuje s proměnami hlasu, které posluchači umožní jednoznačné rozlišení a oddělení přímých řečí jednotlivých postav. Zároveň však nesklouzává k tomu, že by změna intonace působila jako parodie, její projev není přehnaný a po celou dobu čtení působí příjemným dojmem, který se zkrátka výborně poslouchá.

Samotný příběh knihy bohužel úplně vysoko nehodnotím. Už jsem těch thrillerů asi přečetla moc a moje nároky jsou vysoké, ale působil na mě docela tuctově a předvídatelně. Ruth Ware bezpochyby je vynikající vypravěčka, ale mrzí mě, že s námětem nepracovala trochu originálněji a netradičněji. Ke konci knihy už jsem se i docela nudila, nepopírám sice, že jsem byla zvědavá, kdo bude jako vrah odhalen a zda se potvrdí moje domněnky, ale tu cestu k odkrytí tajemství bych si dokázala představit poněkud zkrácenou. 

Jako celek bych audioknihu dalším posluchačům doporučila – nechci se opakovat, ale musím znovu zdůraznit, že Simonu Postlerovou prostě chcete poslouchat. Nicméně radím obrnit se vůči určité stereotypnosti příběhu a předvídatelnosti hlavní zápletky.

 

Název: Všude kolem černý les
Autor: Ruth Ware
Interpret: Simona Postlerová
Délka: 10 hodin 46 minut
Vydavatel: Audiotéka

Read More

RC RECENZE | Život zn. Hygge (Rosie Blake)

S návody, jak žít hygge a lykke a kdovícoještě, se v poslední době roztrhl pytel. Já sama podobné knihy nečtu, protože při zběžném prozkoumání zjišťuju, že si hygge večer i život umím už léta udělat i bez návodu. Nicméně první hygge román, to mě lákalo moc. Došperkujte to překrásnou obálkou a rázem se z pokušení stává věc naprosto nezbytně potřebná k životu...

Ještěže je Lucka z nakladatelství Jota tak zlatá a knihu mi hned po vydání poslala k recenzi. Moc za to děkuji!

Mladá Dánka Klára se nechystá v zapadlém městečku Yulethorpe zůstat dlouho. Je jen další zastávkou na jejím osamělém putování. Když se však setká s excentrickou Luisou a dostane možnost vypomoci se záchranou místního hračkářství, její plány se změní. Zanedlouho ale přijíždí Joe, Luisin syn, který Kláru podezřívá z nekalých úmyslů. Existuje šance, že Klára vnese do jeho přepracovaného a vystresovaného života trochu hygge? A je možné, že mezi dvěma zcela odlišnými lidmi vznikne pouto?

Ač se vždy snažím ke knihám přistupovat s otevřenou myslí a s vědomím, že je každá z nich úplně jiná, přiznám se bez mučení, že od novinky Život zn. Hygge jsem nepokrytě čekala něco ve stylu Pojízdného krámku snů od Jenny Colgan. Něco milého, inspirativního, něco se špetkou motivace a odhodlání plnit si své sny, něco až maličko pohádkového. To není zrovna málo nároků... A představte si, všechny byly splněny.

Zatímco u většiny knih doufám, že se autorům podaří vyhnout se škatulkám a šablonám, u romantických knih to mám v podstatě naopak. Vůbec mi nevadí, že se bude opakovat ten důvěrně známý scénář ztracené hlavní hrdinky, která nachází pravý smysl života, přes všechny překážky se zamilovává do původně nesnesitelného muže, a ještě čtenáře stihne v závěru pořádně vyráchat v cukrovém nálevu.
Pro novinku Život zn. Hygge je charakteristické velmi příjemné a přirozené budování děje, kde nic nebylo nějak příšerně přehnané či překombinované, nebyly zde nepochopitelné zvraty a nečekané otočky o 180 stupňů. Jestli mi něco vadí v knihách, kde se řeší vztahy, jsou to náhlé obraty v chování hlavních hrdinů - převážně tedy hrdinek -, které jednu chvíli někoho milují a v druhém okamžiku zjišťují, že vlastně milují někoho úplně jiného, koho doposud nesnášely. Tohoto klišé se autorka naštěstí úspěšně vyvarovala, a přestože se v knize milostný trojúhelník objevuje, vše zůstává relativně v mezích normálního života.
Ostatně, hlavní ženská postava knihy Klára stojí za samostatnou zmínku. S ženskými postavami mívám obecně docela problém, buď mi přijdou příliš křečovitě drsné, nebo naopak děsivě unylé. Klára je však sympatickou osobou, která se staví čelem všem životním překážkám, nechybí jí odvaha a pokora. Také vedlejší postavy se velice vydařily a přišly mi na poměry žánru i celkem originální a osobité.
Líbilo se mi také to, že již v názvu zmiňované hygge nebylo do děje knihy šroubováno násilím, naopak, zakomponování hygge prvků bylo velmi přirozené a také v mnohém inspirativní.
Samotný závěr je samozřejmě nacpaný patosem, až mě hanba flákala, ale na druhou stranu - nic jiného jsem od knihy neočekávala. K podobně laděným knihám prostě tyhle přeslazené konce plné poselství a s puncem pravé lásky patří.
Přestože se kniha bude výborně hodit i do podzimní atmosféry, kdy budeme sedět před krbem s kakaem v ruce, zachumlaní v teplých dekách a budeme obdivovat omamnou vůni svíček, je to skvělé čtení i na léto. Já jsem vlastně musela po celou dobu čtení myslet na to, že konec léta není zase taková tragédie (jako jakou ji běžně vnímám) a že to bude pěkné i pak.
Jediný nedostatek knihy jsem našla v místy - především tedy ze začátku - drhnoucím překladu. Některé výrazy mi přišly vysloveně nesmyslné, další kostrbaté, jiné podle mě nenaplňovaly původně zamýšlený význam. Dokonce jsem si je sepsala, ale omylem jsem si dokument smazala, což je asi znamení, že to nemám moc řešit 😊 Nejednalo se o ni do očí bijícího či rušivého.
Celkově knihu hodnotím krásnými 4 hvězdičkami a doporučuji dál. Pokud jednou za čas snesete pořádnou romanťárnu, tohle je naprosto vynikající volba. Já na knihu myslím i teď, pěkných pár dní po dočtení. A to je podle mě ten největší důkaz toho, že je vážně dobrá a milá a že si ji nejspíš chcete taky přečíst 💗

Knihu Život zn. Hygge můžete koupit u nakladatelství Jota.

 

Název knihy (originál): The Hygge Holiday

Název knihy (česky): Život zn. Hygge

Autor: Rosie Blake

Rok vydání (originál): 2017

Rok vydání (česky): 2018

Nakladatelství: Jota

Počet stran: 360

Read More

PŘEČTENO | Duben 2018

Humorné dohánění restů pokračuje! 😂 Ale ono se na ty hromádky knížek tak hezky kouká, tak proč se o to ochuzovat... Dnes tedy něco málo o tom, co jsem přečetla v dubnu letošního roku. Tenhle měsíc si moc dobře vybavuji, protože se nesl v duchu série Royalové, kterou jsem zhltla během tří dnů, abych se pak nemohla vzpamatovat z toho, jak to bylo za a) blbý, za b) návykový a za c) naprosto boží. Nečetla jsem ale jen Royaly 🙈, tak pojďme kouknout na to, co všechno jsem stihla.

Pamatujete si, co jste četli v dubnu, nebo už je to moc dávná minulost? 😅 A co vy a Royalové, jak se na tuhle sérii tváříte? Budu se těšit na vaše komentáře! 💕

Na fotce mám bohužel jen tři knížky, zbytek byly buď e-booky, audioknihy, anebo vypůjčené kousky.
Měsíc jsem otevřela doposloucháním audioknihy Všude kolem černý les od Ruth Ware. Tuhle knihu jsem si pořád chtěla pořídit v českém vydání od nakladatelství Leda, pak jsem nesmyslně nechala v Levných knihách vydání v originále, a nakonec si ke mně našla cestu jako audio. Osud! Bohužel jsem z příběhu byla celkem zklamaná, přišel mi dost průměrný, nicméně jsem si díky poslechu naprosto zamilovala Simonu Postlerovou. Její přednes bych mohla poslouchat každý den celý den, je boží! 😻
Pokračovala jsem mým dávným restem ze světa Harryho Pottera, Bajkami barda Beedleho. Ty mě bohužel příliš neoslovily, přišly mi takové nemastné, neslané. Možná je ještě jednou zkusím, třeba jsem se trefila do nevhodné čtenářské nálady, ale nevím 🙊
Poněkud pokaženou čtenářskou chuť jsem si ale spravila parádními peckami. Díky nakladatelství Domino se mi dostala do ruky skvostná Jepice, debutový thriller Jamese Hazela, který představuje naprosto spektakulární příběh mísící přítomnost a minulost. Jak už to tak nyní bývá, i Jepice je začátkem nové série, nicméně jedná se o velmi lákavý příslib něčeho, co by mohlo být originální, nápadité a velmi strhující. Uvidíme, co si James Hazel připraví do dalších knih.

📖 Recenze - Jepice

Pokračovala jsem zárukou kvality, a sice čtvrtým dílem série o Erice Fosterové od Roberta Bryndzy. Do posledního dechu je dalším skvělým počinem tohoto sympatického autora, pro mě osobně obsadil pomyslnou první příčku a zatím je tím nejlepším dílem série. Hodně mě bavilo, že se Bryndza pustil do velmi aktuálního a ožehavého tématu sociálních sítí a věřte, že z něj v tomhle děsivém thrilleru vyždímal maximum 👌

📖 Recenze - Do posledního dechu

Od thrillerů jsem na chvíli odbočila a pustila jsem se do romantického čtení. Kdo Jenny Colgan zná, ten ji má rád a její knihy chválí. Já nejsem výjimkou. Pojízdný krámek snů je super milá oddechovka plná nádherné přírody, splněných snů a hlavně knih! I přes přeslazený závěr jsem byla z knihy nadšená a už se těším, že se teď v létě pustím do nějaké další autorčiny knihy. Vidím to na Ostrov s vůní čerstvého chleba.

📖 Recenze - Pojízdný krámek snů

A už je to tady. Přichází smršť v podobě royalovského maratonu. Ach bože, chápu, co na tom všichni vidí. Přestože je série plná klišé, nesmyslné překombinovanosti, neuvěřitelných a nereálných zvratů, místy úplně triviálního slohu, ... miluju to. Jo 😇 Je to naprosto návyková záležitost, jakmile jsem se v Papírové princezně přehoupla přes úvod, nešlo knihu odložit. A pak jsem samozřejmě potřebovala vědět, jak to bylo dál! Prokletý princ ovšem končí ještě příšernějším cliffhangerem, takže nebylo zbytí a musela jsem se pustit i do Paláce lží. Bůh zaplať za e-booky! Kdybych měla běhat do knihkupectví nebo čekat, až se knihy uvolní v knihovně, asi bych se zbláznila 😅 Myslela jsem si, že budu pokračovat i dál, ale nic se nemá přehánět. Se čtením série asi skončím v tom nejlepším. Nicméně už jsem samozřejmě děsně natěšená na Něco skutečného, autorky si mě získaly a přestože je royalovská série ve své podstatě blbost, je to moc fajn blbost a už napořád mé srdcové guilty pleasure 💗

Zdá se skoro až neuvěřitelné, že jsem právě na tuhle sérii navázala Vesničkou mou střediskovou 😂 A přestože jsem si její čtení užila, nebylo to ono. Nevím, co to s panem Svěrákem mám, ale mám mnohem raději filmy, než jeho literární scénáře. Nechápu, čím to je, ale jeho texty na mě prostě nepřenesou tu správnou atmosféru. Zažila jsem to u Vratných lahví a potvrdila jsem si to u Vesničky. Neskutečně mě to mrzí a doufám, že si k němu časem cestu najdu.
A to je za duben všechno! Díky royalovskému maratonu to dopadlo nakonec velmi pěkně a jsem spokojená. Celkových devět knih je podle mého názoru super a navíc, kromě průměrného začátku měsíce jsem si čtení nadmíru užila. A o to jde hlavně! 😊

💗

Duben 2018

Počet přečtených knih: 9 (z toho 1 audiokniha)

Počet přečtených stran: 2 454

Průměrný počet stran za den: 82

1. Všude kolem černý les

| Ruth Ware | audiokniha | 26. 2. 2018 - 1. 4. 2018 |

2. Bajky barda Beedleho
| J. K. Rowling | 144 stran | 4. 4. 2018 |

3. Jepice
- recenze -
| James Hazel | 464 stran | 27. 3. 2018 - 11. 4. 2018 |

4. Do posledního dechu
- recenze -
| Robert Bryndza | 416 stran | 11. 4. 2018 - 15. 4. 2018 |

5. Pojízdný krámek snů
- recenze -
| Jenny Colgan | 294 stran | 16. 4. 2018 - 19. 4. 2018 |

6. Papírová princezna
| Erin Watt | 336 stran |12. 4. 2018 - 22. 4. 2018 |

7. Prokletý princ
| Erin Watt | 320 stran | 23. 4. 2018 - 24. 4. 2018 |

8. Palác lží
| Erin Watt | 392 stran | 24. 4. 2018 - 25. 4. 2018 |

9. Vesničko má středisková
| Zdeněk Svěrák | 88 stran | 25. 4. 2018 - 26. 4. 2018 |

Read More

RC RECENZE | Pieces of Her (Karin Slaughter)

Když jsem se v rámci spolupráce s Oxford Bookshop zmínila o tom, jak moc mám ráda americkou spisovatelku Karin Slaughter, byli tak strašně hodní, že mi nabídli proof copy její nové knihy Pieces of Her, jejíž vydání je plánované na srpen. Tak úžasnou příležitost jsem samozřejmě nemohla odmítnout a musím říci, že jsem strašně ráda, že se ke mně kniha dostala. Karin totiž skutečně jede a Pieces of Her pro mě představuje jednu z nejlepších knih, které jsem od ní doposud četla - a to jsem si myslela, že mou platonickou lásku, vyšetřovatele Willa Trenta ze stejnojmenné série, nic nepřekoná.

Knihkupectví Oxford Bookshop a jejich e-shopu Megabooks.cz tímto mnohokrát děkuji za báječnou příležitost přečíst si knihu Pieces of Her v předstihu! 💖

Andrea Oliver svoji matku Lauru dokonale zná. Nebo snad ne? Jednoho dne se posezení nad obědem zvrhne v neuvěřitelný akt násilí, když do místnosti vstoupí muž a začne střílet. Není to však jeho obličej, který se za pár hodin vyjímá na titulních stranách všech novin. Je to obličej Andreiny matky. Video se záznamem střelby se šíří jako lavina a všichni se ptají... Jak mohla obyčejná žena ve středním věku, významná opora místní komunity, zareagovat tak chladnokrevně? Jak dokázala udržet nervy na uzdě? Jak mohla znát ty správné chvaty? Je snad možné, že smrt mladého muže nebyla výsledkem sebeobrany, ale chladné vraždy? A kdo vůbec je Laura Oliver?

Pro knihu jsou definujícím prvkem dvě dějové linky, jedna z minulosti a druhá zasazená do současnosti. Přestože obvykle nevyhledávám knihy vyprávěné z více úhlů pohledu či z různých časových období, v tomto případě to příběhu vysloveně sedělo a prospívalo. Pro čtenáře je střídání dvou linek osvěžující, navíc je vždy precizně načasované a slouží tak jako motivace číst pořád dál.

Dějová linka ze současnosti, v níž se setkáváme s trochu bezradnou Andreou a její rozhodnou matkou, je velice úderná, svižná, plná akce a napětí. Druhá dějová linka, která se věnuje událostem v minulosti, je především ze začátku poněkud rozvláčnější, a proto mě nejprve bavila o něco méně. Nicméně musím uznat, že nakonec to byla ona linka z minulosti, která mě v závěru knihy dostávala nejvíce, a že právě díky ní knihu hodnotím tak vysoko.

Oproti dřívějším počinům autorky si nešlo u Pieces of Her nevšimnout naprosto precizní práce s vykreslením postav i s originálním způsobem výstavby děje.

Co se gradace vyprávění týká, opět se v něm zrcadlí ono základní prolnutí minulosti a současnosti. Pro události z minulosti je typické pozvolné budování tísnivé atmosféry, postupné odhalování jednotlivých tajemství, a pak finální spojení všech těchto ingrediencí v dechberoucí závěr. Pro současnou linku pak naopak autorka zvolila pořádně zběsilé pojetí, neboť toto vyprávění je naopak od samého začátku až do úplného konce plné akce, zvratů, komplikací, a je vysloveně strhující. Části ze současnosti jsou také kratší a celkově napěchovanější novými odhaleními a informacemi.

Postavy, se kterými se čtenář v knize setká, v mých očích dalece překročily nároky, které v tomto žánru mám. Jsou nesmírně rozličné, velmi lidské, důkladně propracované. Slaughter v knize pracuje s nejrůznějšími životními postoji a přesvědčeními, zaměřuje se na různorodost lidských charakterů, pečlivě se věnuje jednotlivým životním událostem, které formují lidskou povahu a ovlivňují rozhodování. Nejvíce mě bavil vývoj postav z minulosti, přišel mi jako docela fascinující psychologická sonda.
Celkově mě novinka Pieces of Her neskutečně mile překvapila. Tušila jsem sice, že se mi bude líbit, ale přišlo mi, že v této knize Karin Slaughter významně překročila stín thrillerového žánru. Toto je jeden z těch počinů, v nichž autor dokázal skloubit senzačnost thrilleru s hloubkou psychologického románu a naléhavostí závažných témat lidské společnosti. Pokud v záplavě nových knih nemůžete najít něco, co by bylo výjimečné, co by vám vyrazilo dech, co by mělo přesah a vystoupilo tak ze žánrové škatulky, mám dobrou zprávu... v Pieces of Her to určitě naleznete. Už v srpnu!

Knihu Pieces of Her můžete koupit v předprodeji na e-shopu Megabooks.cz.

 

Název knihy: Pieces of Her

Autor: Karin Slaughter

Rok vydání: vyjde v srpnu 2018

Nakladatelství: Harper Collins

Počet stran: 472

Read More

RC RECENZE | Ink - Tajemství kůže (Alice Broadway)

Když mi nakladatelství Moba nabídlo možnost recenzovat jejich novinku Ink - Tajemství kůže, byla jsem nadšená. Přestože jsem měla trochu obavy z toho, že na mě kniha bude příliš cítit žánrem young adult, na čtení jsem se těšila a byla jsem zvědavá, jak si autorka se světem, ve kterém je každý náš skutek zaznamenán na naší kůži, poradí. Kniha mě jako celek velmi mile překvapila a díky parádnímu cliffhangeru už si samozřejmě rvu vlasy čekáním na pokračování 😂

Nakladatelství Moba tímto moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku!

Mladé dívce Leoře právě zemřel otec a celá rodina se připravuje na rituál, který jej uvede na věčnost. Jeho kůže bude stažena a svázána do podoby knihy, v níž už navždy zůstanou zaznamenány všechny dobré skutky, které její otec vykonal. Jenže byly všechny jeho skutky jen dobré? Je možné, že měl co skrývat? A co když má své tajemství i Leora? Ve světě, kde je každá významná událost vašeho života zaznamenána přímo na vaší kůži, je těžké uniknout bystrému oku vlády, která má na mysli jen vaše dobro... nebo snad ne?

Před čtením jsem neměla prakticky žádná očekávání. Námět mi přišel neotřelý a svým způsobem zvrhlý, nikdy jsem se s ničím podobným nesetkala, a proto pro mě bylo těžké představit si, jak by to zhruba mohlo ve výsledku vypadat. Motiv stahování z kůže mě navíc poněkud zneklidňoval, když jsem si představila, jak "listuji" svou rodinou. Uf. To je docela silná káva. Přesto se však pro mě Ink stal nesmírně milým a příjemným překvapením.

Rozjezd knihy je podle mě hodně v režii young adult žánru a přiznávám, že mě až tolik nebavil. Některé části mi přišly docela rozvláčné, a přestože chápu, že bylo potřeba nový svět čtenářům představit, autorka se dopustila přesně toho, co já úplně nemusím a o čem jsem nedávno psala - jen popisovala, nevyprávěla.

Nicméně asi ve třetině knihy nastal zlom. Broadway jako by odlehčila svůj styl psaní, navíc vpustila do děje mnohem více akce a zvratů, a najednou jsem otáčela stránky jako o závod a do čtení jsem se nemusela nutit, ale naopak jsem se na něj velice těšila. Samotný závěr knihy je pak jedna velká smršť, ve které samozřejmě nesmí chybět pořádně napínavý cliffhanger. Bože, jak jsem byla šťastná, když mi z Moby napsali, že pokračování bude ještě letos! 🎉

Celkově na mě atmosféra knihy působila jako trochu odlehčená verze Hunger Games - přeci jen, v Ink zatím nikdo nikoho nehodil do lesa s lukem a neřekl "postřílej všechny ostatní" -, a díky tomu mě hodně bavila. Autorka skvělým způsobem pracuje i s morálním přesahem knihy, zabývá se aktuálními tématy, která přenáší do dystopického světa. Ať už jde o nekalé metody v politice, klamání lidí, rozdělování společnosti či totalitní praktiky, to všechno v knize najdete zapracované s citem a rozumem, není to násilné, ale zároveň to čtenáře podněcuje k přemýšlení.

Na závěr jsem si nechala óchání nad obálkou, která je prostě do-ko-na-lá a pokud jste byli v poslední době v knihkupectví, určitě jste si jí všimli, protože se blýská na všechny strany. Hodně se mi také líbí ty poloměkké desky knihy... Zkrátka vizuálně je to celé naprosto perfektní a fotka určitě nestačí, tuhle krásku potřebujete držet v ruce a obdivovat ji pěkně z očí do očí 😍

Série má podle mě našlápnuto k tomu, aby byl druhý díl totální pecka, protože už v něm nebude ten pro mě poněkud zdlouhavý úvod. Já se na druhý díl, který ponese název Spark, neskutečně těším, to je asi evidentní.

První díl Ink bez výhrad doporučuji hlavně mladším čtenářům, těm starším z vás pak s jistou obezřetností - myslím, že potřebujeme chytit to správné čtenářské rozpoložení, abychom se přenesli přes některé young adult prvky, které už jsou pro nás prostě klišé. Celkově se mi kniha moc líbila a hodnotím ji tedy krásnými čtyřmi hvězdičkami.

Knihu Ink - Tajemství kůže můžete koupit u nakladatelství Moba.

 

Název knihy (originál): Ink

Název knihy (česky): Ink - Tajemství kůže

Autor: Alice Broadway

Rok vydání (originál): 2017

Rok vydání (česky): 2018

Nakladatelství: Moba

Počet stran: 304

Read More